Z á k l a d y   i m u n o l o g i e
s přihlédnutím k imunologii oka
Mikrobiologie a imunologie
BOMI0111s + BTMI0111p
Týden 7 Ondřej Zahradníček
Invaze inkoustových zásobníků 2

Základy imunologie
lImunologie kdysi byla součástí mikrobiologie (a ta zase ještě dřív součástí patologie). Nyní je
však již samostatným oborem. Existují samostatné imunologické laboratoře, nebo jsou součástí
velkých klinických laboratoří
lS imunologií úzce souvisí alergologie a v řadě případů se stává součástí
imunologicko-alergologických oddělení a ústavů.

Základní rozdělení mechanismů obranyschopnosti organismu
Anatomické bariéry a funkční mechanismy
(někdy považovány za součást nespecifické buněčné imunity)
   Vlastní
   imunita
Nespecifická buněčná
Nespecifická látková
Specifická buněčná
Specifická látková

Anatomické bariéry a funkční mechanismy
lKůže – neporušenou kůží proniká jen málo mikrobů
lSliznice – zranitelnější, ale zase má spoustu mechanismů, jak čelit infekci
lFunkční mechanismy: pohyb řasinek, kýchání, kašlání, smrkání, zvracení, průjem, močení (vypuzení
proudem moče)
lProstředí nevyhovující mikrobům: nízké poševní pH, normální bakteriální mikroflóra, zvýšená
teplota u viróz apod.

l1 – vnější hradba (kůže)
l2 – vnitřní opevnění (hematoencefalická bariéra)
l3 – dubová brána (sliznice – slabší než hradby, ale pevná)
l4 – stoka (teoreticky možnost vniknout dovnitř, ale proud odpadní vody brání vniknutí)
l5 – obránci hradu (buněčná imunita)
l6 – vylévání horké vody přes hradby (vylévání produktů toxických pro útočníka, humorální imunita)
Imunitní hrad
Hrad Imunštejn

Nespecifická buněčná imunita
lfagocyty – podílejí se na pohlcování buněk
–neutrofily (mikrofágy) – je jich nejvíc, mají krátkou životnost; zralé neutrofily se nedělí (musí
"uzrát" nové)
–monocyty (v krvi) / makrofágy – (ve tkáních) – dlouhá životnost, mohou se dělit
–dendritické buňky a další antigen prezentující buňky
lbazofily (v krvi) a mastocyty/žírné buňky (ve tkáních) – po aktivaci (kontaktu s cizorodým
materiálem) uvolňují histamin a jiné látky
leozinofily – zmnoženy u některých typů alergie a u napadení organismu některými parazity („červy“)
lNK-buňky (z anglického natural killer) přímo, bez imunizace zabíjejí cizorodé nebo i vlastní, ale
"zvrhlé" buňky (nádorové, nakažené)
lpodílejí se i trombocyty

Buňky prezentující antigen
lAntigen prezentující buňky (antigen presenting cells – APC) jsou především dendritické buňky,
makrofágy, B-lymfocyty, aktivované T-lymfocyty a další fagocytující buňky
lAPC rozeznají cizorodou buňku, protože jí chybí na povrchu specifický HLA antigen (vizte dále) a
fagocytují ji (= pohltí ji)
lNásledně vystaví na povrch její antigeny zabudované do molekulární kapsy individuálně specifických
proteinů. Smyslem této akce je vytvoření specifické imunity

Nespecifická humorální imunita
lProteiny akutní fáze (včetně některých složek komplementu, i když ten je uveden zvlášť)
lKomplement je soubor sérových bílkovin, schopných po aktivaci navodit rozpad některých buněk.
lCytokiny tvoří velmi rozmanitou skupinu signálních peptidů, některé mají i hormonální funkci.
Jejich úkolem je komunikace mezi buňkami specifické a nespecifické imunity. Patří sem
–interleukiny
–chemokiny
–interferony (vyskytují se hlavně u virových infekcí)
lZvláštní postavení má histamin. Je zodpovědný za rozvoj takzvaných atopických příznaků (rýma,
astma, kopřivka) a při jeho zvýšené přítomnosti pacient pociťuje svědění

Reakce akutní fáze
lJe to fyziologický děj, který se rozvíjí
–při zánětu (lokálním či systémovém)
–při poškození tkání (i chirurgickým výkonem)
–při nádorovém bujení
–v menší míře i jindy (extrémní fyzická zátěž, akutní infarkt myokardu, kolem porodu)
lProteiny akutní fáze jsou složky, jejichž množství se při zánětu velmi rychle zvedne.
–Ze složek imunitní reakce sem patří především C-reaktivní protein, složky komplementu  C3 a C4,
dále takzvaný tumor necrosis factor α (TNF-α) a interleukiny 1 a 6 (IL-1, IL-6).
–Mimo to patří mezi proteiny aktivní fáze i řada jiných látek, které mají jinou funkci, případně
jejich funkce není známá, například prokalcitonin
lJejich stanovení může mít význam při vyhodnocení, zda jde např. o bakteriální infekci apod.

