NA STOPĚ PACHATELE Díl desátý: Pachatelé houbovití Mikrobiologický ústav uvádí L 67 Muchomurka_cervena_i Místo úvodu bdadafoto.webzdarma.cz/rostliny_houby.htm [USEMAP] Přehled témat Charakteristika hub Příklady mykotických onemocnění Morfologie a fyziologie hub Diagnostika mykóz Přehled jednotlivých skupin hub (bonus) Charakteristika hub Obecná charakteristika hub lHouby jsou eukaryotní organismy, na rozdíl od prokaryotních bakterií lJejich buněčná stěna je tvořena polysacharidy, má jinou stavbu a složení než buněčná stěna bakterií. Barví se ale fialově („grampozitivně“) lVětšinou mají pomalejší buněčný cyklus než bakterie à infekce bývají zdlouhavější lNepůsobí na ně většina antibakteriálních látek a musíme používat zvláštní skupinu látek – antimykotika, která zase nejsou účinná při léčbě bakteriálních infekcí Houby a zdraví lKromě mikroskopických hub, o kterých je řeč v tomto praktiku, nesmíme zapomenout ani na houby, které mají makroskopické plodnice lOtravy plodnicemi velkých hub (muchomůrka zelená, vláknice Patouillardova, závojenka olovová, muchomůrka panterová, lysohlávky) každoročně znamenají zdravotní obtíže desítek lidí. V případě muchomůrky zelené jde často o smrtelné případy. Některé jedovaté velké houby 1 Muchomůrka zelená 2 Vláknice Patouillardova 3 Muchomůrka panterová (tygrovaná) 4 Závojenka olovová Poznáte je? 68 430px-Amanita_phalloides cs.wikipedia.org/wiki/Otrava_houbami 72 Amanita_pantherina_001 http://www.micologia.net/g3/Amanita-panterina/Amanita_pantherina_001 70 art_inocybeerubescens vláknice http://www.houbar.cz/default.aspx?show=3&text=3 71 450px-Entoloma_Sinuatum_1 cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1vojenka_olovov%C3%A 1 2 3 4 Klinicky významné houby lMikroskopické houby v těle působí lMykózy – houbové záněty lMykotoxikózy – toxické působení lMykoalergózy – alergie na houby lMycetismy – houba přítomna v těle, působí jen útlakem okolních tkání lNejdůležitější jsou mykózy, které dělíme na lpovrchové (kožní a slizniční ) a lorgánové či systémové mykózy [USEMAP] Příklady mykotických onemocnění Příběh první nPaní Vemenářová přišla na oddělení pracovní medicíny s tím, že má na rukou „plíseň“. nPožadovala, aby jí její choroba byla uznána jako nemoc z povolání, protože pracuje jako dojička v zemědělském podniku. Naštěstí pro paní Vemenářovou se sice ukázalo, že původcem onemocnění je Epidermophyton floccosum, které v rámci skupiny tzv. dermatofytů patří mezi antropofilní druhy, tj. druhy přenášené spíše mezi lidmi než ze zvířat na člověka, nicméně podle současných pravidel stačí anamnéza profesionální expozice, druhové určení není podstatné Dermatofyty nTzv. dermatofyty patří mezi nejběžnější původce kožních mykóz (včetně mykóz kožních adnex, tj. vlasů, chlupů a nehtů) nMezi dermatofyty patří rody Trichophyton, Epidermophyton a Microsporum nPodle nejčastějšího způsobu přenosu se rozdělují na antropofilní (přenos mezi lidmi), zoofilní (ze zvířat) a geofilní (z prostředí) nOnemocnění mají různé názvy podle toho, které části těla postihují (tinea manus, tinea pedis, tinea barbae a podobně). nLéčba je zpravidla lokální (masti, šampony). Nejběžněji se používá nystatin, klotrimazol, ketokonazol apod. Dermatomykózy různých částí těla 04 23-1_tinea_capitis_Ttonsurans 06 23-3_Epidermophyton_or_Trichophyton 08 23-5_Trichophyton_hand 09 23-6_Trichophyton_foot 10 23-7_onychomycosis_EorT