Adolescence PedF MU, JS 2015 Mgr. Tomáš Kohoutek, Ph.D. Vymezení n„most mezi dětstvím a dospělostí“ nV minulosti někdy ztotožňována s pubertou qsociální mezníky dospělosti v současné euroamerické společnosti jdou však daleko za toto období (S. Komárek: „Nejdéle dospívajícím savcem je doktorand“) qa působí i opačný proces – „sekulární akcelerace“ – posun věku počátku puberty do nižšího věku nZahrnuje: qfyzický a duševní rozvoj qpohlavní dozrávání qsociální učení v nejširším slova smyslu nJe ale nejen „něčím mezi“ (mostem), ale svébytným (a v mnohém kritickým) obdobím qErikson: „v žádném jiném stadiu životního cyklu... nejsou si tak těsně blízké příslib objevení sebe samého a hrozba ztráty sebe samého“ Vymezení - časové nHistoricky druhá polovina druhé dekády (Aristoteles: 14 – 21; Komenský: 15 – 20) nV současnosti převažuje pojetí tří stadií dospívání (např. Macek, 2000): q1) časná adolescence (10/11 – 13): dominují biologické a fyziologické změny, u všech počátek pohlavního dospívání, u většiny dokončení; některé psych. a soc. změny lze považovat za přímý důsledek pubertálních změn (zájem o vrstevníky zpravidla opačného pohlaví), jiné ne – rozvoj kognitivních procesů; některé jsou definovány sociálně (přechod ze ZŠ na SŠ jako krok k profesní identitě) q2) střední adolescence (14 – 16): vlastní dospívání se stává objektem úvah a hodnocení, vzniká snaha definovat se, lišit se, subkultury mládeže – specifický životní styl…; psychologicky období hledání vlastní identity, jedinečnosti a autentičnosti q3) pozdní adolescence (+/- 17 a více): nejvíce explicitně směřuje k dospělosti, posiluje se sociální aspekt identity (potřeba někam patřit, něco sdílet, na něčem se podílet), více úvah nad osobní perspektivou, o budoucích cílech a plánech ohledně profese, partnerských vztahů… Vývojové změny I: biologické nprimární změny se podle mnoha autorů týkají změn hormonálních; typický je vývoj primárních i sekundárních pohlavních znaků a zrychlený růst nnástup puberty charakterizuje metabolická teorie dospívání, podle které je pro začátek puberty u dívek potřebná tzv. kritická tělesná hmotnost nvýznamným pojmem je sekulární akcelerace ndůležité také je, jak jsou tyto změny vnímány a hodnoceny okolím (od vrstevníků a rodičů po média a módu); qjde o reflexi kvality a kvantity pubertálních změn i o to, kdy se (především ve srovnání s vrstevníky) odehrávají; vědomí změn mívá patrně vyšší význam pro D než pro CH, dívky také vnímají pubertu jako větší „restriktivní zásah“ do svého života, chlapci většinou pozitivně; časnější dospívání je výhodou spíše pro chlapce než pro dívky, pozdní není známo; pak se ovšem situace mění, podle německých dat vyspělejší dívky ve věku 14,6 lepší sebehodnocení nsouvisející témata: fyziologická rovnováha, pohlavní/genderová role, tělesné schéma Vývojové změny II: kognitivní nPiaget: období formálních operací qlepší výkon v abstraktních disciplínách, ale i např. vyšší pochybnosti, v důsledku lepší schopnost i vytvářet alternativní řešení - zatímco dětství je or. na poznávání světa, jaký je, raný adolescent již může spekulovat, jaký by svět mohl, resp. měl být; qu mladších adolescentů se někdy popisuje sklon tyto schopnosti přeceňovat („považovat je za všemocné“), s čímž může souviset i vědomí, že všechny problémy se dají snadno vyřešit, bývají sice schopni generovat více řešení, ale prosazují jediné (Vaculík: „stará ražnost mládí“); qparadoxně mj. z důvodu zvýšení kognitivní kapacity může upadat výkon, protože je člověk nesoustředěný Vývojové změny II: kognitivní nV sociálních souvislostech qna počátku dospívání si člověk zvýšeně uvědomuje sebe sama jako subjekt, je schopen větší introspekce qsklon k černobílému vidění světa, často souvisí i zvýšená kritičnost (což souvisí i s jinými jevy, schopnost abstrakce ji ale umožňuje) qPříhoda (1967) zdůrazňuje metafyzické myšlení, mystické a náboženské