Z á k l a d y   i m u n o l o g i e
s přihlédnutím k imunologii oka
Mikrobiologie a imunologie – BOMI0221p + c
Týden 7
Ondřej Zahradníček
Invaze inkoustových zásobníků 2

Základy imunologie
lImunologie kdysi byla součástí mikrobiologie (a ta zase ještě dřív součástí patologie). Nyní je
však již samostatným oborem. Existují samostatné imunologické laboratoře, nebo jsou součástí
velkých klinických laboratoří
lS imunologií úzce souvisí alergologie a v řadě případů se stává součástí
imunologicko-alergologických oddělení a ústavů.

Základní rozdělení mechanismů obranyschopnosti organismu
Anatomické bariéry a funkční mechanismy
(někdy považovány za součást nespecifické buněčné imunity)
   Vlastní
   imunita
Nespecifická buněčná
Nespecifická látková
Specifická buněčná
Specifická látková

Anatomické bariéry a funkční mechanismy
lKůže – neporušenou kůží proniká jen málo mikrobů
lSliznice – zranitelnější, ale zase má spoustu mechanismů, jak čelit infekci
lFunkční mechanismy: pohyb řasinek, kýchání, kašlání, smrkání, zvracení, průjem, močení (vypuzení
proudem moče)
lProstředí nevyhovující mikrobům: nízké poševní pH, normální bakteriální mikroflóra, zvýšená
teplota u viróz apod.

l1 – vnější hradba (kůže)
l2 – vnitřní opevnění (hematoencefalická bariéra)
l3 – dubová brána (sliznice – slabší než hradby, ale pevná)
l4 – stoka (teoreticky možnost vniknout dovnitř, ale proud odpadní vody brání vniknutí)
l5 – obránci hradu (buněčná imunita)
l6 – vylévání horké vody přes hradby (vylévání produktů toxických pro útočníka, humorální imunita)
Imunitní hrad
Hrad Imunštejn

Nespecifická buněčná imunita
lneutrofily – je jich nejvíc, krátká životnost, nedělí se, musí "uzrát" nové
lmonocyty (v periferní krvi) / makrofágy – (ve tkáních) – dlouhá životnost, mohou se dělit
leozinofily – zmnoženy u některých typů alergie a u infestací červy
lbazofily (v krvi) / mastocyty (ve tkáních) – po aktivaci (kontaktu s cizorodým materiálem)
uvolňují histamin a jiné látky
lNK-buňky (z anglického natural killer) přímo, bez imunizace zabíjejí cizorodé nebo i vlastní, ale
"zvrhlé" buňky (nádorové, nakažené)

Různé typy bílých krvinek
08 leucocyte 09 lympho 10 NK%20cell
http://dispourquoipapa.free.fr/imgfiches/ho0044/leucocyte.jpg
http://svtboudier.free.fr/classede3eme/immunite/lympho.png
www.lmbe.seu.edu.cn/.../chapt13/NK%20cell.htm

Nespecifická humorální imunita 1
lHistamin a další látky uvolňované bazofily – rozvoj takzvaných atopických příznaků – rýma, astma,
kopřivka
lKomplement – je to systém několika složek (trochu podobně jako u koagulační kaskády). Může být
aktivován nespecificky (pomalu) nebo pomocí protilátek (rychle). Funkce:
–chemotaxe – "přilákání" leukocytů do místa zánětu
–opsonizace – "ochucení" baktérií, aby "chutnaly" leukocytům
–podíl na ničení baktérií a jiných cizorodých faktorů

Nespecifická humorální imunita 2
lInterleukiny – produkovány různými leukocyty po kontaktu s cizorodým materiálem, mnoho typů,
funkce:
–horečka (protože zvýšená teplota ničí některé mikroby, zejména viry)
–mobilizace některých hormonů a naopak utlumení těch, které nejsou při infekci potřeba
–spousta dalších vlivů na chování makroorganismu
lLymfokiny – produkovány některými lymfocyty, funkce:
–"přilákání" a aktivace buněk, zodpovědných za zánět (neutrofily, makrofágy)
–podpora množení aktivovaných lymfocytů
lInterferon – účinný proti virům a některým nádorům

