28
SLOVOTVORBA
Slovotvorba zahrnuje odvozování (derivaci) slov pomocí předpon (prefixů), přípon (sufixů) a
skládání slov z více slovních základů (kompozice).
§10
DERIVACE
§10.1
Odvozování slov latinskými předponami
Předpony (prefixy) pozměňují a upravují význam odvozovaného slova nejčastěji z hlediska:
a) umístění (lokalizace)
b) časového zařazení (temporalizace)
c) záporu (negace)
d) určení, upřesnění (identifikace), např. typu, míry apod.
V platnosti předpon se nejčastěji vyskytují latinské předložky.
Latinské předpony
předpona význam příklad český ekvivalent
ā-/ab- (abs-) od ablātiō
abscessus
odnětí
absces
ad- (af-, ap-, as-) při, u, do, k adhaesiō
afferēns
appendix
ascendēns
přilnavost, srůst
přívodný
přívěsek
stoupající, vzestupný
ante- před antepositiō chirurgické posunutí
orgánu dopředu
circum- kolem, okolo circumferentia obvod, rozsah
contrā- proti contrāincīsiō chirurgický řez vedený
opačným směrem, než byl
původní řez
com- (co-, col-, con)
← cum
s, se, spolu commōtiō
coāgulātiō
collāpsus
congelātiō
otřes
srážení krve
selhání, zhroucení
zmrznutí, omrzlina
převzato z: ARTIMOVÁ, J. - DÁVIDOVÁ, E. - POŘÍZKOVÁ, K. - ŠVANDA, L. Terminologia Graeco-Latina
Medica, Brno: MU 2015.
29
dē- (dēs-) ods,
se (shora
dolů)
dēviātiō
dēsīnfectiō
odchýlení
odstranění nákazy
dis- (di-, dif-) 1. roz-
2. zápor
dislocātiō
dīlacerātiō
difficilis
rozmístění, posun
roztržení
nesnadný, obtížný
ē-/ex- (ef-) z, ze, vy- ērectiō
excīsiō
efferēns
vzpřímení, ztopoření
vyříznutí
odvodný
extrā- mimo, vně extrāuterīnus mimoděložní
in- (im-, il-, ir-) 1. v, na,
dovnitř
2. zápor
incīsiō
irrītātiō
inoperābilis
immōbilitās
illegālis
řez, naříznutí
dráždění
neoperovatelný
nepohyblivost
nezákonný
īnfrā- pod īnfrāorbitālis podočnicový
inter- mezi interāctiō vzájemné působení
intrā- uvnitř, během intrānātālis vzniklý při porodu
ob- (oc-, op-) proti, za obstructiō
occiput
oppōnēns
uzavření, překážka
záhlaví, týl
opačný, stavějící se proti
per- skrz, přes;
vysoký stupeň
perforāns
peraciditās
prostupující, pronikající
překyselení
post- po, za posttraumaticus
postmolāris
poúrazový
ležící za stoličkou
prae- před praenātālis
praecordium
před narozením
oblast před srdcem
prō- vpřed prōminēns vyčnívající
re- znovu, opět,
zpět
resūtūra
remittēns
opakované sešití
dočasně ustupující
sub- (suc-, suf-, sup-,
sus-)
pod, dole;
nižší stupeň
sublinguālis
suspīciō
subfebris
podjazykový
podezření
zvýšená teplota
super-, suprā- nad superficiālis
suprāspīnātus
povrchový
nadhřebenový
trāns- přes, pře- trānsfūsiō přelévání
§10.2
Odvozování slov latinskými příponami
Odvozováním slov pomocí sufixů se rozumí připojení přípony ke genitivnímu kmeni základového
slova. I přípony fungují jako nositelé specifického významu, tzn., že upravují nebo pozměňují
význam derivovaného slova.
30
Latinské substantivní přípony
přípona význam příklad český ekvivalent
-(c)ulus, a, um
-ellus, a, um
-olus, a, um
zdrobněliny denticulus
cerebellum
artēriola
zoubek
mozeček
tepénka
-itās 1. vlastnost
2. stav
aciditās
dēformitās
kyselost
znetvoření
-(t)iō
-(s)iō
-(x)iō
činnost nebo její
výsledek
abductiō
tensiō
flexiō
odtažení
napětí, tlak
ohýbání, ohnutí, ohyb
-(t)or
-(s)or
-(x)or
činitel abductor
tensor
flexor
odtahovač
napínač
ohybač
-(t)ūra
-(s)ūra
činnost nebo její
výsledek
curvātūra
incīsūra
zakřivení
zářez
§10.2a Latinská deminutiva
Latinské zdrobněliny se tvoří od slovního základu připojením jedné z typických přípon:
• -olus, a, um artēria („tepna“) → artēriola („tepénka“)
• -(c)ulus, a, um dēns („zub“) → denticulus („zoubek“)
• -ellus, a, um cerebrum („mozek“) → cerebellum („mozeček“)
Rod odvozeného substantiva zůstává zachován. Latinská deminutiva jsou vždy substantivy
1. nebo 2. deklinace.
