Základy lékařské terminologie
Úvodní hodina I
Cíle předmětu
 základní orientace v lékařské terminologii
 porozumění zákonitostem z oblasti morfologie a syntaxe
latinských a latinizovaných lékařských termínů
 pochopení významu termínů na základě:
 A) analýzy slovotvorné struktury
 B) rozpoznání syntaktické struktury u víceslovných termínů
 vytváření jazykově korektních spojení při překladu do
latiny (zejména u anatomických termínů)
 znalost synonymních způsobů vyjádření (zejména
v klinické terminologii)
 náležité užití termínů v kontextu studovaného oboru
 cca 700 slovíček
Anatomické termíny
Klinické termíny
Latina a její uplatnění v lékařské terminologii
 anatomická nomenklatura:
 latinské názvosloví (TA = Terminologia Anatomica)
 oficiální, mezinárodně uznávaná
 revizi schvaluje a vydává FCAT (poslední vydání z r. 1998)
 klinická a patologická terminologie
 dosud nebyla kodifikována na mezinárodní úrovni, i když existují
dokumenty, které ji částečně suplují (MKN 10, SNOMED apod.)
 v této oblasti lékařské terminologie se užívají i termíny přejaté
z různých dalších jazyků, resp. se latinské a řecké výrazy počešťují
 latina se uplatňuje v názvech nemocí, úrazů a operačních zákroků,
nejčastěji v hospitalizačních a operačních diagnózách:
 morbus hypertonicus, diabetes mellitus, arthrosis
 fractura costarum complicata
 extractio chirurgica
Latina a její uplatnění v lékařské terminologii
 farmakologické a recepturní názvosloví
 kodifikovaná nomenklatura (Český lékopis 2009; vychází
z mezinárodně uznávaného Evropského lékopisu)
 zahrnuje názvosloví
 léčivých a pomocných látek (acidum phosphoricum)
 lékových skupin (analgetica, antibiotica)
 drog a jejích částí (chamomillae romanae flos)
 forem farmaceutických přípravků a prostředků (tabulettae obductae)
 receptura
 ústřední část receptu se vypisuje v latinských frázích (často
převedených do zkratek)
Ukázka receptu
Výslovnost latinských hlásek
 latinské dvojhlásky
 ae, oe
 vyslovují se [é], např.
 anaemia, vena portae, vertebrae lumbales
 oedema, oesophagus, lagoena
 oē na konci slov
 ! není dvojhláska, tudíž se každá samohláska musí vyslovit zvlášť
[oé], např.
 diploe, apnoe
Výslovnost latinských hlásek
 latinské souhlásky
 c
 vyslovuje se jako [k], pokud:
 za ním následuje a, o, u: scapula, scabies
 za ním následuje souhláska: cranium, vulnus sclopetarium
 je na konci slova: lac
 vyslovuje se jako [c], pokud:
 za ním následuje vyslovované [e/é] nebo [i/í], zapsané jako
e, ae, oe, i, y
 cervix uteri, intestinum caecum, coeliakia, suspicio, cystis
Výslovnost latinských hlásek
 latinské souhlásky
 s
 vyslovuje se [z], pokud:
 se vyskytuje uprostřed slova mezi dvěma samohláskami, např.
 os nasale, adhesiones, mesencephalon
 tomuto grafému předchází samohláska a za ním následuje m, např.
 plasma, infantilismus, aneurysma
 následuje po grafémech l, r, nebo n, např.
 pulsus, metatarsus, mensis
 v ostatních případech se vyslovuje jako [s]:
 os sacrum, strangulatio, systema
! Pozor na výslovnost zdvojeného -ss-!
ossa [ossa] – intestinum crassum [krassum]
Výslovnost latinských hlásek
 skupiny hlásek
 i/y + samohláska
 [ij]
 arteria subclavia, empyema, myometrium
 di/ti/ni/
 [dy, ty, ny]
 digitus, distorsio, tibia, hepatitis, senilitas
 ti + samohláska
 [ci]
 prominentia, circulatio, insufficientia
! toto neplatí, pokud před -ti- předchází vyslovované [s]:
např. ostium [ostyjum]
Výslovnost latinských hlásek
 skupiny hlásek
 ex + samohláska
 [egz]
 exitus, exoparasitus, exanthema
 qu, gu + samohláska
 [kv], [gv]
 musculus quadriceps, diameter obliqua, lingua, hernia inguinalis
Zvláštnosti ve výslovnosti latinizovaných řeckých slov
 ph
 [f]
 hypophysis, phalanx, kyphosis, atrophia
 rh
 [r]
 rhombencephalon, rhinitis
 th
 [t]
 epithelium, glandula thyroidea, os ethmoidale
Písmena ch, k, ph, rh, th, y, z svědčí o řeckém původu slova:
chole, skeleton, raphe, rhinitis, therapia, cystis, eczema
Délka slabik a přízvuk
 délka slabik
 délka se v latinských slovnících, gramatikách a příručkách
vyznačuje vodorovnou čárkou nad příslušnou samohláskou
 slabika je dlouhá, pokud obsahuje dlouhou samohlásku nebo
dvojhlásku
 tōnsillītis, oedēma
 slabika může být dlouhá i tehdy, pokud za krátkou samohláskou
následuje skupina souhlásek
 maxilla, dēcubitus profundus
 přízvuk
 na 2. slabice od konce
 cérvix, sclerósis
 na 3. slabice od konce, je-li slovo tří- a víceslabičné a předposlední
slabika krátká
 clavícula, rádius
Procvičování výslovnosti