Bílkoviny •CB v séru, plasmě, moči a likvoru: •Mezi základní biochemická vyšetření patří stanovení celkové bílkoviny. Hlavní skupiny bílkovin tvoří albumin (asi 50%) a globuliny •Albumin je tvořen převážně v játrech. Udržuje stabilní onkotický tlak (podílí se na něm ze75%) a má významné transportní funkce •Globuliny - patří tam různé typy proteinů, které dělí na alfa, beta a gamaglobuliny. Globuliny jsou syntetizovány také v játrech, nebo jsou tvořeny imunitním systémem Celková bílkovina •Speciální preanalytické požadavky: nejsou •Referenční rozmezí: S/P 64-83 g/l • moč 0-0,15 g/l • likvor 0,15-0,45 g/l • •TMU (toleranční rozpětí): S 4,0% Celková bílkovina •Metody stanovení: •Referenční metoda: reakce s biuretovým činidlem ( pro CB v séru ) •Certifikovaný referenční materiál: NIST/SRM 927a ( pro CB v séru ) •Doporučené rutinní metody: reakce s biuretovým činidlem ( pro CB v séru ) Fotometrické metody •Metoda s biuretovým činidlem : •Závisí na přítomnosti peptidových vazeb ve všech proteinech •Doporučená metoda ke stanovení celkové bílkoviny v séru a plasmě •Peptidové vazby reagují v alkalickém prostředí s roztokem mědnaté soli a tvoří fialově zbarvený komplex nedefinovaného složení •Komplex je vhodný k fotometrickému stanovení při 540 – 550 nm •Biuretová reagencie dále obsahuje: • - tartarát sodno-draselným ke komplexaci měďnatých iontů a zabránění vysrážení hydroxidu měďnatého • - jodid draselný - antioxidant - zabraňuje autoredukci mědi • • alkalické • protein + Cu 2+ --------------® Cu- protein complex • prostředí Celková bílkovina v séru a plasmě •Metoda s biuretovým činidlem– pokračování: •Barevný chelát vzniká mezi Cu 2+ a látkou kde jsou alespoň dvě H2N-C-, H2N-CH2-, CH2-, H2N-CS- skupiny spojené přímo nebo přes C nebo N atom • •Měďnatý iont je vázán koordinační vazbou k šesti peptidovým vazbám • •Aminokyseliny a dipeptidy nereagují - malé peptidy dávají růžové zbarvení, ale vzhledem k jejich nízké koncentraci v séru je jejich příspěvek nevýznamný • •Intensita zbarvení je úměrná počtu peptidových vazeb • •Detekční limit bývá kolem 2 g/l • •Interference: Hemolýza a lipémie vadí až při vysokých koncentracích ( hemoglobin reaguje jako protein) Fotometrické metody •Metody využívající vazbu proteinu na barvivo: - Pyrogallolová červeň, Coomassie blue • - stanovení v moči a likvoru • - přestávají se používat • •Nevýhody: •nedostatečná stabilita činidla •nerovnoměrná schopnost vazby na barvivo pro různé typy bílkovin •falešné snížení koncentrace globulinů • Turbidimetrické metody: •Stanovení s benzethonium chloridem: •Koncentrace celkové bílkoviny o dva řády nižší •Využívají se citlivější metod • •Doporučená metoda •Celková bílkovina reaguje s benzethonium chloridem za vzniku zákalu, který se měří turbidimetricky při 505 •Reakce probíhá v alkalickém prostředí v přítomnosti EDTA, který denaturuje bílkovinu a eliminuje interferenci hořečnatých iontů •Výhoda metody - podobná reaktivita činidla s albuminem • a gama globuliny • - peptidy s krátkým řetězcem neinterferují Turbidimetrické metody: •Metoda využívající precipitace bílkovin s kyselinou trichloroctovou nebo sulfosalicylovou: • - vykazuje nestabilitu nebo flokulaci precipitátu a také rozdíly v chování činidla k jednotlivým bílkovinám ve směsi • - je nezbytně nutné nepoužívat kalibrátor na basi albuminu, ale zahrnující spektrum bílkovin tak, jak se vyskytují v moči • Další metody • Metoda s kyselinou sulfosalicylovou: • jako doplňující zkumavkový test pro semikvantitativní stanovení bílkoviny při chemické analýze moče pomocí diagnostických proužků, které zachycují pouze albumin a nikoliv lehké řetězce • • • Metody založeny na schopnosti proteinů vázat barvivo – např. Amido čerň, kyselou violeť • Využívají se zejména k barvení po elektroforetickém rozdělení • • • Další metody •Kjeldahlova