www.mycolog.com/chapter23.htm Tinea barbae 30 1110tinea_barbe1 www.emedicine.com Tinea pedis 31 tinea pedis www.itg.be Onychomycosis www.itg.be 33 onychomykóza Rozsáhlá infekce Epidermophyton floccosum před a po léčbě 05 23-2_Epidermophyton_floccosum_BA www.mycolog.com/chapter23.htm Příběh druhý nPan Leopold byl archivář. Celé dny trávil ve vlhkém a zaprášeném archivu. Postupně začal čím dál více pokašlávat. Chvíli se už obával, jestli snad nemá tuberkulózu, ale tuberkulóza to nebyla. Po zjištění pravé příčiny jeho potíží a nasazení vhodné léčby začaly Leopoldovy potíže ustupovat – pomalu, ale jistě. asnig3 Viníkem zde byl nAspergillus niger, neboli kropidlák černý nKropidláky napadají častěji lidi oslabené, mohou však napadnout i člověka zdravého. nČasto se aspergilóza vyskytuje jako profesní onemocnění lidí, pracujících ve vlhkých, zaprášených provozech, kde neustále poletují různé plísňové spóry. nAspergilová onemocnění jsou jedním z příkladů orgánových, případně systémových mykóz www.medmicro.info 24 aspergilóza rtg aapredbook.aappublications.org 29 ct mozku aspergilus www.nature.com Aspergilové infekce 1 Aspergilové infekce 2 25 aspergilosis brain9 www.njmoldinspection.com 23 invazivní aspergilóza www.nlm.nih.gov Skutečný příběh: aspergilóza jako komplikace chřipky u 38leté ženy nŽena nar. 1970, Brno-město, primární infekt horních a dolních cest dýchacích, jako původce prokázána chřipka typu B a Staphylococcus aureus. Úmrtí v důsledku těžké mykotické – aspergilové pneumonie a sepse, při antrakoze plic a tracheobronchiálních uzlin, exitus 26. 3. 2008. Žádné závažné rizikové faktory v anamnéze, jen cca 15 let kuřáctví 15–20 cigaret denně. (Ze zprávy KHS JMK) Systémové mykózy lZasahují více orgánů, často celé tělo (kdežto orgánové zasahují zpravidla jen jeden orgán) lJsou téměř vždy důsledkem nějakého základního onemocnění: lDiabetes mellitus lPoruchy imunity, nádory bílých krvinek aj. lTransplantovaní pacienti lPůvodci: Candida, Penicillium, Aspergillus, Histoplasma, Pneumocystis a další lLéčba: používají se silná, širokospektrá a vysoce účinná antimykotika (amfotericin B, vorikonazol, itrakonazol, flucytosin) Příběh třetí nEllen se trápila. Svého přítele velmi milovala, intimní chvíle jí však kazilo svědění pochvy. nCož o to, už byla za svou gynekoložkou, a ta jí opakovaně předepsala vaginální čípky. Pomohly však pokaždé jen na chvíli. nEllen se už doopravdy naštvala. Změnila gynekologa. Nový gynekolog, pochopil, že lokální terapie v tomto případě nebude stačit. Až celková terapie vyhnala původce jejích potíží nejen z pochvy, ale i ze střevního rezervoáru. Tím její potíže pominuly. Viníkem byla nCandida albicans, nejběžnější z klinicky významných kvasinek. Vaginální mykózy (především právě kandidózy) jsou často úporné a velice nepříjemné. nNa poševních kandidózách se podílí mnoho faktorů. Významné jsou dietní vlivy (kvasinky jsou mlsné, a je-li mlsná i jejich hostitelka, s povděkem to uvítají), ale také hormonální vlivy, těhotenství, cukrovka a mnoho dalších vlivů. nRezervoárem infekce je střevo. Recidivující infekce by proto neměly být léčeny jen lokálně (čípky), ale kombinací lokální a celkové léčby nVaginální mykóza by ovšem především neměla být řešena bez kontextu celkového zdravotního stavu. Kandidová onemocnění nKandidózy mohou být povrchové (kožní, slizniční) i systémové. nZe slizničních kandidóz