Morfologická a funkční patologie I.
20. 9. 2016
Patologická fyziologie jako věda.
Nemoc, zdraví, normalita.
Zevní a vnitřní faktory vzniku nemocí.
Mgr. Petra Bořilová Linhartová, Ph.D.
plinhart@med.muni.cz
Pojmy
Fyziologie = fungování normálního organizmu
Patofyziologie = přechod ze zdraví do nemoci a fungování
nemocného organizmu
Patologie (patologická anatomie) = morfologické změny
doprovázející nemoc na makro i mikroskopické úrovni
Pojmy
Etiologie
• pojednává o příčinách nemocí
• iniciační faktory/podmínky
Patogeneze
• zabývá se mechanizmy rozvoje onemocnění
• sled událostí na molekulární, buněčné, tkáňové a
orgánové úrovni, které vedou k rozvoji manifestní
nemoci
Patologická fyziologie
• je nauka o etiologii a patogenezi nemoci, založená na
experimentálních výsledcích a klinickém pozorování
• pathos (choroba), fysis (příroda), logos (nauka)
• studuje faktory určující rychlost a variabilitu progrese
nemoci
• je východiskem pro prevenci, diagnostiku, terapii a
odhad prognózy nemoci
Patologická fyziologie
Cíl
• naučit se porozumění:
o symptomům nemoci
o provázanosti funkčních změn
o průběhu nemocí
o jejím důsledkům
 ptát se PROČ?
Patologická fyziologie
Stručná historie
• různorodost poznatků
 součást nejrůznějších oborů
 souvislost s přírodovědnými základy medicíny
• Experimentální patologie
• Klinická fyziologie
• Patofyziologie (molekulární)
Etiopatogeneze nemocí
• na úrovni celého organizmu (prosté smyslové
pozorování)
• na úrovni postižených orgánů a orgánových systémů
(neinvazivní a invazivní vyšetřovací metody)
• na úrovni tkáňové a buněčné (mikroskopické a
biochemické techniky)
• na úrovni molekulární  molekulární medicína (HUGO
projekt)
Etiopatogeneze nemocí
• stabilita genomu a schopnost ji udržovat
• spolupráce řady reparačních systémů schopných ad
hoc opravovat chyby (mutace) v DNA
• vznik mutací zejména při přepisu DNA v procesu
buněčného dělení
• stres => nárůst genetické nestability mnoha
mechanismy
Všeobecná patofyziologie
A: Zdraví a nemoc
1. Definice zdraví a nemoci
Typy a stupně nemoci
Smrt
2. Patogenní faktory (fyzikální, chemické a biologické)
a odpověď organismu na ně (adaptace,
dysadaptace)
Zdraví a nemoc
• Jakýkoliv zákon o zdravotní péči musí vycházet z
definice zdraví.
• Označení za nemocného může mít pro jednotlivce
velké sociální následky.
• Nemoc a zdraví jsou zároveň přírodním a kulturním
fenoménem.
Nemoc
• Nemoc se vnímá subjektivně, tj. jako:
o individuální zážitek poruchy „cítění se“ nebo „necítění
se dobře“,
o pocit churavosti, utrpení, ohrožení, strachu, starosti a
bolesti, nevýkonnosti, selhání
• Objektivně rozpoznává nemoc lékař podle příznaků
porušené struktury a funkce, a to i nezávisle na tom,
jsou-li subjektivně vnímány i pacientem.
Zdraví a nemoc
Hodnotové vs. popisné pojetí zdraví a nemoci
1) Funkcionalistické (atomisticko-biologické)
• nemoc je jakákoliv objektivní odchylka od funkce
(základním problémem je definice pojmu
„normálnosti“)
2) Normativní (humanistické, hodnotové)
• zdůrazňuje subjektivní prvky hodnocení stavu vzhledem
k zájmům a cílům jedince
(tak i slepec se může cítit zdráv, přesto, že jeho oči
nefugují)
 obě vycházejí z kontradikce: zdraví=ne-nemoc
nemoc=ne-zdraví
Zdraví a nemoc
Hodnotové vs. popisné pojetí zdraví a nemoci
1) Funkcionalistické
• Definice preferována medicínou (tj. porucha funkce
orgánu vyžadující léčbu)
• Nemoc – stav individua, který ruší nebo úplně zabraňuje
normálnímu fungování některého orgánu či systému
orgánů
• Zdraví – normální funkční schopnost (schopnost každé
části organizmu vykonávat všechny její normální funkce
za typických okolností s aspoň typickou účinností)
Co je normální???
