AKUTNÍ RESPIRAČNÍ ONEMOCNĚNÍ (ARO) virové etiologie MUDr. František BEŇA Charakteristika: * nejčastější lidské onemocnění vůbec. * 50 - 70 % všech onemocnění. Dospělí onemocní v průměru 2x do roka, děti onemocní asi 6x do roka, batole v kolektivním. zařízení asi 10x. * jedna z šesti hlavních příčin úmrtí * podíl na pracovní neschopnosti asi 25 %, v průběhu epidemie až 75 % * etiologie ARO není určena u víc než poloviny onemocnění, ATB terapie je často zahajována empiricky Klinický obraz: * závisí na postižené části dýchacího ústrojí (rýma, faryngitis, laryngitis, tracheitis, bronchitis, bronchiolitis a pneumonie). * Epiglotitida a pneumonie zaujímají zvláštní postavení - i v době antibiotik mohou být onemocněním ohrožujícím život pacienta. * Záněty spojivky, středního ucha a vedlejších nosních dutin často s respiračními onemocněními spojeny - vzhledem k jejich propojení s respiračním traktem a pokrytí respiračním epitelem. Etiologie: * 80 - 85 % respiračních onemocnění je virové etiologie (přibližně 150 původců) –Ortomyxoviry (virus influenzae A, B a C) –Paramyxoviry (virus parainfluenzae, RSV) –Adenoviry –Picornaviry (rhinoviry) –Reoviry –Coronaviry Přenos inf. agens: * Kapénkami aerosolových částic. –Kapénky infekčního aerosolu 5 – 10 mm rychle vysychají a sedimentují. Kapénky velikosti 10 –100 mm se dostanou do dýchacích cest, sedimentují v dutině nosní a na zadní stěně nasofaryngu. Částice velikosti 0,5 – 3 mm pronikají do dolních cest dýchacích, sedimentují na povrchu sliznice a část z nich je expirována. Při normálním dýchání se v dýchacích cestách deponuje 20 – 55% vdechnutých částic. K zachycení infekčních částic aerosolů přispívá rovněž defekt řasinkového epitelu, akutní a chronické onemocnění, alergie apod. Přenos inf. agens: * Kontaminovanými prachovými částicemi –Vydechované částice infekčního aerosolu sedimentují v okolí na různé předměty. Kapalná fáze se odpaří a kontaminované prachové částice různě dlouho přežívají. Rozvířením se dostanou do dýchací zóny, tvoří sekundární pevný infekční aerosol - možnost další kontaminace (diftérie, TBC) Přenos inf. agens: * Infekce jádry kapének –Po odpaření částic o velikosti kolem 10 mm dochází k zmenšení jejich objemu a pak se chovají jako pevný aerosol. Na takto změněných částicích mohou mikrobiální agens nadále přežívat a neztrácejí schopnost infekciosity. Epidemiologická charakteristika * Vysoká incidence –Nahromadění vnímavých osob ve společných prostorech, nedostatečná výměna vzduchu, různý stupeň odolnosti, prochlazení, snížena hladina vitaminů = lehká realizovatelnost procesu * Sezónnost výskytu * Zvýšený výskyt v dětském věku –Hromadný způsob života, nevyzrálost imunol. Aparátu –Vliv mateřských protilátek časově omezený Epidemiologická charakteristika * Periodický výskyt –Závislost na vnímavé populaci. –Změna kolektivní imunity – vytvoření kohorty vnímavých. –Změna antigenní struktury původce - drift a shift u viru chřipky, význam zkřížené imunity – u původce s mnoha serotypy sporný (rinoviry, adenoviry) Zásady prevence * Rozhodující vliv kolektivního stavu imunity * Zvyšování nespecifické imunity organizmu * Vysoký standart hygieny prostředí * Epidemiologická surveillance chřipky a ARO * Izolace zdrojů, omezení expozice * Chemoprofylaxe rizikových skupin osob * Specifická profylaxe – očkování VIRY PARAINFLUENZY * Charakteristika: –paramyxovirus, známo 5 imunotypů (1 - 5) –U dětí v nejmladších věkových