Mgr. Kateřina Lojdová, Ph.D.



}Nesoustředěný
}Egoistický
}Střídavě vnímající
}Pasivní
}Kompetitivní
}Dobrý
}
}
}cvičení
}

}významné v rozhovorech „typu pomoc“
}
}aktivita naslouchajícího, který nejen registruje, co a jak sděluje komunikační partner, nýbrž také
na rozhovoru participuje kognitivně, emočně i akčně. Snaží se nejen vyprávějícímu porozumět, ale i
se do něj vciťovat. Verbálně i neverbálně dává vcítění najevo.
}
}charakteristiky aktivního naslouchání

}1. Odstraňte fyzické bariéry komunikace.
}2 . Při naslouchání nebuďte netrpěliví.
}3. Zaměřte se na svůj cíl.
}4. Umožněte dvoustrannou komunikaci.
}5. Tlumočte svůj zájem kladením smysluplných otázek.
}6. Přeformulujte, co řekl váš partner.
}7. Interpretujte, co řekl váš partner.
}8. Hledejte a používejte nonverbální signály.
}9. Používejte dotyk. Pokud ale nejsou dotyky žádoucí, nepoužívejte je.

}První fáze – identifikace emocí, velmi obtížná část, kdy se svěřující může chovat nepředvídatelně,
zkratkovitě, více naznačuje, než konkrétně popisuje své obtíže.
}
}Druhá fáze – vyslechnutí všech faktů, snaha porozumět souvislostem. Je vhodné nechat osobu, která
se svěřuje, volně hovořit o svých potížích. Nepřerušovat ji, ale  dostatečně prokázat stálou
pozornost (např. mimickým vyjádřením účasti, pokynutím  hlavy apod.) Klient si v tuto chvíli uleví,
ale má také možnost sám identifikovat  opravdový a reálný problém, rozebrat příčiny a důsledky
svých potíží.
}
}Třetí fáze – nalezení řešení problémů. Klient sám by měl hledat postupy k řešení  problémů. Každé
řešení, které bude nabídnuto „zvnějšku“, je předem odsouzeno  k tomu, že bylo špatné, nedostatečné
či dokonce škodlivé.

}Popírání pocitů
}Hodnotící reagování
}Zobecňující reagování
}Kladení otázek
}Vyjádření soucitu
}Předsudky a odhadování
}Rady
}Obrana
}Neverbální projevy

}Aktivní naslouchání



}Sebereflexe: co jsem dělal dobře a co chybně