Základy imunologie Imunologie •Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému. • •Funkce imunitního systému: • obranyschopnost – rozpoznání vnějších škodlivin a ochrana organismu proti patogenním mikroorganismům • autotolerance – rozpoznání vlastních tkání organismu a udržování tolerance vůči nim • Historie imunologie •1796: Edward Jenner – očkování proti variole •2. polovina 19. století = „zlatá éra bakteriologie“: Louis Pasteur, Emil von Behring, Robert Koch, Ilja Mečnikov •1.polovina 20. století: komplement, protilátková imunita •2. polovina 20. století: imunologická tolerance, struktura protilátek, T lymfocytární imunita, HLA systém, klinická imunologie… portrait_edward_jenner_1749_1_hi smallpx Britský lékař Edward Jenner, 1749 - 1823 Očkování proti variole Obrana proti infekci •nespecifická • (vrozená, přirozená) • üproti mnoha různým patogenům üjiž při narození üpůsobí okamžitě üprobíhá vždy stejně •specifická • (získaná, adaptivní) • üproti konkrétnímu patogenu üvyvíjí se postupně ünástup účinku pomalejší üpři opakovaném kontaktu výraznější Nespecifická imunita •bariéry bránící usazení a průniku mikrobů • •buněčné mechanismy • •humorální mechanismy Bariéry proti usazení a průniku mikrobů •Kůže: pro mikroby neprostupná (vyjímka leptospiry, papilomaviry, larvy parazitů) •Sliznice: hlen, sliny, slzy, obměna buněk •Normální mikroflóra: brání usídlení patogenních mikrobů •Ochranné funkce a reflexy: kýchání, kašel, zvracení, zrychlená střevní peristaltika, mrkání Nespecifická imunita • Buněčná • üfagocyty üNK buňky üeosinofily … • Humorální • ükomplementový systém üinterferony ücytokiny, proteiny akutní fáze… Fagocyty •Neutrofily (polymorfonukleáry) – proti původcům hnisavých infekcí (většina bakterií) • • •Makrofágy – proti intracelulárně se množícím agens (intracelulární bakterie, viry) Macrophage 70px-Neutrophil 70px-Monocyte monocyt makrofág neutrofil Fagocytóza •1. Chemotaxe • chemotaxiny: C5a, C3a, leukotrieny, IL-8, bakteriální oligopeptidy •2. Adherence • fagocytární lektiny, nespecifické opsoniny (C3b, MBL), specifické opsoniny (protilátky) •3. Vlastní pohlcení • aktin a myosin •4. Nitrobuněčné ničení • enzymy, laktoferin, bazické proteiny, reaktivní kyslíkové metabolity boraschi_1 Aktivovaný makrofág fagocytující bakterie E.coli NK buňky •z angl. natural killers – přirození zabíječi •velké granulární lymfocyty •obrana proti virovým infekcím NK NK2 Infikovaná buňka NK buňka Komplementový systém •systém bílkovin přítomných v krevním séru C1 – C9 (fragmenty a, b) •aktivace klasickou, alternativní a lektinovou drahou •kaskádový jev – produkt jedné reakce katalyzuje další reakci •Význam: chemotaxe (C5a, C3a), anafylaxe (C3a, C5a), opsonizace (C3b), lýza buněk (membránový útočný komplex C56789) MSIM-Imunitni-system-obr17-18072007 Interferony •univerzální antivirový účinek • üIFN a – tvořen monocyty a makrofágy üIFN b – tvořen fibroblasty üIFN g – tvořen T lymfocyty a NK buňkami • •Význam: antivirový, antiproliferativní, imunomodulační účinek interferon Interferon g – struktura glykoproteinu Specifická imunita • Buněčná • üT lymfocyty • Humorální • üB lymfocyty üprotilátky Lymfatické orgány •ústřední lymfatické orgány – kostní dřeň, thymus (brzlík) – vznik a dozrávání lymfocytů •periferní lymfatické orgány – lymfatické uzliny, slezina, slizniční lymfatická tkáň – setkávání lymfocytů s antigeny 8932 T lymfocyty •kmenové buňky z kostní dřeně •T - dozrávání v thymu • ücytotoxické T buňky (Tc) – zabíjejí antigenně změněné buňky (buňky infikované viry) üpomocné T buňky (Th) – produkují cytokiny, Th1 (aktivace makrofágů, intracelulární patogeny), Th2 (aktivace B buněk, extracelulární patogeny) üsupresorové T buňky (Ts) – tlumí imunitní reakci lymphocyte lymphocyte lymph T ly T lymfocyty B lymfocyty •B – u ptáků dozrávání ve Fabriciově burse, u savců v kostní dřeni (bone marrow) • •lymfocyty B plazmatické buňky • • • produkce protilátek (imunoglobulinů) Bly Plasmacytoid IgG Protilátky •imunoglobuliny schopné specificky se vázat na antigen •tvořeny plazmatickými buňkami (plazmocyty) •třídy imunoglobulinů: IgG, IgM, IgA, IgD, IgE imunoglobuliny_01 200px-Mono-und-Polymere_svg Schema_protilatky Význam protilátek •IgG: opsonizace, neutralizace toxinů a virů, aktivace komplementu klasickou drahou, přestup přes placentu •IgM: odstraňování bakterií, začátek