Zdraví a nemoc
Hodnotové vs. popisné pojetí zdraví a nemoci
2) Normativní
• Osoba je zdravá, jestliže její schopnosti jsou adekvátní
jejím cílům
• Osoba je nemocná, jestliže tomu tak není
Problémy:
- existence nežádoucích stavů, které nejsou nemocí
(výrazná podprůměrnost výšky, síly apod.)
- nemoci mohou být za určitých okolností něčím
žádoucím (např. krátkozrakost x vojenská služba)
Zdraví a nemoc - WHO
• "Zdraví není jen absence nemoci či poruchy, ale je to
komplexní stav tělesné, duševní i sociální pohody
(„wellbeing“). Tuto definici chápeme jako jisté
naznačení ideálního stavu, ke kterému se více či méně
přibližujeme.
• Upozorňuje na pozitivní stránku zdraví, tj. na
uspokojování základních potřeb člověka, jeho aspirací,
vztahů i cílů.
• Biologické zdraví je spojeno s pocitem životního
uspokojení i celkové pohody, a to nezávisle na
metodách jejich zjišťování a měření.
• Zvyšování dobré pohody jedince tvoří podstatný vklad
pro posilování jeho zdravotního stavu. Analogicky to
platí i o činnosti řady společenských skupin a
organizací. Uvažuje se o zdravé rodině, přátelských
skupinách, škole, profesi, obci, ale i obecné politice.
Zdraví a nemoc - WHO
Výzva WHO "Zdraví pro všechny" (1982)
• „Zdraví je schopnost vést sociálně a ekonomicky
produktivní život".
Zdraví přestává být samo o sobě cílem, ale stává se
prostředkem pro uskutečňování harmonického vývoje
člověka.
• Vyplývá z toho:
a) potřeba aktivní prevence, která se zaměřuje na
posilování základních předpokladů zdraví, tj. na faktory,
které zvyšují odolnost člověka při zvládání nejrůznějších
zátěžových okolností života
b) hodnocení pozitivního aspektu zdraví = rozbor vlivů,
které udržují a posilují zdraví člověka, pomáhají
odstraňovat důsledky mnoha nemocí či poruch a
podporují kladné mezilidské vztahy.
Zdraví a nemoc
• Zdraví člověka je podmíněno také těmito
skutečnostmi:
a) specifické formy chování zvyšují či přímo vytvářejí rizika
vzniku závažných onemocnění (nevhodný životní styl,
a to mnohdy již v těhotenství, alkohol, drogy,
nevhodné dietní návyky, nedostatek pohybu, selhání
ve školách, sociální izolace aj.)
b) chování jedince a jeho návyky se mohou záměrně
měnit a snižovat rizika různých selhání
c) účelně volené programy preventivních zásahů
(výchova, osvěta, sítě přátelských vztahů, sociální
opora aj.) jsou většinou ekonomicky nenáročné a
mnohdy výhodnější než pozdější léčení vzniklých
poruch.
Léčba vs. prevence
Klinická manifestace nemoci
Symptom (=příznak) - rys svědčící pro onemocnění
• subjektivní – bolest, dušnost, únava, nevolnost, pálení žáhy
apod…
• objektivní – zvracení, horečka, průjem, otok, zarudnutí…..