Specifická buněčná imunita: zaměřená hlavně na nitrobuněčné parazity (viry, původce TBC)
lLymfocyty – vznik v kostní dřeni, vyskytují se hlavně v mízních uzlinách a slezině, při kontaktu s
cizorodým materiálem se začnou mohutně množit
lT-lymfocyty – zrají částečně v brzlíku – jsou zodpovědné za buněčnou imunitu
lB-lymfocyty (v krvi) / plasmatické buňky (v.lymfoidních tkáních) – produkují protilátky specificky
proti "svým" antigenům (viz dále)

Specifická látková imunita – nejdříve co je to antigen a protilátka
Co je to antigen?
lje to cizorodá struktura, která vyvolává tvorbu protilátek (viz dále)
lje to vždy makromolekula (bílkoviny, polysacharidy, nukleové kyseliny); malé molekuly (takzvané
hapteny) jsou antigenní jen po navázání na makromolekulu

Příklady antigenů
lmikrobiální antigeny (různé povrchové struktury mikrobů – bílkoviny, polysacharidy apod.)
lalergeny – antigeny ze zevního prostředí, které vyvolávají přecitlivělost
lhistokompatibilní (HLA) – antigenní znaky na vlastních buňkách, význam při transplantacích, určení
otcovství. Organismus jimi rozeznává "svoje" od "cizího"
lautoantigeny – vlastní antigeny, které se změnily a imunitní systém je přestal tolerovat
lnádorové markery – změněné znaky na nádorových buňkách

01 antibodystructure
Protilátka (specifická humorální imunita)
lprotilátky – gama globuliny, v séru i tkáních, produkovány B-lymfocyty. Protilátka se vždy vytváří
jako odezva makroogranismu na podráždění určitým mikrobem (nebo aspoň jeho antigenem).
lúčinky:
–přímé zneškodnění – možné jen u virů a bakteriálních jedů, ne však (zpravidla) u celých baktérií
–opsonizace ("ochucení" bakterií, zejména opouzdřených)
–posílení funkce komplementu
–zamezení adhezi bakterií (slizniční imunita)
www.genscript.com/antibody.html.

Třídy protilátek
l IgG – největší část protilátek,  začnou se tvořit později, ale po prodělané infekci zůstává
celoživotně určitá hladina IgG proti danému mikrobu; zvýšená hladina ukazuje na chronickou infekci;
procházejí placentou
l IgM – velká molekula, placentou neprocházejí; tvoří se jako první při infekci i očkování; zvýšená
hladina ukazuje na čerstvou infekci, nepřetrvává dlouho
l IgA – hlavně na sliznicích (slizniční imunita)
l IgD – stopová množství, funkce málo známá
l IgE – souvisí s přecitlivělosti (alergií)

03 Antibody%20function
http://www.uccs.edu/~rmelamed/MicroFall2002/Chapter%2017/Antibody%20function.jpg


Protilátky a mateřství
lpři narození má novorozenec nejprve IgG od matky
lpak si sám začne tvořit své vlastní IgM a pak i IgG
Protilátky a průběh infekce
npři infekci se jako první tvoří IgM, jejich hladina ale brzo zase klesá
naž později se začínají tvořit i IgG, přetrvávají však dlouhodobě až celoživotně

Lymfoidní tkáně – kde se soustřeďují buňky imunitního systému
llymfatické uzliny, slezina – obsahují hlavně T-lymfocyty a plasmatické buňky
lroztroušené lymfoidní tkáně všude ve sliznicích, někde méně, někde (červovitý výběžek slepého
střeva) více
lpro imunitu nepostradatelná játra

