Infekce krevního řečiště, nervového systému, ran, hnisavé a anaerobní infekce
Orální mikrobiologie – BHOM011s
Týden 8 Ondřej Zahradníček
Úskalí lásky

Infekce krevního řečiště
lPojem „infekce krevního řečiště“ (IKŘ) se používá zpravidla pro bakteriální, případně mykotické
(kvasinkové) infekce
lVirémie (přítomnost virů v krvi) je součástí různých virových nemocí, zejména hepatitid a HIV
infekce (bude probráno v další části této prezentace)
lMezi krevní parazity patří malarická plasmodia, trypanosomy a filárie. Jejich problematika je
speciální, ostatně u nás se vyskytují jen jsou-li zavlečeni ze zahraničí.

Přítomnost mikrobů v krvi
lKrevní řečiště nepaří mezi části těla osídlené normální mikroflórou. V krvi jsou za normálních
okolností bakterie přítomny nanejvýš přechodně. Dostanou se tam např. při čištění zubů, ale
neuchytí se díky vlastnostem výstelky cév (endotelu) a srdce (endokardu).
lPojem „infekce krevního řečiště“ (IKŘ) zahrnuje
–Sepse – infekce krevního řečiště jako takového
–Endokarditidy – zde jsou zánětlivé změny soustředěny na endokardu (nitrobláně srdeční). Typicky
probíhají pomalu. Používají se pojmy endocarditis lenta nebo sepsis lenta – pomalá sepse se vznikem
útvarů (tzv. vegetací) na chlopních

Důležité pojmy
lSepse (laicky „otrava krve“) je komplexní pojem, znamená přítomnost bakterií v krvi PLUS klinické
příznaky (existují klinická kritéria, která musí být splněna: především horečka, plus některé z
dalších příznaků, např. schvácenost, ztráty vědomí apod.)
lBakteriémie (případně fungémie, tedy přítomnost kvasinek) je pouhé konstatování přítomnosti
bakterií (hub) v krvi, bez hodnocení jejich klinického významu. Přechodná bakteriémie může být
součástí šíření bakterií v organismu, aniž by šlo o IKŘ (například u zánětů v plicích nebo v
ledvinách).
lPseudobakteriémie je situace, kdy kultivace vzorku krve (hemokultivace) je pozitivní bez skutečné
přítomnosti bakterií v krvi. Probereme dále.

Druhy sepsí
lPrimární sepse – některé baktérie mají sepse „v popisu práce“, třeba tyfové salmonely nebo do
jisté míry i meningokoky
lSekundární sepse – sepse následující po předchozím postižení nějakého orgánu, např.:
–urosepse – sepse při onemocnění ledvin
–sepse při onemocnění plic
–sepse abdominálního (břišního) původu
lZvláštní typy sepsí:
–katetrová sepse – mikroby do těla „vyšplhají“ po katetru zavedeném do krve (často nemocniční
nákaza, většinou způsobena stafylokoky)

Jak se sepse projeví
lhorečka, ale i hypotermie, často kolísání teplot
lsnížený tlak a/nebo zrychlený tep
lněkdy žloutenka (obstrukce žlučových cest)
lporucha vědomí, meningeální dráždění, známky zánětu středouší
lnálezy upozorňující na původ sepse:
–plíce – známky zánětu
–nitrobřišní abscesy, gynekologická ložiska
–končetiny – septické artritidy, flebitidy, erysipel, ranné infekce
–kůže – furunkly, záněty žilních vstupů, petechie
–třísky pod nehty a jiná poranění

Nejčastější původci sepsí
lDnes patří k nejběžnějším stafylokoky, enterokoky, enterobaktérie, gramnegativní nefermentující
tyčinky, popřípadě kvasinky „Klasičtí původci“ (tyfové salmonely, meningokoky, pneumokoky) jsou
dnes méně častí
lČastý je nemocniční (nozokomiální) původ sepsí, což vedle spektra původců (stafylokoky,
pseudomonády) znamená také časté rezistence bakterií na antibiotika

