Schémata a animace zpracovalo
Servisní středisko pro e-learning na MU
http://is.muni.cz/stech/
ELEKTROKARDIOGRAFIE
1860 - 1927
Willem Einthoven
1893 Einthoven zavádí termín „elektrokardiogram“
1895 Einthoven popisuje pět výchylek - P, Q, R, S a T
1902 Einthoven publikuje první elektrokardiogram
1905 Einthoven přenáší elektrokardiogramy z nemocnice
do své laboratoře (1.5 km) přes telefonní kabel
1924 Einthoven získává Nobelovu cenu
ELEKTROKARDIOGRAFIE = metoda umožňující registraci
elektrických změn vznikajících činností srdce z povrchu těla.
EKG – informace o:
1. Poruchy frekvence (změny SF v SA uzlu, resp.arytmie, sick sinus syndrom)
2. Poruchy vedení (blokády – SA, AV)
3. Poruchy rytmu (ES – supraventrikulární, komorové)
4. Poruchy komorového gradientu (vztahu mezi depolarizací a repolarizací:
původ – metabolický, hemodynamický, anatomický, fyzikální…ischemie, hypertrofie,
dilatace, kardiomyopatie, záněty, změny elektrolytů, léky…)
Stacionární v homogenním vodivém prostředí
Lokální proudy
• Maximální v ose dipólu (1)
• Nulový v rovině středu (0)
ELEKTRICKÝ DIPÓL
ELEKTRICKÉ SRDEČNÍ
POLE (vektor)
•je tvořeno součtem okamžitých
dipólů na depolarizační frontě
•velikost je funkcí počtu dipólů a
strmosti rozhraní
•směr od depolarizované (-) k
(re)polarizované (+) oblasti
•nestacionární
•mění intenzitu a směr
•deformováno vodivostí
prostředí (Brodyho efekt)
ŠÍŘENÍ DEPOLARIZAČNÍ FRONTY
REGIONÁLNÍ VEKTORY
INTEGRÁLNÍ VEKTOR
během excitace se mění:
•velikost okamžitých dipólů
•jejich směr
•šíří se na povrch těla - ELEKTROKARDIOGRAFIE
Síňová
depolarizace
PQ interval
0,16
Izoelektrické linie
Konkordance T vlny
Frekvenční závislost
Ta absence
Převodní systém
Komorový komplex
(depolarizace) (repolarizace)
QRS
0,1
QT
0,3
závislost na SF
3D SMYČKY SRDEČNÍHO VEKTORU
F – frontální rovina hrudníku
S – sagitální rovina hrudníku
H – horizontální rovina hrudníku
0 – elektrický střed srdce
P – síňová depolarizace
QRS – komorová depolarizace
T – komorová repolarizace
2D PROJEKCE HLAVNÍHO SRDEČNÍHO VEKTORU
F – frontální rovina hrudníku
S – sagitální rovina hrudníku
H – horizontální rovina hrudníku
1D PROJEKCE HLAVNÍHO SRDEČNÍHO VEKTORU
Projekce na povrch hrudníku
do frontální roviny (2D)
a její projekce na přímku
(1D), osu I. EKG svodu
rozepsaná v čase
E – Einthovenův trojúhelník
R L
F
50%
V
Wilson, 1934, VR, VL, VF
R L
F
87%
V´
Goldberger, 1947, aVR, aVL, aVF
R L
F
100%
Einthoven, 1913
I, II, III
HEXAAXIÁLNÍ SYSTÉM (RŮŽICE)
I.
II.III.
aVF
aVR
aVL
KONČETINOVÉ SVODY
Bipolární (I, II, III)
Unipolární (augmentované) aVR,
aVL, aVF
Frontální projekce
vektoru!
WILSON
GOLDBERGER
zvětšené
I.
III
.
II.
aVR aVL
aVF
HRUDNÍ SVODY
Horizontální
projekce
vektoru!
4TH I.C
5TH I.C
Frontální rovina
končetinové svody
I., II., III., aVR, aVL,
aVF
Horizontální rovina
V1 – V6
Obě roviny jsou
posunuty do úrovně
elektrického středu
srdce (0)
E – Einthovenův
trojúhelník
aVR
aVL
aVFV1 V2 V3
V4
V5
V6
I.
II.
III.
