Téma 3 Přehled klinicky nejvýznamnějších bakterií

3.0 Úvod

Smyslem této a následující kapitoly je, abyste měli základní přehled systematického rozdělení
bakterií (a virů), a abyste při probírání infekcí jednotlivých orgánových soustav měli alespoň
základní představu o jejich zařazení a rozdělení. Základní znalosti budou vyžadovány i u zkoušky.

3.1 Nejdůležitější grampozitivní koky

3.1.1 Staphylococcus

Grampozitivní koky uspořádané zpravidla do malých či větších shluků

·         Staphylococcus aureus („zlatý stafylokok“) – výrazný patogen, způsobuje hnisavé záněty
kůže, ale i abscesy ve tkáních, případně i další infekce (například záněty plic)

·         koaguláza-negativní stafylokoky, které nacházíme na kůži za fyziologických okolností, ale
mohou způsobovat i močové infekce a infekce krevního řečiště.

3.1.2 Streptococcus

Grampozitivní koky uspořádané zpravidla do řetízků, ale někdy (pneumokok) i do dvojic

·         hemolytické (betahemolytické) streptokoky

o    S. pyogenes neboli „streptokok skupiny A“ – způsobuje angínu, spálu, spálovou angínu, flegmóny
ve tkáních, záněty fascií – fasciitidy („masožravý streptokok“)

o    S. agalactiae neboli „streptokok skupiny B“ – způsobuje močové infekce, infekce pohlavních
orgánů a také novorozence (od matky)

o    takzvané „non-A-non-B“ streptokoky – způsobují např. nespecifické záněty hrtanu

·         viridující (alfahemolytické) streptokoky

o    S. pneumoniae = pneumokok – způsobuje záněty středního ucha, dutin (sinusitidy), záněty plic,
mozkových blan, ohrožení jsou lidé, kteří přišli o slezinu

o    takzvané „ústní“ streptokoky – dnes se ještě dělí do velkého počtu podskupin. Všechny se mohou
vyskytovat v ústní dutině, jejich úloha je tam ale sporná (kdy se podílejí například na zubním
kazu, a kdy jsou neutrální či prospěšné). Více o této skupině je uvedeno v tématech 12 a 13.

·         málo významné streptokoky bez hemolýzy (gamahemolytické)

3.1.3 Enterococcus

Enterokoky byly dříve považovány za pouhou skupinu streptokoků. Tvoří krátké řetízky.
Nejvýznamnější druhy jsou Enterococcus faecalis a E. faecium – oba dva jsou normálním nálezem ve
střevě, ale způsobují močové infekce, někdy i sepse a další nákazy

Zajímavost: existuje „moravský“ enterokok E. moraviensis, objevený brněnskými badateli.

3.2 Nejdůležitější grampozitivní tyčinky

3.2.1 Listeria

Nejdůležitější druh je Listeria monocytogenes, způsobuje většinou bezpříznakové nákazy, ale
nebezpečná je pro těhotné ženy. Zdrojem jsou sýry, sýrové saláty apod.

3.2.2 Corynebacterium

·         Corynebacterium diphtheriae – původce záškrtu

·         kožní druhy korynebakterií – prakticky nepatogenní, vzácně ale způsobují sepse

3.2.3 Bacillus

Tato grampozitivní tyčinka je sporulující, tj. tvoří spory. Významný je

·         Bacillus anthracis – původce anthraxu (uhláku), možný nástroj bioterorismu

·         Bacillus cereus – způsobuje enterotoxikózy hlavně z potravin z mouky

·         Ostatní bacily se v klinickém materiálu zpravidla najdou jako kontaminace z okolí

3.2.4 Nocardia

Je to větvená tyčinka způsobující nokardiózu (podobné aktinomykóze, viz dále)

3.2.5 Grampozitivní tyčinky a oko

Listeria monocytogenes a Corynebacterium diphtheriae patří mezi ty vzácné bakterie, které jsou
schopné proniknout skrz neporušenou rohovku, dochází k tomu ale spíše vzácně.

Výjimečně, u oslabených osob, mohou infekce rohovky způsobit i zástupci rodu Bacillus.

3.3 Nejdůležitější gramnegativní koky:

3.3.1 Neisseria

·         N. gonorrhoeae – „gonokok“ – původce kapavky

·         N. meningitidis – „meningokok“ – i zdraví ho mohou mít v krku, ale způsobuje zápaly
mozkových blan s velice rychlým průběhem, často končící smrtí po několika hodinách. Gonokok i
meningokok jsou uspořádány ve dvojicích.

·         Takzvané „ústní“ neisserie – navzdory názvu jsou spíše než v ústní dutině normálně
přítomny v krku (v hltanu). Patogenní působení (mimo tato místa) je vzácné.

