Mezi českou a zahraniční (evropskou, světovou) terminologií existují určité rozdíly, na které je možné narazit při studiu platné legislativy anebo vědeckých pramenů. V české terminologii rozlišujeme pojem pokrm jako produkt stravovací služby. V zahraniční literatuře, ale i v potravinovém právu EU se setkáváme spíše s pojmem potravina (food), event. ready-to-eat food jako synonymem pojmu pokrm. Vymezuje se termín  maloobchod. Zavedením jediného pojmu "potravina" je lépe vyjádřena skutečnost, že problematika bezpečnosti potravin a pokrmů je v hlavních rysech totožná.

První snahy o regulaci obchodu s potravinami lze vystopovat už v dávné historii. Z dnešního pohledu již historické snahy vytvořily jakýsi základ moderních přístupů (postihy za falšování vína dnes známe jako ochranu spotřebitele před falšováním potravin a nápojů; profesní sdružení některých odvětví potravinářské výroby mají svůj předobraz v cechovním charakteru výroby ve středověké Evropě). Za první významný dokument můžeme označit  Codex alimentarius austriaticus (1897 - 1911), který můžeme považovat za přímého předchůdce současného mezinárodního potravinového kodexu (WHO/FAO); http://www.codexalimentarius.net .

Za počátek moderní česká historie v hygieny výživy můžeme považovat rok 1952, kdy byla ustanovena instituce hygienicko-epidemiologické služby. Historickým vývojem dospějeme až k zákonu č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a zákonu č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích (dále jen zákon o potravinách). Z pohledu hygieny výživy ve stravovacích službách je podstatné, že zákon o potravinách definuje kompetence v hygieně potravin (používané zkratky: OOVZ - orgány ochrany veřejného zdraví, SVS ČR - státní veterinární správa České repbuliky, SZPI - Státní zemědělská a potravinářská inspekce, UKZUZ - Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský). V souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie vznikla nutnost implementace struktury evropského potravinového práva.

S texty nejdůležitějších právních předpisů se můžete seznámit zde