Komplement
lKomplement je další významná součást nespecifické humorální imunitní odpovědi, který se ale
významně uplatňuje i v případě využití specifické imunity. Složky komplementu jsou aktivovány
jednou ze tří cest. Dále se kaskádovitě aktivují navzájem a tím spouštějí imunitní reakci.
lTvoří jej asi 30 sérových a membránových proteinů, většinou tzv. beta-globulinů které kooperují
mezi sebou a s dalšími imunitními mechanismy.
lHlavními složkami je 9 sérových proteinů C1 − C9, dále faktory (B, D, P), inhibitory a
inaktivátory (H, I). Většina jich je syntetizována v játrech, ostatní v makrofázích a
fibroblastech.

Odbočka – vysvětlivka: elektroforéza bílkovin
lSoučástí krve (a to její tekuté části, tedy plasmy) je řada různých bílkovin. Tyto bílkoviny lze
rozdělit elektroforézou, přičemž křivka přístroje zaznamená zpravidla několik vrcholů: albuminy,
alfa-globuliny, beta-globuliny a gama-globuliny. Jak již bylo řečeno, složky komplementu najdeme
většinou mezi beta-globuliny. Gama-globuliny jsou většinou protilátky (říká se jim také
imunoglobuliny)
lPři některých patologických pochodech v těle je výsledek elektroforézy abnormální. Může se to
týkat i některých poruch imunity.

Jak například funguje nespecifická imunita
lChemotaxe – "přilákání" leukocytů do místa zánětu
lOpsonizace – "ochucení" baktérií, aby "chutnaly" leukocytům (spíše zdrsnění buněčné stěny, bez
kterého by nemohly být pohlceny)
lVyvolání horečky (protože zvýšená teplota ničí některé mikroby, zejména viry; příliš vysoká
teplota už ale škodí)
lMobilizace některých hormonů a naopak utlumení těch, které nejsou při infekci potřeba
lSpousta dalších vlivů na chování makroorganismu

Specifická buněčná imunita
lJe zaměřená hlavně na nitrobuněčné parazity – viry, původce TBC). Uplatňuje se také při
protinádorové imunitě. Organismus při jejím použití vlastně nebojuje s mikroby, ale s napadenými
nebo poškozenými buňkami.
lSpecifickou buněčnou imunitu zajišťují zejména T-lymfocyty. Ty zrají v brzlíku a částečně i jinde.
lNa povrchu T-buněk se nachází mimo jiné tzv. T-buněčný receptor a další markery (zejména CD3, CD8
a CD4). Podle jejich přítomnosti se rozlišují takzvané TH lymfocyty (pomahačské, stimulují imunitní
reakci např. tvorbou cytokinů) a TC lymfocyty (cytotoxické, zabíjejí buňky)

Specifická látková imunita
lJe založena na tvorbě protilátek proti jednotlivým cizorodým strukturám Protilátky se vyskytují
v krvi i tkáních (ale laboratorně se vyšetřují většinou v krvi, respektive v séru).
lJsou to bílkoviny – gama globuliny.
lJejich molekula má tvar písmene Y.
lJsou produkovány diferencovanými B-lymfocyty, kterým říkáme plasmatické buňky. Protilátka se vždy
vytváří jako odezva makroogranismu na podráždění určitým mikrobem (nebo aspoň jeho antigenem).

01 antibodystructure
Funkce protilátek
lÚčinek protilátek není vždy stejný. Závisí na třídě protilátek (vizte dále) a také na tom, zda má
protilátka působit proti viru, bakterii, bakteriálnímu toxinu či jinému „vetřelci“. Nejdůležitější
účinky jsou
–přímé zneškodnění (neutralizace) – možné jen u virů a bakteriálních jedů, ne však (zpravidla) u
celých baktérií. Laboratorně se využívá v případě neutralizačních reakcí
–opsonizace – zdrsnění povrchu bakterií, zejména opouzdřených, s cílem usnadnit fagocytózu
–posílení funkce komplementu a jeho mnohem rychlejší aktivace než v případě nespecifické imunity
–zamezení adhezi bakterií (slizniční imunita)
www.genscript.com/antibody.html.

