NA STOPĚ PACHATELE Díl třináctý: Spolupráce při pátrání aneb Klinická mikrobiologie I Mikrobiologický ústav uvádí NA STOPĚ PACHATELE Díl čtrnáctý: Spolupráce při pátrání aneb Klinická mikrobiologie II Mikrobiologický ústav uvádí Na úvod (materiál se přijímá i o Vánocích) Přehled témat Úvod do klinické mikrobiologie Příběh první – 1 n Petr pořád kašlal, tak navštívil lékaře. Lékař mu chtěl rovnou předepsat antibiotika, pak si ale vzpomněl, jak ho mikrobiologové nabádali, ať provede vyšetření. Tak udělal výtěr z krku. Našel se v něm Haemophilus influenzae, citlivý na cefuroxim. Petr začal užívat Zinnat. Příběh první – 2 n Petrův stav se však nezlepšoval. Petr se naštval a navštívil známého lékaře na plicním. Byla provedena serologie respiračních virů a nalezeny vysoké titry protilátek proti Mycoplasma pneumoniae. Petr začal užívat Sumamed a brzo je jeho stav výrazně zlepšil. Viníkem bylo nejen Mycoplasma pneumoniae, ale i Příběh druhý n Nicol škrábalo v krku, a tak zašla k lékaři. Lékař provedl výtěr z krku, ale byla nalezena pouze běžná flóra. Lékaři se to nezdálo, protože dle CRP i zvýšeného počtu polymorfonukleárů vše nasvědčovalo hnisavé bakteriální infekci. n Když se lékař zeptal Nicol, jestli praktikuje orální sex, nejdříve se rozčílila, ale pak, červenajíc se, připustila, že ano, a dokonce před časem i s mužem, na kterého by dnes raději zapomněla. Lékař provedl nový odběr, tentokrát s poznačením, že jde o vyšetření na kapavku. A nemýlil se. Viníkem byla pouze Neisseria gonorrhoeae Co je to klinická mikrobiologie n Klinická mikrobiologie „sensu lato“ je lékařská mikrobiologie – tedy ta část mikrobiologie, která se týká mikrobiálního osídlení člověka a lidských patogenů n Klinická mikrobiologie „sensu stricto“ popisuje vlastní procesy mezi klinickým pracovištěm a laboratoří, jakož i organizaci vlastního laboratorního vyšetření Proces mikrobiologického vyšetřování – na všem záleží!!! 1 Indikace 1A Indikace – ZDA provést 1B Indikace – CO provést n Rozhodnutím, že chci provést vyšetření, to zdaleka nekončí. Musím se ještě rozmyslet, jaké vyšetření se rozhodnu provést. n Musím znát spektrum patogenů a možnosti jejich vyšetření n Součástí je také rozhodnutí o tom, jak technicky se odběr provede, do jaké nádobky či odběrové soupravy a podobně Tři typy patogenů (1) n Patogen typu Streptococcus pyogenes. Nemusím vědět, že myslím zrovna na tohoto patogena, ale musím přesně vědět, kde je jeho předpokládaná lokalizace. n Patogen typu Mycobacterium tuberculosis. Musím vědět, kde patogena hledám, a zároveň i to, že hledám právě tuto skupinu patogenů. n Patogen typu Toxoplasma gondii. Nemusím vědět, kde se patogen v těle nachází, ale musím vědět, že hledám právě jeho. Tři typy patogenů (2) n Patogen typu Streptococcus pyogenes. Týká se kultivovatelných bakterií a kvasinek, tedy většiny mikrobů z P 01 až P 06 a zčásti P 10 n Patogen typu Mycobacterium tuberculosis. Stále je to přímý průkaz, ale speciální postupy, při běžné kultivaci se nezachytí. Týká se zejména mikrobů z P 07, P 08, P 11, část P06. n Patogen typu Toxoplasma gondii. Nepřímý průkaz, event. přímý průkaz virového antigenu. Týká se spirochet z P 09, virů z J 12 a J 13, ale i některých dalších (třeba zrovna toxoplasmy). 