Regionalizace imunitního systému Slizniční imunita Regionalizace imunitního systému •Periferní oblasti imunitního systému je možno rozdělit do několika funkčních oblastí jejichž imunitní odpověď má určité odlišné charakteristiky. •Nejtypičtějšími kompartmenty imunitního systému jsou: –Lymfatické uzliny a slezina –Imunitní systém sliznic (MALT) –Kožní imunitní systém Homing lymfocytů •Řízená migrace a usazování se lymfocytů u určitých tkáních imunitního systému. •Je závislá na expresi adhezívních molekul označovaných jako homingové receptory na lymfocytech. •Na endoteliích cílových tkání jsou exprimovány příslušné ligandy pro tyto receptory, označované jako adresiny. High endotelial venules •Specializované venuly, jsou místem kde lymfocyty pronikají z krevního oběhu do stromatu lymfatických uzlin nebo do slizničního imunitního systému. •Jsou na nich adhezivní molekuly umožňující vazbu zejména „naivních“ (panenských) T- lymfocytů. S0241X-001-f017 Downloaded from: StudentConsult (on 15 July 2006 09:09 AM) © 2005 Elsevier top_logo Cirkulace lymfocytů MALT (Mucous Associated Lymphoid Tissue) •GALT (Gut Associated Lymphod tissue) •BALT (Bronchi Associated Lymphoid Tissue) •Imunitní tkáně systému močového, genitálního, spojivky, středního ucha…. •Prsní žláza schema4-var2-01.png SPOLEČNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM SLIZNIC Nasopharynx Plíce Prsní žláza Zažívací trakt Genitourinární trakt Vena cava Ductus thoracicus Střevo Mléčná žláza jako součást společného imunitního systému sliznic Lymfatické uzliny Mízovod Krevní oběh Sliznice a žlázy Mléčná žláza Peyerovy plaky Střevo dítěte Střevo matky SLIZNICE A KŮŽE (EPITELEM KRYTÉ POVRCHY) •Povrch sliznic zažívacího traktu..……. 200 m2 • •Povrch dýchacího traktu……………… 80 m2 • •Povrch kůže …………………………… 2 m2 • •Podněty: potrava …………………….. ~ tuny • mikroflora ………………….. 1014 bakterií • antigeny ve vzduchu • •Obměna epitel. buněk střeva ………. 1011/den • •Produkce IgA (převyšuje ostatní isotypy)... 5-9g/den • •90% infekčních agens vstupuje sliznicemi • •80% imunologicky aktivních buněk organismu • sdruženo sliznicemi EXPRESE • enzymy • transplantační antigeny • adhezivní molekuly • receptory pro: mikroby cytokiny polymerní Ig PRODUKCE • cytokiny prozánětlivé růstové faktory chemotaktické • antibiotické peptidy • mediátory INTERAKCE SE SLOŽKAMI ADAPTIVNÍ IMUNITY Epitelové buňky jako integrální součást vrozené imunity na sliznicích Epitelové buňky regulují pohyb a funkční zapojení imunitních buněk Antimikrobní mechanismy na sliznicích Faktor Mechanismus komensální bakterie kompetice s exogenními mikroby, produkce protizánětlivých látek těsné spoje epitelu brání průniku bakterií řasinky zachytávají mikroby mucin zachytává bakterie lysozym zabíjí G+ bakterie (stěny) laktoferin váže železo (inhibice růstu mikrobů) antibiot. peptidy usmrcují bakterie (hlavně b defensiny) sekreční Ig blokují adherenci bakterií k epitelu STŘEVNÍ LYMFATICKÁ TKÁŇ (GALT - Gut Associated Lymphatic Tissue) Organizovaná - Peyerské pláty izolované lymfatické folikuly Dispersní - intraepitelové lymfocyty (IEL) lymfocyty v lamina propria (LPL) Charakteristické rysy GALT •Hlavním imunoglobulinem imunitní odpovědi je IgA. •Existence zvláštních forem lymfocytů, zejména tzv. intraepiteliálních lymfocytů. •Podání antigenu orální cestou vede často k indukci imunitní tolerance. • Dimerické IgA S0241X-008-f009 Downloaded from: StudentConsult (on 20 July 2006 11:29 AM) © 2005 Elsevier top_logo Tvorba sekrečního IgA Vlastnosti a funkce sekrečního IgA 1. Odolnost vůči