Co je to antigen
lje to cizorodá struktura, případně narušená původně vlastní struktura, která vyvolává tvorbu
protilátek
lje to vždy makromolekula (bílkoviny, polysacharidy, nukleové kyseliny); malé molekuly (takzvané
hapteny) jsou antigenní jen po navázání na nějakou makromolekulu
lna vlastních buňkách jsou také přítomny antigenní znaky – jde o tzv. histokompatibilní (HLA)
antigeny. Organismus jimi rozeznává „vlastní“ od „cizího“. Jako antigeny v pravém slova smyslu by
se uplatnily při přenesení do cizího organismu. Jejich určování má význam při transplantacích nebo
při určení otcovství.
l

Příklady antigenů
lmikrobiální antigeny jsou různé povrchové struktury mikrobů (bílkoviny, polysacharidy apod.), nebo
jejich produkty (například některé mikrobiální jedy – toxiny)
lalergeny jsou antigeny ze zevního prostředí (zvířecích chlupů, rostlin apod.), které vyvolávají
přecitlivělost.
lautoantigeny jsou vlastní antigeny, které se změnily a imunitní systém je přestal tolerovat. Pokud
systém ovšem netoleruje ani antigeny, které by měl, jde o autoimunitní chorobu (vizte dále)
lnádorové markery – změněné znaky na nádorových buňkách

Třídy protilátek
l IgG –  k této třídě největší část protilátek. Začnou se tvořit později, ale po prodělané infekci
zůstává celoživotně určitá hladina IgG proti danému mikrobu. Procházejí placentou, takže pokud je
má novorozenec, pocházejí většinou od matky.
l IgM – mají velkou molekulu (pentamer – pět základních jednotek spojených tzv. spojovacími
řetězci). Placentou neprocházejí. Tvoří se jako první při infekci i při očkování. Zvýšená hladina
ukazuje na čerstvou infekci, nepřetrvává dlouho.
l IgA – jsou zodpovědné za tzv. slizniční imunitu
l IgD – stopová množství, funkce málo známá
l IgE – souvisí s přecitlivělosti (alergií) a s přítomností některých parazitů (červů)

03 Antibody%20function
http://www.uccs.edu/~rmelamed/MicroFall2002/Chapter%2017/Antibody%20function.jpg


Protilátky IgG a IgM
lPrůběh protilátek při infekci
ljako první se tvoří IgM, jejich hladina ale brzo zase klesá, a to až na nulu
laž později se začínají tvořit i IgG, později také klesají, ale neklesnou na nulové množství, malé
množství přetrvá dlouhodobě až celoživotně (imunologická paměť)
lProtilátky u novorozence
lnovorozenec má nejprve IgG od matky
lpak si začne tvořit své vlastní IgM a pak i IgG

Lymfoidní tkáně – kde se soustřeďují imunitní buňky
lslezina – největší lymfatický orgán v těle.
llymfatické cévy a na nich umístěné mízní uzliny.
lmandle (krční, nosní, tzv. jazyková) – tvoří tzv. Waldeyrův mízní okruh, bojují proti infekci
hltanu.
lbrzlík – ke stáří je nahrazován tukem, hlavní funkce v dětství (imunokompetence T-lymfocytů).
lkostní dřeň – vznik leukocytů a dalších buněk imunity
lapendix – významná součást tzv. MALT (mucosa asociated lymphatic tissue – slizniční lymfatická
tkáň). Někdy je proto nazývaný „břišní mandle“.
lPro imunitu jsou nepostradatelná také játra, i když mezi lymfoidní tkáně jako takové nepatří.

Imunodeficity 1
lImunodeficit znamená, že některé složky imunitního systému chybějí nebo jsou defektní. Mohou být
vrozené (geneticky dané) nebo získané (infekce virem HIV – AIDS). Podle toho, do chybí, rozeznáváme
několik typů:
lDeficity nespecifické buněčné imunity. Zde chybějí některé typy bílých krvinek, zejména
neutrofily. Projevuje se to sklonem ke kožním infekcím a vzniku hnisavých ložisek (abscesů). Léčba
spočívá v transfúzi leukocytárních koncentrátů (koncentrované bílé krvinky)
lDeficity nespecifické humorální imunity. Nejčastěji jde o nedostatek komplementu. Bývá zde sklon
k bakteriálním infekcím. K léčbě se používá mražená plasma, protože obsahuje komplement.