2 Odběr vzorku (včetně žádanky) 3 Transport 2 Vlastní odběr vzorku 3 Transport vzorku do laboratoře n Tyto fáze nelze oddělit – odběr je nutno činit již se zřetelem na transport materiálu do laboratoře n V zásadě existují tři typy vzorků: n Výtěry a stěry na tamponech n Tekuté a kusové vzorky, zasílané v nádobkách (zpravidla sterilních) n Jiné a speciální případy, viz dále n Nelze zapomenout na správné vyplnění průvodky Výtěrovky Jiné typy odběrů než „výtěrovky“ a odběrové nádobky n nátěr na podložní sklíčko: kapavka, aktinomykóza, přímo zaslaná tlustá a tenká kapka apod. n v kožním lékařství a v epidemiologii otisky přímo na kultivační půdu, která je pro tento účel nalita až po okraj Petriho misky; v chirurgii otisk na filtrační papír n urikult – zvláštní způsob zasílání moče na půdu; z různých důvodů se příliš neujalo. n rychlé diagnostické soupravy, většinou založené na přímém průkazu antigenu; jednoduchá manipulace, dostupná i pro nemikrobiologický personál. Při pochybách o výsledku použít klasické zaslání do laboratoře. Volba „do čeho odebrat“: Tekutý vzorek, nebo výtěr? Kontaktní destička Uricult Některé typy výtěrovek Další výtěry Přehled souprav na výtěry Odběrové nádobky n Odběrové nádobky se používají na kusové a tekuté vzorky. Na rozměrech fakticky příliš nezáleží, stejně tak barva uzávěru nemá samozřejmě reálný dopad. Má však někdy význam organizační – záleží na dohodě v rámci konkrétní laboratoře n U anaerobní kultivace je lépe zaslat přímo stříkačku s jehlou zabodnutou do sterilní gumové zátky n Vzorky se snažíme vždy dopravit do laboratoře co nejdříve, zásadní je to však u moče – do dvou hodin Nádobky Různé nádobky Průvodka 1 n Správně vyplněná průvodka je velice důležitá! n Osobní údaje: podstatné kvůli pojišťovně, ale i kvůli identifikaci, komu poslat výsledek apod. n Přesný popis materiálu a požadovaného vyšetření n nepsat pouze „výtěr“, když není jasné, odkud n ani „stěr z rány“ nestačí (jaká rána, kde lokalizována) n Katetrizovaná moč × moč z permanentního katetru n uvést, zda je požadováno např. anaerobní vyšetření n nepožadovat vyšetření, které nelze provést nebo nemá smysl (např. serologické vyšetření TBC) Průvodka 2 – co uvést n skutečnou diagnózu, je-li více, napsat tu, která souvisí s vyšetřením, popř. všechny /např. (1) diabetes mellitus, (2) poševní výtok/ n akutní / chronický stav / kontrola po léčbě n uvést stávající nebo uvažovanou antibiotickou terapii, případně i alergii na antibiotika Průvodka 3 – co ještě uvést n cestovatelská anamnéza – návrat z tropů n pracovní anamnéza – práce v zemědělství aj. n u serologických vyšetření datum prvních příznaků, první / druhý vzorek n u gynekologických materiálů fázi menstruačního cyklu (a při menses raději neodebírat) n v případě mimořádných vzorků se dohodnout, telefonicky Vyplnění průvodky – shrnutí Nesmíme zapomenout vyplnit na průvodce všechna důležitá pole: n pole popisující pacienta (jméno, rodné číslo, diagnóza, pojišťovna, oddělení…) n pole popisující vzorek (typ vzorku, lokalizace, okolnosti odběru) n a všechny ostatní významné části (zejména anamnézu) Chyby při vyplňování žádanek n Častou chybou je nedostatečné označení typu vzorku n Je také chybou požadovat vyšetření, které je nevhodné (například pátrání po protilátkách tam, kde převažuje buněčná imunita a protilátky nemají diagnostický význam) 2A Odběry: hemokultury Základní pojmy kolem sepsí n Sepse je stav, kdy baktérie vyvolaly infekci krevního řečiště, s vysokými horečkami, rozvratem metabolismu a spoustou dalších klinických projevů n Bakter(i)émie je jakákoli přítomnost baktérií v krvi, tj. i taková, které je přechodná a pro organismus vůbec nic neznamená n Pseudobakter(i)émie je stav, kdy jsou baktérie v