Stafylokoky v hemokultuře
Hemokultura - mikroskopie 2. Klikni!
www.medmicro.info

Diagnostika sepse
lhemokultury (viz dále) a další mikrobiologická vyšetření (vyměněný katetr, sputum, moč dle
předpokládaného původního ložiska, lumbální punkce při podezření na meningitidu)
lbiochemická laboratoř – zánětlivé ukazatele (CRP, prokalcitonin, diferenciální krevní obraz)
llaboratorní známky tzv. diseminované intravaskulární koagulace (DIC nebo DIK): změny různých
hematologických parametrů (znamenají, že dochází ke srážení krve uvnitř cév, což je velmi
nebezpečné)
lzjištění infekčních ložisek: RTG srdce a plic, ORL vyšetření, ultrazvuk (jícnový – ložiska na
srdci), CT a další, někdy včetně pátrání po ložisku v oblasti úst

Hemokultivace – odběr hemokultury
lJde o nesrážlivou krev, principiálně zcela odlišné vyšetření než vyšetření serologická (nejde o
průkaz protilátky ani antigenu, mikrob musí zůstat živý a prokazuje se kultivačně, tj. pěstuje se)
lDnes zpravidla odběr do speciálních lahviček pro automatickou kultivaci
lNutno zabezpečit tak, aby se minimalizovalo riziko pseudobakteriémie a důkladně vypsat žádanku
(čas odběru, odkud se odebralo – z odpichu / žilního katetru). Odběry musí být dva nebo lépe tři.
lU dospělých se odebírá 5 až 10 ml krve, u dětí zpravidla jen 1 ml (odběr je u dítěte náročný, a
především u dětí jsou i z tohoto množství dostatečné výsledky)

IKŘ a dutina ústní
lZ ústní dutiny se do krevního řečiště i za normálních oblastí dostávají malá množství mikrobů
lVětší „nálož“ mikrobů hrozí při zákrocích, jako je například extrakce zubu
lZa běžných okolností ani v tomto případě k infekci nedojde. Rizikoví jsou pacienti, jejichž cévy,
případně endokard (= nitroblána srdeční) jsou narušeny (revmatickou horečkou, umístěním implantátu
a podobně.
lNemoc se nejspíše projevuje jako dříve zmíněná endocarditis lenta. Původcem bývají často ústní
streptokoky

Infekční hepatitidy a HIV infekce
lSystémové infekce jsou takové, které nepostihují jen určitý orgán, ale celý organismus
lTypickým příkladem jsou infekční hepatitidy a AIDS
lInfekční hepatitidy sice postihují primárně játra, ale jde o postižení celého organismu
lAIDS a jeho předstupně postihují buněčnou imunitu à ovlivňují celé tělo

Viry hepatitid
lExistuje pět hlavních typů virových hepatitid VHA až VHE, které způsobují viry HAV až HEV. Každý
patří do jiné skupiny, většina jsou RNA viry, ale virus hepatitidy B je DNA virus
lVHA a VHE (pomůcka: samohlásky) se přenášejí fekálně orální cestou (špinavé ruce), nepřecházejí do
chronicity
lVHB, VHC a VHD – přenos krví, popř. sexuální (u VHC sexuální přenos dosud nebyl prokázán, ale
předpokládá se), přecházejí do chronicity

Virus HIV
lPatří mezi tzv. retroviry, které disponují reverzní transkriptázou (enzym pro přepis RNA do DNA)
lVirus HIV existuje ve dvou typech s tím, že většinu infekcí způsobuje první typ viru
lPřenáší se krví, pohlavní cestou a také z matky na dítě
lExistuje řada léků proti viru HIV, avšak jejich účinnost je omezená.

