LEKCE 5
DEKLINACE - ADJEKTIVA
^^genus typ ^""^--^	maskulinum	femininum	neutrum
troj východný	-er	-(e)ris	-(e)re
i- dvojvýchodný	-is		-e
jednovýchodný	-x, -s		
5.1    Vzor: acer, acris, acre   ostrý, prudký, -á, -é
m. f. sg.     nom.     äc-er äcr-is gen. acr-is akuz. äcr-em abl. äct^X)
n. äcr-e
acr-e
m. + f. n.
pl.      äcr-čs äcr-ia
ácr-ium
äcr-es ctcr-m
ôcr-ibus
Trojvýchodná adjektiva mají v nom. sg. zvláštní tvar pro každý rod. Maskulina jsou zakončena na -er, feminina na -(e)ris, neutra na -fe)re. Samohláska -e- při skloňování vypadává, ponecháva se u adjektiva celer, celeris, celere rychlý.
5.2    Vzor: näsälis, nasále nosní
m. +. f. n.
sg.     nom.       näsäl-is näsal-e gen. näsäl-is
akuz. näsäl-em näsäl-e abl. näsäl-i
m. + f. n. pl.    näsäl-es näsäl-ia näsäl'-ium näsäl-es näsäl-m näsa/-ibus
Dvojvýchodná adjektiva mají v nom. sg. společné tvary pro mužský a ženský rod a zvláštní tvar pro rod střední. Maskulina a feminina jsou zakončena na -is, neutra na -e.
5.3    Vzor: simplex   jednoduchý,-á,-é
m. + f. +n. sg.     nom. simplex gen. simplic-is
m. + f. n.
pl.      simplic-ěs simplic-ia simplic-mm
35
m. +f.
n.
simplic-čs
n.
akuz. simplic-em abl. simplic-1
simplex
simplic-ibm
simplic-m
Jednovýchodná adjektiva mají v nom. sg. jeden společný tvar pro všechny   tři rody.
Nejčastěji jsou zakončena na -x nebo -s. U tohoto typu je vhodné naučit se i genitivu, který
v převažující míře končí na -cis {multiplex, multiplicis mnohočetný), -entis (prominěns, prominentis vyčnívající), příp. -antis (perforäns, perforantis prostupujíď).
Mezi jednotlivými typy adjektiv III. deklinace nejsou ve skloňování rozdíly kromě nom. sg. a v zásadě je lze pokládat za i-kmenová. Mužské a ženské tvary se skloňují podle vzoru auris s odchylkou v abl. sg., kde adjektiva přibírají koncovku -J: äcri, näsäfi, simplicT x aure; střední tvary mají skloňování shodné se vzorem animal. Zachováváme tedy pravidlo: -I v abl. sg. pro všechny rody, -itim v gen. pl. pro všechny rody, -ia v nom. a akuz. pl. pro neutra. V ostatních pádech se objevují běžné koncovky substantiv III. deklinace.
5.4 Nutno si však pamatovat některé výjimky; patří k nim dvojvýchodná řecká adjektiva, která se skloňují podle souhláskových kmenů, u nichž platí zásada -e v abl. sg. u všech rodů, -um v gen. pl. u všech rodů, -a v nom. a akuz. pl, u neuter:
a) se složkou / příponou -genes (označuje původ), např.: nephrogeněs (m, + f.), nephrogenes (n.) ledvinového původu;
b) se složkou / příponou -ides (označuje podobu), např. xiphoTděs (m. + f.), xipholdes (n.)
' Složka -ides byla zavedena do užívání r. 1935 jenskou anatomickou nomenklaturou. Pařížská nomenklatura obnovila v r. 1955 podle staršího basilejského názvosloví (r. 1895) latinizované tvary -ideus, a, um.
Phalanx distälis, media, proximälis. Nervi craniales. Vertebrae cervicäles, thöräcicae, lumbales, sacräles, coccygeae. Medulla spinalis. Margö occipitalis et frontalis ossis parietälis. Foramen caecum ossis ethmoidal is (ethmoidis). Ligamenta basium ossium metacarpi dorsälia. Pars lumbälis columnae vertebrälis. Caput longum et caput breve müsculi tricipitis brachü. Musculus biceps femoris. Dentes permanentes, dentes lactei sive decidul Denies molares, praemoläres. Aorta ascendens, descendens. Väsa afferentia, efferentia. Nervus abdücens, Margines laterales unguium. Regio näsälis. Arteria carotis communis. Vertebrae prominentes.
mečovitý.
CVIČENÍ
1. Čtěte a přeložte do češtiny:
36