Bonus k parazitologii Rozšířené povídání o parazitech Obsahuje mnohé ze základního materiálu, ale i mnohé navíc Na úvod… Přehled § Obecná parazitologie § Speciální parazitologie § Parazitičtí prvoci § Ploší červi – tasemnice § Ploší červi – motolice § Ploší červi – hlístice § Hmyz a roztoči § Ostatní parazité § Parazitologická diagnostika Co je to vlastně parazit § Parazitismus jako způsob života se může týkat i virů, bakterií a hub § Vžilo se ale používat pojmy jako „parazitologie, diagnostika parazitů“ pro případy, kdy patogenem je mikroskopický prvok či vícebuněčný živočich § Ne každý parazit je mikrobem, například tasemnice má mikroskopická jen vajíčka a členovci nejsou vůbec mikroby. Členovci nás ovšem zajímají jako přenašeči. Obecná charakteristika parazitů § Parazité mají většinou více či méně složitý životní cyklus, mají různá vývojová stádia, která se často k nepoznání liší. § Parazité se liší od ostatních mikrobů životními projevy (místo klasických zánětů se jejich choroby projevují jinak) § Parazité se liší také způsobem diagnostiky § Parazité se také liší způsobem léčby – používají se antiprotozoární preparáty a anthelmintika, často dlouhodobě Rozdělení parazitů § Systematické (viz dále) § Podle postižených orgánů a tkání § Střevní paraziti – nejběžnější § Krevní paraziti, kteří se dále dělí na § erytrocytární (v červených krvinkách) § extraerytrocytární § Tkáňoví paraziti § Kožní a slizniční paraziti § Urogenitální paraziti § Oční a jiní paraziti Systematická klasifikace parazitů § Mezi endoparazity (vnitřní parazity) patří: § Prvoci (améby, bičíkovci a další) § Hlístice (roup, škrkavka dětská, tenkohlavec, škrkavka psí a kočičí) § Motolice (motolice jaterní, schitosoma) § Tasemnice (tasemnice bezbranná a dlouhočlenná, škulovec, tasemnice dětská a rybí) § Mezi ektoparazity patří § různí členovci, ať už hmyz (vši, blechy) či roztoči (klíšťata) § výjimečně i další organismy, např. pijavice P r v o c i Prvoci (protozoa) § Jsou z parazitů nejmenší, přesto jsou mnohem větší než bakterie a zpravidla i o něco větší než kvasinky § Na rozdíl od ostatních parazitů se někteří z nich dají i kultivovat, i když vyžadují velmi speciální kultivační média § Dále se dělí na § améby § bičíkovce § další prvoky Prvoci – bičíkovci Trichomonas vaginalis – Bičenka poševní § Urogenitální prvok, způsobující hnisavé poševní výtoky, vyskytující se po celém světě § Kromě výtoku je typické svědění pochvy § Přenos převážně pohlavní, avšak možný i přenos např. ručníkem apod. § V posledních letech počet případů klesá, zřejmě vzhledem k dobré dostupnosti léčby § U mužů jsou velmi často bezpříznakové § Léčba: metronidazol, je nutno léčit oba (všechny) sexuální partnery Příběh – trichomonády § Jolana už zase měla jakési potíže „tam dole“. Nebylo divu, když spala každou chvíli s někým jiným. Tentokrát však bakteriologické vyšetření nepomohlo. Lékařka tedy zaslala k vyšetření soupravu C. A. T., a konečně byl na světě výsledek. § Viníkem byla Trichomonas vaginalis, česky bičenka poševní, bičíkovec, který se přenáší téměř výhradně sexuálně, i když výjimečně je možný i jiný způsob přenosu Trichomonas vaginalis, česky bičenka poševní Trichomonas vaginalis Trichomonas vaginalis – Gram Trichomonádový výtok Tzv. jahodový cervix Giardia intestinalis (Lamblia intestinalis, Giardia lamblia) § Pozoroval je už 1681 Leeuwenhoek, ale popsal je až Vilém Dušan Lambl 1859. Byl to milenec Boženy Němcové § Mají většinu organel v těle zdvojených: dvě stejná jádra, dvakrát čtyři bičíky atd. Mají přísavku, kterou se přisají na stěnu střeva. Mohou způsobovat zánět dvanáctníku, a střeva. Stolice je hlenovitá, bez krve § Vyskytují se