Filozofická antropologie v širokém pojetí Cestou Immanuela Kanta Filozofická antropologie •anthropos = řec. člověk •filozofická antropologie = filozofické uvažování o člověku •Centrální otázka filozofické antropologie: •Co je člověk? Filozofie v základních otázkách •Celá filozofie se dá shrnout ve třech hlavních otázkách: •Co mohu vědět? •Co mám dělat? •V co mohu doufat? • •A tyto otázky lze zase shrnout do jediné: •Co je člověk? • àFilozofická antropologie se tak stává centrální filozofickou disciplínou. •Každá filozofie nějak odpovídá na otázku: •V jaké situaci se to vlastně (jakožto lidé) nacházíme? •To je pochopitelné takto: člověk filozofuje (snaží se porozumět světu a životu) proto, aby se sám v životě zorientoval, to znamená, aby si ujasnil, v jaké je vlastně situaci. • Co mohu vědět? •Můžeme vědět o světě něco nad rámec toho, co nám říká věda? (Neboli můžeme vědět něco o metafyzických otázkách?) •Příklady metafyzických otázek: •Je svět k lidem lhostejný, je jen nahodilým výtvorem přírodních zákonů a život jen nahodilým výtvorem evoluce? (naturalismus, materialismus) •Nebo existuje ještě něco víc, nějaký princip, který bere nějakým způsobem ohled na lidi a jejich osudy? (duchovní pojetí světa) •Jsou překážky a nesnáze předem připravené? (Například jsou jen určitou zkouškou či nástrojem výchovy?) •Existuje něco, co nakonec určitým způsobem zajišťuje spravedlnost? (Například karma?) •Podle Kanta jsou základní metafyzické otázky tyto: Existuje Bůh, nesmrtelnost, svobodná vůle, duše? •Kantova odpověď: O tomto nelze nic vědět, v těchto věcech je náš rozum zcela bezmocný, protože jde o věci mimo naši zkušenost a náš rozum je schopen fungovat jen v kombinaci se zkušeností. Co mohu vědět? •Lze něco vědět zcela jistě? •Podle Kanta ano: zcela jisté může být poznání v matematice a přírodních vědách •Dnes: •o přírodních vědách si to již nemyslíme •snaha o hledání úplné jistoty byla v podstatě opuštěna •mluvíme spíše o určité míře jistoty, o pravděpodobnosti •od ano/ne k otázce míry • 0 % - určitě ne 50 % - obě možnosti stejně pravděpodobné 100 % - určitě ano Co mohu vědět? •Odhaluje nám věda svět, tak jak skutečně existuje? • •Kantova odpověď: •Ne, poznáváme jen to, jak se nám svět jeví. •Věci o sobě nepoznáváme = o tom, jak svět vypadá sám o sobě (nezávisle na našem poznání) nemáme potuchy. •Vědecké poznatky nám jen říkají, jaké zákony a souvislosti lze nalézat mezi našimi jednotlivými vjemy. Co mám dělat? •Kantovo řešení: Kategorický imperativ, různá znění: •„Jednej tak, jako by se maxima tvého jednání měla na základě tvé vůle stát obecným přírodním zákonem.“ Neboli: •Jednej podle zásad, o kterých bys chtěl, aby se staly obecně platnými zákony. •Představ si, že by se tak chovali všichni. Pokud by to bylo OK, pak tak můžeš jednat i ty. •„Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek.“ Neboli: •Nemanipuluj s lidmi jen ke svému prospěchu. •Tvoje chování vůči ostatním musí prospívat nejen tobě, ale i jim. • Co mám dělat? •Výhoda kategorické imperativu: •Na rozdíl od zlatého pravidla je imunní vůči námitce soudce a obžalovaného •Je kategorický imperativ funkční? •Lze pomocí něj ukázat špatnost sebevraždy? (Tento příklad si volí jako první z příkladů aplikace kategorického imperativu sám Kant) •Pokud by člověk chystající se na sebevraždu nechtěl, aby jej následovali ostatní, pak by KI fungoval… Co mám dělat? •Kantova etika je etikou zásad – etikou deontologickou. •= Zásady správného jednání je třeba následovat za každou cenu, odhadování důsledků není rozhodující. •To kritizuje např. politolog Max Weber. V politice kantovská etika smýšlení podle něj rozhodně není použitelná, je třeba etika odpovědnosti.