Syndrom je soubor příznaků (symptomů)
Symptomy a syndromy jsou odrazem
• přímého působení etiologických činitelů
• kompenzačních mechanizmů organizmu
Nozologická jednotka (choroba) je soubor symptomů a
syndromů, Patologický stav je soubor symptomů
• řada nemocí může vést k totožnému syndromu
Stádia rozvoje nemoci
Prodromy - příznaky ohlašující příchod nemoci
Akutní onemocnění (1-21 dní)
Chronické (víc než 40 dní)
a/ navazující na akutní po časově definované době
(chronická bronchitida u kuřáka, navazující na akutní)
b/ chronické od začátku (Wegenerova granulomatóza)
Stádia rozvoje nemoci
Chronické onemocnění
• Remise - zlepšení až vyhojení
• Exacerbace - nové vzplanutí
Progrese a prognóza nemoci
Progrese = přirozený vývoj a důsledek nemoci (bez léčby)
• důležité pro odhad prognózy např. u nemocí, kde
neexistuje specifická léčba
Progresi nemoci determinuje celá řada faktorů:
• funkční rezerva stále plní funkci orgánového systému
(např. 1 ledvina, 1/5 jater atp…)
• kompenzace poruchy funkce úpravou jiných parametrů –
časem dekompenzace (např. hypertrofie srdce při
přetížení)
Prognóza = bere v úvahu stávající terapeutické možnosti
Kvalitativní a kvantitativní
znaky v populaci
Kvalitativní znaky představují alternativu (rozštěp patra)
Kvantitativní znaky (počitatelné-např. počet zubů,
metrické-např. krevní tlak, celkový cholesterol)
Jejich charakteristika z biologického hlediska:
 spojitá distribuce v populaci (ideálně podle křivky
normálního rozložení)
 podmíněnost multigenní
 problém rozhodnout o patologickém rozmezí znaku
Zdraví a nemoc
• Nejjednodušší (binomický)
model vzniku
zvonovité, popř.
“normální”
distribuce“.
• Normální distribuce
vzniká, sečítá-li se vliv
nekonečně mnoha
nekonečně malých
faktorů vytvářejících
danou proměnnou
veličinu (výšku těla,
dlouhověkost...)
Populace
Způsob určování referenčního (“normálního”)
intervalu
Zdraví a nemoc
Alternativní model
• "Vše nebo nic„
• Vliv “velkého”
faktoru 
heterogennní soubor
příčin
• Samostatné
distribuce
kvantitativních znaků
• Zájem kurativní
medicíny
Kontinuální model
• Plynulé přechody mezi
zdravím a nemocí
• Homogenní soubor
příčin
• Jediná distribuce
znaku v populaci
• Zájem preventivní
medicíny
Referenční interval použitelný jen v altenativním modelu.
Populace
Patogenní faktory
Patogenní faktory
Adaptace
• Zdravotně (=adaptačně) významné vlastnosti jsou v
populaci pod selekčními tlaky.
• Při změně podmínek se populace může dočasně dostat
mimo adaptační optimum – typicky u tzv. civilizačních
nemocí.
Populace … příliš daleko od optima v daném znaku,
• NENÍ = vzniká U křivka (symetrické okolo nejčastější
hodnoty v populaci, např. mortalita v závislosti na
hematokritu),
• JE = vzniká J křivka (posunutá mimo nejčastější hodnotu
znaku v populaci, např. morbidita v závislosti na
hladinách cholesterolu)
Adaptace
• J-křivka morbidity
ve vztahu k hladině
celkového cholesterolu
v populaci.
• I jedinci s podprůměrnou
hodnotou cholesterolu
mají v naší populaci
zvýšené riziko nemocí
spjatých s hladinou
cholesterolu.
• Znalost premorbidní hodnoty pacienta.