prvky; Erikson: zvýšená ideologičnost qmění se vnímání času, a to i v souvislosti s vlastní osobou; na důležitosti nabývají úvahy o budoucnosti; spolu s potřebou identity úvahy o budoucnosti vytvářejí i potřebu jistoty a bezpečí, anticipace budoucnosti, seberealizace se rozšiřuje z přítomnosti na budoucnost qposiluje se i určitý egocentrismus, což se může projevovat hyperkritičností (i k sobě i k okolí), sklonem polemizovat i jistou formou vztahovačnosti qpostupně se pohled stává diferencovanějším, myšlenky se integrují - zařazují… Vývojové změny III: emocionalita ncitové zážitky se diferencují, přibývá vyšších citů nmizí některé emoční reakce, související s preferencemi v dětství nmůže projevit (zvl. v rané a.) vyšší míra emoční lability, což souvisí s hormonálními změnami, se zvýšeným egocentrismem, s pocitem krize identity, druhotně s konflikty, s nadšením pro ideály… nzvýšená unavitelnost, ochablost a apatičnost se střídá s fázemi zvýšené aktivity qPozn. uvedené nemusí platit univerzálně, jen to není nic neobvyklého; problémy mají především ti, kdo je měli už dříve a je velká pravděpodobnost, že je budou mít i později, což platí více pro chlapce než pro dívky (Petersenová, 1988, dle Macek, 1997; jiné názory hovoří o tom, že „bezproblémové dospívání“ znamená odkládat řešení důležitých typických konfliktů do budoucna nstřední a pozdní adolescence je obdobím odeznívání náladovosti a lability nzvláštní význam pak získávají emoce a city související s erotickou sférou života, estetické city, morální cítění ns rozvojem všech citů se pojí i efekt „prvního vystřízlivění“ Vývojové změny IV: sociální nzměny v kognitivních i emočních procesech interagují se změnami v sociálních vztazích; nve vztahu k sobě je patrná zvýšená sebereflexe (souvisí s identitou) qmající tu a tam podobu „vývojové“ hypochondrie či dysmorfofobie nebo dokonce poruchy (mentální anorexie) nsebepojetí se podle některých autorů zásadně mění, podle jiných kontinuálně rozvíjí; význam konzistentního sp. se během dospívání zvyšuje; začínají hrát význam „možná já“, důležitým ukazatelem i úkolem je sebepřijetí; nvztahy s druhými: se procházejí transformací, adolescent se v zásadě chce dostávat na symetričtější rovinu; to je zvláště patrné na změnách vztahů k rodičům a autoritám; ndůležitým úkolem je emancipace od rodiny (hovoří se o „dokončování separace“ – viz M. Mahlerová, prezentace 5), která nevede ke zrušení, ale změně citové vazby na rodinu; je zde (zdánlivý) konflikt: rodiče usilují o zachování vlivu a autority, dospívající o vyšší autonomii a symetrii Vývojové úkoly (R. J. Havighurst, modifikace P. Macek, 1997) n npřijetí vlastního těla, fyzických změn včetně pohlavní zralosti a pohlavní role nkognitivní komplexita, flexibilita a abstraktní myšlení; schopnost aplikovat intelektový potenciál v běžné každodenní zkušenosti nuplatnění emocionálního a kognitivního potenciálu ve vrstevnických vztazích, schopnost a dovednost udržovat vztahy s vrstevníky obojího pohlaví nzměna vztahů k dospělým (rodičům, dalším autoritám) – autonomie, popř. vzájemný respekt a kooperace nahrazuje emocionální závislost nzískání představy o ekonomické nezávislosti a směřování k určitým jistotám, které s ní souvisejí – k volbě povolání, k získání profesní kvalifikace, k ujasnění představ o budoucí profesi nzískání zkušeností v erotickém vztahu, příprava na partnerský a rodinný život nrozvoj intelektu, emocionality a interpersonálních dovedností zaměřených ke komunitě a společnosti – tj. získání kompetencí pro sociálně zodpovědné chování npředstava o budoucích prioritách v dospělosti – důležitých osobních cílech a stylu života nujasnění hierarchie hodnot, reflexe a stabilizace vlastního vztahu ke světu (světový názor) Vztahy – rámce nrozvoj komunikačních dovedností = rozvoj vztahů qsnižuje vnitřní napětí a agresivitu qvětší sebejistota, emoční podpora, prestiž, pocit