Někdy se diaktickým formám výuky říká i organizační formy výuky. Didaktické formy výuky můžeme definovat, jako vnější uspořádání a organizační opatření k zajištění kvalitní výuky.  Palán dělí organizační formy výuky z různých hledisek:

• Časového uspořádání
• Edukačního prostředí
• Organizačního uspořádání edukantů
• Interakce lektor – posluchač
• Stavu systému v němž edukace probíhá
• Zaměření pedagogické akce

(Palán, 2002)
Nejčastěji se uvádí dělení forem výuky dle organizačního uspořádání. Pro naše účely  můžeme rozdělit formu na individuální, skupinovou a hromadnou.
Individuální forma edukace
Individuální forma edukace patří mezi nejstarší formy edukace.  Touto formou výuky se již učilo ve starověku. Individuální forma výuky je nejčastější forma edukace používána ve zdravotnictví. Pokud plánujeme edukaci  ve zdravotnictví, někdy nemáme na vybranou než použít pouze tuto formu výuky z důvodu organizace zdravotní péče. Tato forma výuky se nejčastěji používá v lůžkových zdravotnických zařízeních, ambulancích, v ordinaci praktických lékařů. Řídící úlohu při této formě výuky má edukátor. Edukátor vždy pouze edukuje jednoho edukanta, i když má na starosti edukátor více edukantů. Edukanti mezi sebou nespolupracují.
Výhody individuální formy výuky:

• Edukátor má na starosti v jednu chvíli pouze jednoho edukanta a může se mu plně věnovat.
• Edukace se může přesně přizpůsobit individuálním i věkovým zvláštnostem edukanta a jeho potřebám.
• Edukátor může přizpůsobit edukantovi tempo, způsob učení a má okamžitou zpětnou vazbu o průběhu učení edukanta.
• Při zvolení vhodné metody výuky je možné edukanta při této formě edukace velmi dobře aktivizovat.

Nevýhody individuální formy edukace:

• Edukanti nemají možnost spolupráce mezi sebou.
• Nízká efektivita práce edukátora z pohledu času, kdy zajeden časový úsek stihne odedukovat pouze jednoho edukanta, a při tom jich má na starosti daleko více.
• Tato forma edukace je náročná na organizaci práce zdravotníka.

Skupinová forma edukace
Při této formě výuky jsou edukanti rozděleny do skupin. Ideální pro skupinovou formu edukace je malá skupina (3 -5 členů). Řídící úlohu ve skupině může mít edukátor, někdy i edukant. Skupinová forma výuky se používá nejčastěji ve zdravotnictví v psychiatrii, lázeňství, přípravě těhotných žen na porod, ve svépomocných skupinách a vzdělávání zdravotníků.
Skupina může vzniknout buď formálně tj. na základě nějakých kritérií nebo neformálně na základě vlastního zájmu edukantů.
Výhody skupinové formy výuky:

• Rozvíjí se u edukantů spolupráce, vzájemná výměna zkušeností, samostatnost, zodpovědnost a tvořivost edukantů.
• Získané vědomosti a dovednosti mají trvalejší ráz, jelikož edukant si k řadě věcí musí dopracovat vlastní aktivitou a úsilím.
• Větší podíl aktivity edukanta oproti frontální formě výuky.
• Výuka probíhá u více edukantů, přesto lzeedukaci přizpůsobit velmi dobře potřebám edukantů.
• Při eduakci je stále dobře zachována zpětná vazba.

Nevýhody skupinové formy výuky:

• Někteří edukanti mohou být při skupinové práci pasivní a začlenění jednotlivých členů skupiny do práce může být nerovnoměrný.
• Někteří edukanti mohou ve skupině pracovat pouze individuálně.

Frontální/hromadná forma výuky
Práce při této formě výuky je založena na hromadném postupu všech edukantů pod vedením edukátora. Obsah při výuce je pro všechny edukanty stejný. Touto formou edukace můžeme edukovat najednou i 120 osob i více. Frontální forma edukace se nejčastěji používá  ve zdravotnictví např. při vzdělávání zdravotníků nebo v oblasti prevence apod.
Výhody frontální formy výuky:

• Najednou může edukátor edukovat velkou skupinu edukantů najednou.
• Náklady na edukaci touto formou jsou daleko nižší než na edukaci individuální nebo skupinovou.
• Organizace této formy edukace je méně náročné než předchozí.

Nevýhody frontální formy výuky:

• Aktivita edukantů je při této formě edukace zpravidla velmi nízká.
• Edukátor musí vynakládat velké usílí na udržení motivace a pozornosti edukantů.
• Edukátor se nemůže věnovat individuálním potřebám edukantů a edukace je spíše orientována na průměr.
• Velmi nízká zpětná vazba mezi edukantem a edukátorem a naopak.

 
 
 Příklad
 
Téma edukace: Samovyšetření prsu
Cílová skupina: zdravá dospělá žena
Místo: ambulance
Cíl:
1. Kognitivní
Edukant umí vysvětlit a popsat zásady samovyšetření prsu. Edukant umí vysvětlit význam samovyšetření prsu.
2. Afektivní
Edukant projevuje zvýšený zájem o problematiku samovyšetření prsu a verbalizuje ochotu si samovyšetření prsu pravidelně provádět.
3. Psychomotorický
Edukant předvede správnou techniku samovyšetření prsu na modelu. Dokáže na modelu
identifikovat patologie.
Forma výuky: individuální

 
 Pamatujte, že na základě didaktické formy edukace volíme vhodnou metodu edukace.