Úvodní část Latinská abeceda V současné podobě zahrnuje latinská abeceda 24 písmen: A, a, B, b, C, c, D, d, E, e, F, f, G, g, H, h, I, i, K, k, L, l, M, m, N, n, O, o, P, p, Q, q, R, r, S, s, T, t, U, u, V, v, X, x, Y, y, Z, z. V uvedeném soupisu chybí písmeno j, které se dodnes označuje podle původního úzu grafémem i. Do lékařské terminologické praxe však bylo v 17. století zavedeno i používání zvláštního znaku j, a to na začátku slova před samohláskou a v postavení mezi dvěma samohláskami. Od té doby se zde připouštějí oba způsoby psaní, přičemž v současnosti se zvláště v anatomii upřednostňuje j, např.: major, jūnctūra, jējūnum. Písmeno k se v latinských slovech objevuje zcela ojediněle. S jeho hojnějším výskytem se setkáváme v lékařském názvosloví u některých řeckých výrazů, např. kinētōsis, skiagramma. I zde se však užívá dvojího přepisu, s k nebo s c, a vůbec nejčastěji se k nahrazuje písmenem c, např.: kyphōsis i cyphōsis, skeleton i sceletum; cystis, sclērōsis. Písmena y, z a ch nacházíme jen v převzatých slovech řeckých, např.: syndesmōsis, zygomaticus, cholē. Zvláštní písmeno ch se v latinských slovnících nevyskytuje (slova začínající na ch se musí hledat pod c), avšak v odborných lékařských slovnících se vzhledem k hojnému výskytu řeckých termínů uvádí samostatně. Velká písmena se píší na začátku vět, u jmen vlastních, v receptech na začátku každého řádku a někdy i v názvech léků a drog. Kromě toho se obvykle uvádějí s velkým počátečním písmenem anatomické termíny v nomenklaturních souborech. Výslovnost Většina latinských hlásek se vyslovuje shodně s češtinou. Existují však odchylky, které je třeba si pamatovat: hláska skupina hlásek výslovnost příklady ae é aequālis [ékvális] oe é lagoena [lagéna] oē na konci slova oé diploē [dyploé] i před samohláskou na začátku slova a mezi dvěma samohláskami j iecur [jekur] maior [major] i před samohláskou uvnitř slova ij artēria [artérija] c před a, o, u, před souhláskou a na konci slova k costa [kosta] crānium [krányjum] lac [lak] c před e, i, ae, oe, y c cerebrum [cerebrum] circum [cirkum] caecus [cékus] qu kv aqua [akva] ngu ngv sanguis [sangvis] su před samohláskou téže slabiky sv suāvis [svávis] di dy digitus [dygitus] ni ny nihil [nyhil] ti ty tībia [týbija] ti před samohláskou a před dvojhláskou ae ci fūnctiō [fúnkcijó] excrēscentiae [ekskréscencijé] ti po s, t, x před následující samohláskou a ve slovech řeckých ty ōstium [óstyjum] mixtiō [mikstyjó] s mezi dvěma samohláskami, po l, r, n, mezi samohláskou a m z nāsus [názus] pulsus [pulzus] morsus [morzus] mēnsis [ménzis] plasma [plazma] ex před samohláskou egz exitus [egzitus] ph f phalanx [falanks] rh r rhaphē [rafé] th t thōrāx [tóráks] Délka slabik a přízvuk Délka se v latině vyznačuje jen ve zvláštních případech, např. z cvičných důvodů (fonetických a gramatických), vodorovnou čárkou nad příslušným písmenem. Podobně je označován přízvuk šikmou čárkou nad samohláskou přízvukované slabiky. Slabika může být dlouhá: 1. přirozeně, obsahuje-li dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku: vēna, oedēma; 2. postavením, následují-li za krátkou samohláskou slabiky alespoň dvě souhlásky: profundus, sinister. (Spojení b, p, d, t, g, k s l nebo r nemá platnost souhláskové skupiny, která způsobuje poziční délku. Proto např. ve slově vertebra je druhá slabika pokládána za krátkou.) Přízvuk závisí především na počtu slabik ve slově. 