krvi přítomny jen zdánlivě (špatně provedené vyšetření krve, zpravidla kožní kontaminace). Druhy sepsí n Primární sepse – některé baktérie mají sepse „v popisu práce“, třeba tyfové salmonely nebo do jisté míry i meningokoky n Sekundární sepse – sepse následující po předchozím postižení nějakého orgánu n Zvláštní typy sepsí: n urosepse – sepse při onemocnění ledvin n katetrová sepse jako nozokomiální onemocnění Sepse – klinický obraz n nestabilní tělesná teplota n porucha svalového tonu n nesnášenlivost stravy, průjem n poruchy dýchání – zrychlené, nepravidelné, dechové pausy, selhání n poruchy krevního oběhu – zrychlený či zpomalený puls, pokles TK, apod. n často žloutenka, hyper/hypoglykemie, metabolický rozvrat, krvácení, nervové příznaky apod. Definice hemokultivace n Jedná se o nesrážlivou krev, principiálně zcela odlišné vyšetření než vyšetření serologická n Dnes zpravidla odběr do speciálních lahviček pro automatickou kultivaci n Nutno odebrat dvě, ale ještě lépe tři hemokultury při vzestupu teploty n Ideálně pokaždé z nového vpichu, nebo aspoň jedna venepunkce + centrální žíla + periferní žíla (odlišení bakteriémie od kolonizace vstupu) Zásady odběru krve n Odebírat asepticky!!! Nejen kvůli pacientovi, ale i kvůli vzorku. Nestačí očistit kůži benzinem, nutná desinfekce n Desinfekci nechat působit dostatečně dlouho, u alkoholových prostředků do zaschnutí (nechat skutečně zaschnout) n Nejlépe použít tři stejné hemokultivační nádobky. Případně doplnit např. jednou anaerobní n Hemokultury popsat, nezapomenout na čas odběru a místo odkud bylo odebráno Druhy kultivačních nádobek n Existují různé typy podle toho, které mikroby mají být především zachyceny (aerobní, anaerobní) n Některé nádobky („FAN“) obsahují aktivní uhlí. Jsou určeny ke kultivaci krve pacientů, kteří už berou antibiotika (klasická lahvička by mohla dát falešně negativní výsledek – antibiotikum by potlačilo růst) Fungování kultivátorů n Kultivátor, napojený na počítač, automaticky udržuje optimální podmínky kultivace, a zároveň vyhodnocuje stav nádobky a indikuje případný růst (např. změna tenze CO[2]) n Růst je zvukově a opticky signalizován. Pokud ani po týdnu nic neroste, signalizuje to přístroj také (je třeba expedovat negativní výsledek) Hemokultivátor Když je hemokultura pozitivní… n Lahvička je vyjmuta z přístroje n Je nutno zaevidovat čas, resp. dobu od příjmu do pozitivity. Viz další obrázek n Provádí se vyočkování na pevné půdy, nátěr na sklo barvený Gramem a podle jeho výsledku zpravidla „napřímo“ orientační diskový test citlivosti; místo standardní suspenze se použije přímo tekutina z lahvičky à není spolehlivé Proč je tak důležité zapsat čas odběru n Příklad 1: Odebraly se tři hemokultury, všechny jsou pozitivní, avšak jedna po 12 hodinách, druhá po 36 hodinách a třetí po 3 dnech. Kmeny jsou fenotypově odlišné à je velmi pravděpodobné, že jde o kožní kontaminanty n Příklad 2: Odebraly se tři hemokultury, všechny jsou pozitivní, všechny po zhruba stejném čase po odběru, kmeny vypadají podobně  je pravděpodobné, že jde o skutečného patogena E. coli v hemokultuře, fázový kontrast Další postup n Je třeba počítat s tím, že testy „napřímo“ jsou jen orientační, už pro nestandardní obsah baktérií v jednotlivých krvích. Zpravidla se proto v dalším kroku provádí řádné vyšetření citlivosti (často pomocí kvantitativních testů) n Výjimkou jsou případy, kdy jde asi o kontaminaci (zejména u koaguláza negativních stafylokoků) Spolupráce laboratoř – oddělení n Laboratoř se snaží v průběhu hemokultivace spolupracovat s oddělením, nejlépe formou telefonického hlášení, zasílání mezivýsledků (i v případě negativních hemokultur) apod. n Užitečná je také dlouhodobá evidence pozitivních nálezů v rámci soustavného sledování nozokomiálních nákaz. n Konkrétní formy spolupráce je třeba dohodnout vždy individuálně 2B Odběry: vzorky moče Vyšetření moče (Část prvá) n Vyšetření moče je vhodné u nekomplikované a nezbytné u komplikované cystitidy správně n Mikrobiologové doporučují použití katetrizované moč jako rutinní způsob odběru moče na bakteriologické vyšetření špatně, běžně (ale správně) odebraná moč je dostačující a katetrizace může způsobit iatrogenní cystitidu; katetrizovaná moč je vhodná tam, kde běžně odebraná moč dlouhodobě nestačí n Při bakteriologickém vyšetření moče není podstatné, zda se při odběru proud moče dotýká při odběru předkožky (u mužů) či malých stydkých pysků (u žen) špatně, je nutno, aby žena při močení jednou rukou labia odtáhla, podobně i muž; to že (ze studu) pacienti v tomto smyslu nebývají poučeni je důvodem kontaminací Vyšetření moče (Část druhá) n Zevní ústí uretry je třeba před odběrem na bakteriologické vyšetření pečlivě omýt, případně i lehce desinfikovat správně n Nádobka, do které pacient močí, musí být sterilní správně, a to ať močí do široké nádobky, z níž se moč přelévá, či přímo do zkumavky (ve sprše) n Zkumavka, ve které se posílá moč, musí mít žlutý uzávěr špatně, je to jedno, ale musí být sterilní. Jiné to může být jen když to laboratoř požaduje např. pro přehlednost n Žádanka o vyšetření musí obsahovat informaci, zda jde o moč běžně odebranou, katetrizovanou, punktovanou, nebo zda jde o vzorek z permanentního močového katetru správně (hlavně katetrizovaná × PMK, viz dále) Vyšetření moče (Část třetí) n Moč z permanentního katetru má v bakteriologické diagnostice stejný význam jako moč katetrizovaná přímo za účelem vyšetření špatně, moč z PMK je méně validní vzorek než běžně odebraná, katetrizovaná naopak více n Vzorek moče musí být dodán do laboratoře do dvou hodin po odběru. Pokud to není možné, je nutno jej uchovat v ledničce správně (teplotní šok se zde považuje za menší zlo než pomnožená kontaminace) n Vzorek moče je při diagnostice kapavky lepší než výtěr z močové trubice špatně 2C Odběry: další konkrétní případy Odběr stolice n Bakterie – v Amiesově transportní půdě n Kvasinky – stejně, ale lépe v půdě FungiQuick n Viry – vzorek velikosti lískového oříšku; má-li být provedena izolace viru, je nutno chladit n Paraziti – opět velikosti lískového oříšku, nemusí být sterilní. Označit cestovatelskou anamnézu! Zpravidla tři vzorky. n Roupi – Grahamova metoda – perianální otisk na speciální lepicí pásku, mikroskopuje se n Toxin Clostridium difficile – jako na parazity Otisková metoda u plošných ran n Tato metoda se používá ke kvantifikaci mikroorganismů, zejména v ranách. Při použití čtveratých filtračních papírů můžete lépe odlišit skutečného patogena od náhodné kontaminanty n Vy tuto metodu nebudete používat na ránu, ale na vlastní kůži. Nátěry – poševní/urethrální nátěr n Sklíčka se používají v různých situacích: u aktinomykózy, anaerobních infekcí apod. n Významným případem je poševní výtěr při podezření na poševní infekce. n Posílají se dvě sklíčka. n Jedno se obarví dle Grama, na bakterie, ale i epitelie, leukocyty apod. n Druhé dle Giemsy (hlavně kvůli trichomonádám) n Hodnotí se jednak kvantita jednotlivých