se vedle poševní mykózy vyskytuje také ústní mykóza (soor, u kojenců a oslabených osob) nKožní kandidózy jsou také časté (například plenková dermatitida u kojenců) nCelkové infekce se vyskytují především u oslabených osob a u osob léčených kombinací širokospektrých antibiotik. nNejběžnější je Candida albicans, dále C. tropicalis, C. glabrata, C. krusei, C. parapsillosis a další nU některých typické přirozené rezistence (např. C. krusei na flukonazol) 26 moldcartoon [USEMAP] 65.254.85.56 Morfologie a fyziologie hub Morfologie hub (mikromycet) nBlastokonidie je oválná nebo kulatá buňka, charakteristická pro kvasinky. Často vidíme pučící blastokonidie (blastospory) nHyfa je vlákno. Může být větvené, může být septované či bez přepážek. Soubor hyf se nazývá mycelium, které může být nvegetativní, ukotvující houbu v substrátu ngenerativní neboli vzdušné, nesoucí rozmnožovací struktury houby Rozmnožování hub nRozmnožování hub může být pohlavní a nepohlavní. Je to něco podobného jako u rostlin, které také můžeme rozmnožovat nepohlavně (řízkováním, tvorbou šlahounů) a pohlavně. V současnosti se doporučuje npro sexuální rozmnožovací tělíska hub používat termín spora (neplést s endosporami bakterií!!!) npro asexuální, vegetativní reprodukční částice používat termín konidie Některé morfologické útvary hub 15 Fungi_Pic 14 pseudohyfy a hyfy gsbs.utmb.edu education.med.nyu.edu Typy pohlavních rozmnožovacích tělísek hub nAskospory jsou pohlavní buňky, jež se (vždy sudém počtu) vyskytují ve váčcích – vřeckách. Týká se většiny klinicky významných mikromycet nOospory vznikají splynutím velké nepohyblivé buňky samičí s malou pohyblivou buňkou samčí nZygospory vznikají spojením dvou stejně velkých buněk opačného pohlaví nZvláštním typem pohlavního rozmnožování je spájení hyf – přiloží se k sobě samčí a samičí vlákno a vytvořeným můstkem dojde k výměně genů Typy nepohlavních rozmnožovacích tělísek hub nArthrokonidie vznikají postupným oddělováním koncových částí vláken nBlastokonidie tvoří houby, které tvoří pseudomycelia z pseudohyf – tedy nepravých hyf z protáhlých buněk oddělených zaškrcením nChlamydokonidie jsou silnostěnné útvary kdekoli v.průběhu či na konci hyf nMikrokonidie jsou kulovitá, oválná či hruškovitá tělíska na konci hyf nAsexuální reprodukční tělíska v obalech či pouzdrech, například sporangiokonidie zygomycet uzavřené ve váčku – sporangiu, či makrokonidie u hub čeledi Dematiceae. Jak se jmenují jednotlivé části hub 18 části houby www.mc.uky.edu Životní cyklus jedné houby 19 cyklus houby /media.wiley.com Jak vzniká arthrokonidie 16 vznik arthrokonidie gsbs.utmb.edu Fyziologie mikromycet nHouby se množí většinou pomaleji než bakterie, jsou však mezi nimi velké rozdíly. Rostou celkem snadno i na chudých půdách nVětšina klinicky významných hub dobře roste i při nižších teplotách. Kultivujeme je zpravidla raději při 30 °C než při 37 °C. Druhá možnost je souběžná kultivace při 22.