brýlová optika brýlová optika brýlo brýlová optika brýlová optika brýle optika brýlová optika brýlová optik brýlová optika brýlová optika brýlo brýlová optika brýlová optika brýle optika brýlová optika brýlová optik brýlová optika brýlová optika brýlo
Základy
brýlové optiky
4. část
Vidění do blízka
Vidění do blízka je závislé na schopnosti čočky optického systému oka měnit svou optickou mohutnost - akomodovat. Tato schopnost s rostoucím věkem klesá, takže u emetropa se začínají objevovat první potíže při dlouhodobé práci do blízka po 40. roku. Tento postupný úbytek schopnosti zaostřovat blízké předměty je přirozený a říkáme mu stařecká vet-chozrakost, mezinárodním pojmem presbyopie.
Po prvních brýlích do blízka s úlevou sahají lidé po 45. roku života. Když někdo tvrdí, že vidí dobře do dálky a zároveň čte bez brýlí i v pokročilém věku, znamená to spíše něco nepřirozeného. Může to být například proto, že má jedno oko krátkozraké,
kterým čte, a druhé emetropické, kterým se dívá do dálky. Závislost schopnosti akomodace na věku ukazuje graf ve 2. části Základů brýlové optiky v čísle 2/2009.
Jak vidí do blízka dalekozraké a krátkozraké oko?
Dalekozraké oko - musí vynaložit do blízka vyšší akomodační úsilí než emetropické oko, a to o hodnotu své refrakční vady. V případě, že jeho akomodační šíře je nedostačující, tedy blízký bod je dále než pozorovaný předmět, neuvidí jej ostře.
Krátkozraké oko - musí vynaložit menší akomodační úsilí než oko emetro-pické, a to o hodnotu své refrakční vady. V případě, že jeho daleký bod je blíže než sledovaný předmět nebo text, není schopno jej zaostřit.
Při dlouhodobé práci do blízka se značným akomodačním úsilím dochází k únavě očí - astenopii. Projevuje se pálením očí, poskakováním a rozmazáváním řádků čteného textu, bolestí očí, hlavy, únavou. Řešením potíží je předsazení spojných brýlových nebo kontaktních čoček vhodné lámavosti před oči. Hodnotu vrcholové lámavosti, o kterou je potřebné změnit korekci do dálky, nazýváme přídavek do blízka (adice).
Hodnota přídavku do blízka
Na určení vrcholové lámavosti přídavku do blízka má vliv aktuální akomodační šíře a pracovní vzdálenost, na kterou
48
budou brýle převážně používány. Předpokladem je dokonalá korekce do dálky. K ní se pak přidává kladný přídavek - adice. V případě očního astigmatismu se přídavek připočítá pouze k hodnotě sférické složky předpisu korekce.
Předběžná hodnota přídavku do blízka (PB) se dá orientačně určit jednoduchým výpočtem podle vzorce:
PB = (-1/hpb) - (Aš/2),
kde hpb je vzdálenost pracovního bodu (při respektování znaménkové dohody se dosazuje se znaménkem minus a v metrech) a Aš je aktuální akomodační šíře budoucího uživatele brýlí do blízka.
Podle tohoto výpočtu se předpokládá, že uživatel zapojí při sledování předmětu v pracovní vzdálenosti polovinu své akomodační šíře a další polovina mu zůstane jako rezerva pro zaostření předmětů nacházejících se blíže. Je naprosto nevhodné vypočítat přídavek do blízka tak, že jednoduše převrátíme vzdálenost hlavního pracovního bodu. V tom případě by byl, zvláště u mladých presbyopů, přídavek do blízka příliš silný a uživatel by se díval na tuto vzdálenost s minimální ako-modací, což by vedlo jednak k nesouladu akomodace s konvergencí pohledových os, jednak k nemožnosti pozorovat ostře vzdálenější prostor za rovinou pracovního bodu. Nezvyklý nesoulad mezi akomodací a konvergencí by mohl způsobit u uživatele této korekce do blízka astenopické obtíže.
Červeno-zelený test do blízka
Orientačně určenou korekci do blízka lze subjektivně ověřit červeno-zeleným optotypovým testem do blízka. Je obecně známo, že presbyopům se zřetelněji jeví text na zeleném a modrém podkladě než na červeném. Souvisí to s disperzí světla, kdy se červená láme méně než zelená a modrá (obr. 1).
