SPECIFIKA KLINICKÉ  A PATOLOGICKÉ TERMINOLOGIE

Na rozdíl od anatomického názvosloví není klinická terminologie v mezinárodním měřítku
standardizovaná. Lékaři postupují dle českého překladu MKN -10 – Mezinárodní klasifikace nemocí.
Obsahuje:
klinické a patologické názvy nemocí
poruchy
úrazy
léčebné postupy

Charakteristické rysy:

·         převaha řeckých slovních základů

·         přednostně řecké koncovky

·         četné předložkové vazby
vyjadřují souběh: in + ABL. = během, při; směr: ad + AK.; způsob, míra, účinek: cum+ABL.; důvod:
propter+AK.; prvotní příčina: ex+ABL.

·         složitější syntaktické konstrukce

·         postavení adjektiva označující poranění, ránu, nemoc: buď těsně za substantivem, nebo až
na konci

·         vyjádření strany: lateris utriusque –l. utr.

·         stupeň poranění: gradus minoris/majoris/ minimi/maximi; gradus primi, secundi,…

·         přípona zánětlivým onemocněním – itis, GEN. –itidis

·         přípona nádorovým onemocněnáím: -oma, GEN. –omatis, N.

·         klinická eponyma (s vlastními jmény nejčastěji objevivších  a popsavších nemoc)

·         zkratky a akronyma (= počáteční písmena nekolikaslovných názvů)

·         vyjádření nejistoty lékaře: suspicio + GE: SG. onemocnění; název onemocnění v NOM. +
suspectus, a, um; nazev choroby + vs./v. s. = verisimiliter = pravděpodobně


                           Příslovce – adverbia v lékařských dokumentech

bene                     dobře

male                     špatně

partim                  částečně

probabiliter       pravděpodobně též verisimiliter

recenter              nedávno