°C a 37 °C, vhodná u dimorfních hub nBiochemická aktivita je pestrá hlavně u kvasinkovitých hub [USEMAP] Diagnostika mykóz Odběr a diagnostika u povrchových mykóz nOdběry: šupiny z kůže, ústřižky nehtů, vlasů apod.; vždy je potřeba odebrat vzorek tak, aby bylo zachyceno místo, kde je zánět aktivní, a zároveň nezachytit kontaminace; doporučuje se i povrchová desinfekce (likvidace kontaminant z povrchu kůže) nVlastní diagnostika: mikroskopická (nález vláken ve tkáni) a kultivační. Mikroskopická je důležitější – vykultivovat lze i kontaminaci, ale epitelie, kterou prorůstá hyfa (v mikroskopu) je jasným důkazem skutečné infekce. Odběr na dermatomykózy nHlavní zásady odběru: nnezasílat pouze stěr, nýbrž šupiny (kousek nehtu, vlasu apod.) nprovést povrchovou desinfekci npovrchovou vrstvu neposílat, nýbrž vyhodit nu plošných ložisek odebírat z okraje (zde je houba aktivní) Diagnostika systémových mykóz nKromě vlastní diagnostiky mykózy je třeba vždy vypátrat (pokud to není známo), co je primární příčinou (imunodeficit, diabetes, nádor apod.) lDiagnostika: lpro přímý průkaz jakýkoli relevantní materiál: krev na hemokultivaci, punktáty, excize apod. lmoderní metody umožňují např. přímý průkaz antigenů (manany, glukany) v krvi lnepřímý průkaz – protilátky v séru (aspergily) Odběry u kandidóz lU kožní a slizniční formy se používají výtěry nejlépe v transportní půdě FungiQuick nebo (pouze u výtěrů z genitálií) C. A. T. lU systémové formy také výtěry, anebo se zasílá krev, punktát apod. n C. A. T. Foto O. Z. P1010010 Diagnostika kandidóz lZákladem diagnostiky je kultivace. K.identifikaci kandidy používáme chromogenní půdy a biochemické metody (využívají se vzájemné rozdíly v.metabolismu mezi kandidami) lMikroskopicky v nativním preparátu (C. A. T.), v Gramově či Giemsově či jiném barvení vidíme oválné buňky, často pučící, někdy tzv. pseudomycélia lLze i testovat in vitro citlivost, ale testy jsou méně spolehlivé než u bakterií lModerní metodou je přímý průkaz mananových antigenů v krvi n Houby na bakteriologických půdách nPřestože používáme pro houby speciální půdy, mnohé houby rostou i na bakteriologických půdách. A nejen to: některé, hlavně kandidy, volí rafinovaně podobu téměř nerozeznatelnou od kolonií bakteriálních nRozeznat kolonie kandid od kolonií stafylokoků je někdy obtížné. Pomoci může vůně (po chlebu či burčáku); když nepomůže nic jiného, volíme zpravidla nátěr (mikroskopii) Selektivní půda na houby nTypická půda pro kvasinky, Sabouraudův agar, není sama o sobě selektivní a mohly by na ní růst i mnohé bakterie nPro kultivaci na mykoorganismy ovšem používáme Sabouraudův agar s antibiotiky, který růst bakterií téměř vylučuje. (V praxi ovšem narážíme na velmi drzé kmeny pseudomonád, které na veškerá antibiotika kašlou a rostou si kde chtějí J) Chromogenní půdy – princip (Opakování z jarního semestru) nCHROMOGENNÍ půdy obsahují látku, která je původně nebarevná (chromogen) nBarevnost se objeví jen při specifické reakci (odštěpení substrátu) nPůda může obsahovat více chromogenů s.navázanými substráty specifickými pro různé bakterie nebo houby nFLUOROGENNÍ půdy jsou principiálně podobné, ale s fluorescenčním barvivem Chromogenní půda při diagnostice kandid nPoužívají se různé chromogenní půdy. Některé odliší pouze Candida albicans od ostatních, jiné rozliší vzájemně několik druhů kandid. nNa půdě, kterou máme k dispozici, je C. albicans zelenavá, C. tropicalis modrá, C. glabrata hladká růžová a C. krusei drsná růžová. nPokud se některý kmen nepodaří určit chromogenní půdou, musíme použít jiný způsob, např. biochemické určení S27 cakru caal cagla catro C. albicans C. glabrata C. tropicalis C. krusei Biochemická identifikace kvasinek nTak jako bakterie, i kvasinky (ne však vláknité houby) se dají identifikovat biochemicky. (Však ostatně i použití chromogenní