Fyziologické funkce
LFMU KATEDRA OŠETŘOVATELSTVÍ
Mgr. Vladimíra Pekaříková, DiS.
Tělesná teplota
 je vedlejším produktem metabolismu
 člověk je teplokrevný živočich se stálou
teplotou
 zdravý organismus zachovává
rovnováhu mezi produkcí a ztrátou tepla
Produkce tepla
 bazální metabolismus
 svalová aktivita – maximální svalová aktivita
může zvýšit produkci tepla až 50násobně
 hormony – ŠŽ Tyroxin ↑ buněčný
metabolismus
 zvýšená teplota tělesných buněk – na zvýšení
teploty o 1 ํC musí v těle probíhat o 12% víc
chemických reakcí
Ztráta tepla
 radiace – sálání, tepelné záření, ztráta
55 – 60%
 konvekce – proudění, proudem krve z
činných orgánů do ostatních částí těla,
ztráta 15%
 evaporace – vypařování, pocením, 10%
 kondukce – vedení, výměna tepla při
styku těles, 1%. Pozor ve vodě 23x více
Řízení tělesné teploty
 termoregulačním centrem v hypotalamu
 vasokonstrikcí či vasodilatací kožních
cév
 v dutinách – hrudní, břišní, pánevní je
TT 37 ํC
 povrchová tělesná teplota 36 – 36,9 ํC
Faktory ovlivňující TT
 věk – labilnější děti, lidé ↑75 let
 denní doba – kolísá až o 2 ํC, nejnižší
4.-6. hod ráno, nejvyšší 18.-20.hod
 tělesná aktivita
 hormony – estrogen v době ovulace
↑0,35 ํC, dále tyroxin, adrenalin,
noradrenalin
 okolí – vlhkost vzduchu atd…
Místa měření TT
 ústa
 podpaží – axila
 konečník – rektum
 tříslo
 pochva
 kůže
Tělesná teplota
42 ํC hyperpyrexie
39,1 - 42 ํC febris
38,1 – 39 ํC hypertermie
37,1 – 38 ํC subfebrilie
36 – 36,9 ํC normotermie
pod 35 ํC hypotermie
Rozdíl TT na jednotlivých
místech
 při měření TT na jiném místě než v axile
zaznamenáváme rozdílné hodnoty
 ústa + 0,3 ํC
 konečník + 0,5 ํC
Typy horečky
 Intermitentní – střídavá, období horečky se
střídá s obdobím normální TT (zhoubné
nádory, zánět žlučníku, sepse).
 Remitentní – kolísavá, v průběhu dne TT
kolísá až o 3 ํC (hnisavé procesy).
 Rekurentní – návratná, střídání horečnatých
stavů s 1-2dny normální TT (malárie, břišní
tyfus).
 Kontinuální – přetrvávající s denními výkyvy
max. o 1 ํC (zánět plic, onemocnění viry,
streptokoky)
Druhy teploměrů
 rtuťový
 digitální
 páska na měření tělesné teploty
 termistorový
Vlastní měření TT
 Axiální: 5 – 9 min.
 Rektální: nejvíce u malých dětí, olej či
vazelínou potřeme, měříme 2 – 5 min.
 Orální: 15 min po jídle, pití, kouření,
měříme 2 – 3 min.
 Vaginální: než žena vstane z lůžka,
8 – 10 min.
Pulz
 je to náraz krevního proudu na stěnu
tepny při kontrakci levé komory.
 dělíme – periferní pulz
- apikální (hrotový) pulz
Faktory ovlivňující frekvenci P
 věk – s přibývajícím věkem klesá frekvence
 pohlaví – muži mají průměrně nižší frekvenci
 tělesná kondice
 horečka
 léky – př. ↓kardiotonika, ↑ kofein
 krvácení – snížení objemu kolující krve
zvyšuje tepovou frekvenci
 stres
 změna polohy
Místa měření P
 arteria temporalis
 arteria carotis
 hrot srdce
 arteria brachiális
 arteria femorális
 arteria poplitea
 arteria tibialis posterior
 arteria dorsalis pedis
Místa vyhmatání pulzu
Způsob měření
 palpačně – bříšky 2-3 prstů, pulz
vyhmatáváme mírným tlakem na tepnu
 auskultačně
před měřením musí být klient 10 – 15min
v klidu, v pohodlné poloze
Hodnocení pulzu I.