Imunodeficity 2
lDeficity specifické buněčné imunity (T-lymfocytů). Bývá zde sklon k infekcím virovým,
parazitárním, plísňovým, případně k tuberkulóze. Do této skupiny patří i AIDS.
lDeficity specifické humorální imunity. Chybějí některé třídy protilátek (imunoglobulinů).
Projevuje se sklon ke všem infekcím, ale hlavně bakteriálním. V rámci léčby se pacientovi dodají
čištěné imunoglobuliny, nejlépe lidské

Imunologická přecitlivělost
lje chorobný stav nadměrné imunity
lAlergie časného typu – atopická onemocnění
–Po kontaktu s alergenem (pyl, prach, roztoči, chlad, plísně, potraviny) se uvolní IgE, histamin a
látky rozšiřující cévy
–Projevy mohou být různé, i podle typu kontaktu:
lalergická rýma
latopické astma ("záducha" v průduškách)
latopická dermatitida (kopřivka)
lprůjmy, zvracení, bolesti břicha
lanafylaktický šok – nejzávažnější, nastává při proniknutí alergenu do krevního oběhu

Další typy přecitlivělosti
lPřecitlivělost pozdního typu
–souvisí s buněčnou imunitou
–po setkání se známým antigenem se projeví se zpožděním (24–48 h)
–neinfekční záněty kůže – např. po chemikáliích; odvrhnutí štěpu (někdy až po letech)
–využití: tuberkulínová zkouška
lPřecitlivělost cytotoxická a imunokomplexová
–buňky poškozeny specifickými protilátkami a jejich komplexy s  antigenem (imunokomplexy) – např.:
transfúzní reakce, sérová nemoc, hemolytické anémie
lPřecitlivělost stimulační
–přecitlivělost vyvolává nadprodukci některých hormonů (např. štítné žlázy)

Nemoci z autoimunity
lporušena tolerance vlastních antigenů
lnapř.: různé krvácivé a revmatické nemoci
lpříčina: zpravidla jistá antigenní „podobnost“ některých vlastních struktur s některými mikroby
62 arf
http://mednote.co.kr

Imunologické laboratoře
lImunologické laboratoře fungují zpravidla v rámci velkých nemocnic (např. Ústav klinické
imunologie a alergologie ve FN u sv. Anny v Brně – ÚKIA), v rámci klinicko-laboratorních v provozů
(v Brně například soukromé zařízení AKI), případně v rámci velkých laboratorních provozů
(sdružujících biochemické, hematologické, imunologické i jiné laboratoře)
lČasto nejde jen o laboratorní provoz, ale i o práci s pacienty, jejich klinické vyšetřování
imunologické i alergologické. Tato práce je již nad rámec našeho povídání, patří spíše do interny

Práce imunologické laboratoře
lImunologická laboratoř vyšetřuje zpravidla krev. Podstatná může být buněčná složka (zejména bílé
krvinky), ale také plasma/sérum (humorální složky imunity).
lZákladem práce je stanovení jednotlivých složek imunity: imunoglobulinů, jednotlivých typů
lymfocytů (CD4, CD8… jejich poměr je významným markerem zánětlivých, autoimunitních a nádorových
procesů) a podobně
lStanovuje se také histamin a další složky nespecifické humorální imunity

Stanovení protilátek v imunologii
lImunologové stanovují především
–celkové množství jednotlivých tříd imunoglobulinů
–specifické imunoglobuliny proti alergenům, chladovým aglutininům, nejrůznější typy autoprotilátek
(typické pro autoimunitní choroby, celiakii apod.), případně cirkulující imunokomplexy
antigen-protilátka
–zpravidla však nestanovují množství protilátek proti mikrobiálním antigenům, to zůstává součástí
práce mikrobiologie (serologie)

Imunoterapie (léčení imunopreparáty)
l(profylaxe, prevence i léčení chorob)
lImunizace – viz dále
lImunosuprese – potlačení imunitních reakcí – u nadměrné nebo špatné imunity
lImunostimulace – povzbuzení nedostatečné imunity
lDesenzibilizace – podávají se mikrodávky antigenu, aby si na ně organismus "zvykl" a nereagoval
přehnaně; dávky se postupně zvyšují

Imunizace – princip
lImunizace je založena na posílení specifické látkové, méně často i buněčné imunity
lHladovému muži na břehu řeky
–nachytáme ryby – pasivní imunizace
–pomůžeme, aby se naučil ryby chytat – aktivní imunizace
–někdy kombinujeme obojí

Pasivní imunizace
lDo organismu jsou vneseny už hotové protilátky nebo sérum, které je obsahuje.
lNevýhoda: protilátky od cizího člověka nikdy nejsou stejné, fungují méně účinně a postupně se jich
tělo zbavuje (krátkodobý účinek)
lVýhoda: organismus je chráněn okamžitě. Nevýhodu krátkodobého účinku lze odstranit, pokud pasivní
imunizaci zkombinujeme s aktivní (například u tetanu)