Latinské adjektivní přípony
přípona význam příklad český ekvivalent
-ālis, e
-āris, e
vztah, příslušnost temporālis, e
mūsculāris, e
spánkový
svalový
-ātus, a, um opatřený něčím caudātus, a, um opatřený ocasem, ocasatý
-eus, a, um
-āneus, a, um
vztah, příslušnost osseus, a, um
cutāneus, a, um
kostní
kožní
-ilis, e
-bilis, e
možnost, schopnost fragilis, e
operābilis, e
křehký, lámavý
operovatelný
-ōsus, a, um 1. příslušnost
2. hojnost
vēnōsus, a, um
ulcerōsus, a, um
žilní
vředovitý
§10.2b Latinská adjektiva s příponou -ālis, -āle/ -āris, -āre
Latinské adjektivum s významem příslušnosti nebo vztahu se nejčastěji tvoří příponami -ālis,
-āle, resp. -āris, -āre, které se připojí ke genitivnímu kmeni substantiva, od něhož se dané
adjektivum odvozuje. Varianta -āris, -āre se používá v případě, že této příponě předchází slabika
obsahující hlásku l.
slovníkový tvar substantiva kmen substantiva odvozené adjektivum
s významem
příslušnosti/vztahu
pariēs, pariet-is, m. pariet- parietālis, parietāle
mūsculus, ī, m. mūscul- mūsculāris, mūsculāre
31
§10.3
Odvozování slov řeckými předponami
Řecké předpony mají obdobnou funkci jako latinské prefixy. Slouží k pozměnění významu
základového slova z hlediska označení místa, času, identifikace nebo negace. Většina řeckých
prefixů pochází z předložek.
Řecké předpony
předpona význam příklad český ekvivalent
a- (an-) zápor apnoē
anaemia
zástava dechu
chudokrevnost
ana- 1. opět, znovu
2. roz-
anastomōsis
analysis
spojení, propojení
rozklad
anti- (ant-) proti antisēpsis ničení choroboplodných
zárodků dezinfekcí
apo- od, pryč apophysis výrůstek, hrbolek kosti
cata- z, ze (shora dolů) catarrhus katar (zánět sliznice
provázený tvorbou sekretu)
dia- (di-) 1. roz-
2. skrz
3. mezi
diagnōsis
diabētēs
diencephalon
rozpoznání (nemoci)
úplavice
mezimozek
dys- porucha, obtížnost dystrophia
dyspnoē
porucha výživy
dušnost, namáhavé dýchání
ec-, ecto-, exo- vně, mimo ectopia chybné uložení orgánu
mimo své obvyklé místo
en- (em-) v, dovnitř encephalon
embolia
mozek
vmetnutí
endo- (end-) uvnitř endocardium srdeční nitroblána
epi- (ep-) na, nad, při epidermis
epigastrium
epicardium
pokožka
nadbřišek
přísrdečník
eu- dobře, normální
stav
eupnoē
euthanasia
normální, pravidelné
dýchání
důstojné ukončení života
hyper- 1. nad (místně)
2. zvýšená činnost
hypertonia
hypertrophia
vysoký tlak, zvýšené
svalové napětí
zbytnění, zvětšení
hypo- (hyp-) 1. pod (místně)
2. snížený stupeň
hypophysis
hypotrophia
mozkový podvěsek
podvýživa
meta- (met-) 1. za, po
2. změna
metencephalon
metastasis
metabolismus
zadní mozek
druhotné ložisko
látková přeměna
para- (par-) 1. při, vedle
2. podobnost
paramētrium
parasītus
paratȳphus
děložní vazivo
příživník, parazit
onemocnění podobné tyfu
peri- kolem, okolo periosteum
pericardium
okostice
osrdečník
pro- před prognōsis předpověď
syn- (sy-, sym-) s, se, spolu synostōsis
syndrōma
kostěný srůst sousedních
kostí
32
soubor příznaků určitého
onemocnění
§10.4
Odvozování slov řeckými příponami
Následující přehled řeckých substantivních přípon obsahuje ty nejdůležitější a nejčastěji
používané, jejichž znalost je zásadní zejména pro orientaci v klinické terminologii.