1. V dvojslabičných slovech je nositelem přízvuku vždy první slabika: púlmō, cóxa. 2. Ve víceslabičných slovech rozhoduje délka předposlední slabiky: a) je-li dlouhá přirozeně nebo postavením, bývá přízvučná: ōrālis, papílla, unguéntum; b) je-li krátká, přechází přízvuk na třetí slabiku od konce: húmerus, ossificātiō, cérebrum. TvaroslovÍ Z devíti slovních druhů se v rámci lékařské terminologie systematicky uplatňují jen některé: (1) podstatné jméno – substantivum (subst., S) (2) přídavné jméno – adjektivum (adj., A) (3) číslovka (4) předložka (p) (5) sloveso - jeho použití je omezeno pouze na několik tvarů Substantiva, adjektiva a některé číslovky skloňujeme, slovesa se časují, předložky patří k druhům neohebným. Při skloňování rozlišujeme u jmen rod, číslo a pád. Rozeznávají se: a) tři rody: mužský – maskulinum (m.) ženský – femininum (f.) střední – neutrum (n.) b) dvě čísla: jednotné – singulár (sg.) množné – plurál (pl.) c) šest pádů: 1. nominativ (nom., Nom) 2. genitiv (gen., Gen) 3. dativ 4. akuzativ (akuz., Akuz) 5. vokativ 6. ablativ (abl., Abl) – plní funkci lokálu a instrumentálu Pokud jde o pádovou frekvenci, pro lékařskou terminologii je příznačná kvantitativní převaha nominativu a genitivu. Akuzativ a ablativ jsou zastoupeny především jako pády předložkové. Vokativ se nevyskytuje vůbec a také dativ je ojedinělý, proto jsou tyto dva pády z jednotlivých přehledů skloňování vypuštěny. Substantiva se v latině rozdělují podle svého způsobu skloňování do pěti deklinací, které jsou určovány zakončením kmene. Kmenová hláska se nejsnadněji získává z tvaru genitivu plurálu. I. deklinace: ā-kmeny gen. pl. vēnā-rum II. deklinace: ō-kmeny gen. pl. mūsculō-rum III. deklinace: a) souhláskové kmeny b) i-kmeny gen. pl. pulmōn-um gen. pl. auri-um IV. deklinace: u-kmeny gen. pl. processu-um V. deklinace: ē-kmeny gen. pl. faciē-rum Pro zařazení substantiva do příslušné deklinace postačí pamatovat si koncovku genitivu singuláru. Proto je nutné znát u každého substantiva nominativ a genitiv singuláru. Vedle toho je důležitý i rod substantiva, kterému se učíme současně s uvedenými tvary, např.: pulmō, pulmōnis, m. Pádové koncovky se připojují ke genitivnímu základu, který získáme odloučením genitivní koncovky. Latinská adjektiva mají stejné skloňování jako substantiva. Pamatujeme si všechny tvary v nominativu singuláru, u jednovýchodných adjektiv také genitiv singuláru. Zařazujeme je do prvních tří deklinací. Slovesa se v latině rozdělují podle svého způsobu časování do čtyř konjugací. Vzhledem k jejich omezenému použití v medicínské terminologii nebudeme se zde zabývat slovesnými gramatickými kategoriemi. Syntaktická struktura lékařských termínů Medicínské termíny jsou jednoslovné, častěji dvouslovné