1.10.2014
1
IMOBILIZAČNÍ SYNDROM
CHARAKTERISTIKA
Imobilizační syndrom (též hypokinetický syndrom) se rozvíjí jako celková odezva
organismu na klidový režim pacienta, který může být naordinovaný nebo nevyhnutelný.
Může jít o krátkodobou záležitost, nebo se může jednat o dlouhodobý až trvalý stav.
PŘÍČINY
Mezi nejčastější příčiny imobility pacientů patří:
bolest,
poruchy kosterního a svalového systému,
poruchy nervového systému,
generalizovaná slabost (psychosociální problémy)
infekční procesy.
Schopnost pohybovat se volně bez omezení je známá pod pojmem mobilita.
Opakem mobility je imobilita, což znamená neschopnost pohybu.
Disabilita znamená neschopnost pohybu či slabost z psychických či fyzických příčin, která
pacienta omezuje.
TYPY IMOBILITY
Primární - přímý následek choroby, úrazu (např. transverzální míšní léze - úplná plegie i
paréza, pacient je neschopen pohybu i vnímání),
Sekundární - se vyvíjí druhotně (např. stav po infarktu myokardu, úrazu a operaci
apod.).
Fyziologické reakce na imobilitu
Kardiovaskulární systém: Při změně polohy nastává z důvodu poklesu TK ortostatická
hypotenze. Je důležité sledovat TK před zátěží, po ní i v jejím průběhu (při posazování,
vstávání, lehání), aby byla zřejmá odpověď na aktivitu nebo toleranci aktivity.
Ošetřovatelský plán: Pacienta při vertikalizaci necháme nejprve prodýchat vsedě,
pobízíme jej, aby se nedíval dolů a postupně jej zvedáme. Ortostatická hypotenze může
zapřičinit úraz.
Vlivem insuficience žilních chlopní se při klidovém režimu zvyšuje riziko TEN
(trombembolické nemoci), která může vést k plicní embolii. Důležitým opatřením je
podpora periferního prokrvení se zvýšením venózního návratu (např. elastické kalhoty,
bandáže dolních končetin).
Fyziologické reakce na imobilitu
Dýchací systém: U starých lidí se často vlivem stagnujícího sekretu v dýchacích cestách
může rozvinout hypostatická pneumonie. Velmi závažné jsou u starých lidí atelektázy
(nevzdušná plicní ložiska).
Ošetřovatelský plán: Důležitá je dechová rehabilitace, tzn. pacienta v pravidelných
intervalech pobízet ke kašli a hlubokému dýchání, aby se podpořila funkce řasinkového
epitelu v dýchacích cestách. Tím se povzbudí jejich očista a dojde k prodýchání všech
plicních oddílů. Podle potřeby pacienta odsáváme, proklepáváme hrudník, provádíme
masáž – tzv. míčkování.
Fyziologické reakce na imobilitu
Kosterní soustava: Klid na lůžku znamená hrubý zásah do metabolické přestavby kostí.
Dochází ke zvýšenému odplavování organické i anorganické složky kostí. Důsledkem je
imobilizační osteoporóza. Zvýšeně se odplavuje vápník (močí). U starších osob se vlivem
nedostatku vitaminu D může objevit osteomalacie.
Fyziologické reakce na imobilitu
1
2
3
4
5
6
7
8
9
1.10.2014
2
Pohybová soustava: Za týden klidového režimu může pacient ztratit až 1/3 své aktivní
svalové hmoty, což vede ke svalové atrofii, deformitám končetin a páteře, svalovým
kontrakturám. Další příčinou těchto změn může být i bolest vedoucí k vyhledávání
úlevové polohy.
Ošetřovatelský plán: U pacienta podle možností provádíme nejdříve pasivní, později
aktivní rehabilitaci. Ta spočívá v provádění cviků na udržení rozsahu pohybu. Dále jej
povzbuzujeme k co největší soběstačnosti v základní péči. Stále monitorujeme podíl
bolesti na imobilizaci. Podle potřeby fixujeme při cvičení určitou část těla pacienta
Fyziologické reakce na imobilitu
Gastrointestinální trakt: Imobilita způsobuje značnou nerovnováhu, kdy převažují
katabolické procesy nad anabolickými. Pokles bílkovin v séru (hypoproteinemie) vede ke
změně onkotického tlaku, a tím ke vzniku edémů. Nechutenství může být způsobeno i
psychickými faktory, chuťově nepřitažlivou stravou. Nutná je správná skladba potravy,
popř. výběrová dieta zvolená po konzultaci s dietní sestrou.
Utlumením mobility trávicího traktu je způsobena zácpa. Zde opět hrají velkou roli
psychické vlivy, správná skladby stravy (dostatek ovoce, zeleniny s vysokým obsahem
vlákniny) a aktivní pohyb, popř. podle ordinace podáváme látky ke změkčení a zvětšení
objemu stolice. Dehydratace a ztráta pocitu žízně se projevuje suchými sliznicemi,
sníženým kožním turgorem, což vede ke snazšímu poranění pokožky.
Fyziologické reakce na imobilitu
Kůže a podkoží: Snížený kožní turgor je podpůrný faktor pro vznik otlaků a dekubitů
různého stupně. Proleženiny vznikají při působení tlaku, tření a trhacích sil. K hodnocení
stupně rizika vzniku dekubitů používáme různé stupnice (např. podle Nortonové, podle
Guttmana).
Ošetřovatelský plán: U pacienta provádíme péči o kůži vždy, když je zapotřebí. Omytá
místa dobře osušíme, namáhané oblasti jemně masírujeme a vtíráme prostředky
povzbuzující prokrvení. Používáme pomůcky ke zmírnění tlaku (speciální matrace,
polštáře), často měníme polohu (vedeme polohovací záznam).