imunitní reakce, aktivace komplementu klasickou drahou •IgA: slizniční imunita •IgE: ochrana proti parazitům, alergické stavy •IgD: receptor B buněk pro příslušný antigen abtime týdny Dynamika tvorby protilátek Imunizace = proces vedoucí ke vzniku imunity • přirozená • •aktivní – po prodělání infekce •pasivní – po přenosu mateřských protilátek • • umělá • •aktivní – po očkování • (vakcinaci) •pasivní – po podání séra (imunoglobulinu) immunity Imunizace přirozená aktivní – po infekci Imunizace přirozená pasivní – transplacentární Imunizace umělá aktivní – po očkování Imunizace umělá pasivní – po podání séra Umělá imunizace aktivní = vakcinace, očkování •podání očkovacích látek (vakcin) vedoucí ke vzniku imunity •slovo vakcina odvozeno z lat. vacca, kráva • • • souvislost s Jennerovým objevem očkování proti variole tekutinou z puchýřů kravských neštovic Historie očkování •Variolizace – aktivní imunizace neštovičným virem slabá místní reakce vznik imunity •Metody variolizace: šňupání prachu z neštovičných strupů, oblékání kontaminovaných košilek po nemocných dětech, skarifikace kůže •Komplikace: možný vznik těžkého celkového onemocnění, přenos dalších infekčních agens Historie očkování •Vakcinace •Teorie: lidé, kteří se nakazili kravskými neštovicemi, neonemocněli pravými neštovicemi •První vakcinace: • 14.5.1796 Edward Jenner naočkoval osmiletému chlapci hnis z vřídku způsobeného kravskými neštovicemi. Chlapec onemocněl kravskými neštovicemi, za šest týdnů se uzdravil. Jenner ho poté infikoval vakcinační dávkou pravých neštovic. Podle Jennerova předpokladu u chlapce nemoc nepropukla. jenner Edward Jenner očkuje proti neštovicím vaccination_lancet_with_case_c__1840 „Jehla“ pro očkování proti neštovicím z roku 1840 1098372154 1098372115 1098372264 jehla1 jehla2 jehla3 Bifurkační jehla Vakcinace Variola vera – pravé neštovice Virus varioly smallpox-vaccination-aj8f30-ga Eradikace varioly (WHO): vakcinace v Etiopii, 70. léta minulého století. Historie očkování – důležité objevy • •1796 - Jenner - první očkování - variola •1885 - Pasteur - vzteklina •1896 - Wright - břišní tyfus •1921 – Calmette, Guérin - tuberkulóza •1923 - Ramon, Glenny - záškrt •1937 - Theiler - žlutá zimnice •1954 - Salk - poliomyelitida •1957 - Sabin – poliomyelitida (perorální vakcína) •1968 - Gotschlich - Neisseria meningitidis • Typy očkovacích látek •toxoidy (anatoxiny) • – bakteriální toxiny zbavené jedovatosti • tetanický, difterický •inaktivované vakciny • – šetrně usmrcené bakterie, viry • proti pertusi, chřipce, klíšťové encefalitidě •chemovakciny • – izolované protekční antigeny • proti H.influenzae, N.meningitidis •rekombinantní vakciny • – z geneticky modifikovaných mikroorganismů • proti hepatitidě B •živé oslabené (atenuované) vakciny • proti TBC, spalničkám, příušnicím a zarděnkám Věk dítěte Pravidelné očkování 4. den až 6. týden tuberkulóza od 13. týdne 1.dávka záškrt, tetanus, dávivý kašel, invazivní onemocnění vyvolané Haemophilem influenzae b, přenosná dětská obrna, virová hepatitida B za měsíc po 1. dávce 2. dávka záškrt, tetanus, dávivý kašel, invazivní onemocnění vyvolané Haemophilem influenzae b, přenosná dětská obrna, virová hepatitida B za měsíc po 2. dávce 3. dávka záškrt, tetanus, dávivý kašel, invazivní onemocnění vyvolané Haemophilem influenzae b, přenosná dětská obrna, virová hepatitida B nejdříve za 6 měsíců po 3. dávce 4. dávka (nejpozději do 18 měsíců věku) záškrt, tetanus, dávivý kašel, invazivní onemocnění vyvolané Haemophilem influenzae b, přenosná dětská obrna, virová hepatitida B od 15. měsíce 1.dávka spalničky, příušnice a zarděnky 21. -25. měsíc, event. později přeočkování spalničky, příušnice a zarděnky od dovršení 5. do dovršení 6. roku přeočkování záškrt, tetanus a dávivý kašel od dovršení 10. do dovršení 11. roku 5. dávka – přeočkování přenosná dětská obrna,záškrt, tetanus, dávivý kašel od dovršení 12. do dovršení 13. roku virová hepatitida B - pouze u dětí, které nebyly očkovány v prvních letech života (3 dávky, schéma 0, 1, 6 měsíců). od dovršení 14. do dovršení 15. roku tetanus + další přeočkování vždy po 10 až 15 letech od dovršení 25. do dovršení 26. roku tetanus + další přeočkování vždy po 10 až 15 letech OČKOVACÍ KALENDÁŘ – pravidelné očkování dětí v České republice dle vyhlášky č. 65/2009 Sb. s účinností od 12. 3. 2009. 1028759613_e24f2a59a0