Imunodeficity (některé složky imunitního systému chybějí nebo jsou defektní) – 1
lDeficity nespecifické buněčné imunity (tj. hlavně různých bílých krvinek kromě lymfocytů)
–sklon ke kožním infekcím a abscesům
–léčba: transfúze leukocytárních koncentrátů
lDeficity nespecifické humorální imunity (hlavně komplementu)
–sklon k bakteriálním infekcím
–léčba: mražená plasma (obsahuje komplement)

Imunodeficity (některé složky imunitního systému chybějí nebo jsou defektní) – 2
lDeficity specifické buněčné imunity (T-lymfocytů)
–sklon k infekcím virovým, parazitárním, plísňovým, tuberkulóze
–do této skupiny patří i AIDS
lDeficity specifické humorální (= protilátkové) imunity
–chybí některé imunoglobuliny, sklon ke všem infekcím, hlavně bakteriálním
–léčba: pacientovi se dodají čištěné imunoglobuliny, nejlépe lidské

Imunologická přecitlivělost
lje chorobný stav nadměrné imunity
lAlergie časného typu – atopická onemocnění
–po kontaktu s alergenem (pyl, prach, roztoči, chlad, plísně, potraviny) se uvolní IgE, histamin a
látky rozšiřující cévy
–projevy mohou být různé, i podle typu kontaktu
lalergická rýma
latopické astma ("záducha" v průduškách)
latopická dermatitida (kopřivka)
lprůjmy, zvracení, bolesti břicha
lanafylaktický šok – nejzávažnější, nastává při proniknutí alergenu do krevního oběhu

Další typy přecitlivělosti
lPřecitlivělost pozdního typu
–souvisí s buněčnou imunitou
–po setkání se známým antigenem se projeví se zpožděním (24–48 h)
–neinfekční záněty kůže – např. po chemikáliích; odvrhnutí štěpu (někdy až po letech)
–využití: tuberkulínová zkouška
lPřecitlivělost cytotoxická a imunokomplexová
–buňky poškozeny specifickými protilátkami a jejich komplexy s  antigenem (imunokomplexy) – např.:
transfúzní reakce, sérová nemoc, hemolytické anémie
lPřecitlivělost stimulační
–přecitlivělost vyvolává nadprodukci některých hormonů (např. štítné žlázy)

Nemoci z autoimunity
lporušena tolerance vlastních antigenů
lnapř.: různé krvácivé a revmatické nemoci
lpříčina: zpravidla jistá antigenní „podobnost“ některých vlastních struktur s některými mikroby
62 arf
http://mednote.co.kr

Imunologické laboratoře
lImunologické laboratoře fungují zpravidla v rámci velkých nemocnic (např. Ústav klinické
imunologie a alergologie ve FN u sv. Anny v Brně – ÚKIA), v rámci klinicko-laboratorních v provozů
(v Brně například soukromé zařízení AKI), případně v rámci velkých laboratorních provozů
(sdružujících biochemické, hematologické, imunologické i jiné laboratoře)
lČasto nejde jen o laboratorní provoz, ale i o práci s pacienty, jejich klinické vyšetřování
imunologické i alergologické. Tato práce je již nad rámec našeho povídání, patří spíše do interny

Práce imunologické laboratoře
lImunologická laboratoř vyšetřuje zpravidla krev. Podstatná může být buněčná složka (zejména bílé
krvinky), ale také plasma/sérum (humorální složky imunity).
lZákladem práce je stanovení jednotlivých složek imunity: imunoglobulinů, jednotlivých typů
lymfocytů (CD4, CD8… jejich poměr je významným markerem zánětlivých, autoimunitních a nádorových
procesů) a podobně
lStanovuje se také histamin a další složky nespecifické humorální imunity

