(XX.) Pneumotachografie:
určení odporu dýchacích cest
Fyziologie I - cvičení
Fyziologický ústav LF MU, 2015 © Michal Pásek
Pneumotachografie je metoda umožňující určení odporu
dýchacích cest na základě měření tlakového rozdílu mezi
začátkem a koncem trubice, přes kterou vyšetřovaná osoba
dýchá.
Zvýšená hodnota odporu dýchacích cest ukazuje na zúžení
(obstrukci) dýchacích cest.
Objemový průtok (Q) v rigidní trubici je přímo úměrný tlakovému rozdílu na začátku a konci
trubice (P=PA-PB) čtvrté mocnině jejího poloměru (r) a nepřímo úměrný délce trubice (l) a
viskozitě proudící kapaliny ().
 · P · r4
Q =
8 · l · 
PA PB
l
r
Poiseuillův - Hagenův zákon
R je odpor trubice proti proudění plynu.
=
P
R
Odpor dýchacích cest
Odpor dýchacích cest (Rd) vzniká následkem vnitřního tření mezi proudícím plynem a stěnou
dýchacích cest.
 · rd
4Rd =
8 · l · P
Q
=
Malá změna poloměru dýchacích cest (rd) způsobí podstatně větší změnu jejich odporu vůči
proudění vzduchu (Rd). Ke zúžení (obstrukci) dýchacích cest dochází při kompresi hrudníku, zduření
sliznice, nebo konstrikci hladkých svalů dýchacích cest.
Princip funkce pneumotachografu
Pp= Pp - Patm Palv= Palv - Patm
exp.
insp.
ΔPalv
ΔPp
ΔPatm
Q
Výpočet odporu dýchacích cest
Pp= Pp - Patm Palv= Palv - Patm
Q
= Q =
Pp-Patm Palv-Pp
Rp Rd
1
Palv
[ Pp
Rd = Rp· ]
Rd
Rp
Zdroj obrázků
Slide 5, 6 – Praktická cvičení z fyziologie, Masarykova univerzita 2011