NA STOPĚ PACHATELE Díl druhý: Pachatelem je streptokok Mikrobiologický ústav uvádí Přehled streptokoků Přehled témat Klinická charakteristika: streptokoky s (b-)hemolýzou (částečnou či úplnou) Příběh první n Pan Hmoždinka je kutil. Pracoval v dílně, když se uvolnila těžká fošna se svěrákem a spadla mu na nohu. Vznikla velká tržná rána, navíc znečištěná. Pana Hmoždinku odvezli do nemocnice. Ránu chirurgicky ošetřili, ale objevily se vysoké horečky a příznaky sepse. Při reoperaci byl zjištěn zánět svalových obalů (fascií) s nekrózou. Bohužel, veškerá péče nepomohla: noha nakonec musela být amputována. Kdo je vinen? n Vinen je Streptococcus pyogenes strepto = v řetízcích, pyo-genes = hniso-tvorný n Streptococcus pyogenes je známý jako původce angíny (akutní tonsilitidy). Způsobuje ale také hnisavé záněty tkání. Na rozdíl od abscesů, často působených stafylokoky, jde zde spíše o flegmony. n Kromě angin má také na svědomí spály, spálové angíny a erysipel – růži. Jde o kmeny produkující tzv. erythrogenní toxin (erythros = řecky červený) n Pokud je bakterie sama napadena určitým bakteriofágem, stává se „masožravým streptokokem“ – „meat eating bug“ – náš případ. Nekrotizující fasciitida Ve skutečnosti je extrémně vzácná. Podmínkou je infekce kmene streptokoka fágem. Infekce uvedené dále jsou mnohem běžnější. Tonsilitis („angína“) Spála (šarlach) Růže (erysipel) Růže komplikovaná flegmónou Příběh druhý n Mladá paní Erika během těhotenství příliš nedbala na těhotenské prohlídky. V porodnici se objevila až při samotném porodu. Porod proběhl bez komplikací. Brzy se však u dítěte objevily příznaky sepse s respiračním selháním. Včasnou léčbou se podařilo dítě zachránit, stále však není jisté, jestli není zasažen mozek a dítě nebude mít následky. Kdo za to tentokrát může? Bystří studenti si všimnou druhového jména a-galactiae, tedy bez-mléčný. Tato bakterie opravdu způsobuje záněty mléčné žlázy s poruchou tvorby mléka, avšak většinou je to u krav. Příběh třetí n Klučíka Jindru škrábe v krku a nelepší se to. Že by angína? Jenže angína je zánět mandlí, a jemu mandle „vyndali“, i ty „nosní“ (adenektomie) a dokonce i ty krční (tonsilektomie). n Rodiče s Jindrou zašli k doktorce, ať mu napíše antibiotika. Doktorka ale rozhodla – nejdřív výtěr z krku, a pak se uvidí. Pozvala si Jindru za tři dny, až už měl výsledek. Nasadila Jindrovi penicilin, a ten brzy zabral. Kdo může za Jindrovy potíže? n Takzvaným „non-A-non-B“ streptokokům tak říkáme proto, že nepatří ani do skupiny A (ve které je Streptococcus pyogenes) ani do skupiny B (kde je S. agalactiae a některé zvířecí streptokoky). n Nezpůsobují tak často angíny, ale spíše faryngitidy – záněty hltanu. Často však mohou být přítomny v krku bez klinických potíží. n Stejně jako u angín je u citlivých kmenů lékem volby penicilin; makrolidy jen u alergiků. Klinická charakteristika: streptokoky s viridací (a-hemolýzou) Příběh čtvrtý n Paní Božena, důchodkyně nemá slezinu – vyňali jí ji před léty po autonehodě. n Před několika dny začala být „nachlazená“, nevěnovala tomu pozornost, ale teď se její stav zhoršil, takže ji dcera dovezla do nemocnice, kde ji hospitalizovali na infekčním oddělení s podezřením na zánět mozkových blan n Díky včasnému nasazení antibiotik se její stav zlepšil a za dva týdny se uzdravila. Zločincem je v tomto případě n Streptococcus pneumoniae, čili „pneumokok“. Dříve se mu říkalo Diplococcus pneumoniae, netvoří totiž řetízky, ale jen dvojice. Také není ideálně kulatý, má spíše lancetovitý (to česky znamená kopíčkovitý) tvar. (To si zapamatujte, pana profesora potěší, když to budete vědět. J) n V malém množství se nachází i ve farynzích zdravých osob. Jinak je ale původcem zánětů plic, paranasálních dutin středního ucha, a také původcem sepsí a meningitid. Zdravý bubínek (vlevo), zánět středního ucha (vpravo) Pneumokoková meningitida Takhle tento