Zdraví a nemoc
Co může znamenat poloha pacienta v okraji (nebo i za
okrajem) referenčního intervalu:
• Preinstrumentální chybu (např. příprava pacienta,
způsob odběru krve)
• Instrumentální chybu (rozptyl měření nebo i
systematickou chybu např. při spektrofotometrickém
stanovení koncentrací látek)
• Intraindividuální zakolísání měřené veličiny
• Příslušnost do 5% zdravých osob, které bývají z intervalu
vylučovány
• Eufunkční extrém (norma individua je přitom dodržena)
• Skutečně patologickou hodnotu daného znaku
Zdraví a nemoc
Problém nevyžádaných hodnot
nevyžádané hodnoty můžeme podle okolností:
• zopakovat popř. déledobě sledovat (snížení
preinstrumentální a instrumentální chyby,
intraindividuálního kolísání)
• doplnit anamnestickými údaji a dalšími vyšetřeními
(zvýšení nebo snížení pravděpodobnosti, že tvoří
součást nějakého širšího syndromu či nemoci)
• konečně zanedbat (příp. častěji sledovat)
Patogenní faktory
Interakce organizmu s prostředím
• faktory
o fyzikální
o chemické
o biologické
• vlivy
o psychosociální
o psychosomatické
Patogenní faktory
Fyzikální příčiny nemocí
Přirozené:
• Teplo/chlad, sluneční a UV záření
• Zvuk, hluk
• Mechanické faktory
• Změny atmosférického tlaku
• Tíhové zrychlení, stav beztíže
• Přirozená radioaktivita
Umělé:
• Elektrický proud
• Silné magnetické pole
• Laser
• Silná radioaktivita
Patogenní faktory
• Působení tepla a slunečního záření
- periferní vazodilatace, kompenzačně k viscerální
vazokonstrikci => zvýšení srdeční frekvence a MSV
- ztráty vody a solí → dehydratace
o Tepelná synkopa (mdloba) - nejmírnější, v důsledku
perif. vazodilatace nastupuje hypotenze a snížení
prokrvení mozku
o Insolace, úžeh – působení přímého slunečního záření,
zvýšení permeability hematoencefalitické bariéry
(termická meningitis, encefalitis)
o Siriasis, úpal – působení tepla a isotonní dehydratace
o Hypertermické kóma – dekompenzovaný úpal
Patogenní faktory
• Působení chladu
• Zvýšení tomu sympatiku, vazokonstrikce kůže, volní
motorická aktivita a svalový třes
o Podchlazení = hypotermie
- Zpomalení srdeční frekvence
- Porucha kontraktility myokardu (v důsledku zvýšené
extracelulární koncentrace K – změna funkce sodíkové
pumpy)
- Klesá látková přeměna, snižuje se svalový třes, dochází
k vazodilataci (při 34-27°C)
- Smrt přibližně při 24°C – selhání respirace, event. selhání
cirkulace (arytmie, srdeční zástava)
o Omrzliny – důsledek cévních změn:
1. Arteriospasmus - zblednutí
2. Vazodilatace – zčervenání a puchýře
3. Vazokonstikce - nekróza
Patogenní faktory
• Infrazvukové vibrace
o lokální poškození – např. rukou při práci s mechanickým
kladivem
o poškození kloubních chrupavek
o vazoneurózy – vazospastické projevy (poruchy
prokrvení)
• Hluk
o zvuk traumatizující sluch (kolem 80-90dB)
o trvalý hluk (je pod prahem škodlivého působení) může
škodlivě působit na psychiku
Patogenní faktory
• Mechanické poškození
vyvolávají
o zhmoždění, roztržení tkáně
- Crush sy (rhabdomyolýza => uvolnění myoglobinu) –
rozvoj ledvinového selhání
o infrakce nebo fraktury kostí
- Tuková embolie při fraktuře dlouhé kosti
o distorze nebo luxace kloubů
o porušení cév v místě poškození ⇒ rozvoj zánětlivé
reakce
- Vzduchová embolie při poranění v. jugularis
Patogenní faktory
• Mechanické poškození
Traumatický šok
- Bolest a ztráta krve => ↓ periferního odporu a ↓ TK
- Zátěžová reakce – vyplavení katecholaminů a hormonů
kůry nadledvin
- Zánětlivá reakce
- Cévní reakce je charakterizována
 ↓ perfúzí tkání ⇒ tkáňová hypoxie (metabolická
acidóza při hromadění laktátu)
 zpomalení průtoku ⇒vznik trombů
 hypoxie ⇒↑ permeabilita kapilár