 Frekvence
- tachykardie = zrychlený pulz ↑ 90/min
- bradykardie = zpomalený pulz ↓ 60/min
Hodnocení pulzu II.
 Rytmus – představuje hodnocení intervalu mezi
jednotlivými údery
pravidelný x dysrytmie, arytmie
 Kvalita – kvalita, síla, objem je dán množstvím krve
při nárazu krevního proudu
 normální – snadno mírným tlakem nahmatáme,
silnějším tlakem dokážeme přerušit
 vysoký, plný – těžko přerušíme
 slabý, nitkovitý – nesnadno vyhmátneme, lehce
přerušíme
 Rozdílnost – bilaterálně stejný
- shoda pulzu a kontrakcí srdce
Hodnocení pulzu III.
 při měření hodnotíme také kvalitu stěny
tepny.
 odráží nám stav cévního systému
 normálně je pružná, měkká, hladká
 ve stáří jsou tepny nepružné a
nepravidelné
Krevní tlak
 je to tlak krve v arteriích
 arteriální TK je výsledkem srdečního výdeje a
odporu cév
 Výšku krevního tlaku ovlivňuje:
 Srdeční činnost
 Periferní odpor
 Množství krve v tepenné soustavě
 krev se dopravuje vlnami, rozeznáváme dvě
hodnoty TK : systolický
: diastolický
Systolický TK
 tlak krve vyvolaný kontrakcí srdeční
komory
 ovlivňuje jej především srdeční výdej
 dále je ovlivněn horečkou, stresem,
krvácením
Diastolický TK
 tlak krve při diastole
 ovlivňuje jej především odpor krevního
oběhu, poddajnost arterií (ve stáří tato
poddajnost klesá, čímž roste diastolický TK)
Rozdíl mezi tlakem systolickým a
diastolickým je tlak PULZOVÝ
Faktory ovlivňující TK I.
 věk: ↓ poddajnosti cév = ↑ dTK
 tělesná aktivita, cvičení, pohyb, fyzická práce
 stres: stimulace sympatiku ↑ srdeční výdej,
vede k vazokonstrikci = ↑ TK, velká bolest
může vyvolat vazodilataci = ↓ TK
 rasa: muži černé rasy středního věku mají ↑
TK než stejně staří běloši
 pohlaví: ženy mají ↓ TK (vliv estrogenu), po
menopauze se ženám TK obvykle zvyšuje
Faktory ovlivňující TK II.
 léky: kardiotonika, vazodilatancia
 denní doba: ráno je TK ↓ (vliv má
zřejmě hladina metabolizmu)
 horečka: ↑TK díky zvýšené hladině
metabolizmu
 obezita: zvyšuje se periferní odpor=↑TK
 krvácení: ↓obejmu krve= ↓TK
Faktory ovlivňující TK II.
 zevní teplo: vazodilatace=↓ periferní
odpor=↓TK
 zevní chlad: vazokonstrikce=↑ periferní
odpor ↑ TK
Podmínky pro správné měření
krevního tlaku I.
 Vhodná šířka manžety
 Standard 12,5 cm u dětí a obézních se šířek mění
a má krýt 2/3 paže
 U dětí mladších 1 roku 2,5 cm
 U dětí 1 až 4 roky 5 – 6 cm
 U děti 4 až 8 let 8 – 9 cm
 U dospělých osob 12,5 cm
 U obézních osob 14 cm
Podmínky pro správné měření
krevního tlaku II.