po celém světě, hlavně v teplých oblastech s horší hygienou § Léčba: metronidazol, ornidazol, mebendazol Vilém Dušan Lambl § Narodil se 5. prosince 1824 v obci Letiny u Plzně. § Koncem roku 1851 Lambl poznává o něco málo starší spisovatelku Boženu Němcovou. Jejich cesty by se však nestřetly, nebýt tuberkulózy, jíž onemocněl dosavadní rodinný lékař Němcových J. R. Čejka. § Lambl i přes zmíněné peripetie toho zvládal opravdu hodně a nezanedbával ani lékařskou vědu. Matka mu nejednou vytýkala, že vyprovází Němcovou večer přes celou Prahu domů a poté ještě pozdě do noci studuje a píše, tedy dohání to, co přes den zameškal. § Z poznámek v listech Sofii Rottové lze soudit, že Lambl psal Němcové prý “velmi srdečně” (jednalo se o dopisy s čistě milostnou tématikou). § Více viz: http://www.muzeumbn.cz/bozena-nemcova/clanky/lambl-bresslerova.html Giardia intestinalis (Lamblie) (trofozoiti) Giardia intestinalis (Lamblie) Giardia intestinalis – trofozoiti Životní cyklus lamblií Trypanosomy § Jsou to štíhlí bičíkovci (cca 20 × 2 µm), mají jeden bičík, který je připojený k tělu a jeho připojená část tvoří vlnící se membránu § Jsou to krevní extraerytrocytární paraziti § Trypanosoma brucei se dvěma poddruhy (západoafrickým a východoafrickým) způsobuje spavou nemoc – postižení CNS, letargie, vyčerpání organismu § Trypanosoma cruzi z Jižní Ameriky způsobuje Chagasovu nemoc s vysokými horečkami a opět postižením CNS Trypanosoma brucei Trypanosoma cruzi Triatoma sp., přenašeč Chagasovy nemoci Moucha tse-tse (Glossina), přenašeč spavé nemoci O. Zahradníček: Vánoce v Africe Veselé vánocece Přeje mi ráno tse-tse Leishmanie § Vyskytují se v celém tropickém a subtropickém pásmu § Přenašečem je drobný dvoukřídlý krevsající hmyz (koutule, flebotom) rodu Phlebotomus § Existuje jich asi dvacet významných druhů, které se dělí jednak na leishmanie „Starého“ a „Nového“ světa, jednak na kožní, kožně-slizniční a viscerální § Mohou způsobovat od znetvoření kůže až po postižení jater a sleziny, často smrtelné Leishmania sp. Další bičíkovci § Chilomastix mesnili je střevní komenzál, který občas může způsobovat průjmy. Léčba se nedoporučuje § Enteromonas hominis se nachází ve střevě lidí a zvířat, a je asi nepatogenní § Dientamoeba fragilis je bičíkovec, i když má v názvu „amoeba“. Může způsobovat onemocnění s hlenovitými průjmy. Prvoci – améby (měňavky) Entamoeba histolytica (měňavka úplavičná) § Vyskytuje se v tropech a subtropech, u nás bývá spíše zavlečena. Člověk se nakazí od jiného člověka, není zvířecí rezervoár § Nákaza může být bezpříznaková, nebo může být akutní průjmové onemocnění, jehož příznaky jsou podobné příznakům shigellózy (proto se o obou onemocněních mluví jako o úplavici). Stolice jsou bolestivé, ne časté § Výjimečně se může vyskytnout absces jater Entamoeba histolytica, trichrom Potenciálně patogenní střevní améby § Kromě Entamoeba histolytica můžeme ve střevě nacházet i jiné améby, které jsou prakticky nepatogenní, i když zejména u dětí mohou způsobovat průjmy § Z nich Entamoeba dispar je při mikroskopicky neodlišitelná od Entamoeba histolytica, lze odlišit jen pomocí PCR § Z dalších jsou významné Entamoeba coli, Iodamoeba buetschlii, Entamoeba hartmanni a Endolimax nana Entamoeba coli (cysta) Entamoeba coli (cysta) Volně žijící měňavky § Vyskytují se běžně ve vlhké zemi, bahně, ve vodě. Onemocnění nejsou běžná, ale jsou často velice závažná, zejména u HIV pozitivních osob § Naegleria fowleri a Balamuthia mandrillaris způsobují těžká onemocnění CNS § Acanthamoeba způsobuje dlouhodobý, bolestivý zánět rohovky, zejména u osob, které mají kontaktní čočky. § Léčba je obtížná až nemožná Acantamoeba sp. Prvoci – sporozoa Toxoplasma gondii § Je to prvok, jehož definitivním hostitelem (a tedy zdrojem infekce) je kočka, i když chovatelé psů jsou ve větším riziku (protože na srsti donesou domů částečky kočičího trusu) § Většina infekcí u imunokompetentních osob je bez příznaků nebo se projeví jen zvětšenými uzlinami, které zase odezní § Nebezpečná je oční forma § Nebezpečná je také infekce plodu, zejména v prvním trimestru Příběh – toxoplasma § Blanka měla delší dobu zvětšené uzliny, a pořád se nemohlo přijít na to, co jí je. Výtěry z krku nic neukázaly, ani výsledky dalších vyšetření nebyly průkazné § Blanka se chystala otěhotnět, a tak měla obavy. Jak se ukázalo, byly oprávněné: viník, zodpovědný za její uzlinový syndrom, totiž opravdu bývá těhotným nebezpečný. Je to Toxoplasma gondii. Latentní infekce toxoplasmami § Často dochází po akutní infekci ke stavu, kdy se někde v těle zapouzdří toxoplasmová cysta § Cysta je jen minimálně aktivní, imunita nedovolí, aby se infekce reaktivovala § Někteří badatelé tvrdí, že toxoplasmové cysty v mozku nenápadně ovlivňují lidskou psychiku a jsou např. zodpovědné za dopravní nehody. Toxoplasma gondii Toxoplasma gondii Vánoce jsou, padá vločka, toxplasmu nese kočka (z básně O. Z.) Toxoplasma – životní cyklus U některých osob ovšem může vzniknout například toxoplasmová retinitida… Malarická plasmodia § Malárie je celosvětově jednou z těch úplně nejzávažnějších chorob. Onemocní na ni denně mnoho lidí, včetně cestovatelů z Evropy. § Plasmodia jsou intraerytrocytární parazité. Před vstupem do krvinek se množí v játrech. § Existují čtyři malarická plasmodia: § Nejhorší průběh má „tropika“ neboli „maligní terciána“, působená P. falciparum. § Mírnější jsou obě „benigní terciány“, působené P. vivax a P. ovale. § Kvartána, působená P. malariae, je vzácná Klinický průběh malárie § Malárie se projevuje záchvaty vysoké horečky s třesavkou a následným pocením, které se objevují každý 1., 3., 5., 7., ..., resp. 1., 4., 7., 10., ... den, popřípadě (u tropické malárie) nepravidelně či pořád. Mezi záchvaty se pacient může i cítit zdráv § Záchvaty souvisejí s životním cyklem parazita. Vždycky, když v erytrocytech dozrají tzv. trofozoiti v tzv. merozoity, obsahující schizonty, dochází k popsaným projevům. § U nás jde o zavlečené onemocnění. V Evropě jsou popsány i případy tzv. letištní malárie Příběh – malárie § Cestomil rád jezdil křížem krážem po celém světě. Po návratu z poslední cesty mu začalo být nějak divně, měl horečku, pak ho to přešlo, ale za dva dny se mu to celé zase vrátilo. Obvodní lékař ho poslal na infekční oddělení. Tam mu vzali krev a natřeli ji na dvě sklíčka – na každé jinak. Všichni tušili, kdo by mohl být pachatelem. A opravdu, viníkem zde bylo Plasmodium vivax, jedno ze čtyř malarických plasmodií. Různá vývojová stádia plasmodií Plasmodium falciparum – „prstýnky“ (trofozoity) a gametocyt Anopheles sp., přenašeč malárie Babesie § Jsou to prvoci příbuzní malarickým plasmodiím § Přenašečem je klíště, zdrojem zvířata § Onemocnění se vyskytuje i v Evropě, ale je velmi vzácné. Zato může být smrtelné, zejména u osob, kterým byla odňata slezina § Léčba je podobná léčbě malárie Babesie Kryptosporidia § Cryptosporidium parvum patří mezi tzv. střevní kokcidie, které jsou kosmopolitně rozšířené. Napadá člověka i jiná zvířata. Kulovité oocysty jsou 2–5 µm velké § Člověk se nakazí vodou či potravou. Úporné průjmy mohou být např. u HIV pozitivních i smrtelné – častá příčina jejich smrti § Podobné jsou další dva mikroby: Isospora belli a Cyclospora cayetanensis Kryptosporidia Mikrosporidia § Klinicky významných je asi 14 rodů, které mohou způsobovat střevní