metoda: •Historicky nejstarší metoda ke stanovení celkové bílkoviny •Založena na mineralizaci vzorku s kyselinou sírovou a vydestilování amoniaku do předlohy s kyselinou •Dojde k přeměně bílkovinného dusíku na amonnou sůl •Její koncentrace se pak stanoví titrací s hydroxidem sodným •Výsledek se koriguje o dusík nebílkovinné povahy ( tato hodnota se získá po vysrážení bílkovin s kyselinou trichloroctovou) •Nedá se automatizovat, tudíž se v laboratořích klinické biochemie nepoužívá •Má význam při definování referenčních materiálů pro biuretovu metodu Albumin •Analyzovaný materiál: sérum, plasma, moč, likvor •Speciální preanalytické požadavky: nejsou •Referenční rozmezí: S/P 34-48 g/l • moč 0-30 mg/l • likvor 120-300 mg/l • •TMU: S 4,2% Albumin v séru •Ve slabě kyselém prostředí se albumin chová jako kation •Stanovení založeno na reakci s aniontovým barvivem většinou se skupinou – SO3H •Využívají se barviva, která se specificky vážou na albumin v přítomnosti ostatních sérových bílkovin •Nutný posun absorpčního maxima komplexu albumin-barvivo proti absorpčnímu maximu samotného barviva Stanovení albuminu s bromkresolovou zelení (BCG) v séru a plasmě: •Žlutozelený roztok bromkrezolové zeleně tvoří při pH 4,2 s albuminem zelenomodrý komplex s maximem 630 nm • •Vazba albuminu na barvivo není zcela specifická - barvivo částečně reaguje také s a1 - a a2-globuliny, ale pomaleji než s albuminem • •Nespecifickou vazbu minimalizuje odečítáním absorbance krátce (30s) po smíchání séra s barvivem • •Jedná se o nejčastěji používanou metodu Stanovení albuminu s bromkresolovým purpurem (BCP) v séru a plasmě : •Žlutý roztok bromkrezolového purpuru tvoří při pH 5,2 za přítomnosti povrchově aktivních látek s albuminem zelený komplex – maximum 600 nm • •Metoda je vysoce specifická Stanovení albuminu v séru a plasmě • •Referenční metoda – neexistuje •Historicky používaná metoda s methyl oranží -vzhledem k nežádoucím interferencím se nepoužívá Albumin v moči •Podobně jako při stanovení CB se jedná o mnohem nižší koncentrace než v séru • •Imunoturbidimetrie nebo imunonefelometrie •Se specifickou protilátkou proti lidskému albuminu tvoří albumin precipitát imunokomplexu •Vzniklý zákal se měří imunoturbidimetricky nebo imunonefelometricky • •Dříve se ke stanovení albuminu v moči používala metoda •ELISA nebo RIA Stanovení dalších proteinů •Další proteiny přítomné v séru v nízkých koncentracích se převážně stanovují imunoturbidimetricky nebo imunonefelometricky •Pro stanovení v séru a moči postačuje imunoturbidimetrie, pro stanovení v likvoru je pro svou citlivost vhodná imunonefelometrie •Historicky - reakce na agarose s obsahem protilátky • Radiální imunodifuze – po obarvení kroužky • Elektroimunodifuze (elfo + imunoreakce současně) - • raketky CRP v séru a plasmě •C-reaktivní protein - nejčastěji stanovovaný velmi citlivý protein akutní fáze •Jeho koncentrace se prudce zvedá při zánětu •Není specifický •Stanovuje se většinou imunoturbidimetricky •Existují metody pro stanovení supersenzitivního CRP (pro novorozence, kardio) stanovované např. luminiscenční analýzou -v praxi se neprosadily •Rozšířené jsou metodiky na stanovení širokospektrálního CRP s mezí stanovitelnosti kolem 1 mg/l •Imunoturbidimetrické stanovení zesílené na částicích (particle-enhanced) – antigen (CRP) reaguje a protilátkou proti CRP, která je navázaná na latexových mikročásticích. Vzniklý komplex – precipitát • se stanoví turbidimetricky Imunoglobuliny v séru (plasmě) a likvoru •Imunoglobuliny v séru a likvoru •dostatečnou citlivost mají pouze imunochemické metody •Imunoglobuliny G, A a M v séru či plasmě - stanovují se imunoturbidimetricky (imunonefelometricky) • v likvoru pouze imunonefelometrie • (dostatečná citlivost) •Imunoturbidimetrické i turbidimetrické metody jsou založeny na měření zákalu