půdy je založeno na selektivním štěpení různých substrátů.) nBěžně se používá například Auxacolor, který nahradil staré auxanogramy (zjišťující využívání cukrů) a zymogramy (pro štěpení cukrů). Difúzní diskový test citlivosti na antimikrobiální látky nAž na výjimky platí, že antibakteriální látky jsou u mykotických onemocnění… ehm… zkrátka na houby J nObdobně, antimykotika nepůsobí na naprostou většinu bakteriálních agens nHouby nekultivujeme na MH, ale na Sabouraudově agaru K odečtu testů na antimykotika nU amfotericinu B se za citlivý považuje i kmen, který má malou zónu, pokud uvnitř této zóny nejsou viditelné kolonie nU ostatních antimykotik (těch, co končí na „-konazol“) naopak musí být zóna dost velká, ale připouští se i přítomnost „čehosi“ uvnitř zóny, pokud to „cosi“ svou intenzitou nepřesahuje 20 % intenzity růstu kolem zóny nDiagnostika vláknitých hub se poněkud liší od diagnostiky kvasinek i co se týče mikroskopie. Ta tu má větší význam než u kvasinek. Lze pozorovat různé typy spor a konidií. nProhlížíme bez imerze, objektivem zvětšujícím 4× či 10×, popřípadě 40 ×. Mikroskopie vláknitých hub nVzhled výsledků kultivace je u vláknitých hub oproti kvasinkám značně odlišný, jak na Sabouraudově agaru, tak případně i na agaru krevním. nNěkteré z nich, zejména dermatofyty, rostou velmi pomalu. To kvůli nim se Sabouraudův agar nalévá do zkumavek. nBiochemické rozlišení se u nich, na rozdíl od kvasinek, zpravidla neuplatňuje. Kultivace vláknitých hub Příklad nepřímého průkazu hub: mikroprecipitace v agaru nJe to opakování z J07 nV místě střetu antigenu s protilátkou vzniká precipitační linie (zeleně) MPA ouchterlony Příklad nepřímého průkazu hub: mikroprecipitace v agaru nJe to opakování z J07 nPrecipitační linie se tvoří mezi důlkem s antigenem a důlkem s protilátkou. Důlky se séry pacientů 1 – 4 Důlek s antigenem pozitivní Precipitační linie – kvůli ní je to pozitivní [USEMAP] Přehled jednotlivých skupin hub (bonus) 1. Vláknité mikromycety nV podstatě jde o synonymum toho, čemu se mezi lidmi říká „plísně“. Nejde ale o jednotnou skupinu v taxonomickém slova smyslu. asnig18 www.medmicro.info 1.1 Dermatofyty lJsou to specializované, tzv. keratinofilní houby, vůbec nejčastější původci infekcí kůže, nehtů, vlasů a chlupů. lNe za všemi těmito infekce jsou ovšem dermatofyty, kožní infekce způsobují i kandidy lPatří sem rody Trichophyton, Epidermophyton a Microsporum lNěkteré druhy se přenášejí mezi lidmi, jiné ze zvířat či z prostředí lRostou velmi pomalu in vivo i in vitro. Kultivace trvá několik týdnů. Také průběh a léčba je zdlouhavá Diagnostika dermatofytů nOdběry: šupiny z kůže, ústřižky nehtů, vlasů apod.; vždy je potřeba odebrat vzorek tak, aby bylo zachyceno místo, kde je zánět aktivní, a zároveň nezachytit kontaminace; doporučuje se i povrchová desinfekce (likvidace kontaminant z povrchu kůže) nVlastní diagnostika: mikroskopická (nález vláken ve tkáni) a kultivační. Ale zatímco kultivace je nejednoznačná (mohli jsme vypěstovat i kontaminaci), mikroskopický průkaz šupiny prorůstající vláknem je jasný nLéčba je zpravidla lokální (masti, šampony) epifloc Epidermophyton floccosum www.medmicro.info trirub Trichophyton rubrum www.medmicro.info trimen1 Trichophyton mentagrophytes www.medmicro.info Infekce v bederní oblasti www.mycolog.com/chapter23.htm 06 23-4_Tinea_cruris_Efloccosum 1.2 Houby čeledi