Stanovení protilátek v imunologii
lImunologové stanovují především
–celkové množství jednotlivých tříd imunoglobulinů
–specifické imunoglobuliny proti alergenům, chladovým aglutininům, nejrůznější typy autoprotilátek
(typické pro autoimunitní choroby, celiakii apod.), případně cirkulující imunokomplexy
antigen-protilátka
–zpravidla však nestanovují množství protilátek proti mikrobiálním antigenům, to zůstává součástí
práce mikrobiologie (serologie)

Imunoterapie (léčení imunopreparáty)
l(profylaxe, prevence i léčení chorob)
lImunizace – viz dále
lImunosuprese – potlačení imunitních reakcí – u nadměrné nebo špatné imunity
lImunostimulace – povzbuzení nedostatečné imunity
lDesenzibilizace – podávají se mikrodávky antigenu, aby si na ně organismus "zvykl" a nereagoval
přehnaně; dávky se postupně zvyšují

Imunizace – princip
lImunizace je založena na posílení specifické látkové, méně často i buněčné imunity
lHladovému muži na břehu řeky
–nachytáme ryby – pasivní imunizace
–pomůžeme, aby se naučil ryby chytat – aktivní imunizace
–někdy kombinujeme obojí

Pasivní imunizace
lDo organismu jsou vneseny už hotové protilátky nebo sérum, které je obsahuje.
lNevýhoda: protilátky od cizího člověka nikdy nejsou stejné, fungují méně účinně a postupně se jich
tělo zbavuje (krátkodobý účinek)
lVýhoda: organismus je chráněn okamžitě. Nevýhodu krátkodobého účinku lze odstranit, pokud pasivní
imunizaci zkombinujeme s aktivní (například u tetanu)

Možnosti pasivní imunizace
lNespecifická séra
–z krve mnoha dárců
–obsahují protilátky proti mnoha běžným chorobám
–obsahují i také řadu nežádoucích složek
–proto se s  jejich používáním čím dál více váhá
lSpecifické protilátky – příklady
–TEGA – proti tetanu
–HEPAGA – proti hepatitidě B
–BOSEA – globuliny proti botulismu
–GASEA – proti plynaté sněti

Aktivní imunizace
lAktivní imunizace = očkování: do organismu je vnesena očkovací látka, obsahující antigen. Tělo je
antigenem "vyprovokováno" a vytváří protilátky.
lOčkování proti TBC – výjimka: cílem zde není vyvolat tvorbu protilátek,ale tvorbu buněčné imunity,
což souvisí se zvláštními mechanismy u TBC infekce

Očkovací látky proti bakteriálním nákazám I
lOčkování živými bakteriemi se používá u tuberkulózy. Očkování se provádělo ihned po narození.
Nesmí se nepřeočkovat se, jen se kontroluje stav imunity tzv. tuberkulínovým testem. (Pokud se
očkování „ujalo“, mohlo by přeočkování způsobit komplikace, např. vřed v místě očkování.)
lBakteriny – celé usmrcené bakterie. Například starší, dnes už většinou nepoužívaný typ očkování
proti černému kašli, způsobenému Bordetella pertussis.

Očkovací látky proti bakteriálním nákazám II
lAnatoxiny neboli toxoidy – tam, kde bakterie škodí hlavně prostřednictvím toxinů (jedů). Anatoxin
= jed zbavený jedovatosti (toxicity), který si zachovává antigenní působení. Např. očkování proti
tetanu a záškrtu.
lČištěné povrchové antigeny (např. polysacharidové), např. nové očkování proti černému kašli,
očkování proti Haemophilus influenzae b, Neisseria meningitidis aj.

Očkovací látky proti virovým nákazám
lŽivé vakcíny – pěstují se oslabené kmeny virů na buněčných kulturách. U oslabených osob mohou
vyvolat různé reakce. Spalničky, zarděnky, příušnice; na lžičce podávaná (IgA!!) – dětská obrna
(Sabin).
lUsmrcený virus. Virus je vypěstován a poté usmrcen, nejčastěji formaldehydem. Klíšťová
encefalitida, žloutenka A
lChemovakcíny. Antigen byl získán „chemickou“ cestou (rekombinací DNA). Např. látka Engerix proti
hepatitidě B.