infekce, oční, případně i celkové infekce § Nejdůležitější jsou rody Enterocytozoon, Ecepthalitozoon a Nosema. § Jsou velmi drobné (1,5–2 µm), tedy jen o málo větší než bakterie. Diagnostika je proto velice obtížná, používá se optických běličů. Druhové určení umožní jen elektronová mikroskopie. Mikrosporidia Mikrosporidium 4. Prvoci – obrvení (nálevníci) § Jediným významným zástupcem této skupiny je vakovka střevní – Balantidium coli. Vyskytuje se v celém světě, i když u nás moc ne, spíše na Slovensku. § Člověk se nakazí zpravidla od vepře § Probíhá bezpříznakově, nebo se projevuje krvavě bolestivými průjmy. Parazit se může dostat i do jater či plic, kde je velice nebezpečný. § Léčí se metronidazolem Balantidium coli Vícebuněční parazité Historický pojem „červi“ § Pojem „červi“, případně jeho latinský ekvivalent „helminti“ se historicky používal pro označení organismů s protáhlým tvarem těla. § Ovšem z praktických důvodů se občas tento pojem stále ještě používá § Většinou jsou viditelní pouhým okem či nanejvýš pod lupou. Někteří dosahují i značných rozměrů (např. 10 m u tasemnice). Mikroskopická jsou jen jejich vajíčka Červi ploší a oblí § Dnes už tedy dávno víme, že zoologicky jde o nejméně dvě vzájemně naprosto nepříbuzné skupiny organismů. § Ploštěnci (ploší červi, Plathelmintes) jsou skutečně na řezu ploší. Z klinicky významných organismů sem patří dvě skupiny § Motolice (Trematoda) a § Tasemnice (Cestoda) § Oblovci (červi oblí, Nemathelmintes) jsou na řezu kulatí. Patří sem hlístice (Nematoda) Motolice Motolice životní cykly Schistosomy § Vyvolávají u člověka onemocnění – schistosomózu či bilharziózu, známé už od dob faraonů. Je to urogenitální, jaterní a střevní onemocnění v subtropech a tropech § Člověk se nakazí tzv. cerkáriemi, které se dostanou do vody z vodních plžů § Prevence: nekoupat se ve sladké vodě, která na zimu nezamrzá, raději ani necachtat nohy v loužích – pronikají i neporušenou kůží § Druhy: např. S. mansoni, S. haematobium aj. Schistosoma haematobium Schistosoma mansoni Motolice plicní a jaterní § Do této skupiny patří Clonorchis sinensis, která způsobuje bolesti břicha, průjmy a popř. žloutenku. Člověk se nakazí konzumací sladkovodních ryb. Vyskytuje se hlavně v Číně. § Motolice rodu Opistorchis vyvolávají podobné onemocnění v Thajsku a Laosu § Fasciola hepatica se dříve vyskytovala i u nás, dnes je k nám jen někdy zavlečena. Vyskytují se jaterní obtíže, hubnutí, abscesy § Prevence: Neokusovat traviny, nejíst spadané ovoce, v cizině nejíst neznámé saláty Fasciola hepatica Motolice střevní § Fasciolopsis buski je velký parazit, má dva až sedm centimetrů. Člověk se nakazí pozřením nedostatečně opracované zeleniny. Vyskytuje se v některých asijských zemích. § Heterophyes heterophyes se vyskytuje v Egyptě, je naopak velmi malá. Člověk se nakazí rybami. § Metagonimus yokogawai je podobná Tasemnice Tasemnice Tasemnice bezbranná (Taenia saginata) Tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium) § Dvě „klasické“ tasemnice. Člověk se nakazí po požití nedostatečně upraveného masa, a to hovězího (tas. bezbranná) či vepřového (tas. dlouhočlenná) § Příznaky: Dráždění střeva, bolesti břicha, zvracení, zácpa nebo průjmy, eosinofilie § Taenia solium může také vycestovat ze střeva do tkáně, kde pak vznikají boubele – cysticerky. Nejzávažnější jsou boubele v mozku a oku. Taenia saginata u člověka boubele nedělá. Tasemnice – pokračování § Tělo tasemnice se skládá ze skolexu („hlavičky“) a článků, které slouží k množení tasemnice: obsahují větvené dělohy. Články odcházejí z těla řití při kadění i mimo něj § Prevence: Osobní hygiena. Vyhýbat se syrovému nebo nedostatečně upravenému