PRVNÍ POMOC PŘI STRANGULACI Kurz první pomoci Mgr. Liana Greiffeeggová ROZLIŠENÍ POJMŮ  OBĚŠENÍ: utahování smyčky vlastní vahou těla, nejč. suicidální úmysly  UŠKRCENÍ: škrtidlo utahuje jiný jedinec  ZARDOUŠENÍ: škrcení rukama nebo šlápnutím nohou OBECNÉ DŮSLEDKY  zábrana průtoku krve krkavicemi do mozku,  zablokování dýchacích cest,  reflexní vagová smrt,  fraktura krční páteře s poraněním míchy. Postup při PP  Odříznout za současného zajištění bezpečnosti před poškozením pádem,  KPR,  poloha na zádech (poranění páteře), k uvolnění dýchacích cest předsunutí dolní čelisti a otevření úst,  jako prevence otoku mozku je vhodné mírné zvýšení hlavy (na pevné podložce)  všechny případy podléhají hlášení policii!!! TONUTÍ Kurz první pomoci (viz výcvik v bazénu) Co se děje zvenčí  Tonutí ve vodě je jedno z nevětších nebezpečích při letních radovánkách. Příčinou může být podcenění sil nebo náhlá křeč svalu.  Většinou se tonoucí na sebe snaží upozornit (voláním nebo máváním).  Při vytahování tonoucího z vody, ale musíme být opatrní a tuto činnost raději přenechat zkušenému plavčíkovi nebo vodnímu záchranáři. Postižený se totiž instinktivně snaží po čemkoliv z vody vylézt a lehce by nezkušeného zachránce stáhnul ke dnu.  Pokud není v blízkosti žádný profesionál, doporučuje se laikům počkat v blízkosti tonoucího až padne do bezvědomí a po té ho vytáhnout na břeh. Po vytažení z vody může být postižený již značně promodralý, může se objevit zduřelost rtů a ušních boltců. Co se děje uvnitř Tonutí vlhké: Dochází k vdechnutí vody do plic. Sladká voda se zde rychle vstřebává díky osmóze. Pokud se do plic dostane slaná voda, přitáhne do plic další vodu, dochází tak k otoku plic – sekundární tonutí! Tonutí suché: Do plic se žádná voda nedostane, dochází k reflexivnímu stažení (křeči) svalů hrtanu s následkem zástavy dýchání. Toto se může stát např. při ponoření hlavy pod vodu. V obojích případech je znemožněno plicím správně pracovat, tělo se ocitá bez kyslíku a tonoucí upadá do bezvědomí.  Přibližně 80 % tonutí je tzv. vlhkých – po polykání vody dojde i k její aspiraci. Postihuje především neplavce nebo vyčerpané plavce, horolezce, překvapené v komínech náhlou průtrží mračen, tonutí spojené s poraněním po převržení člunu apod.  Sladká, tj. hypotonická voda se vstřebá – při první pomoci ji nelze “vylít” z tracheobronchiálního stromu. V krevním oběhu vede k hypervolemii, k hemolýze a hyperkalemii. V buňkách vznikne acidóza. V plicích je poškozen povrchově aktivní surfaktant, tj. faktor, udržující vzdušnost plic.  I po krátkém tonutí s obnovením vědomí po pohotovém kříšení, s kašlem po vdechnutí několika doušků vody nelze vyloučit postupující závažný metabolický rozvrat a druhotné postižení plic s dechovou nedostatečností  Suché tonutí s laryngospasmem má především hypoxemický ráz – nepochybně je postižen mozek a směrování do intenzivní péče je stejné jako v předchozím případě.  U všech postižených se máme neprodleně přesvědčit, zda není indikováno umělé dýchání, protože pouze lapají po dechu nebo jejich dechová frekvence je velmi pomalá – pod 8/min., nebo naopak velmi rychlá – kolem 40/min.  Čím dříve se zahájí umělé dýchání a čím dříve máme k dispozici dýchací přístroj s kyslíkem, tím je prognóza přežití a zachování mozkových funkcí příznivější. První pomoc  Ihned voláme ZZS, nejlépe ještě před zahájením vytahování z vody.  Na břehu je nejdůležitější okamžitá resuscitace, zvýšenou pozornost věnujeme revizi ústní dutiny, odkud musíme odstranit všechny překážky bránící umělému dýchání (u tonutí je to zejména listí či bláto).  Vodu se z dýchacích cest nepokoušíme vylévat, velmi rychle se vstřebává sama.  