Dematiaceae nMají společnou přítomnost tmavého pigmentu melaninu např. v makrokonidiích nJsou vzácné, zato však mohou být nebezpečné nPůvodci feohyfomykóz rostou poměrně rychle. Patří sem např. Alternaria či Cladosporium. Mohou způsobovat kožní, podkožní i systémové mykózy s nálezem tmavých vláken nPůvodci chromomykóz tvoří místo vláken tzv. sklerotická tělíska. Rostou pomaleji. Patří sem např. rod Curvularia Alternaria sp. 28 alternaria02 http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery Curvularia lunata http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery 38 Curvularia lunata Cladosporium sp. http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery 33 Cladosporium cladosporioides Chromoblastomykóza 13 23-15_chromoblastomycosis www.mycolog.com/chapter23.htm 1.3 Rychle rostoucí hyalinní mikromycety tvořící kolonie nJsou to původci povrchových i systémových mykóz. Vzájemně se liší podle toho, jestli mají nkonidie v řetězcích na vlákně: Aspergillus, Paecilomyces, Penicillium, Scopulariopsis nkonidie ve shlucích – Fusarium nkonidie jednotlivě na vláknech – Pseudoalscheria nModře zvýrazněné si dále popíšeme Rod Aspergillus (česky kropidlák) nExistuje několik stovek druhů, asi dvacet z.nich může vyvolávat infekce u člověka nMůže způsobovat endokarditidy, plicní infekce, infekce oka a CNS, ale také infekce nehtů či zevního zvukovodu. nPouhá přítomnost konidií může být příčinou alergické reakce u disponovaných osob nAspergily také hojně tvoří mykotoxiny nDiagnostika: mikroskopie, u systémových nepřímý průkaz (precipitace, ELISA aj.) nLéčba: pouze amfotericin B a snad vorikonazol asnig16 09 aspergillus_niger Aspergillus niger Kropidlák černý asnig1 www.medmicro.info www.medmicro.info http://fungifest.com 12 Aspergillus%20niger%20nakres www.sci.muni.cz Aspergillus sp. 11 Aspergillus%20fumigatus%20nakres www.sci.muni.cz 07 Asexual%20structures%20of%20Aspergillus%20niger 129.215.156.68 13 4_Aspergillus_herbariorum www.mycolog.com Aspergillus sp. 10 Aspergillus education.med.nyu.edu 28 aspergillus healthresources.caremark.com 31 aspergillus09 fumigatus Aspergillus fumigatus http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery 61 aspergillus http://webs.wichita.edu/mschneegurt/biol103/lecture21/lecture21.html Aspergilové infekce 62 aspergillus_bone 63 aspergillus_lung 64 aspergillus_eye http://webs.wichita.edu/mschneegurt/biol103/lecture21/lecture21.html Rod Penicillium – Plíseň štětičková nPatogenita pro člověka je nízká. Závažnější je jihoasijský druh Penicillium marneffei, jehož rezervoárem jsou bambusové krysy, a zřejmě i několik dalších. Hlavně jde o oslabené (HIV +) nNěkteré druhy mohou rovněž tvořit toxiny nZ druhu Penicillium notatum bylo izolováno první antibiotikum – penicilin nDruhy Penicillium camemberti, Penicillium candidum či Penicillium roqueforti jsou používány při výrobě plísňových sýrů. nDiagnostika a léčba: podobná jako u aspergilů Penicillium 58 Penicillium 57 penmic1 http://webs.wichita.edu/mschneegurt/biol103/lecture21/lecture21.html http://www.uoguelph.ca/~gbarron/MISCELLANEOUS/penmic1.jpg Penicillium marneffei 20 Penicilliummarnaffei www.pasteur.fr Infekce Penicillium marneffei 40 Penicillium marneffei01 infekce 1.4 Zygomycety nZygomycety – pravé plísně tvoří neseptované hyfy. Tvoří mohutný „kožíšek“, na Petriho misce mohou i nadzvedávat víčko. nInfekce jsou vzácné, ale