Patogenní faktory
• Mechanické poškození
Dlouhodobá imobilizace
lokomoční systém:
- kost - převaha osteoklastů negativní bilance Ca
(osteoporóza)
- svaly – atrofie svalstva
kardiovaskulární:
- potlačen ortostatický reflex
- flebotrombózy (zpomalené proudění krve)
respirační:
- ↓ plicní ventilace (hypoventilace dolních laloků vznik
atelektáz)
- potlačen obranný reflex kašle
- bronchopneumonie (hypoventilace + retence sekretu)
Patogenní faktory
• Barotrauma následkem náhlých změn atmosférického
tlaku:
o mechanické poškození středoušní dutiny
o barotrauma plic
- u potápěčů při vynořování náhlý pokles atmosfér. tlaku
vzduchu
- u pacientů s řízeným dýcháním pneumotorax
mediastinální emfyzém vzduchová embolie
Patogenní faktory
• Vliv přetížení
o zemská gravitace (1G)
o velikost gravitace se mění – při letecké akrobacii,
skocích do vody apod. (snáší v sedě v předklonu – 4G
po dobu 60 minut)
o Náhlé přetížení: ↓ TK v oblasti hlavy (poruchy vidění,
ztráta vědomí), asi po 10 sec – úprava prokrvení mozku
o působí-li nadměrná gravitace:
a) souběžně s osou těla smrt zástavou cirkulace
b) kolmo na osu těla smrt selháním respirace
Patogenní faktory
• Vliv beztíže (při kosmických letech)
o mizí váha organizmu – přestanou působit podněty pro
podráždění tlakových tělísek, nervových zakončeních
o chybí podněty vyvolávané zemskou tíží (podněty
vyvolané pohyby hlavy jsou však přítomny)
o po návratu na zem – porušen ortostatický reflex (pro ↓
žilní tonus)
o při delších pobytech osteoporóza, atrofie svalů, malá
výbavnost posturálních reflexů
Patogenní faktory
• Elektrický proud
o střídavý proud (50 nebo 60 Hz)
- nebezpečnější než stejnosměrný
- snáze vyvolá podráždění svalové a nervové tkáně
- snáze prochází lidským tělem
Velikost protékajícího proudu (nepřímo úměrná odporu
těla – kožní odpor – oděv) :
I=U/R (Ohmův zákon), P = U*I
o nebezpečné frekvence (30-150 Hz)
- do 25 mA: dráždí ke křečím (dých. svaly), ↑ TK
- 25-80 mA: srdeční arytmie až fibrilace (déle než 30s)
- 50mA-3A: srdeční fibrilace (0,3 s)
- nad 3A: srdeční zástava, křeče kosterního a dýchacího
svalstva
Patogenní faktory
• Elektrický proud
o u vysokofrekvenčního střídavého proudu ⇒
nebezpečnost klesá, škodlivější je tepelné poškození
o u vysokonapěťových rozvodů – úraz může vzniknout
„přeskočením“ (výbojem) el. proudu na velkou
vzdálenost
o Blesk = vysokofrekvenční pulz, s proudem kolem 105A , o
napětí 105-106 V (ve 40 % smrtelné)
o Stejnosměrný proud – hodnoty nebezpečnosti 4-
násobné
Patogenní faktory
• Elektromagnetické záření
a) s vlnovou délkou delší než světlo
o Mikrovlny - termální účinek (denaturace bílkovin,
nekrózy tkání, katarakta oční čočky)
o Rádiové vlny - tzv. netermální účinky (změny nervové
činnosti)
o Infračervené záření - tepelné účinky
Patogenní faktory
• Elektromagnetické záření
b) s vlnovou délkou světla
o Světlo (=viditelné záření, vlnová délka 400-760 nm)
- periodicita, trvání a intenzita vnější stimul pro
synchronizaci cirkadiánního oscilátoru
- fotosenzibilizace – vznik excitací fotodynamicky aktivní
látky světlem (porfyriny, chinin)
⇒ erytém, edém, puchýře až nekrózy (transdermálně)
⇒ zánětlivé reakce endotelu cév (intravenózně)
- fotoalergie – alergen se aktivuje působením světla
⇒ imunitní reakce ekzematózního typu
Patogenní faktory
• Elektromagnetické záření
c) s vlnovou délkou kratší než světlo
o ultrafialové záření (UV): A, B a C – erytrém, „spálení“,
zánět spojivek
o RTG záření
o γ záření ionizující záření
o kosmické paprsky
Patogenní faktory
• Ionizující záření
o zdroje radiace
- zevní
- vnitřní (radionuklidy – inhalace, GIT, resorpce kůží, i.v.)
