Radiologická fyzika Ultrazvuková diagnostika 25. listopadu 2013 Ultrazvuk Ultrazvuk je zvukové vlnění s frekvencí vyšší jak 20 kHz. Tato hranice je dána hranicí slyšitelnosti zvuku u průměrného lidského ucha. Pro ultrazvukovou diagnostiku v medicíně (velmi rozšířená je také ultrazvuková diagnostika v různých inženýrských aplikacích) se používají frekvence řádu jednotek až desítek MHz. Citlivost ucha k frekvencím frekvence [Hz] intenzita [Wm-2] oblast slyšitelnosti práh bolesti práh slyšitelnosti 10-9 103 10-1 10-5 10 102 103 104 105 Δx Šíření zvukové vlny p x p0, v0, ρ0 p0, v0, ρ0 p1, v1, ρ1 Element prostředí hmotnosti Δm Změna vyvolaná vlnou p0, v0, ρ0 p1, v1, ρ1 p p0, v0, ρ0 p1, v1, ρ1 p0, v0, ρ0 p1, v1, ρ1 Element prostředí hmotnosti Δm na rozhraní Newtonův druhý zákon Známý tvar Newtonova zákona přepíšeme na Dosadíme Zákon zachování hmoty a dostáváme umožní úpravou vyjádřit rozdíl rychlostí Rychlost zvuku Předchozími úpravami dostáváme neboli výraz pro rychlost zvuku (pro rychlost zvuku budeme v této části nadále používat c, na rozdíl od rychlosti pohybu elementu prostředí, ktero budeme značit v) Označíme-li K modul pružnosti je konečný výraz pro rychlost zvuku Rychlost zvuku pro různá prostředí Hustota vody je téměř tisíckrát větší než hustota vzduchu. Kdyby o rychlosti zvuku rozhodovala pouze hustota, dalo by se očekávat, že se ve vodě bude zvuk šířit asi třicetkrát pomaleji než ve vzduchu. Z tabulky ale vyplývá, že je ve vodě zvuk naopak čtyřikrát rychlejší než ve vzduchu. Proto by měl být modul pružnosti vody více než desetitisíckrát větší než u vzduchu. Tak tomu skutečně je, protože voda je v porovnání se vzduchem mnohem hůř stlačitelná. Rovinná vlna Později zvolíme pro teorii vhodnější popis zvukové vlny. Pro tyto elementární úvahy mějme jako s(x,t) okamžitou výchylku malého elementu prostředí z rovnovážné polohy (rozměr [s]=m) Protože můžeme také psát Kulová vlna Popis Energie zvukové vlny Kmitající element prostředí (objemu ΔV=SΔx) má energii jak kinetickou, tak potenciální. V okamžiku, kdy je rychlost kmitání elementu prostředí maximální (to není rychlost zvukové vlny!) je celá energie obsažena v kinetické části. Je tedy a dále Výkon zvukové vlny pak bude (Δx=cΔt) – tady už přirozeně c je rychlost zvuku Intenzita zvukové vlny Intenzita je energie zvukové vlny, která projde jednotkovou plochou za jednotku času neboli Hladina intenzity zvuku V amplitudách, kdy I1/2=sm a log(an)=nlog(a) Pohyb detektoru ke zdroji Zdroj i detektor v klidu Zdroj v klidu, detektor se pohybuje ke zdroji Počítáme takto: dráha c/t, o kterou se za dobu t posunuly vlnoplochy dělena vlnovou délkou λ je rovna počtu vlnových délek. Tento počet vydělíme dobou t a dostáváme frekvenci f. Pohyb zdroje k detektoru Detektor je v klidu, zdroj se přibližuje k detektoru. Vlnoplochy vycházejí ze zdroje v intervalu T=1/f, takže jejich vzdálenost je vlnová délka λ. Detektor ovšem zaznamená vzhledem k pohybu zdroje (vlnoplochy nejsou vysílány ze stejného bodu) vzdálenost vlnoploch λ/. Dopplerův jev Detektor je v klidu, zdroj se pohybuje k detektoru: Zdroj je v klidu, detektor se pohybuje ke zdroji Zdroj je v klidu, detektor se pohybuje od zdroje Detektor je v klidu, zdroj se pohybuje od detektoru: Při sbližování f / > f Při vzdalování f / < f Pokles intenzity Výkon zdroje označme PZ , intenzita kulové vlny vycházející z počátku Máme-li několik (nekoherentních) zdrojů, je intenzita součtem Malý příklad výkladu z obecné fyzice V závěrečných několika snímcích je příklad toho, jak asi vypadá výklad odvození rychlosti zvukové vlny v bakalářském kursu fyziky. Kromě následujícího užitečného snímku to berme jen jako (možná zajímavou) ukázku. Potřebné vztahy Polohový vektor v kartézských souřadnicích, funkce souřadnic a její gradient Vektorové pole a jeho divergence Skalární součin Rychlost zvuku I Základními rovnicemi jsou rovnice kontinuity a Eulerova rovnice Tyto rovnice můžeme upravit na přirozená tvrzení. První rovnici integrací přes nějaký objem a užitím Gaussovy věty na zákon zachování hmoty Druhá rovnice po vynásobení malým elementem objemu ΔV a zápisu derivace rychlosti je druhý Newtonův zákon Rychlost zvuku II Základními rovnicemi jsou rovnice kontinuity a Eulerova rovnice Pro malé kmity (položíme ρ=ρ0+δρ, p=p0+δp) ponecháme v rovnicích jen členy prvního řádu v δρ, δp a v, takže máme Stejně jako každý pohyb v ideální tekutině je i šíření zvuku děj adiabatický. Proto můžeme psát Rychlost zvuku III Máme teď z rovnice kontinuity (v dalším už budeme vynechávat index 0) Zapíšeme ještě vektor rychlosti jako gradient nějaké potenciálové funkce φ Máme pak již vlnovou rovnici s výrazem pro rychlost zvuku a linearizovaná Eulerova rovnice je pak Rychlost zvuku a rychlost kmitání V jednorozměrném případě je jedním z řešení φ=f(x-vt). Potom máme odkud porovnáním Pro kolísání teploty musíme připomenout termodynamickou identitu takže Ideální plyn Pro 1 mol ideálního plynu platí stavová rovnice R=8,316 Jmol–1K–1 je univerzální plynová konstanta. Při adiabatickém ději můžeme zapsat první větu termodynamickou jako nebo jako kde U je vnitřní energie a H=U+pV entalpie jednoho molu ideálního plynu, CV a Cp jsou specifická tepla Plyn složený z jednoatomových molekul má pouze tři translační stupně volnosti, u dvouatomových přibudou ještě další dva na vzájemné oscilace, tedy CV=3R/2 nebo CV=5R/2. Rychlost zvuku v ideálním plynu Stavovou rovnici přepíšeme na kde μ je molární hmotnost.nová konstanta. Snadno tedy spočteme derivaci tlaku podle hustoty při konstantní teplotě. Pro výpočet derivace při adiabatickém ději (tj. při konstantní entropii) musíme počítat s jakobiány Rychlost zvuku v ideálním plynu je