útvarů, jednak celkový vzhled preparátu n U kapavky se posílá zpravidla jen jedno sklíčko (urethrální výtěr), nacházíme gramnegativní intraleukocytární diplokoky Normální mikroflóra: epitelie, laktobacily (Döderleinův bacil) Obraz bakteriální vaginózy (laktobacily nahrazeny gardnerelami, popř. mobilunky a jinými bakteriemi, časté clue cells – bakterie adherované na epitelie) Aerobní vaginitis (na rozdíl od vaginózy jsou tu přítomny leukocyty) Kapavka Trichomonóza Vaginální mykóza 4 Rozhodnutí jak zpracovat 5 Vlastní zpracování 4 Rozhodnutí, jak zpracovat 5 Vlastní zpracování (1) n Vlastní zpracování zpravidla zajišťují laboranti, dříve se SŠ vzděláním, nyní s VOŠ nebo Bc. stupněm vysoké školy 5 Vlastní zpracování (2) Zpracování bakteriologických kultivačních vzorků obvykle zahrnuje následující n před vlastním zpracováním se některé vzorky homogenizují, centrifugují či jinak upravují n u některých typů vzorků rychlé postupy – mikroskopie, popř. přímý průkaz antigenu n téměř vždy je základem kultivace na několika pevných půdách (KA + Endo + popř. další) n někdy též pomnožení v tekuté půdě (v případě výtěrů ze spojivky POUZE tento bod) n Zpracování jiných vzorků (serologie, PCR, mykologie, parazitologie) je speciální a je dána typem vyšetření a povahou vzorku Laboratoř klinické bakteriologie S čím si lze splést patogena n S kontaminací: nejčastěji bakterie rodů Bacillus, Micrococcus, Kocuria, ale i malá množství stafylokoků, plísní a podobně n S náhodným nálezem: u výtěrů z krku mikrob, který se tam dostal s potravou n S běžnou flórou: týká se míst, která svou běžnou flóru mají Přehled běžné flóry 4A Zpracování a vyhodnocení respiračních vzorků Jak najít patogena mezi běžnou orofaryngeální flórou n Běžná orofaryngeální flóra zahrnuje ústní streptokoky (bezbarvé drobné kolonie s viridací) a ústní neisserie (drobné žlutavé kolonie bez hemolýzy. To výrazně ztěžuje hledání možných patogenů. Přesto: n Hemolytické streptokoky (ale i zlatý stafylokok) se projeví výraznou hemolýzou na krevním agaru n Pro záchyt hemofilů se používá disk s bacitracinem – ve vyšší koncentraci než v bacitracinovém testu (k odclonění běžné flóry) n Pro záchyt meningokoků se používá disk se směsí vankomycinu s kolistinem Záchyt patogena v krku či sputu Kultivační výsledek výtěru z krku s běžnou flórou Vysvětlivky k dalšímu textu n KA – krevní agar n EA – Endův agar; většinou lze místo něj použít alternativně také McConkeyho agar n KA+AMIK – krevní agar s amikacinem, selektivní pro streptokoky a enterokoky n NaCl – KA s 10 % NaCl, selektivní pro stafylokoky n B – bujón n MCh – močová chromogenní půda (pro identifikaci nejběžnějších močových patogenů) Vyšetření sputa Vyšetření sputa Diagnostické schéma (1) n Den 0: mikroskopie (Gramovo barvení) n Den 1: výsledek primokultivace vzorku na KA, EA a NaCl. Je-li přítomna jen běžná flóra, EA se vyhodí a KA a NaCl se prodlužuje do dalšího dne. Případný patogen se určuje a testuje se jeho citlivost; je-li ho málo dělá se jeho izolace (kolonie se opatrně nabere kličkou a naočkuje se na celou misku křížovým roztěrem tak, aby se určitě získal čistý kmen Vyšetření sputa Diagnostické schéma (2) n Den 2: expedice negativních výsledků (prohlížení „prodlužek“, jak říkáme u nás, či „dohřívek“, jak říkají v nemocnici na Homolce). Expedice většiny pozitivních výsledků, je-li bližší určení hotovo a test citlivosti uspokojivý. Není-li, nebo je-li hotova teprve izolace, „jede se dál“. n Den 3: expedice většiny zbylých