skupinách vyvolává široké spektrum příznaků (od inaparentních infekcí, onemocnění HCD až po těžká, životu nebezpečná onemocnění dolních dýchacích cest). –U starších dětí a dospělých zpravidla onemocnění HCD. VIRY PARAINFLUENZY * Inkubační doba: – 2 - 6 dní, infekciosita trvá asi 10 dní. * * Zdroj: –Nemocný člověk. Typy 1, 2, 3 možno prokázat i u zvířat, jejich epidemiologický význam zatím sporný * * Imunita: –Po první infekci netrvá déle než několik měsíců, odolnost vzniká až po opak. infekcích VIRY PARAINFLUENZY * Klinický obraz: –typ 1 hlavní původce tracheobronchitídy u dětí –typ 2 podobné onemocnění (krup), v menším % případů –typ 3 po RS viru druhý nejčastější původce pneumonie a bronchiolitídy u dětí do 1 roku života –typ 4 oj. výskyt, lehké infekce HCD VIRY PARAINFLUENZY * Přenos nákazy: –kapénkový, infekciosita zvl. u typu 3 vysoká. –do 2 let života má protilátky většina dětí. * * Výskyt: –celosvětově. V populaci se izolují hlavně na podzim a v zimě. RS (RESPIRAČNĚ SYNCYCIÁLNÍ VIRUS). * Charakteristika: –Významný patogen dětského věku –U nejmladších dětí po narození vyvolává bronchitidu, bronchiolitídy a pneumonii nejednou s letálním koncem –U starších dětí průběh mírnější, často pod obrazem infekce HCD –Časté reinfekce, přidružuje se otitis media. –Virus se množí v epitelu buněk dýchacích cest, tvorba syncycií a deskvamace epitelu, zužuje průsvit bronchiolů až jejich obstrukci RS (RESPIRAČNĚ SYNCYCIÁLNÍ VIRUS). * Inkubační doba: – 3 - 7 dní * Zdroj: –Nemocný člověk. Vnímavost k infekci všeobecná, nízký stupeň imunity. * Přenos nákazy: –přímý aerogenně velkými kapénkami na malou vzdálenost –vstupní branou je spojivka, sliznice dýchacích cest. –dlouho přežívá, proto možný i nepřímý přenos RS (RESPIRAČNĚ SYNCYCIÁLNÍ VIRUS). * Výskyt: –celosvětový, nejrozšířenější respirační infekce dětí (30 - 40 % všech hospitalizací pro ARO) –roste jejich význam jako NN –více jak 75 % dětí do 3 let má protilátky * Prevence: –všeobecná protiepidemická opatření ARO. Pokus o aktivní imunizaci zatím bez úspěchu ADENOVIROVÉ INFEKCE. * Charakteristika: –adenoviry (DNK viry střední velikosti), virion bez obalu, neobsahuje lipidy. Replikace v jádru buněk. –afinita k lymfatické tkání, dlouhodobá perzistence v organizmu. –asi 90 sérotypů, z nich 41 je humánních –příčina epidemií (konec zimy) v kolektivech, 7% respiračních infekcí u dětí ADENOVIROVÉ INFEKCE. ONEMOCNĚNÍ NEJČAST. TYPY Ak.horečnatá faryngitis 1,2,3,5,6,7 Farygokonjukt. horečka 3,7,14 ARO 3,4,7,14,21 Ep.kerato - konjuktivitis 8,11,19 Syndrom dáv.kašle 5 ADENOVIROVÉ INFEKCE. * Inkubační doba: –5 - 10 dní, onemocnění trvá obvykle 4-8 dní. –imunita po proběhlé infekci typově specifická * * Zdroj: –nemocný člověk i zdraví nosiči ADENOVIROVÉ INFEKCE. * Přenos nákazy: –hlavně přímý, aerogenně –možný fekálně - orální přenos hlavně u dětí a v rodinném prostředí –kontaminovanou vodou v bazénech - epidemický výskyt keratokonjuktivitidy * nepřímý přenos –kontaminovanými předměty (oční masti, přístroje - aktuální možnost NN) ADENOVIROVÉ INFEKCE. * Prevence: –pouze nespecifická, může být ovšem účinná, pokud zaměřená na mechanizmus přenosu. (přenos vzduchem těžko ovlivnitelný, nepřímý přenos kontamin. předměty ovlivnit lze - čistota prostředí, větrání, osobní hygiena) –pravidelná a účinná dezinfekce vody v bazénech –prevence NN a dodržování zásad desinfekce a asepse ve zdrav. zařízeních Podíl infekčních agens ARO v sezóně 2003-2004