o Hodnoty absorbované dávky: gray (1 Gy= 1J/kg)
o Nejcitlivější buňky ve stádiu dělení - z tkání:
- zárodečná
- krvetvorná
- střevní epitel
- epidermis
o Účinky:
- smrt buňky
- genetické změny (mutace)
- maligní transformace
Patogenní faktory
• Nestochastické účinky
o Akutní nemoc z ozáření
o Akutní lokalizované poškození
o Poškození plodu in utero
o Pozdní nenádorová poškození
• Stochastické
(se stoupající dávkou
neroste závažnost
poškození, ale
pravděpodobnost
jeho výskytu)
o Genetické změny
o Vznik nádorů
Patogenní faktory
Chemické příčiny nemocí
• Nespecificky působící chemikálie
o Kyseliny
o Louhy
o Oxidační činidla
o Povrchově aktivní látky
• Specificky působící chemikálie (jedy a xenobiotika)
– ovlivnění receptorů, blokáda enzymů, antagonistické
působení …
Patogenní faktory
Chemické příčiny nemocí
Biotransformace
• relativně univerzální pochody přeměny cizorodých
látek v těle (zvýšení rozpustnosti a snazší vyloučení)
• některé látky se stávají jedovatým až po
biotransformaci
LD50 (dávka, při níž zahyne 50% pokusných zvířat) základní
toxikologická veličina pro posuzování relativní toxicity
chemikálií
Patogenní faktory
Cesty vstupu toxinů do organismu
• Trávící trakt – lépe nepolární látky, biotransformace v
játrech (first-pass effect = „účinek prvního průchodu
játry“)- lze obejít parenterálním nebo transdermálním
podáním
• Kůže – lipofilní a nepolární látky lépe
• Plíce – projev v plicích (SO2) nebo např. v játrech a CNS
(chloroform)
• Parenterální cesta
• Přes placentu
Patogenní faktory
Dusičnany a dusitany
• kontaminanty vod (hnojiva)
• enzym methemoglobinreduktáza - u kojenců ↓aktivita
• riziko methemoglobinémie u kojenců
• dusičnany (nitráty) v GIT redukovány na dusitany (nitrity)
• reagují s oxyhemoglobinem za vzniku methemoglobinu,
který není schopen reverzibilně vázat O2
• zhoršené zásobování tkání O2 v Ery
Patogenní faktory
Biologické faktory
• Priony – infekční částice tvořené bílkovinami ale bez NK
o Přenosné spongiformní encefalopatie (CJD)
• Viry
• Bakterie, sinice
• Eukaryota
o Paraziti
o Jedovatí živočichové
o Rostliny
Všeobecná patofyziologie
B: Vliv genetického základu na vznik nemocí
• Nemoci monogenní
• Nemoci polygenní (multifaktoriální)
Genetické predispozice
• Nemoci monogenní - mendelistická dědičnost
• příčinou těchto nemocí bývají především tzv. vzácné
alely
o je determinována alelami v jednom lokusu
o variantní alela, která vznikla mutací někdy v nedávné
nebo vzdálené minulosti a je většinou relativně málo
častá, nahrazuje původní „divokou“ alelu na jednom
nebo obou chromozomech
o mají charakteristický způsob přenosu v rodinách
Genetické predispozice
• Nemoci monogenní - mendelistická dědičnost
• choroby dětského věku
• méně než 10 % z nich se manifestuje po pubertě a
pouhé 1 % se objeví po skončení reprodukčního věku
• často výrazně patologické
• v populační studii na 1 milionu živě narozených dětí
byla incidence vážných monogenních chorob
odhadnuta na 0,36 %, u 6-8 % hospitalizovaných dětí se
uvažuje o monogenních chorobách
• doposud známé shrnuje OMIM (On-line Mendelian
Inheritance in Man)
~ 6000 klinicky významných fenotypů
Genetické predispozice