Virus HIV – onemocnění
lVirus postihuje především buněčnou imunitu
lPo nespecifické primární infekci nastává dlouhé období, kdy se „nic neděje“.
lPoté se postupně vyvíjí generalizovaná lymfadenopatie, objevují se postupně oportunní infekce a
při určitém stupni infekce se již hovoří o rozvinutém onemocnění AIDS
lAIDS má jen málo vlastních příznaků. Příznakem nemoci jsou oportunních infekcí (toxoplasmóza – i
možnost reaktivace cyst, které byly neaktivní, pneumocystóza, různé mykózy aj.) a nádorů

HIV infekce u nás
http://www.aids-pomoc.cz/info_statistiky.htm


Infekce nervového systému
lPostižení periferních nervů (viry oparu rtů, genitálního oparu a pásového oparu)
lInfekce centrálního nervového systému
–Záněty mozkových blan (meningitidy)
lHnisavé, akutní a chronické
lBasilární meningitida (tuberkulózní původ, typicky na tzv. bazi lební – spodní část lebky)
l„Aseptické“, většinou virové meningitidy
–Encefalitidy (záněty přímo mozku)
–Abscesy (opouzdřené hnisavé útvary) v mozku a v jeho okolí
–Významné jsou i infekce, které nepostihují přímo nervový systém, ale vyskytují se např. mezi
lebkou a mozkem (utlačují mozek)

Mozkový absces
21 0286%20Brain%20abscess%201%20contrast
http://www.aic.cuhk.edu.hk/web8/Hi%20res/0286%20Brain%20abscess%201%20contrast.jpg

Akutní hnisavé meningitidy
lZe všech neuroinfekcí jejich léčba nejvíc spěchá. Prvotní je obnova životních funkcí, antibiotická
léčba až pak. Mezi nejčastější původce těchto stavů patří:
lU novorozenců hlavně Streptococcus agalactiae, listerie, enterobakterie
lU batolat dříve Haemophilus influenzae b, nyní díky očkování jeho podíl klesá
lU teenagerů a mladých dospělých meningokok čili Neisseria meningitidis (skvrnky na kůži!)
lU starších osob Streptococcus pneumoniae

Projevy hnisavých meningitid
lJak se projeví
–rychlý rozvoj poruchy vědomí (90 % pacientů)
–bezvědomí (různé úrovně dle skórovacích sytémů)
–těžká sepse (sepse + orgánové selhání)
lK čemu v těle dojde
–zánět mozkových plen a otok mozku
–poškození mozkových buněk toxiny
–porušení hematoencefalické bariéry
–zvýšený tlak v nitrolební dutině
–zhoršené zásobení mozku kyslíkem

Typická vyrážka u meningokokové meningitidy: nemusí být přítomna, ale může být i výrazně
prokrvácená
10 NEME skin_rash_wellcometrust
http://www.infektionsbiologie.ch/seiten/modellparasiten/seiten/neisseria/fotos/kultur.jpg

Klonální kmeny
Neisseria meningitidis
12 Neisseria meningitidis
lPokud meningokok způsobuje meningitidy, sepse a jiné závažné stavy, vše se to týká tzv. klonálních
kmenů.
lJiné kmeny jsou ale docela nevinné a udává se, že asi deset procent populace má meningokoka v krku
http://www.waterscan.co.yu

Léčba purulentních meningitid
lvytvoření žilního vstupu
ludržení dýchacích cest (laryngeální maska, intubace, kyslík, umělá plicní ventilace)
lléky proti otoku (manitol)
lrychlý a šetrný transport do nemocnice (JIP)
lantibiotika
lsnaha o snížení nitrolebního tlaku
lkortikosteroidy (dexamethason) – působí proti zánětu; významně snižují postižení sluchu u
hemofilové meningitidu a smrtnost u pneumokokové
lprotisrážlivé preparáty proti diseminované intravaskulární koagulopatii
lvhodná antibiotika