3.3.2 Moraxella – podrody Branhamella a Moraxella

·         Moraxella (Branhamella) catarrhalis – infekce HCD (ale i bezpříznakově v krku)

·         Moraxella (Moraxella) lacunata a podobné – oční infekce

3.4 Nejdůležitější gramnegativní tyčinky

3.4.1 Enterobakterie

Jde o bakterie, které mají vztah ke střevu člověka a jiných obratlovců. Patří mezi nejvýznamnější
klinicky významné bakterie, zároveň jsou ale významné i pro jiné oblasti mikrobiologie než je ta
klinická. Lze je rozdělit například podle patogenity (viz kapitola 1.4.2):

·         Obligátně patogenní enterobakterie (způsobující nemoci běžně)

o    Salmonella – antropopatogenní (lidské) typy způsobují tyfus a paratyfy (sepse)

o    Salmonella – zoopatogenní (zvířecí) způsobují průjmové nemoci – salmonelózy

o    Shigella – způsobuje jinou průjmovou nemoc, tzv. bacilární úplavici

o    Yersinia pestis – původce moru

o    Yersinia enterocolitica, Y. pseudotuberculosis – původci průjmových nemocí

·         Oportunně patogenní enterobakterie (za normálních okolností se vyskytují ve střevě
zdravých osob, jako náhodný nález je nacházíme i v ústní dutině)

o    Escherichia coli – nejběžnější, přítomná ve střevě, ale patogen v močových cestách i jinde,
některé serovary nebezpečné i ve střevě

o    Klebsiella, Enterobacter, Citrobacter, Proteus, Providencia, Morganella, Serratia – podobná
charakteristika jako E. coli, některé (Klebsiella, Serratia) často způsobují nozokomiální
(nemocniční) infekce

·         Nepatogenní enterobakterie existují, ale nemají význam pro člověka

3.4.2 Gramnegativní nefermentující tyčinky

·         Pseudomonas aeruginosa – způsobuje popáleninové infekce, nozokomiální infekce, zápaly
plic u dětí s cystickou fibrózou, ale nález může být i kontaminace z prostředí

·         Acinetobacter, Burkholderia, Stenotrophomonas – podobná charakteristika jako u
Pseudomonas aeruginosa

Poznámka: Acinetobacter je spíš kokotyčinka až kok, ne tyčinka, ale z praktických důvodů bývá řazen
sem.

3.4.3 Ostatní gramnegativní tyčinky:

·         Haemophilus (H. influenzae, H. parainfluenzae) – přítomen v dýchacích cestách i u
zdravých, může ale působit infekce dýchacích cest. Haemophilus influenzae serovar b způsobuje
vzácně zánět příklopky hrtanové a může způsobovat záněty mozkových blan, hlavně u batolat;
v poslední době toho všeho ubylo, díky očkování. Haemophilus parainfluenzae je velmi běžná bakterie
v hrtanu i v ústní dutině. Považuje se za součást běžné mikroflóry, i když při přemnožení se snad i
podílí na infekcích

·         Pasteurella – nachází se v psích tlamách a infikuje rány po pokousání psem

·         Campylobacter – původce průjmových onemocnění (podobné jako salmonelóza, ale zdrojem je
spíš kuřecí maso než vajíčka)

·         Helicobacter – podílí se na vzniku žaludečních vředů

·         Vibrio – nejvýznamnější je Vibrio cholerae, původce těžkého průjmu – cholery, dnes spíše
mimo Evropu; další druhy vibrií a příbuzných aeromonád způsobují také průjmy, nebo také infekce ran
např. při kuchání ryb

·         Legionella – původce legionářské nemoci (dýchací infekce seniorů, z vody a klimatizace)

·         Bordetella – význam má především Bordetella pertussis a Bordetella parapertussis, původci
dávivého kašle

·         Francisella – především Francisella tularensis, původce tularémie neboli zaječího moru

3.5 Nejdůležitější anaeroby:

3.5.1 Clostridium

Jsou to grampozitivní sporulující tyčinky. Ve stádiu spory vydrží i v prostředí s kyslíkem.

·         C. tetani – původce tetanu (produkuje tetanické toxiny)

·         C. botulinum – původce botulismu (produkuje botulotoxin – „klobásový jed“)

·         C. difficile – jeho toxin způsobuje enterotoxikózu, především po léčbě širokospektrými
(hlavně linkosamidovými) antibiotiky

·         C. perfringens a jiná tzv. „klostridia plynatých snětí – působí plynatou sněť a
enterotoxikózy.