a víceslovné. Jednoslovné názvy bývají vyjádřeny substantivem v nominativu, např.: clāvicula klíční kost pulmō plíce SNom manus ruka Dvouslovná pojmenování vznikají: 1. spojením substantiva v nominativu s adjektivem, mezi nimiž platí shoda v rodě, čísle a pádě. V tomto případě plní adjektivum funkci shodného přívlastku. Na rozdíl od češtiny se v latině zpravidla klade za substantivum, které určuje. Např.: clāvicula frācta zlomená klíční kost pulmō dexter pravá plíce SNom ¾¾ ANom manus sinistra levá ruka Patří sem i spojení, ve kterých je shodný přívlastek vyjádřen substantivem v nominativu: mūsculus adductor sval přitahovač. Při praktickém použití se první, obecnější jméno v latině i češtině většinou vypouští. 2. spojením dvou substantiv, z nichž druhé má platnost neshodného přívlastku. První, určované substantivum stojí v nominativu, u určujícího, přívlastkového substantiva rozlišujeme dva typy vyjádření: a) přívlastkové substantivum v genitivním tvaru, např.: dorsum nāsī hřbet nosu tūberculōsis cerebrī tuberkulóza mozku SNom ¾¾ SGen gramma dosis gram dávky b) přívlastkové substantivum v předložkovém akuzativu, příp. ablativu, např.: medicāmentum contrā dolōrem lék proti bolesti metastasēs ad hēpar metastázy do jater SNom ¾¾ pSAkuz sānātiō per dēfectum hojení s následky influenza cum pneumoniā chřipka se zánětem plic atrophia ex inactīvitāte atrofie z nečinnosti SNom ¾¾ pSAbl aqua prō iniectiōne voda na injekci Víceslovné termíny využívají různé možnosti kombinace výše uvedených typů spojení, např.: status gravis post īnfarctum pariētis anteriōris ventriculī cordis sinistrī – těžký stav po infarktu přední stěny levé srdeční komory SNom ¾¾ ANom pSAkuz SGen ¾¾ AGen SGen ¾¾ AGen SGen LEKCE 1 I. Deklinace (ā-kmeny) 1.1 Substantiva latinská -a / -ae f. řecká substantiva -ē / -ēs f. řecká -ēs / -ae m. 1.1.1 Vzor: vēna, vēnae, f. žíla sg. nom. vēn-a gen. vēn-ae akuz. vēn-am abl. vēn-ā pl. vēn-ae vēn-ārum vēn-ās vēn-īs Stejné skloňování mají latinská a do lékařské terminologie převzatá řecká substantiva, která jsou v nom. sg. zakončena na -a, v gen. sg. na -ae. Velkou většinou jsou feminina, pouze jména mužských bytostí jsou maskulina, např.: antagōnista, ae, m. antagonista, činitel opačně působící, dentista, ae, m. dentista. nom. sg. gen. sg. -a -ae vēna genus femininum 1.1.2 Vzor: a) systolē, systolēs, f. systola b) diabētēs, diabētae, m. úplavice sg. nom. systol-ē gen. systol-ēs akuz. systol-ēn abl. systol-ē pl. diabēt-ēs diabēt-ae diabēt-am (i -ēn) diabēt-ā (i -ē) Podle systolē se skloňují do lékařské terminologie převzatá řecká substantiva zakončená v nom. sg. na -ē. Všechna jsou rodu ženského. nom. sg. gen. sg. -ē -ēs systolē genus femininum Podle diabētēs se skloňují do lékařské terminologie převzatá řecká substantiva zakončená v nom. sg. na -ēs. Všechna jsou rodu mužského. nom. sg. gen. sg. -ēs -ae diabētēs genus maskulinum Oba typy si zachovávají původní řecké koncovky jen v některých pádech singuláru. V plurálu se skloňují jako vēna. V terminologii je použití řeckých substantiv zpravidla omezeno na singulár, v plurálu se vyskytují výjimečně. 