pozitivních výsledků (rezistentní, špatně určitelné, z izolací) n Den 4: výjimečně expedice posledních výsledků Sputum – možné nálezy n Běžná flóra: V DCD sice není, ale při průchodu HCD vždy dochází ke kontaminaci ústními streptokoky a neisseriemi n Patogeny: pneumokoky, pyogenní streptokoky, hemofily (klasické pneumonie). Původci atypických pneumonií většinou nejsou kultivovatelní. n Jedním z nejčastějších nálezů je Staphylococcus aureus. Lékem volby by měl být oxacilin, ovšem to je generikum a ti parchanti z farmaceutických firem ho momentálně v p. o. formě nevyrábějí. Mohl by se tedy použít např. některý cefalosporin I. gen. Praktická poznámka n Malé, našedlé, skoro bezbarvé, s viridací, to jsou ústní streptokoky. n Malé, nažloutlé, bez viridace, bez hemolýzy (nebo s nepatrně naznačenou hemolýzou), oxidáza pozitivní, to jsou ústní neisserie n Pokud na misce vidíme ještě něco jiného, a zvlášť pokud to „něco“ má výraznou hemolýzu,l bude to asi kýžený patogen. „Odečítání“ bakteriologie Výtěr z krku Výtěr z krku Diagnostické schéma n Den 0: pouze nasazení kultivací n Den 1: výsledek primokultivace vzorku na KA a EA. NaCl se zde nepoužívá. I v tomto případě se KA s běžnou flórou prodlužují n Den 2: expedice všech negativních a většiny pozitivních výsledků n Den 3: expedice téměř všech zbylých pozitivních výsledků Farynx – možné nálezy n Běžná flóra: Ústní streptokoky a neisserie; hemofily (hlavně H. parainfluenzae), za normální se považuje i malé množství aureů, pneumokoků, meningokoků, moraxel apod. Další součásti běžné flóry (anaeroby, spirochety) se při běžné kultivaci neodhalí n Patogeny: pyogenní streptokoky, arkanobakteria; často se nenajde nic a původ je virový (EB viry a jiné) n Nejvýznamnějším patogenem je Streptococcus pyogenes. Lékem volby u nealergických pacientů je jednoznačně – ale to přece víte J Výtěr z krku – běžná flóra plus pyogenní streptokok 4B Zpracování a vyhodnocení vzorků z ran a vzorků moče Výtěr z rány Výtěr z rány Základní diagnostické schéma n (Liší se dle lokalizace rány a dalších okolností) n Den 0: pouze nasazení kultivací n Den 1: výsledek primokultivace vzorku na KA, EA, NaCl a KA+AMI. V případě negativity všech pevných půd se prohlíží B, je-li zakalený, vyočkovává se (tzv. subkultivace) n Den 2: expedice všech negativních a mnohých pozitivních výsledků – pro komplikace, rezistence apod. ovšem zdaleka ne všech n Den 3: expedice dalších pozitivních výsledků Výtěr z rány n Běžná flóra: žádná není, vše, co se najde, se považuje za patogena (pro jistotu i to, o čem máme pochybnosti, není-li to kontaminace) n Patogeny: všechno možné, od stafylokoků přes streptokoky a pseudomonády až po anaeroby u břišních ran a pasterurelly u ran po pokousání psem. Proto se doporučuje s atb léčbou vyčkat až po alespoň předběžném výsledku kultivace n V našem případě bychom mohli použít k léčbě například ciprofloxacin. Rozhodující je však správná lokální péče o ránu! Moč Moč Základní diagnostické schéma n Den 0: pouze nasazení kultivace n Den 1: výsledek primokultivace vzorku na KA a EA či MCh, expedice všech negativních, testování patogenů n Den 2: expedice pozitivních, je-li dostatečná citlivost a uspokojivé bližší určení n Den 3: expedice dalších pozitivních výsledků Moč n Běžná flóra sice není, ale u starších osob je často přítomna bezpříznaková bakteriurie, kterou u těchto osob není nutno léčit n Za pravděpodobnou kontaminaci (či náhodný nález) považujeme vše v množství do 10^4 / ml, vše v