0
E
PROJEKČNÍ ROVINY HLAVNÍHO SRDEČNÍHO VEKTORU
A EKG SVODY
ELEKTRICKÁ OSA SRDEČNÍ
Součet všech okamžitých vektorů, které tvoří depolarizační
komorovou smyčku. Vyjadřuje směr postupující komorové
aktivace. Odráží asymetrii v tloušťce stěn komor a srdeční
polohu.
(R–Q–S) ve svodech I., II., III.
• rovnostranný
Einthovenův
trojúhelník
Terminologie Q
S
R
S
Odchylka doleva
Normální rozmezí
Odchylka doprava
ELEKTRICKÁ OSA SRDEČNÍ – ve frontální rovině
LEVOTYP, PRAVOTYP
I
III
I
III
- +
-
+
+
+
-
-
-
I
I
III
III
Normální 12-svodový elektrokardiogram
EKG – informace o:
1. Velikosti a pozici srdce (elektrická osa)
2. Místě původu elektrického impulsu (P, QRS)
3. Vedení (P-Q, QRS)
4. Ústupu podráždění (T)
5. Rytmu (P-P, R-R)
6. Alteracích akčního potenciálu (ST, T)
A B C
OBRAZ SRDEČNÍ ISCHEMIE
A: námahová angina pectoris
B: akutní non-Q infarkt myokardu
C: akutní Q infarkt myokardu
RYTMUS:
Pravidelný: (72/min; 60 – 100/min; vliv věku)
tachykardie (>100/min; nenámahová)
bradykardie (< 60/min; atletické srdce)
náhradní rytmy (junkční < 40/min; komorový ~20/min)
Nepravidelný:
sinusová respirační arytmie (fyziologická)
sick sinus syndrom
extrasystoly (ES) jednotlivé, vázané (bigeminie, trigeminie)
sinusové, síňové, junkční, komorové
ARYTMIE
PORUCHY TVORBY NEBO VEDENÍ VZRUCHU
MÍSTO PŮVODU VZRUCHU
•Polarita vlny P
•Interval PQ (QP)
(normální interval PQ: 0,12 – 0,2 s)
SINUS SÍNĚ JUNKCE KOMORY
P+ P- (P-) (P-)
ARYTMIE
BLOKÁDY
•SICK SINUS SYNDROM
•AV BLOKÁDY
•BLOKÁDA TAWAROVA RAMÉNKA (BBB)
I°
II°
III°
LBBB
RBBB
PQ>0.2sec
Wenckebachovy periody
A-V disociace
A
V
PREEXCITACE
AV uzel je „obcházen“, rychlé vedení
•„krátký nodus“
•Wolf-Parkinson-Whiteův syndrom (WPW) – náchylné k
paroxysmální tachykardii – viz. re-entry
delta vlna PQ<0,12s
REENTRY
Společný mechanismus (paroxysmálních) tachykardií, extrasystol,
bigeminií, apod.
• Dvojí dráha
Divergence a konvergence excitačních
cest
• Jednosměrný blok
1. Dlouhá refrakterní perioda
2. Zpomalené vedení
• Krouživý vzruch
• Smyčky nejčastěji na úrovni AV junkce
• Determinanty re-entry:
1. Určitý rozsah (velikost) smyčky
2. Určité načasování spouštěcí ES
ES
B
TACHYARYTMIE
• SINUSOVÁ TACHYKARDIE
• PAROXYSMÁLNÍ TACHYKARDIE (supraventrikulární, komorové)
• FLUTTER (>250/min; síňový)
• FIBRILACE (>600/min; síňová, komorová; zhroucení elektrické
homogenity)
SÍŇOVÝ FLUTTER (kmitání)
Frekvence 250 – 600/min
Síňokomorová blokáda n:1
SÍŇOVÁ FIBRILACE (míhání)
+ f-vlnkyNepravidelný komorový rytmus
KOMOROVÁ FIBRILACE (míhání)
Frekvence nad 600/min
ANTIARYTMIKA
• BLOKÁTORY Na KANÁLU – prodlužují inaktivaci INa, tj.
refrakteritu, „zruší“ rychlé cesty
• BLOKÁTORY Ca KANÁLU – „zruší“ rychlé cesty
• BLOKÁTORY K KANÁLU – prodlužují refrakterní periodu
• b-SYMPATOLYTIKA – zpomalují srdeční frekvenci