1.2 Adjektiva maskulinum femininum neutrum -us, -er -a -um Vzor : (aqua) pūr-a čistá voda sg. nom. (aqua) pūr-a gen. (aquae) pūr-ae akuz. (aquam) pūr-am abl. (aquā) pūr-ā pl. (aquae) pūr-ae (aquārum) pūr-ārum (aquās) pūr- ās (aquīs) pūr-īs Ženské tvary adjektiv I. a II. deklinace jsou zakončeny v nom. sg. na -a a skloňujeme je stejným způsobem jako vzor vēna. CVIČENÍ 1. Čtěte a přeložte do češtiny: Anatomia. Vertebra. Vertebrae coccygeae. Costae vērae, spuriae. Maxilla sinistra. Incīsūra mandibulae. Scapula dextra. Spīna scapulae sinistrae. Vēna portae. Vēnae profundae linguae. Ulna dextra. Valvulae aortae. Artēria trānsversa scapulae. Artēriae thōrācicae internae. Vēsīca fellea. Ūvula vēsīcae ūrīnāriae. Tunica mūcōsa vāgīnae. Bursa mūcōsa. Tēla submūcōsa tubae uterīnae. Āreola mammae. Papillae mammārum. Medulla oblongāta. Tonsillae palātīnae. Concha auriculae. Orbita. Rīma palpebrārum. Artēria corōnāria dextra. Substantia alba, grisea. Systolē et diastolē. Cholē. Frāctūra clāviculae dextrae complicāta. Fībula frācta. Hernia congenita. Īnsufficientia valvulārum aortae. Anaemia post haemorrhagiam. Pneumonia acūta. Spīna bifida. Gangraena pulpae. Ruptūra fasciae lātae. Anōmalia maxillae. Therapia chīrurgica tonsillārum palātīnārum. Frāctūra tībiae aperta. Haemorrhagia ē causā ignōtā. Sūtūra plāna. Patella rupta. Ascitēs. Rhaphē lāta. Diphtheria. Dyspnoē. Aqua pūrificāta. Lagoena aquae pūrae. Tīnctūra valerianae. Tabulettae compositae. Aqua chamomillae. Massa tabulettārum. Mixtūra. Sub formā guttārum. Scatula pastae. Belladonna. Ad scatulam. In aquā pūrā. 2. Přeložte do latiny: Tepna žlučníku. Sliznice jazyka. Pravá klíční kost. Chlopeň duté žíly. Levá věnčitá tepna. Patrová žíla. Hřeben lopatky. Hrudní obratel. Patrový čípek. Zářez dolní čelisti. Prsní žláza. Vnitřní hrudní žíly. Vnější a vnitřní hrana. Pravé ouško. Podslizniční tkáň močového měchýře. Brána žil. Prasklá loketní kost. Prasknutí močového měchýře. Zlomená levá holenní kost. Otevřená zlomenina pravé klíční kosti. Nedostatečnost žlučníku. Komplikovaná zlomenina žeber. Po prudkém zápalu plic. Chudokrevnost z neznámé příčiny. Nepravidelnost horní čelisti. Příčná zlomenina lýtkové kosti. Do čisté vody. Rulíková tinktura. V krabičce. Láhev čištěné vody. V podobě tablet. Kozlíkové kapky. V heřmánkové vodě. 3. Utvořte vhodná spojení a vyskloňujte: ulna vēra vēsīca profunda costa dextra vēna ūrīnāria maxilla sinistra 4. Doplňte příslušné tvary: a) frāctūra complicāta (fībula dextra, clāvicula, ulna sinistra, vertebrae, spīna scapulae, mandibula) tunica mūcōsa (vēsīca fellea, lingua, vāgīna, vēsīca ūrīnāria) b) post (frāctūra ulnae aperta, pneumonia acūta, ruptūra fasciae lātae, īnsufficientia valvulārum) in (vēna cava, artēriae corōnāriae, auricula sinistra, scatula, aqua pūrificāta) 5. Vyjádřete v plurálu: vertebra thōrācica papilla mammae vēna profunda linguae costa spuria artēria trānsversa scapulae tonsilla palātīna 6. Zapamatujte si: medicina humana, in natura, contra naturam, sine mora, intra vitam, pro forma Pozn.: Neznámá