Substantiva 3. deklinace
Anatomické termíny
Lekce 3
Substantiva 3. deklinace
 charakteristické rysy 3. deklinace:
 koncovka -is v genitivu singuláru
 substantiva mužského, ženského i středního rodu:
 abductor, ōris, m.
 pelvis, is, f.
 forāmen, inis, n.
 různá zakončení nominativního tvaru
 v genitivu singuláru dochází u mnohých substantiv
3. deklinace k rozšíření kmene!
Substantiva 3. deklinace
 nejběžnější typy rozšíření kmene
 maskulina, feminina:
nom.sg. gen.sg. příklad
-dō -dinis tendo, gen. tendinis, m.
-ēs -edis
-etis
pes, gen. pedis, m.
paries, gen. parietis, m.
-ex -icis apex, gen. apicis, m.
-ō -ōnis pulmo, gen. pulmonis, m.
-or -ōris abductor, gen. abductoris, m.
-iō -iōnis regio, gen. regionis, f.
-itās -itātis cavitas, gen. cavitatis, f.
-gō -ginis margo, gen. marginis, m.
cartilago, gen. cartilaginis, f.
-ix/-īx -icis/-īcis cervix, gen. cervicis, f.
fornix, gen. fornicis, m.
Substantiva 3. deklinace
 neutra
nom. sg. gen.sg. příklad
-men -minis foramen, gen. foraminis, n.
-us -eris
-oris
latus, gen. lateris, n. („strana, bok“)
corpus, gen. corporis, n.
-ūs -ūris crus, gen. cruris, n.
-ut -itis caput, gen. capitis, n.
-ur -oris femur, gen. femoris, n.
Substantiva 3. deklinace
 koncovky jednotlivých pádů se vždy připojují k slovnímu základu
substantiva
 u substantiv 3. deklinace často není tento základ rozpoznatelný v
základním tvaru (nom. sg.)
 slovní základ získáme od genitivního tvaru odtržením koncovky
 atlas, antis, m. - atlant
articulātiō, ōnis, f. - articulātiōn
cortex, icis, m. - cortic
femur, oris, n. - femor-
Substantiva 3. deklinace – rozdělení dle typu kmene
 substantiva 3. deklinace se dle typu kmene dělí do dvou skupin
 a) i-kmeny
 stejnoslabičná substantiva (v nom. a gen. shodný počet slabik)
 a-xis, a-xis, m.
 ba-sis, ba-sis, f.
 substantiva s genitivním kmenem zakončeným na skupinu
souhlásek:
 dens, dentis, m.
 pars, partis, f.
 neutra zakončená v nom. sg. na -e nebo -ar
 rēte, rētis, n.
 calcar, calcāris, n. („ostruha“)
 b) souhláskové kmeny (ostatní)
 pulmō, pulmōnis, m.
 cervīx, cervīcis, f.
 abdōmen, abdōminis, n.
3. deklinace – skloňování vzorů
 substantiva 3. deklinace: maskulina + feminina
 souhláskové kmeny
sg. pl.
nom. pulmō pulmōn-ēs
gen. pulmōn-is pulmōn-um
akuz. pulmōn-em pulmōn-ēs
abl. pulmōn-e pulmōn-ibus
3. deklinace – skloňování vzorů
 substantiva 3. deklinace: maskulina + feminina
 i-kmeny
 rozdíl ve skloňování mezi vzory pulmō a auris:
 genitiv plurálu: pulmōnum x aurium
sg. pl.
nom. auris aurēs
gen. auris aurium
akuz. aur-em aur-ēs
abl. aur-e aur-ibus
3. deklinace – příklady skloňování
 substantiva 3. deklinace: neutra
 souhláskové kmeny
 pravidla skloňování neuter!!!
 nominativ a akuzativ plurálu vždy končí na -a
 nominativ a akuzativ má vždy shodný tvar
sg. pl.
nom. corpus corpor-a
gen. corpor-is corpor-um
akuz. corpus corpor-a
abl. corpor-e corpor-ibus
3. deklinace – příklady skloňování
 substantiva 3. deklinace: neutra
 i-kmeny
 rozdíly ve skloňování mezi vzory corpus a rēte
 ablativ singuláru: rētī x corpore
 nominativ a akuzativ plurálu: rētia x corpora
 genitiv plurálu: rētium x corporum
sg. pl.
nom. rēte rēt-ia
gen. rēt-is rēt-ium
akuz. rēte rēt-ia
abl. rēt-ī rēt-ibus
3. deklinace – příklady skloňování
 substantivum 3. deklinace + adjektivum 1. a 2. deklinace
 spojení se substantivem mužského rodu
 adjektivum 1. a 2. deklinace se v takovém spojení
skloňuje dle vzoru musculus
sg. pl.
nom. margō līber marginēs līberī
gen. marginis līberī marginum līberōrum
akuz. marginem līberum marginēs līberōs
abl. margine līberō marginibus līberīs
3. deklinace – příklady skloňování
 substantivum 3. deklinace + adjektivum 1. a 2. deklinace
 spojení se substantivem ženského rodu
 adjektivum 1. a 2. deklinace se v takovém spojení
skloňuje dle vzoru vena
sg. pl.
nom. auris media aurēs mediae
gen. auris mediae aurium mediārum
akuz. aurem mediam aurēs mediās
abl. aure mediā auribus mediīs
3. deklinace – příklady skloňování
 substantivum 3. deklinace + adjektivum 1. a 2. deklinace
 spojení se substantivem středního rodu
 adjektivum 1. a 2. deklinace se v takovém spojení
skloňuje dle vzoru septum
sg. pl.
nom. forāmen nūtrīcium forāmina nūtrīcia
gen. forāminis nūtrīciī forāminum nūtrīciōrum
akuz. forāmen nūtrīcium forāmina nūtrīcia
abl. forāmine nūtrīciō forāminibus nūtrīciīs
3. deklinace – výjimky ve skloňování
 os, ossis, n. „kost“: v genitivu plurálu koncovka i-kmenů -ium
 vās, vāsis, n. „céva“: v množném čísle se skloňuje podle 2. deklinace
sg. pl.
nom. os ossa
gen. ossis ossium
akuz. os ossa
abl. osse ossibus
sg. pl.
nom. vās vāsa
gen. vāsis vāsōrum
akuz. vās vāsa
abl. vāse vāsīs
3. deklinace – výjimky ve skloňování
 stejnoslabičná substantiva řeckého původu
 typicky zakončená v nominativu na -sis nebo -xis
 v plurálu se skloňují stejně jako vzor auris
sg. pl.
nom. basis bas-ēs
gen. bas-is/-eos bas-ium
akuz. bas-im/-in bas-ēs
abl. bas-ī bas-ibus
3. deklinace – nominativ a genitiv
 nominativ a genitiv sg. a pl. substantiv 3. deklinace
 maskulina, feminina
 neutra
 rozdíly ve skloňování dle typu kmene:
 u maskulin a feminin v genitivu plurálu (i-kmeny: -ium)
 u neuter v ablativu singuláru (i-kmeny: -ī), nominativu a akuzativu plurálu (i-kmeny: ia),
genitivu plurálu (i-kmeny: -ium)
sg. pl.
nom. různá zakončení -ēs
gen. -is -um/-ium
sg. pl.
nom. různá zakončení -a/-ia
gen. -is -um/ium