Ostatní nevirové neuroinfekce: mohou být také invazivní, ale neohrožují akutně život
lChronické meningitidy
lMnohem vzácnější než akutní, původcem může být Mycobacterium tuberculosis (meningitis basilaris),
případně houby – aspergily, Cryptococcus neoformans
lMozkové abscesy
lU akutních: smíšená anaerobní a aerobní flóra – stafylokoky a streptokoky.
lU chronických: Mycobacterium tuberculosis, nokardie, houby, někteří paraziti (boubele).
lSpirochetální infekce (borrelióza, nervová forma syfilis) jsou průběhem více podobné virovým

Takzvané „aseptické“ meningitidy
lNázev vznikl v době, kdy bylo možno prokazovat běžně jen bakterie, ale ne viry a ani z bakterií ne
všechny.
lAseptické meningitidy se typicky projeví čirým (nezkaleným) mozkomíšním mokem a také jeho odlišným
biochemickým složením.
lPůvodci aseptických meningitid mohou být
lnejčastěji viry – viz další obrázek
lněkdy houby (aspergily a jiné)
ltuberkulózní

Viroví původci „aseptických“ meningitid
lvirus klíšťové meningoencefalitidy
ltzv. arboviry (= ARthropod BOrne, přenášené členovci) – například virus Ťahyňa
lenteroviry (do těla vstupují střevem): virus dětské obrny, tzv. coxsackieviry, echoviry a další
lvirus spalniček
lvirus příušnic (většinou bezpříznaková infekce)
lviry oparů, virus HIV, virus vztekliny
lprionová agens ("nemoc šílených krav")

Nejčastější původci encefalitid
http://vietsciences.free.fr/khaocuu/nguyenlandung/virus01.htm
61 virus-Encephalitis-01
lvirus klíšťové meningoencefalitidy (na obrázku)
lvirus prostého oparu
lenteroviry
lvirus příušnic

Polioviry
lDětská obrna se již u nás a ve většině zemí světa nevyskytuje. Bohužel jsou země (i v Evropě,
např. Rumunsko), kde se stále ještě občas nějaký případ najde
lSkoro 95 % infekcí probíhalo bez příznaků, a jen 1–2 % infekcí se projevovalo paralytickou formou.
Výjimečně pak mohlo dojít i k degenerativní svalové atrofii.
lOčkuje se živou Sabinovou či usmrcenou Salkovou vakcínou
lVirus lze pěstovat na tkáňových kulturách. Protilátky lze prokazovat KFR a neutralizací.

Infekce ran
lInfekce ran jsou poměrně nesourodá skupina (různý původ rány, různá lokalizace). V každém případě
jde o závažné případy, protože mikroby pronikly přes tělní povrch na místa normálně sterilní.
lSpecifickou situací je hnisavý zánět operační rány. Jeho prevence a léčba je jedním z důležitých
témat pro chirurgy. (Dnes se používá pojem SSI – surgical site infection – „infekce v místě
chirurgického výkonu)
lHnisavé infekce ran vznikají tehdy, když je bakteriální infekce rány doprovázena infiltrací
polymorfonukleárních granulocytů (v důsledku imunitní odpovědi hostitelského organismu)

Klasifikace ran
lKlasifikace ran z hlediska hloubky:
–povrchová ranná infekce (kůže a podkoží)
–hluboká ranná infekce
–infekce orgánů a tělesných prostor
lKlasifikace ran (hlavně operačních) z hlediska rizika:
–1/čistá
–2/čistá-kontaminovaná (operace míst s běžnou mikroflórou – včetně ústní dutiny),
–3/kontaminovaná (trauma, bakterie zvenku),
–4/znečištěná-infikovaná (v ráně je zánět)

