Prizmatický účinek
Prizmatickým účinkem se míní změna směru paprsku zpravidla při průchodu brýlovou
čočkou. Je obdobný účinku prizmatu (hranol, klín).
deviace , , n … lámavý úhel a index lomu klínu, pro n ≈ 1,5 je tedy
prizmatický účinek ,
pD … prizmatická dioptrie (1pD = 1cm/1m)
směr odchylky dán orientací báze, vzhledem k oku se orientace báze udává pomocí TABO
schématu či směru (nazálně, temporálně, nahoru, dolů, s uvedením oka OD – oculus
dexter – pravé oko, OS – oculus sinister – levé oko)
paprsky se ohýbají k bázi, tj. při pohledu přes prizma se obraz posouvá k vrcholu (od
báze, ve „směru“ klínu)
Čočku si lze představit jako soubor prizmat s proměnným lámavým úhlem (Prentice’s rule)
decentrovaná čočka má tudíž prismatický účinek – význam správné centrace a využití při
korekci
zdánlivá
poloha
předmětu
skutečná
poloha
předmětu
označíme-li h jako decentraci dec (tj. vzdálenost místa, přes které se dívá oko od středu
čočky), platí pro prizmatický účinek decentrované čočky
Multifokální čočky
Multifokální v širším smyslu (dvě a více ohnisek).
Vhodné pro ametropa presbyopa, aby nemusel střídat dvoje brýle (nepohodlí a
rozptylování vznikající nutností časté výměny brýlí).
Jako první sestrojil bifokální brýle sir Benjamin Franklin (1706-1790 – americký politik,
státník, diplomat, spisovatel, přírodovědec, vynálezce) r. 1784. Unaven přehazováním
brýlí rozřízl na polovinu čočky na blízko a do dálky, oba díly zabrousil do roviny a vložil do
jedné očnice. Název „bifokální“ zavedl John Isaac Hawkins (1772-1854, stavební inženýr a
vynálezce), vynálezce trifokálních brýlových čoček patentovaných roku 1827.
Dnešní moderní čočky tzv. „progresivní“ – spojitá změna mohutnosti mezi oblastí čočky
korigující do dálky a do blízka (pomocí asférické plochy). Nelze zkorigovat periferní
astigmatismus v celém zorném poli – přechodový „kanál“.
Poloviční brýle pro emetropa – kladou se na spodní část nosu, očnice tvarovány tak, aby
nepřekážely pohledu do dálky, prodloužené stranice a širší nosníky.
Centrace kompromisem mezi vzhledem brýlí se zabroušenou čočkou a rušivým skokem
obrazu: a) střed čočky 1,5 – 2 mm pod horní okraj očnice (+ minimální skok obrazu, –
silný okraj čočky, vyšší hmotnost), b) střed čočky do středu výšky očnice (+ tenký vzhled,
menší středová síla a menší hmotnost, – skok obrazu), c) umístění středu na bod
odpovídající pohledové ose (největší kvalita zobrazení)
Bifokální čočky
Brýle s bifokálními čočkami umožňují vidět přes horní díl do dálky a přes dolní do blízka.
Rozdíl vrcholových lámavostí zpravidla menší než 4 dioptrie (horní koriguje ametropii,
dolní umožňuje posunout hlavní pracovní bod před oko, obvykle stačí 25 cm).
Nevýhodou bývá skok obrazu, který vzniká při přechodu pohledu přes různé díly vlivem
rozdílného prizmatického účinku obou dílů v blízkosti přechodu. Uživatel si musí zvyknout
a odhadovat přesuny objektů (některé osoby si nezvyknou). Mohou být navrženy pro
korekci sférických ametropií (sférické plochy) i astigmatismu (jedna torická plocha,
dvojice sférických – přídavek).
Centrace spočívá v umístění předělu 2-3 mm pod okraj dolního víčka (pak při pohledu do
dálky v pohodlném postavení hlavy neruší díl do blízka.
Základní požadavky na bifokální čočky:
1. Řádné centrování obou dílů vůči oku (optické osy dílů by měly procházet skutečným
středem otáčení oka).
2. Korekce periferního astigmatismu obou dílů (nutnou podmínkou je řádné centrování
obou dílů a dále bodově zobrazující čočky).
3. Odstranění „skoku obrazu“ na předělu (shodný prizmatický účinek i orientace báze na
předělu).
4. Vhodné provedení z hygienického a estetického hlediska (co nejméně nápadná čočka,
s hladkou plochou, bez vizuálně i na pohmat rušivého předělu – vroubku, tzv.
„neviditelné rozhraní“).
Optické možnosti dosažení přídavku do blízka: změna poloměru křivosti na přední či zadní
ploše nebo zvýšení indexu lomu materiálu.
Konstrukční možnosti výroby:
a) sestavení ze dvou čoček nad sebou bez lepení nebo s lepením
b) přitmelení měsíčkovitého segmentu na zadní nebo přední plochu základní čočky
c) přebroušení části jedné plochy základní čočky na jiný poloměr křivosti
d) zatavení segmentu o vyšším indexu lomu do části základní čočky a následné přebroušení
e) odlití nebo vylisování ve formě (plastové čočky)
Skok obrazu u typu a-c)
Na předělu musí mít normály k povrchu obou dílů shodný směr. Normály směřují ke
středům ploch. Geometricky z toho vyplývá, že středy vnitřních ploch do blízka a do dálky
musí ležet na přímce.
Podmínka odstranění skoku:
Skok obrazu u typu d) závisí na svislé vzdálenosti optického středu přídavné čočky do blízka
(geometrického středu kružnice tvořící obvod segmentu) od předělu do dálky.
Čím je vzdálenost větší, tím je i rušivý „skok obrazu“ větší.
… klínový účinek (prizma) – skok obrazu v prizmatických dioptriích
Add … přídavek do blízka v dioptriích
dec … vzdálenost optického středu přídavné čočky od předělu do dálky (v cm)