masu, nebo si ho aspoň osobně naškrábat (ne namlet), aby se případný boubel objevil. § Léčba: Praziquantel, niklosamid Taenia saginata Vajíčka tasemnic Článek tasemnice bezbranné (dlouhočlenná by měla méně větví) Když je řeč o tasemnicích… Víte, jaký je rozdíl mezi českým vědcem a tasemnicí? Ostatní střevní tasemnice § Škulovec široký (Diphylobothrium latum) je největší tasemnicí, může mít až 12 metrů. Člověk se nakazí snězením nedostatečně upravených ryb. Nakažený mívá nedostatek vitamínu B[12]. Zůstává ve střevě. § Tasemnice dětská (Hymenolepis nana) postihuje nejčastěji děti. Má jen 1,5–4 cm. Člověk se nakazí kontaminovanou potravou. § Tasemnice psí (Dipylidium caninum) velmi vzácně vyvolává mírné střevní potíže Diphylobothrium latum (škulovec široký) Hymenolepis nana Tkáňové tasemnice § Kromě tasemnice dlouhočlenné mohou ve tkáni tvořit boubele také dvě další tasemnice, které zpravidla nevyvolávají střevní obtíže a přímo migrují do tkání. § Ecchinococcus granulosus (měchožil zhoubný) tvoří cysty velké až 20 cm. Definitivním hostitelem pes, mezihostitelem např. ovce § Ecchinococcus multicolularis (měchožil větvený) tvoří cysty hlavně v játrech. Přenos je podobný jako u předchozího druhu. Měchožil Hlístice Roup dětský – Enterobius vermicularis Příběh – roup § Nikolka se pořád škrabala v zadečku, že už to bylo nápadné rodičům i učitelkám ve školce. Zároveň byla neklidná a roztěkaná. A tak jí nalepili na zadek průhlednou lepicí pásku a poslali do laboratoře. A výsledek nikoho nepřekvapil: Nikolka měla roupy § Nikolka tedy začala užívat léky, a zanedlouho byla zase úplně v pořádku… Roup s vajíčky Roup – životní cyklus Škrkavka dětská – Ascaris lumbricoides § Po roupovi druhou nejběžnější hlísticí je škrkavka dětská – Ascaris lumbricoides. Samička je dlouhá cca 20–35 cm, sameček 15–20 cm. § Je trochu podobná žížale (Lumbricus terestris), ale přece jen se trochu liší, například nemá prstenec. § Škrkavky mohou působit různé obtíže, od trávicích potíží a alergického dráždění až po mechanické ucpání vývodů žlučovodu a pankreatu. § Při životním cyklu larvy migrují přes cévy a plíce, a mohou přitom poškozovat plicní kapiláry a alveoly Životní cyklus škrkavky Jiný obrázek téhož Střevní paraziti II Vajíčko škrkavky Škrkavky O. Zahradníček: V menze Šel jsem oběd naraziti V menze byli paraziti Škrkavky a lamblie Spolužačka tam… Další střevní hlístice § Hádě střevní – Strongyloides stercoralis se u nás vyskytuje zcela výjimečně. Larva může pronikat i pokožkou. § Měchovci – Ancylostoma (Afrika, Evropa) a Necator (Amerika) také pronikají pokožkou. Kromě střevních příznaků bývají i bronchitidy § Tenkohlavec lidský – Trichuris trichiura: člověk se nakazí sekundárně kontaminovanou zeleninou, zdrojem je pouze člověk. Tenkohlavec lidský – Trichuris trichiura Ancylostoma duodenale (vajíčko) Tkáňové škrkavky: škrkavka psí a kočičí (Toxocara canis, T. cati) § Toxokaróza je naší nejhojnější tkáňovou helmintózou. Toxokary jsou střevní parazité psů a koček, kteří jsou hlavním hostitelem. Člověk se nakazí příležitostně. Larva migruje tkáněmi, jenže člověk není vhodným hostitelem pro dokončení vývoje škrkavky, larva dlouhodobě bloudí a poškozuje různé orgány. § Léčba: mebendazol, albendazol apod. § Prevence: zamezení přístupu psů na pískoviště Toxocara canis Svalovec stočený – Trichinella spiralis § Vyskytuje se po celém světě, u nás ale nyní vzácně. Najdeme ho na východním Slovensku § Samička má 3–4 mm, sameček 1,5 mm § Člověk se nakazí pojídáním nedostatečně tepelně opracovaného masa divokých prasat. § Samičky rodí ve střevě živé larvy, které cestují krevním oběhem do příčně pruhovaných svalů. Tam dělají cysty, ve