3.5.2 Actinomyces

Jsou to grampozitivní dlouhé tyčinky až větvená vlákna – způsobuje aktinomykózu (pozor, neplést
s houbovou infekcí – mykózou). Aktinomycety se běžně vyskytují v ústní dutině a podílejí se na
patogenních procesech nejen zde (viz kapitoly 13 a 14), ale i v měkkých tkáních v okolí (tkáně
krku) i jinde (například v oblasti hrudníku). Tradičně se aktinomycety považují za anaeroby, ale ve
skutečnosti jsou mikroaerofilní. Ovšem nízká množství kyslíku v nedokonale anaerobním prostředí
běžných anaerobních boxů mikrobiologických laboratoří jim vyhovují.

3.5.3 Ostatní anaeroby

Většinou působí ve směsi. Jejich názvy nejsou zvlášť důležité. Mohou to být grampozitivní tyčinky
(Propionibacterium) či koky (Peptococcus), nebo také tyčinky (Bacteroides, Prevotella,
Fusobacterium) či koky (Veillonella) gramnegativní.

Anaerobní bakterie se běžně vyskytují v ústní dutině; nejdůležitější jsou zde rody Prevotella a
Porphyromonas. Za zvláště významnou se považují bakterie Porphyromonas gingivalis a Tanerella
forsythia, které jsou součástí takzvaného červeného komplexu (red komplex); tento komplex zahrnuje
bakterie, které jsou pravděpodobně velmi rizikové z hlediska onemocnění závěsného aparátu zubů.

3.6 Nejdůležitější spirochety:

3.6.1 Treponema

Nejvýznamnější je druh T. pallidum – původce syfilis (pohlavně přenosná celková nemoc). Z hlediska
orální mikrobiologie je velmi významným druhem Treponema denticola, která je třetím druhem
z trojice, podílející se na „červeném komplexu“.

3.6.2 Borrelia

Patří sem druh B. burgdorferi sensu lato, který se rozpadá na několik druhů „v užším slova smyslu“,
u nás se vyskytuje hlavně B. afzelii a B. garinii. Všechny tyto druhy jsou původci lymeské
boreliózy (klíšťaty přenášená infekce, projevující se v počátečních stádiích červenými skvrnami a
postihující hlavně nervovou soustavu, případně klouby)

3.6.3 Leptospira

Je to původce leptospirózy (infekce ran či dýchacích cest, zpravidla od potkanů a jiných hlodavců,
člověk se nakazí přímým kontaktem nebo konzumací potřísněných potravin)

3.7 Nejdůležitější z ostatních bakterií:

3.7.1 Mykobakteria

Tyto bakterie mají atypickou buněčnou stěnu, obsahující vosky; špatně na ně proto působí všechno,
co je rozpuštěno ve vodě (kyseliny, louhy, barviva, běžná antibiotika, mnohé desinfekční
prostředky). Takovým bakteriím říkáme acidorezistentní. Částečně acidorezistentní jsou i
aktinomycety a nokardie.

·          M. tuberculosis – původce tuberkulózy (TBC mohou vzácně způsobovat i jiné druhy)

·         M. leprae – původce lepry (nemoc, která stále ohrožuje obyvatelstvo tropů)

·         Atypická mykobakteria mohou způsobovat různé typy infekcí, především infekce ran
například u akvaristů, plavců a podobně

·         Nepatogenní mykobakteria se nacházejí na různých místech těla (například M. smegmatis
v předkožkovém vaku muže). Některá mykobakteria se podílí i na ústním biofilmu.

3.7.2 Mykoplasmata (a ureaplasmata)

Tyto bakterie vůbec nemají buněčnou stěnu. Jejich diagnostika je obtížná, také léčbu je nutno
přizpůsobit nepřítomnosti buněčné stěny

·          M. pneumoniae způsobuje atypické záněty plic

·          M. hominis a U. urealyticum jsou přítomny na pohlavních orgánech, jejich vztah
k onemocnění je však nejistý, protože jsou často přítomny i u zdravých

3.7.3 Rickettsie a chlamydie

Potřebují k životu cizí buňku. To znamená, že i diagnostika je podobná diagnostice virů.

·          Chlamydophila pneumoniae – další původce atypického zápalu plic

·          Chlamydophila psittaci – způsobuje ptačí nebo papouščí nemoc

·          Chlamydia trachomatis – patogenita se liší podle serovarů. Některé způsobují tropickou
slepotu (trachom), jiné tropickou pohlavní nemoc (lymphogranuloma venereum) a další pohlavní
infekce ve vyspělých zemích

·          Rickettsia prowazeki je původcem skvrnitého tyfu

·          Rochalimea, Ehrlichia jsou příbuzné rickettsiím. Způsobují rozličné nemoci, často
přenášené členovci. Totéž platí pro rody Bartonella a Coxiella,o kterých dnes již víme, že
rickettsiím příbuzné nejsou (ale některými vlastnostmi se jim podobají)