Očkování hrazená státem
lZákladní očkování – dnes devět onemocnění, proti nimž se očkuje tzv. očkovacího kalendáře (dnes
hexavakcína, trivakcína MMR + přeočkování)
lTato očkování jsou povinná a jsou zdarma. Odmítnou je lze ze závažných důvodů.
lZvláštní postavení má očkování proti pneumokokům (není povinné, ale je zdarma) a proti tuberkulóze
(od roku 2010 již není povinné pro všechny děti, ale matka musí vyplnit dotazník a v případě, že
patří do rizikové skupiny, kontaktovat tzv. kalmetizační stanici

Další očkování
lOčkování u profesionálního rizika (hepatitida B nebo i chřipka u zdravotníků, klíšťová
encefalitida u lesníků)
lOčkování před cestou (žlutá zimnice, dengue, japonská encefalitida…)
lOčkování pro oslabené (chřipka, pneumokoková vakcína v nemocnici)
lOčkování profylaktické (vzteklina)
lOčkování na přání (chřipka, klíšťová encefalitida)

Očkovací kalendář 2009 a jeho současné změny
ockovani1
www.babyonline.cz
posunuta dříve

Očkování proti TBC
lOčkuje se samostatně, očkovalo se první týden po narození. Nyní maminka vyplní dotazník a pokud
patří do rizikové skupiny, kontaktuje kalmetizační stanici s domluví se na případné potřebě
očkování
lBěhem dalších let se provádí tzv. tuberkulinová zkouška – kožní test buněčné imunity. Pokud je
negativní, očkuje se znovu. Pozor, očkovat ty, kteří imunitu mají, by bylo nebezpečné
lV devadesátých letech ve dvou krajích experimentálně pozastaveno. Pro velký nárůst počtu případů
TBC rychle obnoveno a děti doočkovány. Nyní však po urputné diskusi rozhodnuto o ukončení očkování
(byla spousta argumentů pro i spousta argumentů proti)

Očkování proti TBC
05 BCG
Calmette-Guérinův bacil (odtud pojem „kalmetizace“)
www.indoindians.com/health/vaccine.htm

Očkování proti tetanu
lOčkuje se v kombinaci spolu s dalšími pěti chorobami
lKromě přeočkování hexavakcínou v prvním roce života se v 11–12 letech přeočkovává i trivakcínou
(klasické „di-te-pe“)
lLátka je anatoxin (toxin zbavený toxicity, ale se zachovanou antigenní účinností)
lTetanus dnes není běžný, ale je natolik závažný, že očkování je stále namístě. Tetanická
klostridia se i dnes vyskytují ve střevě zvířat, a tedy i v zemi, pokud by se neočkovalo, bylo by
riziko velké

Očkování proti záškrtu
Očkování proti černému kašli
lOčkuje se v kombinaci
lKromě přeočkování hexavakcínou v prvním roce života se v 11–12 letech přeočkovává i trivakcínou
(klasické „di-te-pe“)
lLátka proti záškrtu je anatoxin, proti černému kašli jde o směs anatoxinu a dalších antigenů
lZáškrt i černý kašel je stále aktuální, zejména vzhledem k migraci z postsovětských republik,
proto se uvažuje o rozšíření současného očkování

Očkování proti „Hib“
lJde o očkování proti Haemophilus influenzae, a to proti opouzdřeným kmenům s pouzderným typem b
lLátka je čištěný polysacharid
lOčkuje se v kombinaci
lBylo zavedeno před několika lety a po jeho zavedení významně poklesl počet invazivních
hemofilových infekcí předškoláků (záněty mozkových blan, plic, příklopky hltanové)