přibývá jich např. u diabetiků. Normálně se živí saprofyticky např. na ovoci. Jsou schopny velmi rychlého růstu např. stěnami velkých cév. Mohou způsobit i tzv. živý trombus s rychlou smrtí postiženého nKlasické je také prorůstání z nosní dutiny do mozku, a to i během několika hodin Mucor mucor14 www.medmicro.info Mucor sp. 50 mucor1 http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery 52 Mucor mucedo www.zsdukla.cz/nature/article86.php Rhizopus a Mucor (plíseň hlavičková) nTyto dva rody jsou nejdůležitější nKromě závažných systémových mykóz mohou způsobovat i např. infekce zevního zvukovodu či popálenin nDiagnostika opět především mikroskopická, mykolog odhalí typické útvary (stolony, rhizoidy apod.) nVzdorují antimykotikům s výjimkou amfotericinu B 2. Kvasinkovité mikromycety nRozdíly oproti vláknitým houbám jsou patrné v mnoha ohledech. Například i pro diagnostiku – např. lepší biochemická rozlišitelnost je velice dobře patrná 22 candida1 www.pferdemedizin.com/candida Společné vlastnosti kvasinek nJsou to kulaté, oválné i protáhlé buňky – blastokonidie. Jsou zřetelně větší než bakterie (průměr 3–15 µm). Pučí z nich dceřiné buňky, které se mohou rychle oddělovat, nebo naopak rychle zůstávat. nNěkteré tvoří pseudomycelia a chlamydokonidie (Candida), výjimečně polysacharidová pouzdra (Cryptococcus) nJsou to zpravidla oportunní patogeny, jejich patogenita závisí na celkovém stavu člověka 2.1. Rod Candida lNejběžnější houbový patogen lZpůsobuje lokální (kožní i slizniční) mykózy lU oslabených způsobuje i systémové mykózy lČastý výskyt ve střevě, většinou bez příznaků lAkutní i chronické záněty pochvy a vulvy lNejběžnější je Candida albicans lDále C. tropicalis, C. glabrata, C. krusei, C. parapsillosis a mnohé další lU některých typické přirozené rezistence (např. C. krusei na flukonazol) 03 candida Defilé původců: Candida albicans 04 candida-alb-dk3 pathmicro.med.sc.edu 02 CAAL www.doctorfungus.org www.schoolwork.de 06 candida Candida albicans S27 www.medmicro.info 05 candida1 www.pferdemedizin.com www.medizin-forum.de 27 candida Candida http://www.bmb.leeds.ac.uk/mbiology/ug/ugteach/icu8/std/candidgram.html Odběry u kandidóz lU kožní a slizniční formy se používají výtěry nejlépe v transportní půdě FungiQuick nebo (pouze u výtěrů z.genitálií) C. A. T. lU systémové formy také výtěry, anebo se zasílá krev, punktát apod. Diagnostika kandidóz lZákladem diagnostiky je kultivace. K.identifikaci kandidy používáme chromogenní půdy a biochemické metody (využívají se vzájemné rozdíly v.metabolismu mezi kandidami) lMikroskopicky v nativním preparátu (C. A. T.), v Gramově či Giemsově či jiném barvení vidíme oválné buňky, často pučící, někdy i pseudomycélia, což je považováno za známku invazivity lLze i testovat in vitro citlivost, ale testy jsou méně spolehlivé než u bakterií Léčba kandidóz nSamotný nález kandid např. ve střevě nebo na kůži není důvodem k léčbě nU nekomplikované vaginální kandidózy se zpravidla léčí lokálně (čípky), u ústní také (např. genciánovou violetí či Lugolem) nU recidivující infekce je nutná celková léčba, aby se eliminoval střevní rezervoár infekce (jinak se infekce bude opakovat) nNutné je zároveň kontrolovat další vlivy (hormony, dieta apod.) 27 candida Candida http://www.bmb.leeds.ac.uk/mbiology/ug/ugteach/icu8/std/candidgram.html Kandidóza úst 02 ústní kandidóza 03 ústní kandidóza chronická