OCHRANA VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ
Mgr. Aleš Peřina, Ph. D.
Ústav preventivního lékařství LF MU
ORGANIZAČNÍ POKYNY
 Povinné semináře, nahrazování není poskytováno
 Garance: Doc. MUDr. Jindřich Fiala, CSc., jfiala@med.muni.cz
 Program:
1. Principy ochrany a podpory zdraví. Determinanty zdraví. Prevence
a její druhy. Mgr. Peřina, 11. 9.
2. Práce a zdraví, hygiena práce, ochrana zdraví při práci.
Mgr. Fialová, 11. 9.
3. Bezpečnost a zdravotní nezávadnost potravin a stravy.
Mgr. Peřina, 13. 9.
4. Ochrana zdraví před fyzikálními faktory životního prostředí. Hluk,
záření ionizující a neionizující, osvětlení, mikroklimatické
podmínky. Doc. Šimůnek, 14. 9.
5. Voda a zdraví, zdravotní nezávadnost vody. RNDr. Lefnerová, 7. 1.
6. Ochrana zdraví před působením chemických látek v životním
prostředí. Nejdůležitější chemická rizika, chemické škodliviny.
Teratogenní rizikové faktory. RNDr. Totušek, 7. 1.
OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ, 1908
 „Zdravotnictví, zdravověda (hygiena) jest nauka,
která se především obírá studiem nebezpečí a škodlivin,
jimiž jednotlivec neb společnost lidská jest ohrožována,
dále pak pátrá po prostředcích, aby člověk mohl dospěti
co možná dokonalého vývoje svých vlastností tělesných i
duševních a aby byl uchráněn před vlivy, jež jsou
způsobilé vyvolati onemocnění nebo vůbec přivoditi
oslabení jeho funkcionálních schopností. Poměr z.
k ostatním vědám lékařským lze jasně vyčísti z rysů
právě předeslaných. Kdežto ostatní vědy lékařské usilují
nalézti prostředky k léčení nemocí již vypuklých, cíle z.
nesou se směrem praeventivním, t. j. pomocí vhodných
opatření vybaviti člověka ze zhoubné sféry škodlivin naň
doléhajících. Mohutný rozvoj věd lékařských, ke
kterému dospělo ve století XIX., vedl k poznání, že jest
úlohou méně snadnou, onemocnělé tělo lidské uzdraviti
než zdravé tělo před nemocemi uchrániti.“
VEŘEJNÉ ZDRAVÍ
 Zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin.
 Je určováno souhrnem přírodních, životních a
pracovních podmínek a způsobem života.
 Ochrana a podpora veřejného zdraví je souhrn
činností a opatření
 k vytváření a ochraně zdravých životních a pracovních
podmínek
 k zabránění šíření infekčních a hromadně se vyskytujících
onemocnění
 k zamezení ohrožení zdraví v souvislosti s vykonávanou
prací, vzniku nemocí souvisejících s prací
 k zamezení jiných významných poruch
Ochrana a podpora veřejného zdraví zahrnuje také dozor
(OOVZ a další orgány státní správy)
ZDRAVÍ
 Stav úplné duševní a sociální pohody a nejen
nepřítomnost nemoci nebo vady (WHO, 1948)
 Zdravý voják, zdravý dělník, zdraví jako
sociální hodnota
 Model zdraví
 Zjednodušená představa zdraví zahrnující jeho
základní determinanty a charakteristiky
 Biomedicínský (referenční hodnoty)
 Celostní, behaviorální, ekologicko-sociální
 Nemoc: porucha zdraví, obvykle zjistitelná
objektivně, bývá vnímána nemocnou osobou a
stává se předmětem zdravotnických služeb.
DETERMINANTY ZDRAVÍ
 Souhrn jevů a podmínek, které určují anebo
významně ovlivňují zdraví
1. Genetický základ
2. Životní prostředí
3. Chování lidí
4. Zdravotnické služby
 Ukazatele zdraví
 Nemocnost, úmrtnost celková a specifická (podle
příčiny)
 Incidence, prevalence
Zděděné
dispozice
Úroveň zdraví
Životní prostředí
5% (vzduch, voda,
kvalita – znečištění, hluk,
Klima…….