• Nemoci monogenní - mendelistická dědičnost
• dědičný podklad - velký faktor, tj. je přítomen prakticky
u všech nemocných a jedná se prokazatelně o faktor
příčinný, k němuž se přidávají jen jako přídatné další
faktory genetické i faktory zevního prostředí
• např. defekty v
dystrofinovém genu
u muskulárních dystrofií
Genetické predispozice
• Nemoci polygenní - multifaktoriální, multigenní
• choroby, na jejichž vzniku a progresi se podílí „komplex“
genetických, epigenetických a vnějších faktorů
• fenotyp nevykazuje klasickou mendelistickou
dominantní či recesivní dědičnost jako důsledek změn
v jediném lokusu (tzv. jednolokusových)
• predisponující “geny” zvyšují pravděpodobnost
onemocnění, ale nedeterminuje jednoznačně jeho
přítomnost
• je nutné spolupůsobení negenetických faktorů
(prostředí) = dieta, fyzická aktivita, kouření, …. a
interakcí genů mezi sebou
Genetické predispozice
• Nemoci polygenní - multifaktoriální, multigenní
• v klinické praxi často kolísá názor na výsledky
genetických studií, které se snaží odhalit genetický
podklad komplexních nemocí, od neodůvodněného
očekávání nad nalezenými geny velkého účinku až po
velkou skepsi vzhledem k existenci genetického
podkladu v populaci četných nemocí (nad 1 %), jako
je v kardiologii např. esenciální hypertenze
Genetické predispozice
• Nemoci polygenní - multifaktoriální, multigenní
• pokud choroba má prokazatelně familiární výskyt,
musíme očekávat podíl genetického podkladu na její
manifestaci
• své genetické pozadí mají i tak relativně vzdálené
proximální fenotypy, jako je např. kvalita života u
nemocných s chronickým kardiovaskulárním
onemocněním
Každá choroba má nějaké genetické pozadí, jehož
podíl na manifestaci dané choroby je různý.
Genetické predispozice
• Nemoci polygenní –
komplexní
• diabetes (1. i 2. typu)
• esenciální
hypertenze
• dyslipidémie
Všeobecná patofyziologie
C: Buněčné mechanismy za patologických stavů
D: Reakce na poškození tkáňové integrity a infekce
• Nespecifická (vrozená) imunita: zánět
• Specifická (získaná) imunita, získané imunitní nemoci
(imunodefekty, hypersenzitivita a autoimunita)
E: Růst a proliferace
1. Indukce proliferace a hojení ran
2. Maligní proliferace
3. Nádorový růst
4. Malignita a organismus
Speciální patofyziologie
• Molekulární patofyziologie
• Patofyziologie orgánů
• Patofyziologie orgánových systémů
Medicína založená na
důkazech
EBM= evidence-based medicine
• klade důraz na rychlé využívání poznatků velkých studií
(klinických i základního výzkumu) pro léčení pacientů
tak, aby z nich nemocný měl co nejdříve užitek
o snaha o sjednocení terapie dané nemoci (guidelines)
o mezi dostupnými léčebnými metodami vybírá ty, které
prokazatelně nejlépe fungují
- prováděním randomizovaných (znáhodněných),
podle pravidel kontrolovaných, multicentrických studií
nebo meta-analýz
Personalizace medicíny
• Individualizovaná (zosobněná) medicína = personalized
medicine
• navazuje na EBM, ale všímá si právě variability a
diskrepancí mezi odpovídavostí jednotlivců na terapii
• studuje možné determinanty a možnosti individualizace
terapie („šité na míru“) podle individuálních
charakteristik pacienta