slovíčka najdete v centrálním slovníku. Slovíčka acūtus, a, um akutní, prudký ad (předl. s akuz.) k, do, při albus, a, um bílý anaemia, ae, f. chudokrevnost anatomia, ae, f. anatomie anōmalia, ae, f. anomálie, nepravidelnost, odchylka antagōnista, ae, m. antagonista, činitel opačně působící aorta, ae, f. aorta, srdečnice apertus, a, um otevřený aqua, ae, f. voda āreola, ae, f. dvoreček, dvorec artēria, ae, f. arterie, tepna ascitēs, ae, m. břišní vodnatelnost auricula, ae, f. ouško, boltec belladonna, ae, f. rulík bifidus, a, um dvojklaný bursa, ae, f. váček causa, ae, f. příčina, důvod cavus, a, um dutý, vyhloubený clāvicula, ae, f. klíční kost coccygeus, a, um kostrční complicātus, a, um komplikovaný, složitý compositus, a, um složený congenitus. a, um vrozený concha, ae, f. skořepa corōnārius, a, um věnčitý costa, ae, f. žebro crista, ae, f. hrana, hřeben dentista, ae, m. dentista dexter, tra, trum pravý diabētēs, ae, m. průchod, průtok, úplavice d. mellītus cukrovka diastolē, ēs, f. diastola, ochabnutí svaloviny srdeční komory diphtheria, ae, f. záškrt dyspnoē, ēs, f. dušnost, namáhavé dýchání ē, ex (předl. s abl.) z, ze, zevnitř et a, i; také externus, a, um vnější, zevní fascia, ae, f. povázka (obal svalu); obvaz, obinadlo felleus, a, um žlučový fībula, ae, f. lýtková kost forma, ae, f. tvar, podoba frāctūra, ae, f. zlomenina frāctus, a, um zlomený gangraena, ae, f. gangréna, sněť griseus, a, um šedivý gutta, ae, f. kapka haemorrhagia, ae, f. krvácení hernia, ae, f. kýla chamomilla, ae, f. (rōmāna) heřmánek (římský) chīrurgicus, a, um chirurgický cholē, ēs, f. žluč ignōtus, a, um neznámý in (předl. s akuz. na ot. kam?) (předl. s abl. na ot. kde?) do, na v, ve, na incīsūra, ae, f. zářez, rýha īnsufficientia, ae, f. nedostatečnost, selhání činnosti internus, a, um vnitřní lag(o)ena, ae, f. láhev lātus, a, um široký lingua, ae, f. jazyk mamma, ae, f. prs, prsní žláza mandibula, ae, f. dolní čelist massa, ae, f. hmota maxilla, ae, f. horní čelist medulla, ae, f. m. oblongāta dřeň prodloužená mícha mixtūra, ae, f. směs mūcōsus, a, um hlenovitý, hlenový oblongātus, a, um prodloužený orbita, ae, f. očnice palātīnus, a, um patrový palpebra, ae, f. oční víčko papilla, ae, f. bradavka pasta, ae, f. pasta patella, ae, f. čéška plānus, a, um plochý, rovný pneumonia, ae, f. zápal, zánět plic porta, ae, f. průchod, brána post (předl. s akuz.) po, za profundus, a, um hluboký pulpa, ae, f. dřeň, dužina pūrificātus, a, um čištěný pūrus, a, um čistý r(h)aphē, ēs, f. šev rīma, ae, f. štěrbina ruptūra, ae, f. trhlina, prasknutí ruptus, a, um prasklý scapula, ae, f. lopatka scatula, ae, f. krabička sinister, tra, trum levý spīna, ae, f. s. bifida hřeben, trn, páteř rozštěp páteře spurius, a, um nepravý, podvržený sub (předl. s akuz. na ot. kam?) (předl. s abl. na ot. kde?) pod submūcōsus, a, um podslizniční substantia, ae, f. hmota, podstata sūtūra, ae, f. šev systolē, ēs, f. systola, stažení svaloviny srdeční komory tabuletta, ae, f. tableta tēla, ae, f. tkáň therapia, ae, f. léčba, ošetřování nemocných thōrācicus, a, um hrudní