zločinec vypadá Příběh pátý n Pan Srdínko má už dlouho dobu potíže se srdcem, které si dokonce vyžádali operaci, při které mu byla do srdce voperována umělá srdeční chlopeň. n Před měsícem měl ošklivý zubní kaz, a dost dlouho trvalo, než našel čas zajít k zubaři. n Nyní se mu zhoršily srdeční potíže natolik, že musel být hospitalizován. Byla stanovena diagnóza endocarditis lenta. Kdo je tentokrát pachatelem? n Ústní streptokoky, viridující streptokoky, alfa streptokoky, v laboratoři dokonce můžete zaslechnout slovo „alfíci“ – všechny tyto pojmy označují skupinu streptokoků, které na krevním agaru viridují; obvykle se ovšem myslí „ty ostatní kromě pneumokoka“. n Jsou normální součástí mikroflóry ústní dutiny a částečně i faryngu. I za fyziologických okolností se neustále v malém množství dostávají do krve. Malér je, když se jich tam dostane hodně najednou a když narazí na terén, kde se uchytí. Vegetace na chlopni Postižené srdce Někteří možní pachatelé Léčba streptokokových onemocnění Léčba: spravedlivý trest zločinci n Zločinné streptokoky potrestáme vhodným antibiotikem. U streptokoků je stále lékem volby klasický Flemingův penicilin. Makrolidy se používají u prokázané alergie na penicilin, mezi léky další volby patří doxycyklin, ko-trimoxazol, ampicilin a další. Vankomycin je rezervní, zatím stoprocentně účinné atb (žádná zóna = chyba, nejde o streptokoka). Citlivost streptokoků na antibiotika n Obrázek demonstruje studii u 1615 branců, provedenou v roce 2003 n Jak je vidět, lékem volby u S. pyogenes zůstává penicilin Odečítání in vitro citlivosti n Zpravidla odečteme difusní diskový test – změříme zóny a porovnáme s referenčními zónami n Opět: horší patogen (pyogenní streptokok) je citlivější než mírnější patogeny n Testy jsou provedeny na MH agaru s krvinkami nebo na krevním agaru. Na prostém MH agaru totiž většina streptokoků roste špatně nebo vůbec. Ovšem v diagnostice se to nedá využít, protože některé streptokoky vyrůst mohou! Test citlivosti na streptokoky Diagnostika streptokoků Popis pachatelů (diagnostika) – 1 n Mikroskopie: grampozitivní koky n Kultivace: na KA kolonie šedé až bezbarvé, většinou drobné, větší kolonie má Streptococcus agalactiae n Hemolytické vlastnosti: některé viridují, některé částečně či úplně hemolyzují n Nerostou na KA s 10 % NaCl, ani na Slanetz-Bartleyově či žluč-eskulinové půdě. Jsou však (spolu s enterokoky) rezistentní na aminoglykosidy. Popis pachatelů (diagnostika) – 2 n Biochemické testy: kataláza i oxidáza negativní, biochemicky lze rozlišit jednotlivé druhy zejména u viridujících n Antigenní analýza může naopak pomoci spíše u hemolyzujících streptokoků. Používá se systém dle Lancefieldové – teoreticky zahrnuje všechny streptokoky, ale mnohé viridující nedisponují žádným antigenem v tomto systému. Skupiny mají písmena A, B, C, E, F, G a další. Fotografie z databáze zločinců Diferenciální diagnostika streptokoků Odlišení od ostatních podezřelých (diferenciální diagnostika 1) n Gramovo barvení odhalí všechny bakterie, které nepatří mezi grampozitivní koky. n Pozitivní kataláza od streptokoků odliší stafylokoky n Růst na SB a ŽE půdě odhalí enterokoky, které jsou také všechny pozitivní v takzvaném PYR-testu, kdežto streptokok je pozitivní jen jeden, a to zrovna takový, kterého si málokdo s enterokokem splete (o něm bude řeč dále) Rozlišení podezřelých streptokoků (diferenciální diagnostika 2) n Při rozlišování streptokoků hodnotíme nejdříve hemolýzu – streptokoky členíme na viridující, hemolyzující (částečně či úplně) a ahemolytické n Pneumokoka od ostatních viridujících poznáme pomocí pozitivního optochinového testu, testu rozpustnosti ve žluči a dalších n S. pyogenes se od ostatních hemolytických pozná pozitivním bacitracinovým a PYR testem n S. agalactiae se zase pozná pozitivním CAMP testem – o všech těchto testech viz dále Schematicky: Neznámá bakterie