proteolytickým enzymům 2. Neutralizace toxinů, virů a enzymů 3. Inhibice adherence mikroorganismů k epiteliím 4. Zábrana průniku antigenu a mikrobů 5. Protizánětlivá aktivita kompetitivní vazbou na antigen (blokace IgG a IgE mediovaných reakcí) 6. Intracelulární neutralizace virů v epitelových buňkách při transportu sIgA (fúze vesiklů obsahujících sIgA s endosomy obsahujícími antigen) Buněčné složky specifické imunity v MALT •T-a B- lymfocyty tonsil, Payerských plaků, appendixu. •Plazmatické buňky, zejména v submukóze, jsou zodpovědné za tvorbu IgA. •T-lymfocyty v lamina propria – obvykle CD4+. Jedná se zřejmě o lymfocyty původně aktivované v Payerských plátech které recirkulovaly do lamina propria sliznic. •Intraepiteliální lymfocyty Intraepiteliální T-lymfocyty •TCR typu ab i gd •Extratymická diferenciace •První linie specifické imunitní odpovědi •Většina je CD8+ •Nízká antigenní specificita TCR M-buňky •Specializované enterocyty zajišťující transport antigenu z prostředí střeva směrem dovnitř Payerova plátu nebo dalších organizovaných slizničních lymfatických tkání. •Přenos antigenů se uskutečňuje transcytózou. ORÁLNÍ TOLERANCE inhibice systémové imunity následující po perorálním podání antigenu (proteinu) Ustavení tolerance: 5-7 dní po orální aplikaci Trvání: několik měsíců Fyziologicky: tolerance k antigenům potravy Využití indukce „orální“ (slizniční) tolerance v prevenci a léčbě -perorální, intranasální nebo inhalační aplikace antigenů • §Autoimunitní choroby (autoantigeny) • - exp. modely, klin. studie (RA, SM, diabetes) §Transplantace (aloantigeny) • - exp. modely § Alergie (čištěné alergeny např. roztočový Derp. 111-139) • - exp. modely • Komensální (normální) mikroflora •~ 1014 bakterií, ~ 1000 druhů • ~ 50% nekultivovatelných •složitý ekosystém •součást přirozené imunity sliznic a kůže •vzájemné interakce mikroorganismů • kompetice-kolonizační resistence, produkce bakteriocinů … •interakce s makroorganismem: symbiosa, komensalismus, pathogenita, účast v metabolismu hostitele (fysiologické funkce) •modulace imunity • Imunitní systém kůže •Keratinocyty hrají důležitou roli v produkci cytokinů a indukci lokální zánětlivé odpovědi. •Langerhansovy buňky – jedná se o dendritické buňky vážící na sebe antigeny a přenášející je do lymfatických uzlin. Tam je prezentují T-lymfocytům. •V dermis přítomny hlavně T-lymfocyty, žírné buňky. •Imunitních reakcí se účastní i fibroblasty. S0241X-003-f004 Downloaded from: StudentConsult (on 18 July 2006 08:13 AM) © 2005 Elsevier top_logo Funkce Langerhansových buněk kůže Imunologie těhotenství Placentární mechanismy ochrany plodu proti napadení imunitním systémem •Minimální postupnost placenty pro buňky. •Na trofoblastu nejsou exprimovány klasické HLA-I antigeny. •Jsou přítomny neklasické HLA-G antigeny, ty chrání trofoblast před útokem NK buněk. Jimi prezentované antigeny snad tlumí specifickou imunitní odpověď. •CD46 na povrchu trofoblastu zabraňuje vazbě C3b. Ochranné mechanismy matky bránící aktivaci imunitního systému proti plodu •Matka se dostává do Th2 predominance. •Snad se uplatňuje imunosupresivní efekt HCG, vysokých hladin progesteronu. •Částečná blokáda lymfatických cév drénujících placentu. • Imunopatologie těhotenství •Imunitní mechanismy mohou bránit vzniku těhotenství (protilátky proti spermiím, corpus luteum…). •Rh isoimunizace může vést k těžkému postižení plodu. •Opakované potraty u pacientek s antifosfolipidovým syndromem. • Ontogeneze imunitního systému Hladiny sérových imunoglobulinů v pre- a postnatálním období