vytvořeného interakcí měřeného analytu se specifickou protilátkou •Vznik precipitátu se projevuje vzrůstem zákalu reakční směsi •U imunoturbidimetrických metod reakce často probíhá v přítomnosti PEG, který zvyšuje rychlost reakce, citlivost a výrazně omezuje možnost rozpouštění precipitátu v přítomnosti nadbytku antigenu •Hlavní vlnová délka pro měření absorbance - 340 nm Imunoglobuliny •Analýza jednotlivých polyklonálních imunoglobinů zahrnuje stanovení koncentrace směsi proteinů různé velikosti s podobnou konstantní částí a různou variabilní částí • •Protilátky a referenční kalibrátory jsou postaveny proti normálním lidským sérům složeným ze směsi imunoglobulinových podtříd • •Stanovení jednotlivých polyklonálních imunoglobinů - spolehlivé Imunoglobuliny •Stanovení monoklonálních imunoglobinů – problematické •Monoklonální imunoglobiny mají pouze některé z determinant, s kterými protilátky v antiséru reagují •Dochází k rychlé tvorbě precipitátu, pro vysoké koncentrace monoklonálních imunoglobinů (paraproteinů) jsou výsledky získané zejména po naředění nadhodnoceny •Pro absolutní koncentraci paraproteinů - elektroforéza a denzitometrie •Imunochemické metody lze využít ke sledování změny koncentrace téhož paraproteinu • Imunoglobuliny D a E • •Imunoglobuliny D a E v séru • •Vyžadují ke stanovení ještě citlivější analytické metody •Obvykle se využívají imunoanalyzátory na principu chemiluminiscence Další proteiny: • •Prealbumin a transferin - velmi četné stanovení - v séru (imunoturbidimetricky) a likvoru (imunonefelometricky) • •Orosomukoid, Haptoglobin v séru (imunoturbidimetricky) a likvoru (imunonefelometricky) • •Alfa 1 – antitrypsin, Proteiny komplementu C3 , C4 v séru (imunoturbidimetricky) • •Alfa 2 – makroglobulin v séru a moči, Alfa 1 – mikroglobulin v moči (imunoturbidimetricky) • •Ceruloplasmin – imunonefelometricky v séru – zejména pro monitorování Wilsonovy choroby nutná velmi citlivá metoda Volné lehké řetězce k a l • •Imunoglobulinové molekuly : • - dva těžké řetězce ( a,d,e,g nebo m, které určují imunoglobulinovou třídu) • - dva identické lehké řetězce • - každý lehký řetězec je kovalentně navázán na těžký řetězec • - těžké řetězce jsou kovalentně spojeny v stěžejní část • •U zdravých jedinců je koncentrace volných lehkých řetězců minimální •Volné lehké řetězce kappa existují v séru převážně jako monomery a řetězce lambda jako dimery •Proto různý poměr u glomerulární filtrace •V séru je poměr volných kappa ku lambda 0,625 zatímco poměr vázaných volných lehkých řetězců je 2 • •Ke stanovení se používá imunonefelometrická případně imunoturbidimetrická metoda Nízkomolekulární proteiny či polypeptidy •Prokalcitonin – polypeptid, prekurzor hormonu • kalcitoninu •Tvorba je stimulována bakteriální a mykotickou infekcí (bakteriální meningitidy, sepse) •Vysoká specificita, ale ne 100% (např. tumory) •Stanovení v na principu luminometrie (Brahms) • chemiluminiscence (Roche) •Cystatin C – polypeptid, jeho koncentrace stoupá úměrně poklesu glomerulární filtrace •imunonefelometricky v séru se specifickou protilátkou chemicky vázanou na polystyrénových částicích (Particle-Enhanced Nephelometry) • •Beta2 – mikroglobulin v séru - luminiscence Referenční hodnoty (dospělí) •C3 0,9 - 1,8 g/l •C4 0,1 - 0,4 g/l •CRP 0,0 – 5,0 mg/l •alfa - antitrypsin 0,9 - 2,0 g/l •orosomukoid 0,25 - 4,0 g/l •prealbumin 0,2 - 0,4 g/l •transferin 2,0 - 3,6 g/l •haptoglobin 0,3 - 2,0 g/l Referenční hodnoty (dospělí) •IgA 0,7 – 4,0 g/l •IgG 7,0 – 16,0 g/l •IgM 0,4 – 2,3 g/l •ceruloplasmin 0,22 - 0,4 g/l M • 0,25 - 0,6 g/l Ž •prokalcitonin 0,0 – 0,5 ug/l • Další bílkoviny • •Není zde pojednáno o dalších parametrech, které sem patří složením •Vzhledem k diagnostickému významu jsou zařazeny jinde ( např. ferritin, volný hemoglobin, glykovaný hemoglobin, fruktosamin, C – peptid)