Tento typ subjektivního testu může být graficky řešen různými způsoby. Nej-jednodušší je forma řádkového optotypu, rozděleného na dvě poloviny - červenou a zelenou, na nichž jsou černé znaky (text). Budoucí uživatel korekce se na něj dívá přes zkušební obrubu (nebo foropter)
obr. 1 Vliv disperze (rozklad světla na barevné spektrum) na ostrost obrazu a akomo-daci presbyopického oka - modrá se láme více, je blíže sítnici, a tedy ostřejší než červená.
s vloženým přídavkem do blízka z požadované vzdálenosti, a to oběma očima. Cílem je, aby viděl znaky (text) na obou polovinách tabulky stejně ostře (obr. 2). Pokud vidí lépe znaky na:
• červeném podkladě, přidáváme před obě oči -0,25 D (dokud nedojde k vyrovnání),
• zeleném podkladě, přidáváme +0,25 D. Nakonec se provede subjektivní
kontrola rozsahu ostrého vidění do blízka a uživatel se vyjádří, zdali mu bude vyhovovat.
obr. 2    Červeno-zelená optotypová tabule
Česká oční optika 4/2009
Po
o"
o
-1,0 m
<-►
-0,50 m       -0,33 m
obr. 3 Mezera mezi akomodačními intervaly do dálky a do blízka u staršího presby-opa
Poloha dalekého a blízkého bodu s korekcí do blízka
Je třeba si uvědomit, že po nasazení brýlí do blízka uživatel této korekce neuvidí ostře do dálky, ale pouze na určitý úsek předmětového prostoru před očima (akomodační interval s korekcí do blízka), ohraničený polohou dalekého a blízkého bodu. Daleký bod leží v předmětovém ohnisku přídavku do blízka PB, který si mů-
PB
žeme představit jako předsazenou spojku před oko. Blízký bod leží v předmětovém ohnisku podobné fiktivní čočky, která má optickou mohutnost přídavku do blízka zvětšenou o hodnotu akomodační šíře Aš uživatele korekce. Jejich vzdálenost lze velmi jednoduše vypočítat:
• vzdálenost dalekého bodu korekce do blízka aR(PB) = -1/PB
• vzdálenost blízkého bodu korekce do blízka aP(PB) = -1/(PB + Aš)
P(PB)
Příklad:
Aš = 2,0 D PB = 2,0 D
aR(PB) = -V m = -0,5 m
ap(pB) = -1/(2 + 2) = -Ä m = -0,25 m
Uživatel této korekce do blízka s ní tedy vidí ostře od 50 cm do 25 cm.
složky korekce) s přídavkem do blízka. S nasazenou dokonalou korekcí do dálky se z nich stávají umělí emetropové, a proto pro orientační výpočet akomodačního intervalu použijeme jen jejich přídavek do blízka a akomodační šíři.
Propojení akomodačních intervalů do dálky a do blízka
U starších presbyopů nastává problém v tom, že do dálky (u ametropů přes korekci do dálky) vidí ostře od nekonečna po blízký bod akomodace, který se nachází dál než 1 m, a při pohledu přes běžnou korekci do blízka začíná prostor ostrého vidění blíže než 0,5 m. Prostor mezi půl-metrovou a metrovou vzdáleností zůstává tedy pro tyto uživatele samostatných brýlí do dálky a do blízka nebo bifokálních brýlí neostrý (obr. 3). Řešením byly dříve trifo-kální brýlové čočky, dnes se již doporučují čočky progresivní, které korekčně plynule pokryjí celý prostor před očima uživatele.
Na propojení akomodačních intervalů do dálky a do blízka má vliv hodnota přídavku do blízka a akomodační šíře, a to následovně:
• Aš > PB .... akomodační intervaly se překrývají, vidění je tedy v celém rozsahu bez problému,
• Aš = PB .. akomodační intervaly na sebe ostře navazují, uživatel má tedy problém s prací na vzdálenost rovnající se převrácené hodnotě Aš nebo PB, což je vzdálenost blízkého bodu korekce do dálky nebo dalekého bodu korekce do blízka,
• Aš < PB .... mezi akomodačními intervaly je mezera s neostrým zobrazením, stav je výše popsán.
Příklad (obr. 3):
Aš = 1,0 D (přibližně šedesátiletý člověk)
PB = 2,0 D
aR = oo aP = -1/Aš = -1/1 = -1 m, aR(PB) = -1/PB = -V? = -0,50 m, aP(PB) = -1/(2 + 1) = -0,33 m
Tímto způsobem se dá určit přibližný rozsah ostrého vidění do blízka i u ametro-pů, jestliže se dívají přes korekci do blízka, což je součet korekce do dálky (sférické
Ladislav Najman SZŠ a VOŠZ, Brno, Merhautova 15 najman@szsmerh.cz
Pokračování příště.
50