Infekce běžných povrchových poranění
lNejběžnějším původcem infekcí je Staphylococcus aureus z kůže
lStreptococcus pyogenes je nebezpečnější, může vyvolat růži (erysipel) a může vyvolat i ještě horší
příznaky pokud je příslušný kmen vybaven mohutnými faktory virulence)
lPodílet se mohou i hemolytické streptokoky jiných skupin (G, F, C aj.)
lPři cizím tělísku v ráně (tříska, trn) a při hlubších bodných ranách (hlavně vidlemi od koňského
hnoje) hrozí i Clostridium tetani

Těžká poranění (se zhmožděním)
lV případě válečných poraněních nebo těžkého zhmoždění (zemětřesení, zhroucení budov) mohou rány
napadat tzv. klostridia anaerobních traumatóz / plynatých snětí (Clostridium perfringens, C.
septicum, C. novyi, C. histolyticum). Podmínkou je průnik mikroba a zároveň vznik okrsku, kam
neproniká krev (a tedy ani kyslík). Vzniká okrsek odumřelé tkáně (nekróza), který druhotně napadají
mikroby (gangréna), a ty vytvářejí plynné produkty svého metabolismu (plynatá gangréna/sněť)

Plynatá sněť
63 G
http://pharmacie.univ-lille2.fr/recherche/labos/Bacteriologie/photos/index.php?album=7

Další původci hnisavých infekcí
lV oblasti kolem dutin osídlených anaerobní flórou (břišní dutina, malá pánev, tvář, měkké tkáně
krku) se často uplatňuje smíšená aerobně anaerobní flóra – obecně mikroby, které původně
bezproblémově žily v dané dutině
lSpeciální případ jsou infekce ran utrpěných ve sladké či slané vodě – tady lze čekat i méně běžné
mikroby (aeromonády, tzv. halofilní vibria)
lU ran po pokousání zvířetem můžeme očekávat různé mikroby dle druhu zvířete (u psa a kočky třeba
pasteurely). U pokousání člověkem se mohou uplatnit složky jeho ústní mikroflóry

Rána po pokousání
16 animalbite_fig1
http://www.assh.org/AM/PrinterTemplate.cfm?Section=Animal_Bites&Template=/CM/ContentDisplay.cfm&Con
tentID=10637&FuseFlag=1

Pokousání – zajímavá kasuistika
Hrani_s_medvedem
Zdroj: řetězový mail, kolující po internetu

Popáleniny
lPopáleniny jsou plošné rány, které svým charakterem výrazně narušují přirozenou kožní bariéru
lPůvodcem popáleninových infekcí může být takřka cokoliv, ale především jsou to tito původci:
lPseudomonas aeruginosa a další gramnegativní nefermentující bakterie (např. burhkolderie)
lStaphylococcus aureus
lStreptococcus pyogenes
ljiné streptokoky
lenterokoky
lkandidy a aspergily

Druhotně kontaminované rány
lBez ohledu na mechanismus vzniku může dojít druhotně (sekundárně) ke kontaminaci rány v prostředí,
kde se pacient pohybuje
lJe-li pacient v nemocničním prostředí, hrozí, že se do rány dostanou nozokomiální patogeny,
rezistentní na antibiotika
lProjeví se změnou charakteru rány (objeví se hnis, zápach apod.)

Původci infekcí operačních ran
lStaphylococcus aureus
lkoagulázanegativní stafylokoky (hlavně Staphylococcus epidermidis)
lenterobakterie (Escherichia coli, Proteus mirabilis)
lStreptococcus pyogenes
lanaeroby (Peptostreptococcus anaerobius, P. micros, Bacteroides fragilis)
lv nemocničním prostředí také další bakterie, např. pseudomonády, klebsiely i další enterobakterie,
korynebakteria a další