Pneumokok: jak pojmout podezření n Pneumokoka odlišíme optochinovým testem – viz další obrazovka. n Podezření však můžeme pojmout, když: n mikroskopicky vidíme lancetovité diplokoky n kultivačně jsou kolonie ploché, penízkovité až miskovité, někdy s centrálním vyvýšením n někdy naopak jsou kolonie výrazné, hlenovité to jsou kmeny s výraznou tvorbou pouzdra (zpravidla velmi virulentní) Optochinový test n Klasický test k odlišení pneumokoka od ústních streptokoků. Pneumokok je citlivý na antibiotikum optochin, ústní streptokoky jsou rezistentní. (Optochin se dnes už nepoužívá léčebně, zůstal tedy jen v diagnostice) Druhové určení ústního streptokoka n Jen blázen (nebo badatel, což je někdy totéžJ) by druhově určoval ústního streptokoka z ústní dutiny nebo krku. Proč to činit, když je v těchto místech běžnou flórou? n Na druhou stranu, máme-li kmen z hemokultury či likvoru, je jeho určení na místě. U viridujících streptokoků nemá smysl snažit se o antigenní analýzu, zato, jak jsme se již dozvěděli, velice dobře lze použít biochemické určení. n V našich podmínkách je to STREPTOtest 16 STREPTOtest 16 – jak odečíst n První reakcí je opět VPT (D‘Artagnan!) n Druhou až devátou reakcí je opět první řádek v dvojřádku n Obdobně desátou až sedmnáctou reakcí je druhý řádek v dvojřádku Příklad výsledku Streptotestu 16: Kód 511 420 Streptococcus salivarius % pravd. 97,19 Index typičnosti 1,00 Obzvlášť obávaný pachatel: pyogenní streptokok. Jak na něj? PYR test n PYR test je provedením podobný oxidázovému. Na kolonie se umístí reakční ploška proužku. Počká se deset minut a přikápne se činidlo. Pozitivní je červené zbarvení. n Bacitracinový test byl stejný jako optochinový, jen se použilo jiné antibiotikum. Dnes byl pro menší spolehlivost opuštěn. Bacitracinový test A přichází druhý: Streptococcus agalactiae – 1 n Mnohé bakterie tvoří hemolyziny n Pokud na agar působí dva hemolyziny, může být jejich působení synergické nebo antagonistické. n Příkladem synergismu je CAMP faktor Str. agalactiae a beta lyzin Staphylococcus aureus n Nelze jej použít k diagnostice zlatého stafylokoka – ne každý totiž produkuje beta lyzin! Používá se tedy jen v dg. streptokoků CAMP test Streptococcus agalactiae – 2 n Na agar se naočkuje testovaný kmen a kolmo k němu laboratorní kmen zlatého stafylokoka n V případě pozitivity vidíme zesílenou hemolýzu ve tvaru dvou trojúhelníků, anebo, poetičtěji, motýlích křídel Hemolytičtí pachatelé – shrnutí Latexová aglutinace Zapamatujte si: n Streptokoky s hemolýzou (úplnou nebo částečnou), ale také streptokoky zcela bez hemolýzy mohou být zpravidla dále určovány latexovou aglutinací (je-li to zapotřebí). Jejich biochemická aktivita je zpravidla chabá. n Streptokoky s viridací (alfa-streptokoky) lze zpravidla dále určovat biochemickými testy (je-li to zapotřebí). Jejich antigenní determinanty jsou zpravidla slabé. Latexová aglutinace – prakticky n Praktický test: lahvičky se směsí antibiotik a latexových částic, výsledek (pozitivita v prvním kolečku) Pozdní následky streptokokových infekcí Streptococcus pyogenes je ještě horší, než jste možná čekali n Už víte, že S. pyogenes způsobuje angíny, spály, erysipel, flegmóny. To nejhorší však ještě čeká: I po té, co sám zmizí z organismu, může po něm zbýt děsivé dědictví! Protilátky proti němu kolují v krvi… a omylem se místo na streptokoky vážou na některé struktury organismu. Tím vzniká akutní glomerulonefritis či revmatická horečka. Bystří studenti si vzpomněli, že už o tom slyšeli… Revmatická horečka ASLO: způsob, jak zjistit, kolik protilátek vlastně v krvi koluje n Pomocí testu ASLO zjistíte, zda je přítomna normální protilátková odpověď, nebo přemrštěná autoimunita s rizikem vývoje glomerulonefritidy nebo revmatické horečky n Test ASLO se provádí zpravidla po prodělané streptokokové infekci. Průkazem protilátky se nesnažíme prokázat infekci (o té víme), ale zjistit, zda dochází k vývoji autoimunity. Nejde tedy vlastně o nepřímý průkaz, přestože prokazujeme protilátky. ASLO: princip (opakování) Jak odečíst panel ASLO n Každý pacient jen jeden řádek, hodnoty ředění jsou uvedeny zde: n Panel se odečítá naležato. Kromě pacientských sér většinou testuje kontrola. Nashledanou při dalším dílu! Bonus 1: Záněty přínosních dutin (sinusitis acuta) n Přechodný zánětlivý nález v dutinách je normální při klasické rýmě a není důvodem k léčbě (ani při rtg nálezu) n Důvodem k léčbě je bolestivý zánět dutin, který se projevuje bolestí zubů, hlavy, horečkou a trvá aspoň týden, nebo je podrážděný trojklanný nerv (pak ani tak dlouho trvat nemusí n Původcem bývá Streptococcus pneumoniae či Haemophilus influenzae Sinusitis acuta Výplach dutin: ano či ne? n Je zbytečné provádět výplach dutin jen za účelem vyšetření. Zde i mikrobiologové připouštějí empirickou léčbu obvyklých původců n Pokud se ale provádí výplach s cílem uvolnění dutiny, je užitečné provést první výplach fyziologickým roztokem a zaslat tekutinu na vyšetření, a teprve další provést např. borovou vodou s cílem desinfekce dutiny n Výplach musí být ovšem proveden správně a měl by jej provádět otorhinolaryngolog Vyšetřování a léčba infekcí přínosních dutin n Léčba by měla být zahájena neprodleně, i bez vyšetření. n Lékem volby je amoxicilin (např. AMOCLEN), alternativou může být doxycyklin (DOXYBENE), u dětí co-trimoxazol (např. BISEPTOL) n Vyšetřovat výtěr z nosu či krku je k ničemu, léčit antibiotiky případného vypěstovaného „patogena“ je přímo chybou. BONUS 2: Zánět středního ucha – otitis media n Častý u dětí (krátká vodorovná Eustach. trubice) n Původci: Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae, Moraxella catarrhalis n U chronických se mohou uplatnit i některé gramnegativní tyčinky Nutno odlišit záněty boltce a zevního zvukovodu: tady je původcem hlavně Staphylococcus aureus (jako u jiných zánětů kůže), léčba lokálně např. framykoin kapky Otitis media Vyšetřování a léčba infekcí středního ucha n Léčba má smysl, pokud jde o skutečně prokázaný zánět (bolest, zarudnutí, horečka) a nereaguje na protizánětlivou léčbu n Lékem volby je amoxicilin (např. AMOCLEN), alternativou může být co-trimoxazol n Vyšetřovat výtěr ze zvukovodu má smysl pouze po provedené paracentéze (propíchnutí bubínku) n Jinak má samozřejmě smysl vyšetřit hnisavou tekutinu, která je při paracentéze odebrána BONUS 3: Infekce hltanu a mandlí (pharyngitis, tonsilopharyngitis n Akutní záněty hltanu a mandlí: většinou virové (rhinoviry, koronaviry, adenoviry, ale i při infekční mononukleóze) n Z bakteriálních nejvýznamnější: akutní tonsilitida (povlaková angína) vyvolaná Streptococcus pyogenes (hemolytický streptokok skupiny A) n Další bakterie: arkanobakteria, další hemolytické streptokoky, pneumokoky aj. n Vzácné, ale důležité: záškrt, kapavka Virová tonsilopharyngitis Tonsilopharyngitis Purulentní bakteriální tonsilitis Vyšetřování a léčba infekcí faryngu n Vždy by měl být proveden výtěr z krku (tonsil) pro ověření bakteriálního původu, popř. určení původce. n Alternativou je rychlý průkaz streptokoka, ovšem při negativním či sporném výsledku je stejně nutná klasická kultivace n Případně se také hodí vyšetření CRP (zvýšený u bakteriálních infekcí) n Negativní výsledek kultivace u sexuálně aktivní osoby při zvýšeném CRP – uvažovat též o kapavce (klasický výtěr, ale vyznačit na průvodce) Léčba tonsilitid a tonsilofaryngitid n Léčba by měla být cílená. U angín způsobených Streptococcus pyogenes (a těch je naprostá většina) je lékem volby V-penicilin. n Makrolidy (RULID, KLACID, SUMAMED) by se měly používat pouze u alergických pacientů n Pokud již saháme po počáteční empirické terapii, měli bychom opět volit V-penicilin, nikoli ampicilin či amoxicilin, a to kvůli vážným komplikacím v případě infekční mononukleózy