tībia, ae, f. holeň, holenní kost tīnctūra, ae, f. tinktura tōnsilla, ae, f. mandle trānsversus, a, um příčný tuba, ae, f. t. uterīna trubka, rourka vejcovod tunica, ae, f. t. mūcōsa vrstva sliznice ulna, ae, f. loketní kost ūrīnārius, a, um močový uterīnus, a, um děložní ūvula, ae, f. čípek vāgīna, ae, f. pochva valeriāna, ae, f. (officīnālis) kozlík (lékařský) valvula, ae, f. chlopeň vēna, ae, f. žíla vertebra, ae, f. obratel vērus, a, um pravý, pravdivý vēsīca, ae, f. v. fellea v. ūrīnāria měchýř žlučník močový měchýř LEKCE 2 II. DEKLINACE (Ō-KMENY) 2.1 Substantiva latinská: -us, -er / -ī maskulina řecká: -os / -ī substantiva latinská: -um / -ī neutra řecká: -on / -ī 2.1.1 Vzor: mūsculus, mūsculī, m. sval sg. nom. mūscul-us gen. mūscul-ī akuz. mūscul-um abl. mūscul-ō pl. mūscul-ī mūscul-ōrum mūscul-ōs mūscul-īs Stejné skloňování mají: a) latinská substantiva, která jsou zakončena v nom. sg. na -us nebo -er, v gen. sg. na -ī nebo -(e)rī. Samohláska -e- se většinou při skloňování vynechává: cancer, cancrī, m. rakovina, ale puer, puerī, m. chlapec, hoch; b) do lékařské terminologie převzatá řecká substantiva, která si zachovávají v nom. sg. původní koncovku -os (odpovídá latinskému -us) a v akuz. sg. původní koncovku -on (odpovídá latinskému -um): nephros, nephrī, m. ledvina. Rod těchto substantiv je převážně mužský. K výjimkám patří některá substantiva řeckého původu, která jsou feminina (atomus, -ī atom; methodus, -ī metoda; periodus, -ī perioda; diameter, -trī průměr aj.), některá latinská substantiva, která jsou rovněž feminina (alvus, -ī břicho; humus, ī půda; bolus, ī hlinka; sambūcus, ī bez aj.), a substantivum vīrus, -ī vir, jed, které je neutrum. nom. sg. gen. sg. -us, -er, -os -ī, -(e)rī mūsculus genus maskulinum 2.1.2 Vzor: cerebrum, cerebrī, n. mozek sg. nom. cerebr-um gen. cerebr-ī akuz. cerebr-um abl. cerebr-ō pl. cerebr-a cerbr-ōrum cerebr-a cerebr-īs Stejné skloňování mají: a) latinská substantiva zakončená v nom. sg. na -um, v gen. sg. na -ī. Všechna jsou rodu středního; b) do lékařské terminologie převzatá řecká substantiva, která si zachovávají v nom. a akuz. sg. původní koncovku -on: cōlon, cōlī, n. tračník. Všechna jsou rodu středního. Společným znakem substantiv středního rodu všech deklinací je shodný nominativ a akuzativ v singuláru i plurálu. V plurálu oba tyto pády končí na samohlásku -a. nom. sg. gen. sg. -um, -on -ī cerebrum genus neutrum 2.2 Adjektiva maskulinum femininum neutrum -us, -er -a -um 2.2.1 Vzor: (nervus) vagus bloudivý nerv sg. nom. (nervus) vag-us gen. (nervī) vag-ī akuz. (nervum) vag-um abl. (nervō) vag-ō pl. (nervī) vag-ī (nervōrum) vag-ōrum (nervōs) vag-ōs (nervīs) vag-īs Mužské tvary adjektiv I. a II. deklinace končí v nom. sg. na -us nebo -er (-e- při skloňování obvykle vypadne: ruber, rubrī červený, ale līber, līberī volný, svobodný) a skloňujeme je podle vzoru mūsculus. 