Očkování proti hepatitidě B
lOčkuje se v kombinaci (u těch, kteří nebyli očkováni jako malé děti, i samostatně nebo dohromady s
hepatitidou A). Očkovací látka je vakcína vyrobená rekombinantně na kvasince Saccharomyces
cerevisiae
lDalší z poměrně nedávno zavedených očkování – i dříve ovšem používáno, ale jen u rizikových skupin
(např. děti HBsAg pozitivních matek) či profesního rizika (zdravotníci)

Očkování proti dětské obrně
lNedávno se přešlo na injekční Salkovu vakcínu (usmrcený virus) která umožňuje kombinaci s několika
jinými vakcínami (hexavakcína)
lPřeočkování v 10–11 letech se očkuje samostatně
lDříve se používala se perorální Sabinova vakcína – živý virus. Je velmi účinná, ale má riziko
komplikací, i když jen nepatrné
lU nás se dětská obrna nevyskytuje, ale vyskytuje se v Asii a nedávno i v JV Evropě, takže cíl,
kterým je celosvětová eradikace tohoto závažného onemocnění, je ještě daleko

Salk a Sabin
07 2006052500751501 01 Stamp-ctc-polio-vaccine
http://www.hindu.com/seta
http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Stamp-ctc-polio-vaccine.jpg

Očkování proti spalničkám
lOčkuje se v trojici se zarděnkami a příušnicemi, ve všech třech případech jde o živé atenuované (=
oslabené) viry
lU těchto očkování se nejčastěji objevují pochyby, jestli je nutné a vhodné
lOvšem spalničky jsou poměrně nepříjemné, pro dítě bolestivé onemocnění, a způsobují ekonomické
ztráty (absence rodiče v práci)
lExistuje i riziko sklerotizující spalničkové panencefalitidy (zánětu mozku), hlavně u dospělých.
Je velmi vzácné, ale závažné.

Očkování proti zarděnkám
lS tímto očkováním se začalo v 80. letech, nejprve byly očkovány dívky ve 12 letech a pak i všechny
dvouleté děti
lTaké zarděnky v době před očkováním znamenaly velké ekonomické ztráty, komplikace pro školy a
školky apod.
lZarděnky jsou také nebezpečné u těhotných, kde existuje riziko potratu u infikovaných žen.

Očkování proti příušnicím
lPro příušnice platí prakticky totéž co pro předchozí dvě choroby
lZatímco zarděnky byly nebezpečné těhotným dámám, příušnice hrozí spíše pánům (dospělým) – riziko
zánětu varlat (orchitidy), vedoucí až k neplodnosti

08 MMR-vaccine
Očkování „MMR“ (measles, mumps, rubella = spalničky, zarděnky, příušnice
04 MeaslesInjection
http://www.brown.edu/Courses/Bio_160/Projects2000/MMR/mmrmeaslesvaccine.htm
www.sciencemuseum.org.uk

Očkování proti chřipce
lOčkovací látka se připravuje z kmenů pěstovaných na vaječných zárodcích nebo buněčných kulturách
lV poslední době populárnější než dříve, vzhledem k riziku tzv. aviární chřipky (H5N1) a později
hlavně „prasečí“ chřipky (H1N1)
lU chřipky je ovšem třeba počítat s rizikem antigenního driftu (drobné změny antigenní struktury) a
shiftu (větší antigenní posuny). Proto očkování nezanechává trvalou imunitu a musí se každý rok
obnovovat

Očkování proti chřipce
02 vaccine
whyfiles.org/195bird_flu/4.html

Očkování proti klíšťové encefalitidě
lČasto žádané očkování – ovšem lidé většinou nechávají očkovat děti, ačkoli onemocnění probíhá
závažněji u dospělých, zejména starších. Do 6 let se nedoporučuje (příliš velká zátěž organismu
dítěte při současném očkování s pravidelnými očkovacími látkami)
lOčkuje se dvěmi dávkami zpravidla v.zimním období, třetí („boosterová“) dávka následuje další
zimu. Doporučuje se po třech letech přeočkovat
lNechrání samozřejmě proti borelióze