Imunitní systém v dětství •Zvýšená náchylnost k infekčním chorobám. •Infekce obvykle probíhají poměrně lehce. •V prvních 2 letech mohou probíhat velmi závažně infekce opouzdřenými baktériemi. •Často první manifestace atopických chorob. •Začínají se objevovat autoimunitní choroby. Imunita v dospělém věku •Vytvořila se imunita proti řadě patogenů, frekvence infekcí je nízká. •Typické „dětské choroby“ obvykle probíhají těžce a komplikovaně. •Nejčastější výskyt autoimunitních chorob. • Imunita ve stáří •Porušena primární imunitní rekce, naproti tomu sekundární imunitní rekce obvykle nebývají oslabeny. •Pokles počtu lymfocytů, zejména CD4+, hladiny imunoglobulinů vykazují spíše zvýšení. •Celkově snížená imunitní reaktivita vede k mírným celkovým příznakům infekcí. •Porucha regulace se projevuje častým výskytem autoprotilátek a paraproteinů, ty však nevedou ke klinickým onemocněním. Ontognetické aspekty imunitního systému •Dětství - náchylnost k infekčním chorobám, infekce někdy probíhají poměrně lehce, začínají se objevovat autoimunitní choroby. •Dospělost - člověk si vytvořil imunitu proti řadě patogenů, frekvence infekcí je nízká. Typické „dětské choroby“ obvykle probíhají těžko. Nejčastější výskyt autoimunitních chorob. •Stáří - imunitní reaktivita klesá, staří lidé mohou na infekce umřít. Častý výskyt autoprotilátek, ne však autoimunitních chorob. Oplozené vejce, pak embryo a další přídatné tkáně představují pro matku cizorodý, semialogenní" štěp. Imunologie těhotenství • pasivní: velmi nízká exprese klasických HLA znaků skup. A,B,C na buňkách cytotrofoblastu • (chybějí antigeny HLA-DR a DQ, které jsou nutné pro aktivaci imunitní odpovědi) • •aktivní: produkce nespecifických tlumivých působků (alfa-fetoprotein, hCG) a indukce Th2 buněk v mateřské deciduální tkáni; klíčovou funkci má produkt embryonálního HLA-G genu Embryonální ochranné mechanismy •Imunosupresívní působení hCG, vysokých hladin progesteronu •snížení koncentrace "toxických" Tc lymfocytů v periimplantační zóně i v oběhu •převaha Th 2 nad Th1, CD8 nad CD4 •deciduální makrofágy a monocyty mají sníženou fagocytární schopnost, navíc produkují embryoprotektivní faktory; •snižuje se produkce IL-2 i exprese rIL-2 na lymfocytech v periimplantační zóně i v oběhu Mateřské ochranné mechanismy zabývá se studiem funkce imunitní soustavy v reprodukčních orgánech. Imunologie / imunopatologie: - mužského (uro)genitálního traktu - ženského genitálního traktu - fertilizace - nidace - těhotenství REPRODUKČNÍ IMUNOLOGIE Imunitní soustava dozrává perinatálně, tehdy je také uzavírána "inventura" vlastních antigenů ALE !! zralé gamety, jejich přídatné tkáně a endokrinně aktivní buňky se objevují až v období puberty. Jejich orgánově specifické znaky jsou proto imunitou vnímány jako cizí. •vrozená primární porucha imunitní soustavy (např. defekt tlumivých buněk, autoimunitní nebo alergická dispozice) • •získaná porucha regulace imunity v urogenitálním traktu (záněty infekční, úrazové, poruchy prokrvení, punkce a biopsie varlat, anální sex bisexuálů aj.) Sterilita v důsledku patologické autoimunitní reakce proti spermiím Imunologické příčiny ženské sterility Autoimunitní poškození ovaria •vrozený defekt imunity vede k poškození oocytu a přídatných tkání již během zrání ovaria (buněčná imunita, ale i tvorba autoprotilátek) – výsledkem může být primární sterilita • •navozená tvorba protilátek nebo buněčná imunita v důsledku - opakovaných zánětů adnex, okolního peritonea (stav po apendicitidě) apod. -opakovaných odběrů oocytů pro IVF -endometriózy