Ošetřovatelská péče v anesteziologii

1. Co to je anestézie

 

  • studující dokáží vysvětlit jaké jsou jednotlivé typy anestézie
  • studující jsou schopni popsat základní bezpečností pravidla pro podávání anestézie
1542 - Vesalius – první popis ventilace u zvířete přes tracheotomickou rourku
1771 - Priestley a Scheele – objevení kyslíku
1798 - Davy – analgezie oxidem dusným při bolestech zubů
1846 - T. G. Morton – éterová anestézie
1847 - J. Y. Simpson – první chloroformová anestézie
1847 - Opitz – první éterová anestézie na našem území (Praha, nemocnice na Františku)
1869 - Trendelenburg – nprvní narkóza u člověka se zavedenou rourkou tracheostomatem
1878 - Macesem – popsal endotracheální intubaci ústy
1885 - J. L. Corning – první epidurální anestézie kokainem
1920 - Magill – endotracheální intubace při laryngoskopii do klinické praxe
1934 - Thiopental
1942 - Kurare
1948 - na trh uveden Xylocain
1951 - Sukcinylcholinjodid

 

  • Ještě před Mortonem prováděl pokusy s oxidem dusným Horace Wells (1815–1848). Demonstrace před chirurgem Warrenem však byla neúspěšná. Wells se marně snažil o zavedení oxidu dusného do anestézie, ale všechny jeho pokusy byly neúspěšné, a tak nakonec spáchal sebevraždu podřezáním žil a inhalací éteru.
  • První anesteziologická sestra v Československu byla Alena Stárková – Palečková.

 

Anestézie umožňuje bezbolestné provádění diagnostických a léčebných výkonů operační i neoperační povahy. Využívá k tomu techniky celkové, místní nebo kombinované anestézie.

Celková anestézie je cíleně reverzibilně navozený útlum centrálního nervového systému. Projevuje se ztrátou vědomí, vyřazením vnímání a vyřazením reakce na zevní podněty. Zajišťuje pacientovi nejenom „spánek“, ale i dostatečnou analgézii a vegetativní stabilitu. Podle místa vstupu anestetik do organizmu se dělí na :

  • inhalační anestézii
  • intravenózní anestézii
  • intramuskulární anestézii

Místní (regionální) anestézie zahrnuje metody, které v důsledku působení především lokálních anestetik způsobují reverzibilní vyřazení vnímání bolestivých podnětů z určité oblasti. Místní anestézii můžeme dělit na:

  • topickou anestézii - anestézie sliznic, kůže, podkoží
  • infiltrační anestézii - infiltrace operačního pole lokálním anestetikem
  • intravenózní regionální anestézii
  • bloky periferních nervů a pletení
  • epidurální anestézii
  • subarachnoidální anestézii

Klinické metody anestézie:
Kombinovaná anestézie

= celková anestézie je kombinována s některou z technik regionální anestézie

Totální intravenózní anestézie – Total Intravenous Anaesthesia (TIVA)

= farmaka jsou aplikována pouze intravenózně

Volatile Anaesthetic Induction and Maintenance Anaesthesia (VIMA)

= farmaka jsou jak v úvodu, tak v průběhu anestézie aplikována pouze inhalačně

Monoanestézie

= celková anestézie při níž je použitý pouze jeden preparát

Doplňovaná anestézie

= celková anestézie při níž jsou podávány preparáty různých farmakologických skupin

V současné době není anesteziologická péče o pacienta chápána pouze jako technické zajištění výkonu znecitlivění, ale hovoří se spíše o komplexní perioperační péči do které patří:

  • včasná předoperační diagnostika relevantních chorob - vyšetření nemocného, zhodnocení jeho předoperačního klinického stavu, stanovení rizikového stupně
  • specificky zaměřená předoperační příprava (autotransfuzní program, infúzní terapie, zajištění invazivních vstupů,…)
  • volba premedikace
  • volba typu anestézie a jejího provedení včetně volby speciálních anesteziologických technik (např. normovolemická hemodiluce, vysokofrekvenční ventilace, selektivní ventilace, …)
  • komplexní zabezpečení anestezovaného pacienta v průběhu operačního nebo diagnostického výkonu (monitoring základních životních funkcí, infúzní terapie, hemoterapie, udržování tělesné teploty, monitoring a případná úprava vnitřního prostředí, …)
  • péče o stav pacienta v bezprostředním pooperačním období
  • pooperační analgezie

Současné anesteziologické postupy umožňují provádět nejobtížnější, dříve s životem neslučitelné operační výkony a výkony v obou krajních věkových skupinách. Pro minimalizaci rizik a zabránění vzniku anesteziologických komplikací je výhodné dodržovat tzv. anesteziologické desatero.

  1. Vyšetřit a připravit pacienta k výkonu
  2. Vždy před zahájením anestézie zkontrolovat přístrojovou techniku
  3. Vždy před zahájením anestézie zkontrolovat všechny lékové přípravky
  4. Vždy mít nachystány pomůcky pro zajištění průchodnosti dýchacích cest
  5. Úvod do anestézie provádět vždy na stole, který je polohovatelný
  6. Lačnost pacienta nemusí znamenat, že pacient nemůže při úvodu do anestézie zvracet – vždy je nutné mít nachystány pomůcky pro zvládnutí této komplikace
  7. Zajistit žilní přístup
  8. Vždy monitorovat základní životní funkce před anestézií, v průběhu anestézie i bezprostředně po jejím skončení
  9. Pamatovat na to, že konec operace není konec anestézie
  10. Vždy pracovat v týmu!

 

Larsen R. et al.: Anestezie 7.přepracované vydání, Grad, Prah 2004, ISBN 80-247-0476-5 http://www.csarim.cz/Public/csarim/doc/ruzne/CSARIM_Anestezie_stolnitisk.pdf
PROCVIČOVÁNÍ UČIVA
ZPĚT NAHORU
LITERATURA