množství do 10^5 / ml při dvou různých bakteriích a úplně vše při třech a více bakteriích n Z patogenů jsou nejběžnější enterobakterie, enterokoky, S. agalactiae, stafylokoky a další Semikvantitativní zpracování moče n Používá se kalibrovaná plastová klička – do očka kličky se zachytí vždy 1 µl moče n Tento mikrolitr se rozočkuje většinou na polovinu misky krevního agaru (vy to máte na celé misce) n Dále se očkuje i na Endovu půdu nebo URIchrom, zde se však již hodnotí jen kvalitativně n Samozřejmě, to, že určujeme kvantitu, nijak neznamená, že bychom se vykašlali na určování rodu a druhu patogena n U cystitid volíme zpravidla nitrofurantoin, případně ko-trimoxazol, je-li bakterie na ně citlivá Semikvantitativní hodnocení moče 6 Zaslání výsledku 7 Interpretace 6 Zaslání výsledku n Výsledek je zaslán poté, co je dokončen diagnostický proces. Někdy je poslán předběžný výsledek („mezivýsledek“) po ukončení aerobní kultivace s tím, že to, co trvá delší dobu (kultivace kvasinek, anaerobů apod.) bude případně zasláno dodatečně n Výsledek už v sobě zahrnuje kus interpretace: mikrobiolog se vyjadřuje k evidentním kontaminacím, náhodným nálezům, běžné flóře, komentuje nález v poznámce 7 Interpretace n Definitivní interpretace nálezu je ovšem v rukou klinika. Pouze on, nikoli mikrobiolog, totiž drží v.rukou vedle mikrobiologického nálezu také biochemický, rentgenový, ultrazvukový, a především zná pacienta – vypáčil z něj anamnézu, vyšetřil jej, popřípadě (u obvodních lékařů) jej zná dlouhodobě. n Samozřejmě, konzultace klinika a mikrobiologa je u závažných případů velice vhodná. Na druhou stranu nelze konzultovat každý nález. Výjev z laboratoře Konec Běžná flóra + Normální mikroflóra a její význam n Na různých místech lidského těla je přítomna tzv. normální (běžná) flóra či mikroflóra. n Je tvořena komenzálními či saprofytickými mikroby, které jsou hostiteli více či méně prospěšné: n kolonizací příslušné sliznice brání tomu, aby byla osídlena patogeny n podílejí se na stavu mikroprostředí, např. pH n ve střevě likvidují nestravitelné zbytky n mohou mít i další pozitivní efekty pro hostitele (např. tvorba vitamínů střevními bakteriemi) Kde mikroflóra je a kde není n Mikroflóra není ve tkáních, v parenchymu orgánů, v krvi, v mozku ani mozkomíšním moku. Zde je každý nalezený mikrob velmi pravděpodobně patogenem n Mikroflóra není ani v některých dutých orgánech, např. v jícnu, v plicích, v močovém měchýři (kromě starých osob) či v děloze n Mikroflóra je zejména v dutině ústní a hltanu, v tlustém (a zčásti i tenkém) střevě, v pochvě a v menším množství také na kůži Mikroflóra v průběhu života člověka n Plod nemá žádnou běžnou flóru, po narození zvolna začíná osidlování n Během prvních měsíců a let života se běžná mikroflóra vyvíjí (zejména střevní v souvislosti se změnami potravy) n U žen se mění vaginální mikroflóra v důsledku hormonů při menarche, dále při začátku pohlavního života a pak v menopause n U starších osob dochází k dalším změnám (např. se často ustanoví „běžná flóra“ v močovém měchýři, dříve sterilním) Mikroflóra jako ekosystém n Kdysi lidé mysleli, že všechny škůdce úrody jednoduše zahubí například DDT. Ukázalo se ale, že takový brutální zásah často nadělá víc škody než užitku, zvlášť když se použije nevhodným způsobem n Podobně složitý ekosystém je i třeba střevní mikroflóra. I proto dnes na střevní infekce většinou nedoporučujeme antibiotika, protože systém „rozhodí“ často ještě víc. Přehled běžné mikroflóry