Možnosti pasivní imunizace
lNespecifická séra
–z krve mnoha dárců
–obsahují protilátky proti mnoha běžným chorobám
–obsahují i také řadu nežádoucích složek
–proto se s  jejich používáním čím dál více váhá
lSpecifické protilátky – příklady
–TEGA – proti tetanu
–HEPAGA – proti hepatitidě B
–BOSEA – globuliny proti botulismu
–GASEA – proti plynaté sněti

Aktivní imunizace
lAktivní imunizace = očkování: do organismu je vnesena očkovací látka, obsahující antigen. Tělo je
antigenem "vyprovokováno" a vytváří protilátky.
lOčkování proti TBC – výjimka: cílem zde není vyvolat tvorbu protilátek,ale tvorbu buněčné imunity,
což souvisí se zvláštními mechanismy u TBC infekce

Očkovací látky proti bakteriálním nákazám I
lOčkování živými bakteriemi se používá u tuberkulózy. Očkování se provádělo ihned po narození.
Nesmí se nepřeočkovat se, jen se kontroluje stav imunity tzv. tuberkulínovým testem. (Pokud se
očkování „ujalo“, mohlo by přeočkování způsobit komplikace, např. vřed v místě očkování.)
lBakteriny – celé usmrcené bakterie. Například starší, dnes už většinou nepoužívaný typ očkování
proti černému kašli, způsobenému Bordetella pertussis.

Očkovací látky proti bakteriálním nákazám II
lAnatoxiny neboli toxoidy – tam, kde bakterie škodí hlavně prostřednictvím toxinů (jedů). Anatoxin
= jed zbavený jedovatosti (toxicity), který si zachovává antigenní působení. Např. očkování proti
tetanu a záškrtu.
lČištěné povrchové antigeny (např. polysacharidové), např. nové očkování proti černému kašli,
očkování proti Haemophilus influenzae b, Neisseria meningitidis aj.

Očkovací látky proti virovým nákazám
lŽivé vakcíny – pěstují se oslabené kmeny virů na buněčných kulturách. U oslabených osob mohou
vyvolat různé reakce. Spalničky, zarděnky, příušnice; na lžičce podávaná (IgA!!) – dětská obrna
(Sabin).
lUsmrcený virus. Virus je vypěstován a poté usmrcen, nejčastěji formaldehydem. Klíšťová
encefalitida, žloutenka A
lChemovakcíny. Antigen byl získán „chemickou“ cestou (rekombinací DNA). Např. látka Engerix proti
hepatitidě B.

Očkování hrazená státem
lZákladní očkování – dnes devět onemocnění, proti nimž se očkuje tzv. očkovacího kalendáře (dnes
hexavakcína, trivakcína MMR + přeočkování)
lTato očkování jsou povinná a jsou zdarma. Odmítnou je lze ze závažných důvodů.
lZvláštní postavení má očkování proti pneumokokům (není povinné, ale je zdarma) a proti tuberkulóze
(od roku 2010 již není povinné pro všechny děti, ale matka musí vyplnit dotazník a v případě, že
patří do rizikové skupiny, kontaktovat tzv. kalmetizační stanici

Další očkování
lOčkování u profesionálního rizika (hepatitida B nebo i chřipka u zdravotníků, klíšťová
encefalitida u lesníků)
lOčkování před cestou (žlutá zimnice, dengue, japonská encefalitida…)
lOčkování pro oslabené (chřipka, pneumokoková vakcína v nemocnici)
lOčkování profylaktické (vzteklina)
lOčkování na přání (chřipka, klíšťová encefalitida)

Očkovací kalendář 2009 a jeho nedávné změny
ockovani1
www.babyonline.cz
posunuta dříve

Očkování proti TBC
lOčkuje se samostatně, očkovalo se první týden po narození. Nyní maminka vyplní dotazník a pokud
patří do rizikové skupiny, kontaktuje kalmetizační stanici s domluví se na případné potřebě
očkování
lBěhem dalších let se provádí tzv. tuberkulinová zkouška – kožní test buněčné imunity. Pokud je
negativní, očkuje se znovu. Pozor, očkovat ty, kteří imunitu mají, by bylo nebezpečné
lV devadesátých letech ve dvou krajích experimentálně pozastaveno. Pro velký nárůst počtu případů
TBC rychle obnoveno a děti doočkovány. Nyní však po urputné diskusi rozhodnuto o ukončení očkování
(byla spousta argumentů pro i spousta argumentů proti)