Plošné rány
(diabetické vředy, bércové vředy, proleženiny
lČasto směs různých bakterií, pravděpodobná je účast bakteriálního biofilmu, léčba musí být hlavně
lokální (rozbití biofilmu) a jen někdy i podpůrná celková antibiotická léčba
lPůvodci, kteří jsou nejvýznamnější a jejich nález nejzávažnější, jsou Streptococcus pyogenes
Staphylococcus aureus
lMimo to jsou často nalézány bakterie, které ale spíše ránu jen kolonizují: Escherichia coli,
Proteus mirabilis a další enterobakterie, Pseudomonas aeruginosa a kvasinky

Infekce × kolonizace rány
lNěkdy je obtížné odlišit, který mikrob má na svědomí invazivní infekci rány, a který ji pouze
osídlil (a vytvořil v ní biofilm)
lPři výrazném patogenním působení se obvykle nachází bakterie i hlouběji v těle, prokazuje se i
např. v hemokultuře
lPřípady kolonizace nemá význam léčit celkově antibiotikem, lokální léčba je ale většinou
indikována, spolu s pečlivým ošetřováním rány i jejího okolí

Odběry u hlubokých ložiskových infekcí (1)
lJe-li v ložisku přítomen v dostatečném množství hnis či jiná tekutina (výpotek, obsah cysty a
podobně), měla by být poslána tato tekutina ve zkumavce a nikoli pouze stěr
lU podezření na anaerobních infekci (zejména hnis z dutiny břišní, ale i z některých abscesů v
oblasti čelistí) je doporučeno zaslání ve stříkačce. K uzavření stříkačky (samotné, bez jehly) je
vhodné použít tzv. kombi zátku (na obrázku)
lZaslání stříkačky s jehlou zabodnutou do sterilní gumové zátky, které bylo doporučováno dříve, je
již v podstatě zakázáno z bezpečnostních důvodů (manipulace s jehlou, hrozí ohrožení odebírajícího)

Odběry u hlubokých ložiskových infekcí (2)
lNení-li možno poslat tekutinu (je nedostatek tekutiny), je bezpodmínečně nutné použití soupravy s
transportní půdou. V poslední době se používají tzv. E-swaby.
lV některých případech je také vhodný nátěr, případně otisk tkáně na sklíčko (zachytí se i
patogeny, které se nepodařilo vypěstovat)
lV zvláště závažných případech může chirurg přizvat mikrobiologa i přímo na operační sál

E-swab
lE-swab obsahuje tekuté Amiesovo médium (bez aktivního uhlí, proto není černé).
lMédium je vyrobeno tak, že na rozdíl od klasické soupravy s Amiesovou půdou ho lze použít i na PCR
(neobsahuje nic, co by mohlo inhibovat amplifikaci, tj. vadit reakci)
http://www.keywordpicture.com/keyword/e%20swab/

Odběry u povrchových ran
lKlasickou metodou je opět stěr odběrovou soupravou s transportní půdou
lOdběr je potřeba provést tak, aby byl zachycen předpokládaný patogen (je potřeba se dostat až
k ložisku infekce) a zároveň nebyla zachycena kontaminace z okolí, zejména z kůže
lJe také možné použití otiskové metody: na ránu plošného charakteru (např. diabetický vřed) se na
několik vteřin přiloží čtvereček sterilní gázy a ten se pak přenese na kultivační půdu (krevní
agar) a v laboratoři se přenese i na další půdy; tím se umožní lepší kvantitativní vyhodnocení
nálezu

Vyplnění žádanky u výtěrů z ran
lOdebírající lékař (sestra) musí vždy pečlivě vyplnit žádanku, nestačí „stěr z rány“, ale
specifikovat
–typ (původ) rány – operační rána, rána po pokousání, bodná rána apod.
–lokalizaci rány na těle
–případně i požadovaná speciální vyšetření (i když např. u ran z břišní dutiny se anaerobní
kultivace provede vždy, i pokud to na žádance napsáno není)
lTaké důležité údaje o pacientovi (návrat ze zahraničí, práce v zemědělství) je užitečné na
průvodku uvést

Diagnostika infekcí ran
lV laboratoři je u tekutých vzorků provedena mikroskopie vzorku, vždy pak jeho kultivace, bližší
určení odhalených patogenů a vyšetření jejich citlivosti na antibiotika
lU mikroskopie se hodnotí nejen mikroby, ale i množství leukocytů apod.
lPři kultivaci je užitečné využívat pomnožovací tekuté půdy (kdyby bylo mikrobů málo) a také
selektivní půdy (s NaCl na stafylokoky, s amikacinem na streptokoky), zejména u dekubitů apod.

