Pneumografie Pneumografie je metoda registrace dýchacích pohybů. V praktiku užívané respirační pásy (vrapované hadice) zaznamenávají změny tlaku při mechanických podnětech – zvětšení a zmenšení obvodu hrudníku v průběhu dechového cyklu- a ty jsou převáděny na elektrický signál, který se zesiluje a zobrazuje na monitoru počítače. Provedení záznamu různých situací: Vyšetřovaná osoba se postaví zády k monitoru. Respirační pásy připevněte na hrudník (1. kanál na zesilovači) a břicho (2. kanál na zesilovači) tak, aby nebyly volné, ale zároveň nesmí být příliš napnuté, aby nedošlo k jejich poškození !!! Spusťte program PNEUMOGRAFIE dvojklikem na stejnojmennou ikonu na ploše. Nastavte citlivost zesilovače pro registraci dýchacích pohybů v 1. a 2. kanálu. Horní záznam odpovídá pohybům hrudníku, dolní pohybům břicha. Zaznamenejte tyto situace:Klidové dýchání po dobu jedné minuty; dýchání po mírné zátěži – vyšetřovaná osoba provede 5 dřepů. Zaznamenejte alespoň 10 dechových cyklů bezprostředně následujících po skončení práce; dýchání po intenzivní zátěži – vyšetřovaná osoba provede 30 dřepů. Zaznamenejte alespoň 10 dechových cyklů bezprostředně následujících po skončení práce; dýchání po zpětném vdechování vydechovaného vzduchu – vyšetřovaná osoba začne dýchat do vaku naplněného 5 l čistého kyslíku. Svorka umístěná na nose přitom brání mísení směsi s atmosférickým vzduchem. Vydechovaným CO[2] se postupně zvyšuje jeho koncentrace ve vaku, což vede ke zvýšení pCO[2] v organismu a ke změnám dýchání. Po dosažení viditelných změn dýchání (cca 2–3 minuty) ukončí vyšetřovaná osoba dýchání směsi z vaku. Zaznamenejte následných alespoň 20 dechových cyklů, sledujte postupný návrat ke klidovému dýchání. Pro hodnocení pak vyberte pouze úsek prvních šesti dechů po skončeném dýchání do vaku.Uložte záznam pod názvem „pneumografieXY“, kde XY odpovídá iniciálám vyšetřované osoby, typ souboru Data Chart File (*.adicht). Záznam není nutné tisknout. Hodnocení záznamu: Vyberte jen jeden kanál (hrudní nebo břišní záznam) a vyhodnoťte následující parametry, výsledky zapište do tabulky: trvání dechových intervalů – čas nádechu Ti, čas výdechu Te, čas trvání celého dechového cyklu BI a velikost amplitudy Am u 10 vybraných dechových cyklů ve všech situacích (měřené hodnoty se zobrazují v miniokně Rate/Time). Překreslete si a popište záznam klidového dýchání: Výsledková tabulka klid Mírná zátěž Ti (s) Te (s) BI (s) Am (mV) Intenzivní zátěž Dýchání do vaku Ti (s) Te (s) BI (s) Am (mV) Závěr:……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………… Pneumotachografie Pneumotachograf je přístroj tvořený paralelně uspořádanými trubičkami o stejném průměru, které zabezpečují laminární proudění vzduchu při dýchání. Jedna z trubiček má blízko obou konců (ústního a vnějšího) odbočky s hadičkami. Ty jsou napojeny na snímač tlaku, který umožňuje měřit rozdíly tlaku vzduchu na začátku a na konci pneumotachografu úměrné rychlosti vdechovaného nebo vydechovaného vzduchu. Přes převodník tlaku na napětí jsou změny dále zpracovávány počítačem. Tlak na vnějším konci trubice pneumotachografu přibližně odpovídá tlaku atmosférickému (P[atm]) a klademe ho rovným nule. Víme, že průtok vzduchu ( ) je přímo úměrný rozdílu tlaků (DP) a nepřímo úměrný odporu pneumotachografu (R[p]). Jde o analogii s Ohmovým zákonem v nauce o elektřině (I = U/R; I proud, U napětí, R odpor). Při dýchání do pneumotachografu proudí vzduch přes dva za sebou zařazené odpory: odpor pneumotachografu (R[p]) a odpor dýchacích cest (R[d]). Pokud známe tlak v alveolech (P[alv]), tlak na ústním konci trubice pneumotachografu (P[p]) a odpor pneumotachografu (R[p]), pak platí: . Zavedením vztahu: a lze odvodit rovnici pro výpočet odporu dýchacích cest: Pneumotachograf měří DP[p]. Pro zjištění DP[alv] v průběhu dýchání uzavřeme krátce vnější konec pneumotachografu připravenou záklopkou čímž dojde k vyrovnání tlaků v alveolech a v dýchacích cestách. Velikost odporu pneumotachografu R[p] = 0,086 kPa×s/l. Postup práce: Snímač dýchacích pohybů upevněte na hrudník vyšetřované osoby. Na pneumotachograf nasaďte náustek s volným otvorem. Spusťte program PNEUMOTACHOGRAFIE dvojklikem na stejnojmennou ikonu na ploše. Horní kanál zobrazuje změny tlaku v pneumotachografu v průběhu dýchání, dolní kanál dýchací pohyby. Zaregistrujte 5 s záznamu bez dýchání do přístroje (tato část záznamu slouží jako referenční nulová linie). Vyšetřovaná osoba stojí zády k počítači. Nasaďte nosní svorku a vložte pneumotachograf do úst. Zaznamenejte 10 dechových cyklů bez uzavření záklopky přístroje a dalších 10 cyklů s uzavíráním záklopky (stiskem 2. stříbrného tlačítka na ovládací krabičce, 1. tlačítko je zamáčknuté). Výše uvedený postup opakujte s použitím náustku se zúženým otvorem (simulace zvýšeného odporu dýchacích cest). Uložte záznam pod názvem „pneumotachografie XY“, kde XY odpovídají iniciálám vyšetřované osoby, typ souboru Data Chart File (*.adicht). Naměřte hodnoty DP[p] a DP[alv] ve třech vybraných úsecích záznamu jak s normálním, tak se zúženým náustkem. Dle vztahu vypočítejte odpor dýchacích cest pro inspirium a expirium pro obě situace. Výsledková tabulka: Normální náustek Zúžený náustek Pp Palv Pp Palv Pp Palv Pp Palv Pp Palv Pp Palv inspirium exspirium odpor DC Překreslete si a popište záznam bez a s uzavíráním záklopky pneumotachografu: Závěr: ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………