Očkování proti TBC
05 BCG
Calmette-Guérinův bacil (odtud pojem „kalmetizace“)
www.indoindians.com/health/vaccine.htm

Očkování proti tetanu
lOčkuje se v kombinaci spolu s dalšími pěti chorobami
lKromě přeočkování hexavakcínou v prvním roce života se v 11–12 letech přeočkovává i trivakcínou
(klasické „di-te-pe“)
lLátka je anatoxin (toxin zbavený toxicity, ale se zachovanou antigenní účinností)
lTetanus dnes není běžný, ale je natolik závažný, že očkování je stále namístě. Tetanická
klostridia se i dnes vyskytují ve střevě zvířat, a tedy i v zemi, pokud by se neočkovalo, bylo by
riziko velké

Očkování proti záškrtu
Očkování proti černému kašli
lOčkuje se v kombinaci
lKromě přeočkování hexavakcínou v prvním roce života se v 11–12 letech přeočkovává i trivakcínou
(klasické „di-te-pe“)
lLátka proti záškrtu je anatoxin, proti černému kašli jde o směs anatoxinu a dalších antigenů
lZáškrt i černý kašel je stále aktuální, zejména vzhledem k migraci z postsovětských republik,
proto se uvažuje o rozšíření současného očkování. Už dnes je možno se dobrovolně nechat očkovat i v
dospělosti.

Očkování proti „Hib“
lJde o očkování proti Haemophilus influenzae, a to proti opouzdřeným kmenům s pouzderným typem b
lLátka je čištěný polysacharid
lOčkuje se v kombinaci
lBylo zavedeno před několika lety a po jeho zavedení významně poklesl počet invazivních
hemofilových infekcí předškoláků (záněty mozkových blan, plic, příklopky hltanové)

Očkování proti hepatitidě B
lOčkuje se v kombinaci (u těch, kteří nebyli očkováni jako malé děti, i samostatně nebo dohromady s
hepatitidou A). Očkovací látka je vakcína vyrobená rekombinantně na kvasince Saccharomyces
cerevisiae
lDalší z poměrně nedávno zavedených očkování – i dříve ovšem používáno, ale jen u rizikových skupin
(např. děti HBsAg pozitivních matek) či profesního rizika (zdravotníci)

Očkování proti dětské obrně
lNedávno se přešlo na injekční Salkovu vakcínu (usmrcený virus) která umožňuje kombinaci s několika
jinými vakcínami (hexavakcína)
lPřeočkování v 10–11 letech se očkuje samostatně
lDříve se používala se perorální Sabinova vakcína – živý virus. Je velmi účinná, ale má riziko
komplikací, i když jen nepatrné
lU nás se dětská obrna nevyskytuje, ale vyskytuje se v Asii a nedávno i v JV Evropě, takže cíl,
kterým je celosvětová eradikace tohoto závažného onemocnění, je ještě daleko

Salk a Sabin
07 2006052500751501 01 Stamp-ctc-polio-vaccine
http://www.hindu.com/seta
http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Stamp-ctc-polio-vaccine.jpg

Očkování proti spalničkám
lOčkuje se v trojici se zarděnkami a příušnicemi, ve všech třech případech jde o živé atenuované (=
oslabené) viry
lU těchto očkování se nejčastěji objevují pochyby, jestli je nutné a vhodné
lOvšem spalničky jsou poměrně nepříjemné, pro dítě bolestivé onemocnění, a způsobují ekonomické
ztráty (absence rodiče v práci)
lExistuje i riziko sklerotizující spalničkové panencefalitidy (zánětu mozku), hlavně u dospělých.
Je velmi vzácné, ale závažné.

Očkování proti zarděnkám
lS tímto očkováním se začalo v 80. letech, nejprve byly očkovány dívky ve 12 letech a pak i všechny
dvouleté děti
lTaké zarděnky v době před očkováním znamenaly velké ekonomické ztráty, komplikace pro školy a
školky apod.
lZarděnky jsou také nebezpečné u těhotných, kde existuje riziko potratu u infikovaných žen.

