Latinsko-řecká lékařská terminologie
Úvodní hodina I, výslovnost


Cíle předmětu
}základní orientace v lékařské terminologii
}porozumění zákonitostem z oblasti morfologie a syntaxe latinských a latinizovaných lékařských
termínů
}pochopení významu termínů na základě:
}A) analýzy slovotvorné struktury
}B) rozpoznání syntaktické struktury u víceslovných termínů
}vytváření jazykově korektních spojení při překladu do latiny (zejména u anatomických termínů)
}znalost synonymních způsobů vyjádření (zejména                  v klinické terminologii)
}náležité užití termínů v kontextu studovaného oboru
}cca  800 slovíček

Anatomické termíny



Klinické termíny



Latina a její uplatnění v lékařské terminologii
}anatomická  nomenklatura:
} latinské názvosloví (TA = Terminologia Anatomica)
}oficiální, mezinárodně uznávaná
}revizi schvaluje a vydává FCAT (poslední vydání z r. 1998)
}
}klinická a patologická terminologie
}latina se uplatňuje v názvech nemocí, úrazů a operačních zákroků:
¨morbus hypertonicus, diabetes mellitus, arthrosis
¨fractura costarum complicata
¨extractio chirurgica
}
}

Latina a její uplatnění v lékařské terminologii
}farmakologické a recepturní názvosloví
}kodifikovaná nomenklatura (Český lékopis 2009; vychází                  z mezinárodně uznávaného
Evropského lékopisu)
}zahrnuje názvosloví
¨léčivých a pomocných látek (acidum phosphoricum)
¨lékových skupin (analgetica, antibiotica)
¨drog a jejích částí (chamomillae romanae flos)
¨forem farmaceutických přípravků a prostředků (tabulettae obductae)
¨
}receptura
}ústřední část receptu se vypisuje v latinských frázích (často převedených do zkratek)
}

Ukázka receptu



Rozsah latinské gramatiky v lékařské terminologii
}anatomické termíny
}podstatná a přídavná jména
}převaha 1. a 2. pádu (shodný, neshodný přívlastek)
}Musculus biceps brachii (dvojhlavý sval paže)
}Vena cordis magna (velká žíla srdce)
}
}předložkové vazby se 4. a 6. pádem jsou ojedinělé
}Ramus anastomoticus cum arteria meningea media
¨(tepenná) větev, která je spojkou se střední plenovou tepnou

Rozsah latinské gramatiky v lékařské terminologii
}klinické a patologické termíny
}podstatná a přídavná jména
}základem tvary 1. a 2. pádu
¨Obesitas permagna
¨Ulcus cruris
¨
}uplatňování i předložkových vazeb (se 4. a 6. pádem), zejména pro vyjádření:
¨a) časové návaznosti/souvislosti
¨Status post sectionem caesaream ante annos XI factam
¨b) umístění, směru
¨Metastases ad pulmones
¨c) způsobu (charakteru, míry, účinku)
¨Fractura claviculae lateris dextri cum dislocatione ad latus
¨d) důvodu
¨Chemotherapia propter carcinoma
¨e) příčiny
¨Mors subita e perforatione aortae
¨

Rozsah latinské gramatiky v lékařské terminologii
}klinické a patologické termíny
}číslovky – základní a řadové
¨Fractura unius phalangis digiti tertii manus lateris dextri
}příslovce
¨Commotio cerebri, verisimiliter
¨
}termíny z oblasti farmakologie, receptury
}gramatický rozsah obdobný jako v případě klinické terminologie
}navíc - slovesa (slovesné způsoby pro vyjádření výzvy)
}v receptech (slouží ke komunikaci lékaře s lékárníkem)
}používají se v ustálených spojeních, které se často vypisují ve formě zkratek:
¨M. f. ung. = Misce fiat unguentum.

Výslovnost latinských hlásek
}latinské dvojhlásky
}ae, oe
}vyslovují se [é], např.
¨anaemia, vēna portae, vertebrae lumbālēs
¨oedēma, oesophagus, lagoena
¨
}oē na konci slov
}! není dvojhláska, tudíž se každá samohláska musí vyslovit zvlášť [oé], např.
¨diploē, apnoē

Výslovnost latinských hlásek
}latinské souhlásky
}c
}vyslovuje se jako [k], pokud:
¨za ním následuje a, o, u: scapula, scabiēs
¨za ním následuje souhláska: crānium,  vulnus sclopetārium
¨je na konci slova: lac
}
}vyslovuje se jako [c], pokud:
¨za ním následuje vyslovované [e/é] nebo [i/í], zapsané jako           e, ae, oe, i, y
¨cervīx uterī, intestīnum caecum, coeliakia, suspīciō, cystis
¨
¨
}

Výslovnost latinských hlásek
}latinské souhlásky
}s
}vyslovuje se [z], pokud:
¨se vyskytuje uprostřed slova mezi dvěma samohláskami, např.
¨os nāsāle, adhaesiōnēs, mesencephalon
¨tomuto grafému předchází samohláska a za ním následuje m, např.
¨plasma, īnfantīlismus, aneurysma
¨následuje po grafémech l, r, nebo n, např.
¨pulsus, metatarsus, mēnsis
}
}v ostatních případech se vyslovuje jako [s]:
¨os sacrum, strangulātiō, systēma
}
}! Pozor na výslovnost zdvojeného -ss-!
} ossa [ossa] – intestīnum crassum [krassum]

Výslovnost latinských hlásek
}skupiny hlásek
}i/y + samohláska
}[ij]
¨artēria subclāvia, empӯēma, myomētrium
}di/ti/ni/
}[dy, ty, ny]
¨digitus, distorsiō, tībia, hēpatītis, senīlitās
}ti + samohláska
}[ci]
¨prōminentia, circulātiō, īnsufficientia
}    ! toto neplatí, pokud před -ti- předchází vyslovované [s]:
} např. ōstium [óstyjum]

Výslovnost latinských hlásek
}skupiny hlásek
}ex + samohláska
}[egz]
¨exitus, exōparasītus, exanthēma
¨
}qu, gu + samohláska
}[kv], [gv]
¨mūsculus quadriceps, diameter oblīqua, lingua, hernia inguinālis
}

Zvláštnosti ve výslovnosti latinizovaných řeckých slov
}ph
}[f]
}hypophysis, phalanx, kyphōsis, atrophia
}rh
}[r]
}rhombencephalon, rhīnītis
}th
}[t]
}epithēlium, glandula thyroīdea, os ēthmoīdāle
}
}Písmena ch, k, ph, rh, th, y, z svědčí o řeckém původu slova:
} cholē, skeleton, raphē, rhīnītis, therapia, cystis, eczema

Délka slabik a přízvuk
}délka slabik
}délka se v latinských slovnících, gramatikách a příručkách vyznačuje vodorovnou čárkou nad
příslušnou samohláskou
}slabika je dlouhá, pokud obsahuje dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku
}tonsillītis, oedēma
}slabika může být dlouhá i tehdy, pokud za krátkou samohláskou následuje skupina souhlásek
}maxilla, dēcubitus profundus
}
}přízvuk
}na 2. slabice od konce
}'cervīx, sclē'rōsis
}na 3. slabice od konce, je-li slovo tří- a víceslabičné a předposlední slabika krátká
}clā'vicula, 'radius