Fyziologické reakce na imobilitu
Močový systém: V prvních dnech imobility se může objevit zvýšená diuréza. Dále může
být zvýšeně vyplavován sodík (natriuréza). Dochází ke stagnování moči v ledvinné
pánvičce. Mění se pH moči, která je spíše kyselejší, a mohou vznikat krystalky a
ledvinové kameny. Pokud se jedná o inkontinentního pacienta, je nutné udržovat suché
lůžko. Po vytažení permanentního katétru (PK) může nastat retence moči. Pak je nutné
jednorázové vycévkování nebo opětovné zavedení PK. Zde je důležitý psychologický
přístup a nácvik mikce. Při retenci moči může dojít k reflexu moči, tzn. ke zpětnému toku
moči do pánvičky a riziku vzniku infekce.
Ošetřovatelský plán: Sledování diurézy, charakteru močení, barvy moči, případných
známek infekce.
Nervový systém
CNS je primární regulátor a koordinátor pohybu. Snížení motorické aktivity a
hyperaktivita sympatiku mohou vyvolat různé efekty, např. tachykardii.
Dále se může rozvinout akutní smyslová deprivace, neklid, dráždivost, zmatenost.
Psychika
Imobilita silně zasahuje do psychiky každého pacienta. Mohou se objevit deprese, změny
nálad, apatie. U starších osob často zmatenost, ztráta orientace v prostoru, čase. Mezi
změny v mentálních funkcích patří snížená motivace ke všem činnostem, pocit
bezmocnosti, zhoršený spánek, snížená schopnost rozhodování.
Ošetřovatelský plán: Udržujeme orientaci pacienta časem, místem, osobami.
Usnadňujeme orientaci např. hodinami, kalendářem. Umožňujeme přiměřenou úroveň
stimulace pomocí hudby, televize, rádia, osobním posezením, fotografiemi.
10
11
12
13
14
1.10.2014
3
Podporujeme normální spánek např. prováděním rituálů před usnutím. Pacientovi
vysvětlujeme vše, co budeme provádět v rámci péče a léčby. Pacienta pobízíme ke
slovnímu vyjádření pocitů, otázek. Používáme pomůcky usnadňující a podporující
komunikaci, jako jsou tabulka na psaní, obrázky. Pacient musí mít v dosahu signalizační
zařízení, pokud je schopen je používat. Pokud došlo ke změnám na jeho těle,
povzbuzujeme jej k pohledu na změněnou část těla a debatě o ní, aby došlo k
akceptování změny.
Soběstačnost pacienta
Dělení pacientů podle stupně soběstačnosti:
úplně soběstační, nezávislí na pomoci ošetřovatelského personálu, v relativně dobrém
psychickém stavu; * zčásti soběstační, schopní sebeobsluhy mimo lůžko, ale s pomocí
ošetřovatelského personálu;
zcela nebo částečně soběstační, ale upoutaní na lůžko, možná je psychická
dekompenzace, je u nich nutná menší či větší pomoc ošetřujícího personálu;
nesoběstační, upoutaní na lůžko, s psychickou dekompenzací nebo pacienti v
bezvědomí. Tato skupina pacientů je zcela závislá na péči ošetřovatelského personálu.
Hodnocení soběstačnosti sestra provádí odhadem, pozorováním a měřicími technikami.
Používané testy:
Barthelův test základních všedních činností, ADL, zkrácený mentální bodovací test a další.
ADL – IADL test
ADL: založeno na soudu pacienta, přímé pozorování pacienta během pobytu,
IADL test: nepřímé posouzení
oba napomáhají při rozhodování umístění pacienta do sociálního zařízení a při návrhu
kompenzačních pomůcek
Testy duševního stavu
Geriatrická škála deprese- chybění otázek které jsou prakticky pravidelně u depresí ve
stáří
Pro závažnost kognitivních funkcí – test kognitivních funkcí- MMSE (Mini–mental state
examination)
hodnotí:
1. orientaci,
2. paměť,
3. pozornost,
4. mluvené i psané slovo
5. konstruktivní schopnosti.
Rozvoj soběstačnosti
sestra umí zjistit stupeň soběstačnosti pacienta, * oddělení je vybaveno potřebnými
pomůckami a zařízením,
léčebný režim má aktivovat pacienta a podporovat rozvíjení soběstačnosti,
dlouhodobý pobyt na lůžku by měl být pro pacienta co možná nejmenším rizikem.
Prevence imobilizačního syndromu
Do prevence imobilizačního syndromu patří:
časná vertikalizace (vstávání z lůžka),
trvalá RHB: pasivní, aktivní, dechová cvičení,
podle možností Fowlerova poloha (lepší rozhled, komunikace, orientace, dechová
RHB).
15
16
17
18
19
1.10.2014
4
Ochrana pacienta před nozokomiální infekcí (péče o invazivní vstupy).
Správná výživa: dostatek tekutin, bílkovin, vápníku, ovoce, zeleniny, vlákniny, vitaminu
D, vzhledově a chuťově přitažlivá strava.
Prevence proleženin: hygienická péče, péče o pokožku, využívání polohovacích
pomůcek, antidekubitálních matrací.
Prevence poruch vyprazdňování, sledování diurézy.
Psychická stimulace: rozhovor, hodiny, rádio, TV, fotografie.
Medikace podle ordinace lékaře: antikoagulancia, vazodilatancia, mukolytika.
Individuální přístup, pro člověka upoutaného na lůžko je ošetřující tím, kdo jej spojuje
s ostatním světem.
OPAKOVÁNÍ – PŘÍČINY IS20