Zdravotnictví
20%
(úroveň dostupnost,
efektivita)
Faktory
životního stylu
75%
Sociální a ekonomické
faktory
UZIS: ZDRAVOTNICKÁ ROČENKA ČR
Pracovní neschopnost jako nevhodný ukazatel zdravotního stavu
(socioekonomické faktory)
10 HLAVNÍCH PŘÍČIN NEMOCNOSTI ANEBO
ÚMRTNOSTI V ZEMÍCH S VYSPĚLOU TRŽNÍ
EKONOMICKOU PODLE WHO
1. Ischemická choroba srdeční
2. Unipolární deprese
3. Cévní mozkové nemoci
4. Dopravní úrazy
5. Následky konzumace alkoholu a dalších drog
6. Osteoartróza
7. Nádorové nemoci trávicího ústrojí
8. Nádorové nemoci průdušek a plic
9. Poranění
10. Vrozené vývojové vady
0 10 000 20 000 30 000 40 000 50 000 60 000 70 000
Infekční nemoci ((A00-B99)
Novotvary (C00-D48)
Nemoci krvetvorby (D50-D89)
Endokrinní nemoci (E00-E90)
Duševní poruchy (F00-F99)
Nemoci nervové soustavy (G00-G99)
Nemoci ORL (H60-H95)
Nemoci oběhové soustavy (I00-I99)
Nemoci dýchací soustavy (J00-J99)
Nemoci trávicí soustavy (K00-K93)
Nemoci kůže a podkož. vaziva (L00 - L99)
Nemoci pohybového ústrojí (M00-M99)
Nemoci močové a pohlavní (N00-N99)
Těhotenství, porod a šestinedělí (O00 - O99)
Stavy vzniklé v perinat. období (P00-P96)
Vrozené vady (Q00-Q99)
Nezařazené (R00-R99)
Vnější příčiny poranění a otrav (V01-Y98)
Příčiny smrti. ČR, 2010. ČSÚ
2001 2010
0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%
1950
1960
1980
2001
2010
Hlavní přičiny smrti.
ČSÚ, demografické ročenky
I.: infekční nemoci II. novotvary
VII. srdečně-cévní nemoci XVII. Vnější příčiny
Pozor na možné rozdíly v klasifikaci příčin smrti!
Determinanta zdravotního stavu nebo ukazatel kvality zdravotní péče?
0
1000
2000
3000
4000
5000
1980 1990 2000 2009
Počet narozených s vrozenou vývojovou vadou; UZIS
0
500
1000
1500
2000
1980 1990 2000 2009
Kojenecká úmrtnost (0 - 28 dnů); UZIS
PREVENCE
 Předcházení nemoci
 Typy prevence
 Primární: předcházení expozice determinantám
nemocí (chování, prostředí, genetika)
 Úloha státu (státní dozor nad výrobky, průmyslem …,
regulace reklamy)
 Výchova ke zdraví, změna postojů
 Sekundární: detekce pre-symptomatických stádií
nemocí (screening)
 Lékař
 Kvalita screeningového testu
 Terciární: zabránění anebo oddálení komplikací
nemocí
 Lékař, zdravotnictví, sociální služby
ZDRAVOTNÍ POLITIKA
 Výraz zájmu a odpovědnosti státu za zdraví lidí.
 Základní otázky zdravotní politiky
 Jaké je zdraví lidí?
 Zdravotní statistiky, demografie (deskripce)
 Proč je zdraví takové?
 Analytické studie
 Co se dá udělat pro zlepšení zdraví?
 Nepolitická i politická rozhodnutí pro zlepšení zdraví.
 Zdraví pro všechny v 21. století (Zdraví 21)
 Základní program zdravotní politiky WHO
 Regionální úroveň: vláda, MZ, samospráva
 Oblasti: zdravý start do života, zdravé stárnutí, zdravé pracovní
prostředí, prevence přenosných a nepřenosných onemocnění,
prevence abúzu, partnerství (zdravotnický a nezdravotnický
sektor), lidské zdroje, financování…