2.2.2 Vzor: (ligāmentum) lātum široký vaz sg. nom. (ligāmentum) lāt-um gen. (ligāmentī) lāt-ī akuz (ligāmentum) lāt-um abl. (ligāmentō) lāt-ō pl. (ligāmenta) lāt-a (ligāmentōrum) lāt-ōrum (ligāmenta) lāt-a (ligāmentīs) lāt-īs Střední tvary adjektiv I. a II. deklinace končí v nom. sg. na -um a skloňujeme je podle vzoru cerebrum. Adjektiva I. a II. deklinace jsou trojvýchodná, protože pro každý rod mají v nom. sg. zvláštní tvar. Cvičení 1. Čtěte a přeložte do češtiny: Bulbus oculī. Nervī opticī. Angulus costae. Rāmī nervōrum. Isthmus aortae. Āla nāsī. Nucleī cellulārum. Fundus ventriculī. Artēria nūtrīcia humerī. Nervus carōticus externus. Lobus sinister thymī. Calcaneus dexter. Artēria cerebrī media. Palātum dūrum. Tēla submūcōsa trachēae et bronchōrum. Condylus humerī. Nucleī rubrī. Fascia brachiī, antebrachiī. Tūberculum costae. Ōstium vēnae cavae. Lobulus auriculae. Mūsculus longus, lātus, magnus. Mūsculī rēctī, oblīquī. Tunica mūcōsa oesophagī. Carpus cum metacarpō. Tarsus cum metatarsō. Dorsum linguae. Fossa malleolī. Collum radiī. Capitulum costae. Hīlum ōvāriī. Organa oculī accessōria. Ligāmentum lātum uterī. Ophthalmos. Stomachos. Encephalon. Ōlecrānon. Enteron. Cancer duodēnī. Calculus felleus. Icterus īnfectiōsus. Rheumatismus acūtus. Post frāctūram talī apertam. Fūrunculus palpebrae. Signum morbī. Catarrhus ventriculī. Diabētēs mellītus. Locus tūberculōsus tubae audītīvae. Spasmus intestīnī crassī. Ruptūra myocardiī nōn traumatica. Polypī uterī. Haemorrhagia cerebrī. Frāctūra crāniī complicāta. Ricinī oleum. Sirupus compositus. Sub signō venēnī. Suppositōria prō adultīs. Glycerolī unguentum. Venēna valida. Olīvae oleum. Vaselīnum album. Emplastrum. Extractum fluidum. 2. Přeložte do latiny: Ústí aorty. Hrbolek vřetenní kosti. Lalůčky brzlíku. Krček lopatky. Zúžené místo vejcovodu. Dno močového měchýře. Větev středního laloku. Levá průduška. Úhly dolní čelisti. Příčný sval jazyka. Žaludeční sliznice. Větev očního nervu. Hřbet nosu. Levé oko. Mozková tepna. Vřetenní a loketní kost před zápěstím. Hlavička lýtkové kosti. Červené jádro. Jamka loketního výběžku. Křeč jazykového svalu. Prudká nemoc. Cukrovka. Šikmá zlomenina zánártí a nártu. Úrazové prasknutí tvrdého patra. Vrozená anomálie tlustého střeva. Otevřená zlomenina kotníku lýtkové kosti. Chudokrevnost mozku. Příznaky nemocí. Křeč tlustého střeva. Sirup v lahvičce. Rulíkový výtažek. Glycerolové čípky. Silný jed. Mast v krabičce. 3. Vyskloňujte spojení: nervus externus lobus dexter vīrus perīculōsum diameter oblīqua membrum sinistrum 4. Doplňte správné pádové koncovky: Ōstium vēn… cav… Capitulum fībul…, humer…, uln… Sub sign… venēn… Tarsus cum metatars… et digit… Ruptūra artēri… cerebr… medi… Unguentum prō adult… Signum morb… Anōmalia angul… mandibul… Nucleī cellul… Ē vestibul… vāgīn… Method… nov… 5. Dejte do singuláru: bulbī oculōrum periodī longae ligāmenta rupta rāmī nervōrum nucleī rubrī venēna valida 6. Zapamatujte si: in vitro, in vivo, post cibum, ab ovo, periculum in mora, loco typico, curriculum vitae, ad absurdum Slovíčka accessōrius, a, um přídatný, vedlejší adultus, a, um dospělý, dorostlý āla, ae, f. křídlo, oddíl, část alvus, ī, f. břicho angulus, ī, m. úhel ante (předl. s akuz.) před antebrachium, iī, n. předloktí atomus, ī, f. atom audītīvus, a, um