Řecké substantivní přípony
předpona význam příklad český ekvivalent
-ia onemocnění ischaemia místní nedokrevnost tkáně
nebo orgánu
-iāsis onemocnění (jeho
původ nebo
přirovnání)
cholēlithiāsis
psōriāsis
žlučové kameny
lupénka
-ismus onemocnění,
odchylka od normy
alcoholismus
strabismus
nadměrné užívání alkoholu
šilhání
-ītis zánět arthrītis zánět kloubu
-ōsis onemocnění (pro
které není
charakteristický
zánět)
nephrōsis
psӯchōsis
nezánětlivé onemocnění
ledvin
duševní onemocnění
-ōma nádor myōma nezhoubný nádor ze
svalové tkáně
-ōmatōsis mnohonásobný
výskyt nádorů
myōmatōsis mnohonásobný výskyt
nádorů ze svalové tkáně
Řecké adjektivní přípony
přípona význam příklad český ekvivalent
-eus, a, um vztah, příslušnost oesophageus, a, um jícnový, patřící k jícnu
-icus, a, um vztah, příslušnost gastricus, a, um žaludeční
-īdeus, a, um podobnost pterygoīdeus, a, um křídlový (podobný křídlu)
§10.4a Řecká adjektiva s příponou -icus, -ica, -icum a -eus, -ea, -eum
Řecká adjektiva s významem vztahu nebo příslušnosti se nejčastěji tvoří příponami -icus, -ica,
-icum nebo -eus, -ea, -eum. I tyto přípony se připojují ke genitivnímu kmeni substantiva, od kterého
se adjektivum odvozuje.
slovníkový tvar substantiva kmen substantiva odvozené adjektivum
s významem
příslušnosti/vztahu
hēpar, hēpat-is, n. hēpat- hēpaticus, hēpatica, hēpaticum
larynx, laryng-is, m. laryng- laryngeus, laryngea, laryngeum
33
§10.4b Řecká adjektiva s příponou -īdeus, -īdea, -īdeum
Pomocí řecké přípony -īdeus, -īdea, -īdeum se zpravidla vyjadřuje podobnost tvaru, např.
• sūtūra lambdoīdea „šev tvarem podobný řeckému písmenu Λ“
• mūsculus deltoīdeus „sval tvarem podobný řeckému písmenu Δ“
• cōlon sīgmoīdeum „tračník tvarem podobný řeckému písmenu ς“
• os hyoīdeum „kost tvarem podobná řeckému písmenu υ“
V anatomické nomenklatuře je velmi časté spojení takto odvozeného řeckého adjektiva se
substantivem prōcessus, např.
• prōcessus coracoīdeus zobcovitý výběžek (lopatky)
• prōcessus corōnoīdeus věnčitý výběžek (dolní čelisti)
• prōcessus pterygoīdeus křídlovitý výběžek (klínové kosti)
• prōcessus xiphoīdeus mečovitý výběžek (hrudní kosti)
§11
KOMPOZICE
Složené slovo (kompozitum) vzniká spojením dvou nebo více slovních základů (komponentů).
Typický model dvouslovného složeného termínu je následující:
genitivní kmen
1. komponentu
+ spojovací vokál + 2. komponent
nāsolabiālis
(nosoretní)
nās + o + labiālis
nos + o + retní
Spojovacím vokálem je stejně jako v češtině nejčastěji -o-. Tento spojovací prvek se neuplatňuje
u všech složenin. Chybí zejména tehdy, když na švu spojovaných komponentů již figuruje
samohláska (první z komponentů končí, nebo druhé slovo začíná na samohlásku).
Např. poly-arthrītis (zánět mnoha kloubů)
gastr-odynia (bolest žaludku)
Kromě -o- se jako spojovací vokál užívá -i-, a to zejména tehdy, pokud je první z komponentů
číslovka (např. secund-ī-gravida „podruhé těhotná žena“) nebo druhou složku představuje
výraz -formis (např. pis-i-formis „hráškový“), příp. -fer (např. bīl-i-fer „žlučovodný“).
Kompozita se v lékařské terminologii vyskytují běžně. Nezřídka se kombinují i slovní základy
různého jazykového původu (v takových případech mluvíme o tzv. hybridních kompozitech).
Např. tōnsillectomia „chirurgické odstranění mandlí“ (lat. tōnsilla + řec. ektomē)
Zatímco v anatomické nomenklatuře převažují latinské slovní základy, je pro klinickou
terminologii charakteristická preference řeckých slovních základů.
Např. vertebra = termín pro obratel v anatomické nomenklatuře
spondylomalacia = klinický termín označující měknutí obratlů (řec. spondylos „obratel“)
U latinských kompozit jsou slovotvorná struktura i význam termínu většinou snadno
rozpoznatelné na základě znalosti slovní zásoby z předcházejících lekcí a znalosti principů
slovotvorby.
Např. articulātiō tālocrūrālis (doslova kloub hleznobércový)
ligāmentum atlantooccipitāle (nosičotýlní vaz)