Nezapomínáme ani na podchlazení (vysvlečeme postiženého z mokrých šatů a přikryjeme např. suchou dekou).  Pokud se postižený po resuscitaci probere již na místě, zajistíme mu přesto převoz do nemocnice. Při tonutí v ledové vodě  se tělo tak rychle podchladí, že se doba pro možnou záchranu může úspěšně prodloužit až na 60 minut.  Neztrácet naději, neukončit základní neodkladnou resuscitaci – to je na rozhodnutí lékařů v nemocnici. Ti diagnózu a prognózu určí až po dosažení asi 30-33°C centrální tělesné teploty.  Vlhké tonutí postihne velmi rychle i výborné plavce, kteří plavou v dešti za větru, který vytváří nad hladinou aerosol drobných kapének ve vrstvě, vysoké až 30 cm nad vodní hladinou. Nikdy je nemáme pustit z dohledu.  Chlorovaná voda bazénů snadno vede k podráždění spojivek, zejména u dětí a k bronchospastické dušnosti u astmatiků a disponovaných osob.  Pro zklidnění spojivek se volí např. Solcoseryl nebo přípravek s hydrokortizonem, obtíže odezní i spontánně za delší dobu. Při dušnosti je nejvhodnější dávka antibronchospasticky– bronchodilatačně účinného kompozitního přípravku Berodualu v odměřené aerosolové vdechnuté dávce. Pády nebo skoky z větší výše na plocho do vody  mohou způsobit: – Komoci srdce, dysrytmie, výjimečně maligní arytmii, jako je komorová fibrilace, rovnající se srdeční zástavě. Vyžadují v tomto posledním případě okamžitou neodkladnou resuscitaci, okamžité zavolání zdravotnické záchranné služby s lékařem, rychlou diagnostiku EKG a defibrilaci. – Syndrom papírového sáčku, tj. prasknutí plíce s vývojem jednostranného nebo oboustranného pneumotoraxu. Po hlubokém nadechnutí při úleku nebo před skokem vznikne v plicích přetlak a poté i malý náraz vede k roztržení plíce, aniž by byla zlomena žebra. Každá nezvyklá dušnost, kašel, bolest pod lopatkou vyžadují zaměřit se pohledem i poslechem na symetrii pohybů hrudníku a na slyšitelnost dýchacích fenomenů. Pneumotorax se může stát rychle tenzním a bezprostředně ohrožuje život. Přivolání rychlé lékařské pomoci, vybavené pro drenáž hrudníku, má být neodkladné. Syndrom z ponoření  Má dvě hlavní patofyziologické složky: – Plavec před skokem do vody hyperventiluje, aby se co nejdéle nemusel vynořit. Ale jeho rezerva kyslíku je poté pod vodou vyčerpána dříve, než dosáhne hladiny oxidu uhličitého, která by ho dráždila k nadechnutí, tj. k včasnému vynoření. Nedostatek kyslíku vede ke ztrátě orientace nahoře-dole a k tomu, že i zdatný plavec začne zmateně tonout. – Skok do vody i o hloubce 180 cm po hlubokém nadechnutí a zadržení dechu vede k nitrohrudnímu přetlaku. Ten umožní, že se vzduch vtlačí až do plicních kapilár. Je nesen krevním oběhem a způsobí vzduchovou embolii. Ta nemusí být rozsáhlá, ale vyvolá zmatenost, dysrytmie, tonutí. Zachraňovaný činí dokonce dojem, že je mírně opilý či pod vlivem drogy apod.  Obě skupiny vyžadují dohled, kdyby náhle vznikl stav, který vyžaduje neodkladnou resuscitaci. Podání kyslíku je vhodné. Rychlou lékařskou pomoc povoláme co nejdříve.  Při vzduchové embolii nelze vyloučit vznik křečí při embolizaci bublinek do mozkového řečiště – pokládáme proto hlavou níže.  Při embolizaci do koronárních artérií nelze vyloučit náhlý vznik komorové fibrilace. Vymizí vědomí – pokud bylo předtím zachováno, ale vymizí tep na karotidách a místo dostatečného dýchání vzniknou jen lapavé dýchací pohyby.  Vždy proto průběžně kontrolujeme tep na krkavicí a pozorujeme dýchání, popř. na postiženého hovoříme, abychom se ujistili, že neupadl do bezvědomí. Všechny osoby po tonutí vyžadují intenzivní dohled, vyšetření v nemocnici a péči po dobu nejméně 48-72 hodin. Největší změny lze očekávat do 6 hodin.