Psychofarmaka

Psychofarmakon – lék, jehož hlavním očekávaným účinkem je změna psychického stavu /ovlivnění
psychických funkcí/(ovlivnění nálady, úrovně bdění, apod.)

ROZDĚLENÍ (KLASIFIKACE) PSYCHOFARMAK:

I.  LÁTKY OVLIVŇUJÍCÍ BDĚLOST A STAV VĚDOMÍ:

VE SMYSLU (+) : psychostimulancia

VE SMYSLU (-) : hypnotika, sedativa (někdy souhrnně označ. hypnosedativa), celková anestetika

II. LÁTKY OVLIVŇUJÍCÍ AFEKTIVITU:

VE SMYSLU (+) : antidepresiva, anxiolytika, thymostabilizéry

VE SMYSLU  (-) : dysforika (nejsou terapeuticky využívány!)

III . LÁTKY OVLIVŇUJÍCÍ PSYCH. INTEGRACE (MYŠLENÍ A VNÍMÁNÍ:

VE SMYSLU (+) : antipsychotika

VE SMYSLU  (-) : halucinogeny, delirogeny (malé terapeutické využití)

IV . LÁTKY OVLIVŇUJÍCÍ PAMĚŤ A JINÉ KOGNITIVNÍ FUNKCE:

VE SMYSLU (+) : nootropika, kognitiva

VE SMYSLU  (-) : anticholinergika (zhoršení paměti a jiných kognitivních funkcí je jejich NÚ!)


Psychostimulancia:  klinické využití malé (u narkolepsie, ADHD, jako antiobezitika)

amfetaminová psychostimulancia (např. amfetamin, metamfetaminu = pervitin [klinic.využití v ČR NE],
metylfenidát – léčba ADHD); modafinil – léčba narkolepsie; atomoxetin – léčba ADHD; fentermin –
antiobezitikum; metylxantiny (např. kofein)

Hypnotika: využití při terapii různých typů poruch spánku

3 generace (1. generace: barbituráty a nebarbiturátová hypnotika (dnes obsoletní);

2. generace: benzodiazepiny - např. midazolam, diazepam; 3. generace: selektivní agonisté ω[1] BZD
receptorů - např. zolpidem)

Sedativa:  využití při terapii neklidu, agresivity, pro celkové zklidnění např. úzkostných pacientů

látky rostlinného původu (např. extrakt z chmelu); H[1]-antihistaminika 1. generace (např.
moxastin)

Celková anestetika: využití při navození a vedení celkové anestézie

a) inhalační (např. N[2]O, enfluran, sevofluran)

                                   b) intravenózní (např. thiopental, etomidát)

Anxiolytika:   využití při terapii různých typů úzkosti

benzodiazepiny (např. alprazolam); serotonergní látky (např. buspiron); nízké dávky
antidepresiv; nízké dávky antipsychotik, H1 antihistaminika 1. generace (např. hydroxyzin),
β-blokátory (např. metipranolol); deriváty propanu (např. guaifenesin)

Antidepresiva: využití hlavně při terapii různých typů deprese

a) inhibitory biodegradace neurotransmiterů (serotonin, dopamin, noradrenalin) – např.
moklobemid, selegilin

b) inhibitory zpětného vychytávání (reuptake) neurotransmiterů (několik generací podle selektivity
vůči jednotlivým neurotransmiterům) – např. amitriptylin, dosulepin, fluoxetin, citalopram,
venlafaxin, reboxetin

c) agonisté a antagonisté receptorů – např. mirtazapin

Thymostabilizéry: využití hlavně u BAP (bipolární afektivní porucha) ke stabilizaci nálady
(manických i  depresivních fází onemocnění)

                                 lithium; některá antiepileptika (valproát, lamotrigin)

Antipsychotika: využití hlavně při terapii psychóz (např. schizofrenie)

                             1. klasická (typická) antipsychotika

                                   a) sedativní (např. chlorpromazin, levomepromazin)

                                   b) incizivní (např. haloperidol)

                             2. atypická antipsychotika (např. amisulprid, risperidon, olanzapin)

Halucinogeny, delirogeny: viz handout k tématu „Látky vyvolávající závislost“

Nootropika, kognitiva: využití hlavně při terapii Alzheimerovy choroby a jiných demencí (kognitiva
–    většinou zvyšují obrat acetylcholinu na synapsích v CNS) nebo při terapii akutnějších stavů
(intoxikace, CMP), ale i jiných kognitivních poruch (nootropika – různé mechanismy účinku – zvýšení
obratu kyslíku a glukózy v CNS, vazodilatace v oblasti CNS, apod.)

                                               Nootropika (např. piracetam, pyritinol, cinnarizin)

                                               Kognitiva (např. rivastigmin, donepezil)

Anticholinergika: viz handout k tématu „VNS“