Výtěr z rány – interpretace nálezu
lBěžná flóra: žádná tu není, takže vše, co se najde, se považuje za patogena (pro jistotu i to, o
čem máme pochybnosti, není-li to náhodou kontaminace)
lPatogeny: za patogena je považována v podstatě jakákoli bakterie nebo kvasinka, která je
vykultivována, snad s výjimkou koagulázanegativních stafylokoků a korynebakterií u povrchových
kožních ran

Léčba hnisavých infekcí
lDůležité je vždy lokální ošetřování rány (lokální aplikace různých preparátů, pravidelné čištění a
převazování, podpora hojení, odstraňování nekróz – možností je zde i larvoterapie, tedy použití
larev zvláštních mušek)
lCelková léčba antibiotiky se používá tam, kde je zjevné, že nejde jen o kolonizaci, ale opravdovou
rannou infekci, doprovázenou známkami zánětu
lLingvistická poznámka: infekce jsou ranné; rané mohou být např. brambory (ale i sepse ve významu
„časné“)

Infekce pohybového systému
lInfekce kostí nejsou běžné, avšak často život ohrožující a obtížně léčitelné
lInfekce kloubů se také vyskytují zřídka, je však nutno s nimi počítat
lInfekce svalů a svalových obalů mohou ohrožovat i samotný život pacienta, zvláště u bleskového
průběhu

Infekce kostí – osteomyelitidy
lZáněty kostí nepostihují minerální část kosti, ale kostní dřeň. Mluví se proto o osteomyelitidách.
Do kosti se mikroby dostanou krevním řečištěm (= hematogenní cestou)
lPůvodcem bývají nejčastěji zlaté stafylokoky, u diabetiků také anaeroby
lK léčbě se používají zejména linkosamidová antibiotika, protože mají dobrý průnik do kosti
lPři hlubokých zánětech v oblasti zubů (pulpitidy – záněty zubní dřeně) a dásní také hrozí
postižení kosti

Hnisavý zánět kostní dřeně
01 osteomyelitis 02 osteomyelitis rtg
sitemaker.umich.edu/medchem1/files/pictures.htm
http://myweb.lsbu.ac.uk/dirt/museum/margaret/461-3282a-2480250.jpg

Infekce kloubů
lInfekce kloubů – (hnisavé záněty kloubů – purulentní arthritidy) – nejsou příliš časté, ale zato
jsou závažné. Zvláštním případem je zánět obratlové ploténky (spondylodiscitis)
lKlouby mohou být postiženy infekcemi různého původu
lNejčastější jsou zlaté stafylokoky
lJe nutno nezapomenout ani na možnost kapavky (velké klouby)
lZvláštním případem je spondylodiscitis – zánět obratlových plotének

Hnisavý zánět kloubů
07 septická arthritis 06 odběr hnisu septická arthritis
http://www.hawaii.edu/medicine/pediatrics/pemxray/v3c06.html

Infekce svalů a fascií
lInfekce svalů (myositidy) jsou vzácné a nemají společného jmenovatele
lČastější jsou záněty svalových obalů – fasciitidy. Obávaná je zejména tzv. nekrotizující
fasciitida, kdy mikrob postupuje podél svalu a mohou vznikat nekrotické okrsky.
lNěkdy je potřeba končetinu amputovat a tím postiženému zachránit život. Nemoc. Může být vyvolána
klostridii, případě Streptococcus pyogenes, který je infikován fágem (tzv. „masožravý streptokok“
bulvárních médií). Jinak se samozřejmě léčí antibiotiky