 Paže nesmí být stažena
 Před vyšetřením by neměl mít klient
námahu, být po jídle, po kouření nebo
být vystaven chladu
 Měřit v místnosti, kde není hluk
 U klienta s antihypertenzivy se měří tlak
ve stoje, vleže
Hodnocení TK
 dospělý 120/80 mm/Hg
 systolický 100 – 140 mm/Hg
 diastolický 60 – 90 mm/Hg
 hypertenze 145/95 mm/Hg (dále dle
věku)
 hypotenze 90/60 mm/Hg
Místa měření TK
 horní končetina: paže, předloktí
 dolní končetina: stehno (v případě
nemožnosti měření na HKK či chceme-li
porovnat tlak na obou DKK)
Metody měření TK
 invazivní monitorace TK přes arteriální
kanylu
 neinvazivní
 auskultační metoda: pomocí tonometru a
fonendoskopu
 palpační metoda: pomocí fonendoskopu a
palpace tepny
 metoda zčervenání: pomocí tonometru,
elastického obinadla, měříme střední TK
Dech
 dýchání – zajišťuje příjem kyslíku
a výdej oxidu uhličitého
 dělíme
 zevní dýchání: výměna plynů mezi plícemi
a krví
 vnitřní dýchání: výměna mezi krví
a tkáněmi, buňkami
Dýchání
 vdech – inspirium, trvá 1 – 1,5 s
 výdech – expirium, trvá 2 – 3 s
Dýchání rozlišujeme:
- hrudní (žeberní)
- brániční (břišní)
Faktory ovlivňující ventilaci I.
 věk – stárnutím postupně klesá frekvence dýchání
(novorozenec 30 – 80 dechů/min, dospělý 15 – 20)
 pohyb
 stres
 prostředí – v prostředí se zvýšenou teplotou dochází
k zrychlení dýchání
 nadmořská výška – ve vyšší výšce ↓ O2=zrychlené
dýchání
 léky (analgetika, narkotika)
 životní styl – kouření, sedavé zaměstnání, ↓ pohybu
Hodnocení dýchání I.
frekvence
 frekvence = počet dechů za minutu
 norma u dospělého 15 – 20 = eupnoe
 zrychlené dýchání = tachypnoe
 zpomalené dýchání = bradypnoe
 zástava dýchání = apnoe
Hodnocení dýchání II.
hloubka
 provádí se podle pohybů hrudníku a břicha
 normální hloubka dýchání – výměna
přibližně 500ml vzduchu = dechový objem
 povrchní hloubka dýchání – výměna
malého množství vzduchu s minimálním
využitím plic
 hluboké dýchání – množství vzduchu,
které rozpíná většinu plicní tkáně
Hodnocení dýchání III.
rytmus
 hodnocení rytmu zahrnuje hodnocení
pravidelnosti inspiria a expiria
 rytmus může být pravidelný nebo
nepravidelný
Hodnocení dýchání IV.
nepravidelný rytmus
 Cheyneovo – Stokesovo dýchání:
rytmické zvětšování a zmenšování rozsahu
dýchání od velmi hlubokého do velmi
mělkého dýchání a dočasné apnoe (edém
mozku)
 Kussmaulovo dýchání: hluboké, zrychlené,
při metabolickém rozvratu (DM, uremické
kóma, sepse, selhání ledvin)
 Biotovo dýchání: mělké s apnoickými
pauzami (poruchy CNS)
Hodnocení dýchání V.
charakter
 hodnocení námahy, kterou člověk na dýchání
vynakládá
 zvuky při dýchání
 norma: bez námahy a bez zvuků, je tiché
 namáhavé dýchání=dušnost=dyspnoe
(obstrukce DC – cizí těleso, křeče)
 zvukové efekty hodnotíme auskultací,
perkusí=poklep
Hypoxie
 stav nedostatečnosti kyslíku v těle
 příčiny: poruchy ventilace, transport
plynů krví, difúze plynů v tkáních
 projev: změna barvy kůže – cyanóza =
namodralé zbarvení kůže koncových
částí těla a sliznic, nehtových lůžek
Vlastní měření dechu
 dýchání je velmi snadno ovlivnitelné
 klientovi nesdělujeme, že měříme dech
 měříme puls při čemž sledujeme a
počítáme pohyby hrudníku
 zároveň hodnotíme jeho hloubku,
rytmus, charakter
Děkuji za pozornost