ww.asnanak.net/ar/article.php?sid=62. Genitální kandidóza 01 vulvovaginální kandidóza 25 candida www.vita.csc.pl/zakazenia-drozdzakowe.php www.telemedicine.org/common/common.htm. Jak je vidět, vyskytuje se u různých věkových skupin. Intertrigo 12 23-9_intertrigo_Candida 64 candida_nappy_rash www.mycolog.com/chapter23.htm http://webs.wichita.edu/mschneegurt/biol103/lecture21/lecture21.html Kandidóza střeva 21 candida-gut http://george-eby-research.com/html/depression-anxiety.html 2.2 Rod Cryptococcus nTyto kvasinky lze nalézt v půdě a na různých substrátech alkalického charakteru. Častým rezervoárem je trus holubů nNedovedou vytvářet pseudomycelia, zato tvoří mohutná polysacharidová pouzdra nNejobávanější je C. neoformans, který u oslabených lidí může vyvolávat pneumonie, meningitidy a sepse nJe to typický oportunní patogen, který postihuje např. HIV pozitivní osoby Cryptococcus neoformans 37 kryktokokóza http://www.higiene.edu.uy/ciclipa/parasito/Cryptococcus.jpg 73 Cryptococcus http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery 2.3 Rod Pneumocystis nVelmi zvláštní houba, která byla do nedávné doby považována za prvoka (například za vývojové stadium trypanosom) nMá některé netypické vlastnosti, např. zatímco ostatní houby mají v membráně ergosterol, pneumocysty mají cholesterol nZ toho vyplývá např. rezistence na amfotericin B nPro člověka patogenní je Pneumocystis jiroveci (podle českého parazitologa Jírovce). Způsobuje tzv. pneumocystovou pneumonii zejména u nedonošených dětí, u dospělých vzácně, opět zejména u HIV + osob. nDiagnostika: imunofluorescence. Kultivace in vitro se nedaří. l17 Pneumocystis jiroveci www.medmicro.info 2.4 Ostatní kvasinky nPatří sem např. rody Geotrichum, Hansenula, Malassezia, Rhodotorula a další. Způsobují nejčastěji kožní mykózy, ale i systémové, zejména u predisponovaných osob. nRod Saccharomyces zahrnuje vinné a pivní kvasinky. Považoval se za nepatogenní, avšak např. u asi 8 % poševních mykóz se nalézá Saccharomyces cerevisiae, tedy klasická kvasinka obsažená v kvasnicích Saccharomyces cerevisiae 51 Saccharomycees cerevisiae www.zsdukla.cz/nature/article86.php Geotrichum candidum geotrichum www.medmicro.info rhoru6 Rhodotorula rubra www.medmicro.info 3. Dimorfní houby nTyto pomalu rostoucí houby se těžko zařazují. Za nižších teplot (do 30 °C) rostou ve formě vláknité, při 35–37 °C mají podobu kvasinkovitou nRostou pomalu, i proto se často v jejich diagnostice prosazuje nepřímý průkaz 14 23-16_sporotrichosis www.mycolog.com/chapter23.htm. Sporotrichóza Některé významné rody a druhy nCoccidioides immitis oproti jiným roste poměrně rychle. U pacientů s mírnými imunodeficity je infekce bezpříznaková či bez závažných příznaků. Horší je to u osob s rozvinutou chorobou AIDS, kde dochází k primárnímu postižení plic apod. nHistoplasma capsulatum se vyskytuje hlavně v USA, ale i Africe. nDalší jsou rody Blastomyces, Paracoccidiodioides, Sporothrix a další Blastomykóza 18 23-20_NAmerBlastomycosis www.mycolog.com/chapter23.htm. Coccidioides immitis 36 Coccidioides immitis 35 coccidiomykóza http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery Histoplasma capsulatum 16 23-18_Histoplasma www.mycolog.com/chapter23.htm 48 histioplasmosa http://www.mycology.adelaide.edu.au/gallery Konec http://www.jiricisar.com/blog/photo/20050824_kremenac.jpg 03 20050824_kremenac [USEMAP]