vlastní hodnoty nvztahy k rodičům, vztahy k autoritám – možnost konfliktu, cesta k symetričtějším vztahům nvztahy k sourozencům: význam roste, jsou to příslušníci rodiny a přitom stejné generace; je-li rozdíl 2-3 roky, je ale více soupeření; dospívající ovlivňují spíše starší sourozenci (tranzitorní role – „dveře lítačky“) ndůležitějšími sestávají vztahy s vrstevníky; role důvěrného kamaráda/kamarádky, role skupiny i vrstevnické kultury podporuje autonomní identitu – členství dodává zázemí i status (i zde se skrývají nejen klady, ale i rizika) npartnerské vztahy nskupiny: party (cliques; neformální, vysoká koheze, tři až deset členů, obvykle strukturované (vůdčí člen), jde o denní komunikaci, větš. nejsou smíšené) větší skupiny (crowds – 15 – 30 členů, příležitostné večírky, párty, často prostředí heterosex. kontaktů), později po ustavení párů bývá přátelství mezi (několika) – smíšené n nV neposlední řadě se mění i vztah k sobě – identita, sebepojetí q Vztahy – vrstevnické skupiny nvrstevnická skupina qnapomáhá pocitu získání pocitu vlastní autonomie qdospívající v ní získává sociální status a pocit vlastní hodnoty qdoplňuje či nahrazuje rodičovskou podporu qstabilizuje a zakotvuje dospívajícího v procesu vlastních fyzických, psychických a sociálních změn qzdroj standardů chování nnezařazení se do nějaké vrstevnické skupiny často pociťováno jako stigma nvrstevnická konformita je nejvyšší v časné a střední adolescenci qzajímavé v této souvislosti je zjištění, že adolescenti se přesto svou hodnotovou orientací podobají spíše rodičům než svým přátelům (týká se především cílových hodnot); podle některých výzkumů mají rodiče větší vliv n ež vrstevníci ve všech oblastech kromě trávení volného času; nesouhlas se týká aktuálního života teenagerů, trávení volného času, zájmů, kultury, oblékání…; význam „peer programů“: právě ty se týkají volného času n Vztahy – rodiče nFreud: qdospívání = zvýšené konfliktní období ve vztazích rodič-dítě qmezigenerační konflikt nezbytný pro překonání závislosti na rodičích a získání vlastní autonomie nsoučasný pohled: qprůběh vztahů v dospívání nelze generalizovat qindividuální, kulturní a historické rozdíly qvztah může zůstat trvale pozitivní a přitom se závislost snižovat qrodiče si mohou uvědomovat přirozenost „bouření“ adolescentů – a tím míru konfliktu snižovat nvysoká míra konfliktů často spojena s rizikovým chováním nmění se styl chování rodičů, styl komunikace v rodině ndůležitý je: qrodičovský zájem a zaangažovanost qemoční intenzita interakce qpodstata rodičovského vedení qpodstata rodičovské autority nnerizikovost a nekonfliktnost vztahu rodič-dítě = neprojití si vlastní krizí = častější selhání adolescenta či mladého dospělého v „životních zkouškách“ q Vztahy - partnerské nprvní vztahy obvykle vznikají již v období puberty nsouvisejí s uvědomením si vlastní sexuality, qobvykle však rozvoj vztahů a sexuality probíhá více „dvojkolejně“ (platonický charakter prvních lásek), přičemž u chlapců je vyšší potřeba okamžitého vybití, qliší se i sociálně dané pohlavní role; v pubescenci první schůzky častěji u dívek, postupně ubývání motivů zvědavosti a potřeby přesvědčit se o vlastní ceně npostupně přibývání zkušenosti i motivů „skutečně“ partnerských, rolových; ndůležitá zkušenost pro rozvoj emotivity; později se vztahy stávají stabilnějšími a dlouhodobějšími nv adolescenci se obvykle poprvé projeví i odlišná sexuální identita, preference nebo orientace („coming out“), což může být náročný moment Proces individuace adolescentů (R.Josselsonová, 1980) npsychologická diferenciace: uvědomení si odlišnosti od ostatních, především rodičů, zvyšuje se kritičnost, bourají se mýty, kognitivní výkon „předbíhá“ emoční kapacitu, může nastat až generalizace negativních postojů; nzkoušení a experimentování (14-15 let): snaha zbavit se závislosti na formálních autoritách, „soupeření“ s rodiči, zvyšování zodpovědnosti vůči vrstevníkům; nobdobí navazování přátelství (16 – 17): obnovují se vazby s rodiči, autorita přijímána selektivně, zvyšuje se sebezodpovědnost, důležitost blízkého přátelství a erotických vztahů, uvědomení si zvláštní hodnoty specifického vztahu k rodičům i autoritám; nkonsolidace vztahu k sobě (pozdní adolescence), založená na pocitu vlastní autonomie a jedinečnosti, propojení minulosti, přítomnosti a další perspektivy života (ale ani to není dokonalé a definitivní) Riskování nMnoho studií se věnuje riskování adolescentů (většinou: kouření, pití, nechráněný sex). nVýsledky ukazují opak toho, co by člověk vyvodil z toho, že rozhodovací procesy se vyvíjí: starší adolescenti jsou mnohem více náchylnější k riskování než mladší adolescenti a preadolescenti. n nOpakovaně studie potvrzují, že více a méně riskující adolescenty neodlišuje jejich znalost/neznalost možných negativních následků! nVe hře jsou jiné faktory: ony strategie seberegulace, sch. skloubit zdraví prospěšné a sociální cíle. Riskování nGenderové rozdíly: nMuži jsou více než ženy ochotni riskovat v oblastech jako rychlé řízení nebo intelektuální risky. nŽeny jsou více než muži ochotny riskovat v oblasti zdraví jako je kouření. n nMuži jsou často o trochu lepší ve výsledcích matematických testů (De Lisi, McGillicuddy-De Lisi, 2002). Souvisí to možná opět s větší mírou riskování. „Emerging adulthood“ nJeffrey Jensen Arnett nnový koncept nživotní etapa mezi adolescencí a dospělostí, období mezi 18 až 29 roky nvětšina lidí v této etapě tvrdí, že ještě nejsou zcela dospělí – „v něčem ano, v něčem ne“ ndáno sociokulturně, vlivem určitých společenských, demografických změn noddálila se doba prvního sňatku, početí dítěte npodobnost s generací X (román Coupland: Generation X) – více materialistická, cynická, větší ambice, přesvědčení, že jednou dosáhnou toho, co chtějí Identita (Erikson, Marcia - I) njiné pojetí vývojového úkolu (viz E.Erikson) ntypy a stadia podle přítomnosti krize (hledání) a závazku identifikoval J. Marcia: qdifúzní, rozptýlená identita (krize může či nemusí být přítomná, závazek chybí): stav, kdy čl. neprožívá krizi ani závazek, nemá aktivní potřebu sebedefinování, je snadno ovlivnitelný vrstevníky, mění často svoje názory, přesvědčení i chování, aby bylo v souladu s aktuální skupinou; proto i sebehodnocení značně kolísavé, závisí na reakcích druhých; na rozdíl od náhradní identity méně rigidní, méně konvenční, relativně nezávislí, ke škole obvykle kritický vztah, k drogám liberální postoj; typické pro časnou adolescenci qPřítomnost krize vede ke statutu aktivního hledání; další typy je možné vnímat jako řešení této krize Identita (Erikson, Marcia - II) nstatus náhradní identity či předčasného uzavření (foreclosure): závazky, konzistentní obraz světa a sebe bez toho, že by člověk zažíval krizi identity, postoje, normy… s přebírají nekriticky od autorit; preference osvědčeného stylu života, větš. nižší sebevědomí, poměrně konfliktní vztahy s druhými, spokojenost se školou, striktní odmítání drog, bez výraznějších osobnostních krizí; typické pro časnou adolescenci nstatus moratoria: krize identity se stavy úzkosti a pochybnostmi, aniž by však na sebe bral skutečné závazky; pouze experimentování, zkoušení rolí, objevování hodnot, rozvíjení zájmů …; méně flexibilní, méně jistí v soupeření i ve spolupráci, nejsou tolik spokojeni se školními výsledky, nejistota ve vztahu k vlastní budoucnosti; pozitivní představa o sobě a o svých vztazích s druhými lidmi; typické pro střední adolescenci nstatus dosažení identity (identity achievement): spojen se zážitkem krize z hledání, pochybností při současné snaze řešit otázku svých závazků; spojení min, přít. a bud. ve smysluplný celek, zážitek kontinuity a sebeakceptace, posilování Já, navazuje schopnost intimity; typický pro pozdní adolescenci n