kterých nacházíme stočené hlístice. § Kromě nespecifických střevních příznaků se vyskytují bolesti svalů a další potíže Svalovec stočený Trichinella spiralis Svalovec Svalovec Další tkáňové škrkavky § V různých zemích se vyskytují ještě další nákazy všelijakými škrkavkami. Různí jsou také jejich hostitelé § Zpravidla mohou vyvolávat jak střevní, tak i mimostřevní potíže § Jde např. o rody Angiostrongylus, Anisakis, Pseudoterranova, Contracaecum a jiné. Učit se je nemusíte J Vlasovec medinský – Dracunculus medinensis § Cizopasí v tělních dutinách nebo v pojivové tkáni člověka, psů, šakalů, koček a dalších § Příznaky jsou nejprve nespecifické, samička migruje do podkoží. Po odumření samičky dochází k alergiím. § Léčba: niridazol, metronidazol. Klasická léčba – zachycení do rozštěpeného dřívka a pomalé vytažení – je riziková. Je možné, že od této metody je odvozen i znak lékařské profese. Drakunkuliáza Filárie § Jde o hlístice Wuchereria bancrofti, Brugia malayi, Brugia timori, Onchocerca volvulus, Loaloa medinensis a Mansonella sp. § Některé se vyskytují v krvi, jiné spíše v různých tkáních (loa loa v oku, onchocerky v kůži). I ty, které se vyskytují v krvi, se zde zdržují jen po část dne, což je důležité pro diagnostiku. Dospělci mohou mít až 10 cm § Někdy blokují odtok mízy z různých částí těla. Tím vzniká tzv. elefantiáza (sloní noha) § Vyskytují se v různých tropických oblastech Filárie Filárie a trypanosoma – velikostní porovnání (ta kolečka jsou erytrocyty) Elefantiáza Členovci Rozdělení členovců § Acari (roztoči): zákožka svrabová, sametka podzimní, trudníci, čmelíci, klíšťáci, klíšťata § Insecta (hmyz): vši, štěnice, blechy, koutule, komáři, muchničky, mouchy § Pentastomida (jazyčnatky): jazyčnatka tasemnicová Zmíníme se o žlutě označených. Ostatní jmenované druhy jsou občasnými původci onemocnění, projevujících se především kontaktními dermatitidami. Zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei) § Postihuje měkkou kůži (podpažní jamky, kůže pod prsy, předkožka) § Přenáší se tam, kde je nižší hygienická úroveň § Projevuje se jako ekzém – ne vždy je snadné přijít na to, že ekzém je v tomto případě sekundární po zákožce § Léčba různými preparáty musí být doprovázena spálením či důkladnou dekontaminací oděvů, ložního prádla apod. Zákožka svrabová Klíšťata (Ixodes sp. a další druhy) § Přisát se může larva, nymfa či dospělec § Přisátí nymfy nemusíme zaznamenat § Odstranění: kývavým pohybem, tak, aby bylo klíště celé odstraněno. Není vhodné potírat tukem, klíště může vyvrhnout obsah slinné žlázy včetně např. virů klíšťové encefalitidy § Po odstranění vhodné zakápnout jodovým perem či zatřít betadinou Příbuzní klíšťáci se liší tím, že nemají tuhou destičku (anglicky „soft tick“) Klíště Veš dětská (Pediculus capitis), veš šatní (Pediculus humanus) a veš muňka (Phthirus pubis) § Veš dětská se vyskytuje v dětských kolektivech, i tam, kde je poměrně dobrá hygiena. Není ostuda vši získat, je ostuda nic s tím nedělat. § Veš šatní se týká zejména bezdomovců, přenos je pouze oděvy. U nás méně častá § Veš muňka (filcka) se vyskytuje v pubickém ochlupení. Napadení muňkami je pohlavně přenosnou záležitostí. Vši Muňka Veš hlavová s hnidou Vývoj vší Šíření vší Veš hlavová v historickém hávu Odvšivení Detail obrazu Jana Siberechtse „Dvůr na statku“ 1662. Muzeum umění, Brusel. Veš šatní v historickém hávu Veš šatní Víte, jak drží veš na pleši? No přece: vší silou J Štěnice (Cimex lectularius a jiné) § Štěnice se dříve často vyskytovaly za tapetami či v matracích bytů s horší úrovní. Nyní se již u nás téměř nevyskytují § Štěnice sají krev v noci. Nejsou u nás specifickým přenašečem, ovšem