Očkování proti pneumokokovým infekcím
lOčkování proti pneumokokům je první a zatím jediné, které není povinné, je ale bezplatné. I když
se proti němu ozývají různé hlasy, lze toto očkování spíše doporučit
lPneumokok je u dětí původcem zánětů plic, paranasálních dutin, středního ucha, a také původcem
sepsí a meningitid.
19 Streptococcus%20pneumoniae
http://contanatura.net/arquivo/Streptococcus%20pneumoniae.jpg

Dostupné očkovací látky
lPolysacharidová vakcína – pro oslabené dospělé
–PNEUMO 23 (23 serotypů)
lKonjugované vakcíny – vhodné pro děti
–Prevenar (7 serotypů)
–Prevenar 13 (13 serotypů)
–Synflorix (10 serotypů + záškrt, tetanus a dávivý kašel)

Různé obrázky pneumokoka
crosssection_streptococcus pneumo pneumokokken2
http://www.uni-tuebingen.de
http://www.uni-tuebingen.de
www.students.stedwards.edu
36 streptococcus_pneumonia050217
http://www.cbc.ca/gfx/pix/streptococcus_pneumonia050217.jpg

Další očkování
lproti planým neštovicím (1)
lproti různým tropickým chorobám
lproti rakovině cervixu – dvě očkovací látky, proti samotné rakovině cervixu chrání dobře obě,
jedna chrání i proti jiným potížím
lproti HIV (výzkum)
03 smallpox%20vaccine
1
http://www.kimtran.net

Nežádoucí účinky očkování
lBylo by nezodpovědné tajit, že očkování může mít i nežádoucí následky.
lPravda je i to, že mohou být i příčinou smrti.
lPříčinou nepříznivé reakce může být
–alergie na některou složku očkovací látky (nejen na antigen, ale i na látky pomocné)
–podráždění imunitního systému, zejména u osob s narušenou imunitou
–u oslabených virů a bakterií může i proběhnout vlastní onemocnění, ovšem velmi slabě

Jsou důvodem proč neočkovat?
lDíky očkování již lidé často zapomínají na dobu, kdy po ulicích chodili lidé s aktivní
tuberkulózou, kteří byli hrozbou pro ostatní. Zapomínají na tělesně postižené děti po prodělané
dětské obrně.
lI zdánlivě „neškodné“ nemoci, jako jsou třeba příušnice či zarděnky, hrozí komplikacemi,
poškozením plodu u těhotných a podobně.

„Mám právo nenechat své dítě naočkovat“.
lNení to pravda. Dítě není majetkem matky. Tak jako matka nemá právo dítě týrat nebo ho jen tak
přestat posílat do školy, tak také nemá právo ohrozit jeho zdraví tím, že ho bezdůvodně nenechá
očkovat.
lNení to pravda dvojnásob. Nenaočkovat dítě znamená ohrozit třeba i cizí dítě, které nemohlo být
naočkováno ze zdravotních důvodů. Čím menší je proočkovanost populace, tím větší je riziko vzniku
epidemického výskytu nemoci.

Povinné očkování: ano či ne?
lVe většině západoevropských zemí je většina očkování nepovinných.
lMáme si je ale brát za vzor? Odborníci v některých těchto zemích nám závidí náš současný systém
lNavíc v těchto zemích není mezi lidmi zakořeněná tak velká „nechuť proti všemu oficiálnímu“, takže
mnoho lidí se nechává očkovat, i když nemusí (lze pochybovat, že by to tak bylo i u nás)
lMůj osobní názor je tedy v tuto chvíli spíše ano

Opačný extrém
lJe ale i opačný extrém: někteří lidé pod tlakem reklamy vyžadují očkování, která pro ně či jejich
děti nejsou vhodná
lNapříklad u dětí do šesti let je zbytečné zatěžovat jejich organismus očkováním proti klíšťové
encefalitidě. Takové děti jsou neustále prohlíženy rodiči, takže riziko, že by klíště bylo dost
dlouho přisáté, je zanedbatelné. U malých dětí má onemocnění zpravidla navíc lehký průběh.
lVěřme autoritám, pokud něco doporučují nebo nedoporučují, většinou k tomu mají dobré důvody.