Očkování proti příušnicím
lPro příušnice platí prakticky totéž co pro předchozí dvě choroby
lZatímco zarděnky byly nebezpečné těhotným dámám, příušnice hrozí spíše pánům (dospělým) – riziko
zánětu varlat (orchitidy), vedoucí až k neplodnosti

08 MMR-vaccine
Očkování „MMR“ (measles, mumps, rubella = spalničky, zarděnky, příušnice
04 MeaslesInjection
http://www.brown.edu/Courses/Bio_160/Projects2000/MMR/mmrmeaslesvaccine.htm
www.sciencemuseum.org.uk

Očkování proti chřipce
lOčkovací látka se připravuje z kmenů pěstovaných na vaječných zárodcích nebo buněčných kulturách
lV poslední době populárnější než dříve, vzhledem k riziku tzv. aviární chřipky (H5N1) a později
hlavně „prasečí“ chřipky (H1N1)
lU chřipky je ovšem třeba počítat s rizikem antigenního driftu (drobné změny antigenní struktury) a
shiftu (větší antigenní posuny). Proto očkování nezanechává trvalou imunitu a musí se každý rok
obnovovat

Očkování proti chřipce
02 vaccine
whyfiles.org/195bird_flu/4.html

Očkování proti klíšťové encefalitidě
lČasto žádané očkování – ovšem lidé většinou nechávají očkovat děti, ačkoli onemocnění probíhá
závažněji u dospělých, zejména starších. Do 6 let se nedoporučuje (příliš velká zátěž organismu
dítěte při současném očkování s pravidelnými očkovacími látkami)
lOčkuje se dvěmi dávkami zpravidla v.zimním období, třetí („boosterová“) dávka následuje další
zimu. Doporučuje se po třech letech přeočkovat
lNechrání samozřejmě proti borelióze

Očkování proti pneumokokovým infekcím
lOčkování proti pneumokokům je první a zatím jediné, které není povinné, je ale bezplatné. I když
se proti němu ozývají různé hlasy, lze toto očkování spíše doporučit
lPneumokok je u dětí původcem zánětů plic, paranasálních dutin, středního ucha, a také původcem
sepsí a meningitid.
19 Streptococcus%20pneumoniae
http://contanatura.net/arquivo/Streptococcus%20pneumoniae.jpg

Dostupné očkovací látky
lPolysacharidová vakcína – pro oslabené dospělé
–PNEUMO 23 (23 serotypů)
lKonjugované vakcíny – vhodné pro děti
–Prevenar (7 serotypů)
–Prevenar 13 (13 serotypů)
–Synflorix (10 serotypů + záškrt, tetanus a dávivý kašel)

Různé obrázky pneumokoka
crosssection_streptococcus pneumo pneumokokken2
http://www.uni-tuebingen.de
http://www.uni-tuebingen.de
www.students.stedwards.edu
36 streptococcus_pneumonia050217
http://www.cbc.ca/gfx/pix/streptococcus_pneumonia050217.jpg

Další očkování
lproti planým neštovicím (1)
lproti různým tropickým chorobám
lproti rakovině cervixu – dvě očkovací látky, proti samotné rakovině cervixu chrání dobře obě,
jedna chrání i proti jiným potížím
lproti HIV (výzkum)
03 smallpox%20vaccine
1
http://www.kimtran.net

Nežádoucí účinky očkování
lBylo by nezodpovědné tajit, že očkování může mít i nežádoucí následky.
lPravda je i to, že mohou být i příčinou smrti.
lPříčinou nepříznivé reakce může být
–alergie na některou složku očkovací látky (nejen na antigen, ale i na látky pomocné)
–podráždění imunitního systému, zejména u osob s narušenou imunitou
–u oslabených virů a bakterií může i proběhnout vlastní onemocnění, ovšem velmi slabě

Jsou důvodem proč neočkovat?
lDíky očkování již lidé často zapomínají na dobu, kdy po ulicích chodili lidé s aktivní
tuberkulózou, kteří byli hrozbou pro ostatní. Zapomínají na tělesně postižené děti po prodělané
dětské obrně. V poslední době navíc některých nemocí opět přibývá (například se to týká černého
kašle).
lI zdánlivě „neškodné“ nemoci, jako jsou třeba příušnice či zarděnky, hrozí komplikacemi,
poškozením plodu u těhotných a podobně.

„Mám právo nenechat své vlastní dítě naočkovat“?
l„Moje dítě“ Dítě není majetkem matky. Tak jako matka nemá právo dítě týrat nebo ho jen tak přestat
posílat do školy, tak také nemá právo ohrozit jeho zdraví tím, že ho bezdůvodně nenechá očkovat.
lA navíc: Nenaočkovat dítě znamená ohrozit třeba i cizí dítě, které nemohlo být naočkováno ze
zdravotních důvodů. Čím menší je proočkovanost populace, tím větší je riziko vzniku epidemického
výskytu nemoci.
lNa druhou stranu není správné např. kriminalizovat matky, které odmítají očkovat děti například z
důvodu přesvědčení. Vše se musí dít citlivě a opatrně.