ranky po sání štěnic se mohou stát branou vstupu bakterií § Do příbuzenstva štěnic patří i zákeřnice, které přenášejí Chagasovu nemoc. Štěnice Blechy (Pulex irritans a další) § Zatímco vši jsou druhově úzce specifické, blechy nejsou na druh příliš vázány. Takže neplatí, že „blechy psí na člověka nejdou“! § Vzájemně se dají odlišit přítomností „hřebínků“ na hlavě (v binokulární lupě) § Specifickým přenašečem moru byla blecha morová – Xenopsyla cheopis § V našich dnešních podmínkách mohou být blechy pouze nespecifickým přenašečem Blecha obecná a blecha morová Koutule (flebotomové, anglicky gnat) § Flebotomové či koutule se podílejí na přenosu různých onemocnění, např. horečky papatači nebo některých leishmanióz § Jsou to nenápadné mušky či komárci. Jejich larvy se na rozdíl od komářích nelíhnou ve vodě, ale v různých štěrbinách v půdě a organickém odpadu § Významné rody: Phlebotomus, Lutzomyia Koutule Komáři (Culex, Anopheles, Aëdes) § Zatímco u nás běžný druh komár písklavý (Culex pipiens) se zpravidla neuplatňuje jako specifický přenašeč a zůstává jen obtížným bodavým hmyzem, jinak je to u jiných komárů. § Anopheles maculipennis přenáší malárii i další nemoci. Občas se vyskytuje i na jižní Moravě. Malárii tu přenášet nemůže, může však přenášet západonilskou horečku a jiné § Aëdes aegypti přenáší žlutou zimnici, horečku dengue a chikungunya a jiné. Aëdes aegypti Mouchy § Ani různé druhy much nejsou bez významu. Samozřejmě, jsou často pasivními přenašeči nemocí, některé druhy však mohou způsobovat i takzvané myiázy, zejména u zanedbaných osob (ale nemusí tomu tak být vždycky) § Myiázy jsou situace, kdy moucha naklade vajíčka do živé tkáně. Zde se pak líhnou larvy, které prolézají např. kůží § V poslední době je hitem uměle navozená myiáza, jejímž cílem je zlepšení léčení některých typů ran Oční myiáza Myiáza Myiáza prsu Ostatní parazité § Z kroužkovců (Annelida) stojí za zmínku pijavka lékařská (Hirudo medicinalis). Žije i na jižní Moravě, ale je téměř vyhubena. Saje krev, přitom může ranku infikovat bakteriemi. Dříve se pijavkami odsávala „přebytečná krev“. Nyní se opět uvažuje o jejich využití v některých případech Diagnostické metody lékařské parazitologie Odběr materiálu § Na střevní parazitózy se posílá kusová stolice Na trichomonózu se posílá buďto sklíčko na barvení Giemsou (samotné nebo společně se sklíčkem na barvení Gramem, tj. jako klasický MOP), nebo výtěr v soupravě C. A. T. swab § Na průkaz akantaméb se zasílají použité kontaktní čočky ve své tekutině, případně lze provést seškrab rohovky § U tkáňových parazitóz se posílá sérum § U ostatních podle situace (moč, obsah cysty…) Odběru stolice při vyšetření na střevní parazity § Posílá-li se stolice na parazitologické vyšetření (obvykle realizované kombinací metod Kato a Faust), je nutno – na rozdíl od bakteriologie – zaslat vzorek stolice velikosti lískového ořechu. Nádobka, ve které je zasílán, nemusí být výjimečně sterilní. Na rozdíl od virologického vyšetření není nutno chladit. § Vzorek velikosti kokosového ořechu (jak občas tvrdí někteří studenti) se nedoporučuje J Odběrové médium C. A. T. na vaginální a uretrální výtěry na kvasinky a trichomonády Paraziti: diagnostické metody obecně § Důležitá je mikroskopie, buď nativní preparát. nebo barvení (trichrom, Giemsovo barvení) § Kultivace se používá zřídka, prakticky jen u trichomonád a akantaméb. § Z jiných metod přímého průkazu se prosazuje v poslední době PCR § Nepřímý průkaz se používá u tkáňových parazitóz, zejména toxoplasmózy, larvální toxokarózy a dalších Diagnostika střevních parazitů § Mikroskopie je v každém případě základem § Diagnostika vajíček červů, popř. článků