Lokální imunita oka
lOko bylo dříve považováno za tzv. imunologicky privilegované místo. Soudilo se tak z toho, že oční
infekce jsou relativně málo časté na to, jak dobře přístupné je oko z venkovního prostředí
lDnes víme, že vedle tzv. hematookulární bariéry se uplatňuje také řada regulačních procesů, které
v oku probíhají

Slzy a spojivka
lSlzy poskytují ochranu oka především mechanickým odplaváním mikrobů i nečistot ze spojivkového
vaku
lSlzy také obsahují lysozym a protilátky, zejména sekreční formu IgA (tzv. sIgA), která opsonizuje
bakterie
lSpojivka působí nejen jako mechanická bariéra, ale obsahuje také množství neutrofilů, lymfocytů,
plasmatických buněk. Bakterie jsou odstraňovány fagocytózou. I zde se uplatňuje lysozym

Lokální podráždění spojivky
lPři místním podráždění se spojivka překrví, je patrný otok a do spojivky se dostávají bílé
krvinky. V případě atopické reakce se vyskytne alergická konjunktivitida s pocity svědění a pálení,
často společně s alergickou rhinitidou (rýmou)
lExistují i reakce, které jsou projevem oddálené přecitlivělosti na různé mikrobiální antigeny.
Typická je u stafylokokových zánětů spojivky a očního víčka. Podílejí se na ní T i B lymfocyty.
Tato reakce se nazývá flykténa. Dříve se reakce vyskytovaly u TBC

Rohovka a přední komora oka
lRohovka téměř neobsahuje cévy ani bílé krvinky. Při podráždění do rohovky putují tzv.
Langerhansovy buňky, zároveň s tím se v rohovce objeví cévy – tzv. vaskularizace, při které rohovka
přestane být průhledná
lPři vstupu antigenu do přední komory oční se objeví speciální útlum imunitní odpovědi. Jde o
cílenou reakci, ne jen o „imunitní nevšímavost“, jak se myslelo dřív. Fenomén je označován jako
ACAID (Anterior Chamber Associated Immune Deviation). Podílejí se na něm interleukiny a různé typy
lymfocytů. Významný je tzv. cytokin TGF beta

Čočka a živnatka (uvea)
lČočka je zvláštní svým izolovaným vývojem v časné embryogenezi. Antigeny vlastní čočky jsou
imunitním systémem vnímány jako cizí. Za normálních okolností ale rozvoji zánětu brání tlumivé
mechanismy. Někdy ale regulační mechanismy nestačí, tímto způsobem vznikají i některé případy
katarakt – šedých zákalů.
lŽivnatka čili uvea (= cévnatka, duhovka a řasnaté tělísko) je místo, kde mohou pobíhat různé typy
zánětů, ale mnoho se o tom neví (obtížný výzkum). Zajímavé je, že při napadení živnatky jednoho oka
dochází k reakci i na zdravém oku. Tomuto jevu se říká sympatická oftalmie

Sítnice
lBuňky sítnice produkují různé speciální cytokiny, které modulují místní imunitní odpověď.
lNěkdy v sítnici vznikají autoimunitní záněty. Podílí se na nich tzv. retinální S antigen.
V pokusech na zvířatech došlo ke vzniku tzv. experimentální autoimunitní uveitidy, jejíž příznaky
byly podobné některým případům lidských nemocí.

Děkuji za pozornost
07 antibody-puzzle
www.dep.anl.gov/S3A/antibody-puzzle.JPG