Povinné očkování: ano či ne?
lVe většině západoevropských zemí je většina očkování nepovinných.
lMáme si je ale brát za vzor? Odborníci v některých těchto zemích nám závidí náš současný systém
lNavíc v těchto zemích není mezi lidmi zakořeněná tak velká „nechuť proti všemu oficiálnímu“, takže
mnoho lidí se nechává očkovat, i když nemusí (lze pochybovat, že by to tak bylo i u nás, kde jsou
lidé zvyklí u piva nadávat na všechno, co je „doporučeno shora“)
lMůj osobní názor je tedy v tuto chvíli spíše ano

Opačný extrém
lJe ale i opačný extrém: někteří lidé pod tlakem reklamy vyžadují očkování, která pro ně či jejich
děti nejsou vhodná
lNapříklad u dětí do šesti let je zbytečné zatěžovat jejich organismus očkováním proti klíšťové
encefalitidě. Takové děti jsou neustále prohlíženy rodiči, takže riziko, že by klíště bylo dost
dlouho přisáté, je zanedbatelné. U malých dětí má onemocnění zpravidla navíc lehký průběh.
lVěřme autoritám, pokud něco doporučují nebo nedoporučují, většinou k tomu mají dobré důvody.

Lokální imunita oka
lOko bylo dříve považováno za tzv. imunologicky privilegované místo. Soudilo se tak z toho, že oční
infekce jsou relativně málo časté na to, jak dobře přístupné je oko z venkovního prostředí
lDnes víme, že vedle tzv. hematookulární bariéry se uplatňuje také řada regulačních procesů, které
v oku probíhají

Slzy a spojivka
lSlzy poskytují ochranu oka především mechanickým odplaváním mikrobů i nečistot ze spojivkového
vaku
lSlzy také obsahují lysozym a protilátky, zejména sekreční formu IgA (tzv. sIgA), která opsonizuje
bakterie
lSpojivka působí nejen jako mechanická bariéra, ale obsahuje také množství neutrofilů, lymfocytů,
plasmatických buněk. Bakterie jsou odstraňovány fagocytózou. I zde se uplatňuje lysozym

Lokální podráždění spojivky
lPři místním podráždění se spojivka překrví, je patrný otok a do spojivky se dostávají bílé
krvinky. V případě atopické reakce se vyskytne alergická konjunktivitida s pocity svědění a pálení,
často společně s alergickou rhinitidou (rýmou)
lExistují i reakce, které jsou projevem oddálené přecitlivělosti na různé mikrobiální antigeny.
Typická je u stafylokokových zánětů spojivky a očního víčka. Podílejí se na ní T i B lymfocyty.
Tato reakce se nazývá flykténa. Dříve se reakce vyskytovaly u TBC

Rohovka a přední komora oka
lRohovka téměř neobsahuje cévy ani bílé krvinky. Při podráždění do rohovky putují tzv.
Langerhansovy buňky, zároveň s tím se v rohovce objeví cévy – tzv. vaskularizace, při které rohovka
přestane být průhledná
lPři vstupu antigenu do přední komory oční se objeví speciální útlum imunitní odpovědi. Jde o
cílenou reakci, ne jen o „imunitní nevšímavost“, jak se myslelo dřív. Fenomén je označován jako
ACAID (Anterior Chamber Associated Immune Deviation). Podílejí se na něm interleukiny a různé typy
lymfocytů. Významný je tzv. cytokin TGF beta

Čočka a živnatka (uvea)
lČočka je zvláštní svým izolovaným vývojem v časné embryogenezi. Antigeny vlastní čočky jsou
imunitním systémem vnímány jako cizí. Za normálních okolností ale rozvoji zánětu brání tlumivé
mechanismy. Někdy ale regulační mechanismy nestačí, tímto způsobem vznikají i některé případy
katarakt – šedých zákalů.
lŽivnatka čili uvea (= cévnatka, duhovka a řasnaté tělísko) je místo, kde mohou pobíhat různé typy
zánětů, ale mnoho se o tom neví (obtížný výzkum). Zajímavé je, že při napadení živnatky jednoho oka
dochází k reakci i na zdravém oku. Tomuto jevu se říká sympatická oftalmie

Sítnice
lBuňky sítnice produkují různé speciální cytokiny, které modulují místní imunitní odpověď.
lNěkdy v sítnici vznikají autoimunitní záněty. Podílí se na nich tzv. retinální S antigen.
V pokusech na zvířatech došlo ke vzniku tzv. experimentální autoimunitní uveitidy, jejíž příznaky
byly podobné některým případům lidských nemocí.

Děkuji za pozornost
07 antibody-puzzle
www.dep.anl.gov/S3A/antibody-puzzle.JPG