sluchový bolus, ī, f. hlinka brachium, iī, n. paže bronchus, ī, m. průduška bulbus, ī, m. koule, rozšíření trubkovitého orgánu calcaneus, ī, m. patní kost calculus, ī, m. kámen, kamének cancer, crī, m. rakovina capitulum, ī, n. hlavička, hlavice carōticus, a, um týkající se krkavice carpus, ī, m. zápěstí catarrhus, ī, m. katar cellula, ae, f. buňka cerebrum, ī, n. mozek collum, ī, n. krk, krček, šíje cōlon, ī, n. tračník condylus, ī, m. kloubní hrbol crānium, iī, n. lebka crassus, a, um silný, tlustý cum (předl. s abl.) s, se diameter, trī, f. průměr digitus, ī, m. prst dorsum, ī, n. záda, hřbet duodēnum, ī, n. dvanáctník dūrus, a, um tvrdý, tuhý emplastrum, ī, n. náplast encephalon, ī, n. mozek enteron, ī, n. střevo extractum, ī, n. extrakt, výtažek fluidus, a, um tekutý fossa, ae, f. jáma, jamka, vyhloubenina fundus, ī, m. dno, základ fūrunculus, ī, m. furunkl, nežit glycerolum, ī, n. glycerol hīlum, ī, n. branka, místo vstupu, výstupu cév do orgánu humerus, ī, m. pažní kost humus, ī, f. půda icterus, ī, m. žloutenka īnfectiōsus, a, um nakažlivý intestīnum, ī, n. střevo isthmus, ī, m. zúžené místo līber, era, erum volný, svobodný ligāmentum, ī, n. vaz, pruh; obvaz lobulus, ī, m. lalůček lobus, ī, m. lalok locus, ī, m. místo longus, a, um dlouhý magnus, a, um velký malleolus, ī, m. kotník medius, a, um střední membrum, ī, n. končetina, úd metacarpus, ī, m. záprstí metatarsus, ī, m. nárt, záprstí (nohy) methodus, ī, f. metoda morbus, ī, m. nemoc, choroba mūsculus, ī, m. sval myocardium, iī, n. srdeční svalovina nāsus, ī, m. nos nephros, ī, m. ledvina nervus, ī, m. nerv nōn ne nucleus, ī, m. jádro nūtrīcius, a, um vyživovací, vyživující oblīquus, a, um šikmý, kosý oculus, ī, m. oko oesophagus, ī, m. jícen ōlecrānon, ī, n. loketní výběžek oleum, ī, n. olej olīva, ae, f. oliva; elipsoidní hrbolek prodloužené míchy ophthalmos, ī, m. oko opticus, a, um oční, zrakový organum, ī, n. orgán, ústrojí ōstium, iī, n. ústí ōvārium, iī, n. vaječník palātum, ī, n. patro periculōsus, a, um nebezpečný periodus, ī, f. perioda, období polypus, ī, m. polyp prō (předl. s abl.) pro; podle puer, erī, m. chlapec, hoch radius, iī, m. poloměr; vřetenní kost rāmus, ī, m. větev, rameno rēctus, a, um přímý, rovný rheumatismus, ī, m. revmatismus ricinus, ī, m. ricinus (commūnis) ricinī oleum ricin, jedovatá bílkovina obsažená v semenech skočce skočec (obecný) ricinový olej ruber, bra, brum červený, rudý sambūcus, ī, f. (nigra) bez (černý) signum, ī, n. znamení, označení sirupus, ī, m. sirup spasmus, ī, m. křeč stomachos, ī, m. žaludek strictūra, ae, f. zúžení suppositōrium, iī, n. čípek tālus, ī, m. hlezno, hlezenní kost tarsus, ī, m. zánártí thymus, ī, m. brzlík trachēa, ae, f. průdušnice traumaticus, a, um úrazový tūberculōsus, a, um tuberkulózní tūberculum, ī, n. hrbolek, vyvýšenina unguentum, ī, n. mast uterus, ī, m. děloha vagus, a, um bloudivý, bludný validus, a, um silný vaselīnum, ī, n. vazelína venēnum, ī, n. jed ventriculus, ī, m. žaludek; komora vestibulum, ī, n. předsíň, vchod vīrus, ī, n. vir, jed vitrum, ī, n. sklo; lahvička