Normální osídlení dýchacích cest n Nosní dutina nemá specifickou flóru, přechází tam však mikroflóra z kůže (přední část) a hltanu (zadní část) n V hltanu (stejně jako v ústní dutině) nacházíme ústní streptokoky, neisserie, nevirulentní kmeny hemofilů aj. Mnohé další tam jsou, ale většinou je nevykultivujeme n Plíce a dolní dýchací cesty jsou normálně bez většího množství mikrobů n Na ostatních místech (hrtan) jsou různé přechody (hrtan – jako v hltanu, ale méně) Normální osídlení trávicích cest n Rty znamenají přechod kožní a ústní flóry n V ústní dutině (stejně jako v hltanu) nacházíme ústní streptokoky, neisserie, nevirulentní kmeny hemofilů aj. Mnohé další tam jsou, ale většinou je nevykultivujeme n Jícen a žaludek jsou za normálních okolností bez většího množství mikrobů n V tenkém a zejména tlustém střevě nacházíme zpravidla asi 1 kg anaerobů, dále enterobakterie, enterokoky, kvasinky, někdy i nepatogenní améby n Řiť je opět místem přechodu střeva a kůže Normální situace v ústní dutině n Ústní dutina je i za normální situace velice složitý ekosystém, složený z různých druhů bakterií, usazených materiálů, lidských buněk a dalších složek n Bakterie se v dutině ústní přitom nevyskytují v nějakém chaosu, ale v komplikovaném, strukturovaném útvaru, zvaném biofilm. V daném případě jde o vícedruhový strukturovaný biofilm, ve kterém např. anaeroby jsou přítomny ve větší hloubce než aerobní bakterie Močové cesty zdravého člověka Ledviny – normálně bez mikrobů Pánvičky ledvinné – normálně bez mikrobů Močovody (uretery) – normálně bez mikrobů Močový měchýř mladých a středně starých osob – normálně bez mikrobů Močový měchýř seniorů – i za normálních okolností může být osídlen mikroflórou, která nečiní problémy a stává se „běžnou flórou“ Močová trubice – normálně bez mikrobů, část přilehlá k ústí však může být osídlena zvenčí Normální stav pohlavních orgánů n Za normálních poměrů nejsou mikroby n U ženy v děloze, vejcovodech, vaječnících n U muže v prostatě, chámovodech, varlatech n Specifickou normální flóru má vagina (laktobacily, příměs různých aerobních i anaerobních mikrobů) n Vulva tvoří přechod vaginální a kožní flóry n U muže je specifický předkožkový vak, vedle kožní flóry jsou tu i např. nepatogenní mykobakteria apod. Normální osídlení kůže n Přestože kůže je pro mikroby nejdostupnější, je její osídlení mnohem chudší než v případě např. úst, pochvy či tlustého střeva n Mikrob, který chce žít na kůži, musí snášet vyschnutí a vysoké koncentrace solí n Na kůži se tedy normálně vyskytují n koaguláza negativní druhy stafylokoků n zlatý stafylokok – malé množství je normální n korynebakteria a příbuzné G+ tyčinky n malá množství kvasinek Péče o střevní mikroflóru n V rekonvalescenci průjmů, ale i např. po celkové antimikrobiální terapii (kde mohlo dojít k vybití části mikroflóry) je vhodné snažit se o obnovu normálního stavu n Používají se jogurty (nesladké, netučné), kyselé zelí, různé preparáty (Hylac) n Některé obsahují substráty pro „dobré“ bakterie, to jsou prebiotika. n Některé obsahují přímo ty dobré bakterie, to jsou probiotika n Některé obsahují oboje, to jsou symbiotika Péče o vaginální mikroflóru n Také vaginální ekosystém může být narušen antimikrobiální léčbou či nějakým onemocněním n Také zde doporučují „lidové receptury“ např. aplikaci jogurtu do pochvy n Dnes ovšem lze spíše doporučit prebiotické či probiotické vaginální čípky n Důležitá je také výživa a úprava hormonálních hladin (antikoncepce)