naprostého selhání. Totéž platí o apelech na různé očekávané ctnosti (náboženská víra, odpovědnost).
- Berte realisticky v úvahu neschopnost pacienta a zbavte ho na přechodnou dobu závažných rozhodnutí i v té chvíli pro něj nesplnitelných úkolů. Na druhé straně mu zanechte v plném rozsahu povinnosti, které je schopen zvládat. Za splnění úkolu ho přiměřeně (bez přehrávaného dětinského nadšení) chvalte. Ukazujete mu touto cestou, co všechno může, což je daleko účinnější, než mu vyvracet depresivní myšlenky o tom, cô všechno nemůže.
- Zamezte nemocnému, aby v průběhu depresivní epizody činil zásadní životní rozhodnutí (změna zaměstnání, odchod z rodiny, otěhotnění, atd.). Pokud je to možné, nedopustíte ani zásadní změny životních zvyklostí (ranní vstávání, rytmus aktivity
a odpočinku, rytmus jídel, atd.).
- f^oiápOTUjte nemocného v tělesných aktivitách.podle jeho možností ^procházky, běhání, plavání, jízda na kole, na rotopedu, cviky zaměřené na páteř, atd.). Užitečné jsou i masáže, relaxační cviky« řízené dýchání.
- Podporujte nemocného, aby se citově uvolnil a pokud možno, aby se vyplakal. Ujistěte ho, že ve stavu deprese není žádoucí, aby se stále "držel" a ovládal.
- Užitečné mohou být i tvůrčí aktivity (zachycení nálady v textu nebo kresbě, na které neklademe umělecká měřítka). V zásadě však platí, že do těchto aktivit nemáme depresivní pacienty nutit, je však vhodné jim je doporučit.