Chirurgické řešení
10 abdominal-fig3
http://www.ispub.com/ostia/index.php?xmlFilePath=journals/ijps/vol2n2/abdominal.xml

Anaerobní infekce
lPod pojmem „anaerobní infekce“ rozumíme nákazy způsobované striktními anaeroby, tj. mikroby
rostoucími pouze v prostředí bez kyslíku (na rozdíl od fakultativních anaerobů, které rostou bez
kyslíku i s kyslíkem)
lS výjimkou rodu Clostridium, který tvoří spory, je u anaerobních bakterií obtížný přenos z člověka
na člověka – na vzduchu nevydrží. Většina infekcí je proto endogenní, tj. člověk nakazí sám sebe

Odběry u anaerobních infekcí 1
lTekutý vzorek (hnis) má jednoznačně přednost před výtěrem z ložiska
lNemáme-li k dispozici speciální zkumavky s CO2 (což u nás na rozdíl od USA nemáme) doporučuje se
stříkačka s kombi zátkou
lU výtěrů nutná transportní půda, popř. e-swab. Lze také dohodnout s mikrobiologem, že přijde na
operační sál a vzorek přímo naočkuje na půdu a uzavře do anaerostatu
lVždy důležitý je nátěr na sklíčko. Pokud už mikrob nepřežije, alespoň je na sklíčku

Odběry u anaerobních infekcí 2
lNa průvodce označit požadavek anaerobní kultivace a napsat, o jaký vzorek jde a kde je zánět
lokalizován
lPočítat s tím, že diagnostika trvá déle než u aerobních infekcí – kultivace trvá nejméně 48 h,
někdy (aktinomykóza) i déle (týden), + stejnou dobu citlivost
lPočítat s tím, že zpravidla není vykultivován jeden původce – většinou jde o směs mikrobů
(„Veillonova flóra“)

Diagnostika anaerobních infekcí
lMikroskopie se provádí stejně jako u ostatních bakterií, je však důležitější – tvarové odlišnosti
(zaoblené × špičaté konce) jsou u anaerobů časté. U klostridií bývají viditelné spory v různých
místech
lKultivace na pevných půdách vyžaduje odstranění kyslíku
–Fyzikálně – anaerobní boxy (do boxu je vháněna směs plynů z bomby, případně sáčky, do kterých je
plyn také vháněn
–Chemicky – anaerostaty (pomocí generátoru je spotřebován kyslík a nahrazen H2 a CO2)
lVL-bujón se přelévá parafinovým olejem

Přelévání VL-bujonů parafinem
Anae2
Foto: archiv Mikrobiologického ústavu

Anae1
Foto: archiv Mikrobiologického ústavu


Anaerostat
Anae3
Palladiový kalalyzátor (pod víčkem) nezbytný pro druhou fázi reakce
Generátor anaerobiózy (sáček s chemikáliemi) nutný pro celou reakci
Foto: archiv Mikrobiologického ústavu

Anaerobní bakterie
55 Prmelaboite 60 Clostridium-septicum
http://pharmacie.univ-lille2.fr/recherche/labos/Bacteriologie/photos/index.php?album=7

Diagnostika anaerobních infekcí – pokračování
lBližší určení a testování citlivosti probíhá podobnými metodami jako u ostatních bakterií
lU mnoha mikrobů, zejména klostridií, není nejdůležitější průkaz mikroba, ale průkaz jeho toxinu
–Pokusem na zvířeti se provádí např. u tetanu a botulismu
–U plynatých snětí se toxin prokazuje jako antigen pomocí specifické protilátky

Děkuji za pozornost
06 Clostridium_botulinum
http://de.wikipedia.org/wiki/Bild:Clostridium_botulinum.jpg