tasemnic: § Používá se nativní preparát v různých modifikacích § U metody dle Kato se používá dobarvení pozadí malachitovou zelení, aby se paraziti zvýraznili § Faustova metoda je koncentrační (viz dále) § Grahamova metoda se používá jen u roupů (viz dále) § Diagnostika střevních prvoků (améb, lamblií) § Nativní preparát nestačí, používá se barvení, nejčastěji tzv. Gomoriho trichrom Faustova metoda § Princip spočívá v tom, že se stolice opakovaně smíchá s roztokem síranu zinečnatého a centrifuguje. Nakonec se roztokem doplní až po vršek zkumavky a překryje krycím sklíčkem. Paraziti ulpívají na krycím sklíčku zespodu (viz obrázek). Sklíčko se přenese na podložní sklo. Metody pro diagnostiku střevních prvoků § Pro tyto případy se používá § nativní preparát, kde pro zvýraznění je ke kapce fyziologického roztoku přidána také kapka Lugolova roztoku § barvení trichromem. Používá se fixace alkohol-sublimátem a dále se používá 70% alkohol, vlastní trichrom, 96% alkohol a karbolxylen § na kryptosporidia případně ještě barvení dle Miláčka (pan Miláček byl laborant na parazitologii v Českých Budějovicích) nebo dle Ziehl Neelsena jako na mykobakteria Grahamova metoda v diagnostice roupů § Spočívá v tom, že pacient se předkloní, roztáhne „půlky“, načež je mu na anální otvor (a hlavně perianální řasy) nalepena speciální průhledná lepicí páska. Ta je pak odlepena a nalepena na podložní sklíčko § Průhlednost pásky je zásadní, jinak dost dobře nelze mikroskopovat (Jsou i experti, kteří zasílají pásku neprůhlednou, anebo ji celou přelepí štítkem) § Je jednodušší než vyšetření stolice. Používá se však častěji u dětí – dospělí totiž mívají příliš chlupatou řiť, takže provedení metody by bylo obtížné a bolestivé Diagnostika krevních parazitů: Tlustá a tenká kapka § V diagnostice krevních parazitů je důležité provedení nátěru metodami tzv. tenkého nátěru a tlusté kapky. § Pro obě metody se používá čerstvá, nebo (provádí-li se nátěr až v laboratoři) nesrážlivá krev. Tenký roztěr se fixuje, tlustá kapka ne. Oboje se pak barví Giemsovým barvením. § Prohlédněte si obrázky na následující obrazovce a krátké videoklipy, z CD-ROMu „Parazite Tutor“. Tenký nátěr Tlustá kapka Diagnostika trichomonád § Trichomonády se v poslední době diagnostikují zejména kultivačně-mikroskopickým vyšetřením: § odebere se výtěr na tamponu v médiu C. A. T. § médium se nechá kultivovat do druhého dne § kapka média se mikroskopuje jako nativní preparát. § Tyto preparáty však nelze uchovat § Proto v praktiku máme druhý možný způsob – nátěr na sklíčku barvený dle Giemsy. Je-li součástí MOP, označuje se jako MOP V. § Jiné možnosti (např. fluorescenční barvení jako na obrázku) se používají jen výjimečně. Trichomonas – fluorescence Mikroskopické preparáty trichomonád v rámci MOP (Giemsa) § Mikroskopuje se s imerzí (objektiv 100×, imerzní olej) § V některých preparátech mohou být kromě trichomonád i kvasinky § To, co většinou najdete na internetu, jsou ideální případy, často navíc speciálním způsobem barvené, případně jsou obrázky počítačově upravené. § Reálný vzhled MOP V barveného Giemsou ukazují následující obrázky. Diagnostika ostatních parazitárních nákaz § U ektoparazitů leží diagnostika z větší části mimo rámec mikrobiologie – vši spatří i laik, zákožky případně dermatolog § U tkáňových parazitů se zasílá zpravidla sérum na nepřímý průkaz (KFR, ELISA) § V některých případech, zejména tropických parazitóz, je lépe konzultovat odběr a jeho provedení s laboratoří U některých filarióz se doporučuje provádět odběr pouze v noci, popř. pouze ve dne Morfologie nejběžnějších vajíček parazitů Alespoň tato vajíčka byste měli znát! Nashledanou příště!