 Jednotlivý epileptický záchvat je příznak nemoci epilepsie.
Zpravidla se nejedná o život ohrožující situaci, za kterou je
někdy přítomnými považován.
 Většina záchvatů končí spontánně, bez jakékoli pomoci,
velké záchvaty do 5 minut. Vzácně může velký záchvat trvat
déle a přejít do tzv. statu epilepticu. Pokud velký záchvat
trvá do 5 minut, je nejvhodnějším postupem jednoduše
počkat až odezní.
Projevy záchvatu často vzbuzují u přítomných pocity
nejistoty. Tyto pocity je možné zmírnit tím, že okolí je o
nemoci informováno, stejně jako o tom, jak si mají při
záchvatu počínat.
 a to kdykoliv v průběhu života. Lidé si většinou myslí,
že epileptický záchvat znamená záchvat bezvědomí s
křečemi. Není to tak docela pravda, protože to je jen
jeden typ. Epileptických záchvatů je mnoho druhů.
Mohou se projevit například poruchou chování nebo
záškuby na polovině těla, mohou se objevit jen
jedenkrát v životě, ale mohou se vyskytovat i častěji a
nepravidelně. Pak se již obvykle jedná o onemocnění
epilepsií.
 Epilepsie je snad stará jako lidstvo samo. Trpěli jí i
mnohé známé osobnosti jako například římský Cézar
nebo ruský spisovatel Dostojevskij.
 Epilepsie je onemocnění, které znamená, že jistí
lidé mají tendenci trpět opakovanými záchvaty,
jejichž původ je v mozku.
 Může se ovšem vyskytnout i epileptický záchvat, který
souvisí např. s nízkou hladinou cukru v krvi nebo v
rámci cévní mozkové příhody.
 Záchvat může vyvolat i změna hladiny minerálů ve
Vaší krvi. Pak se sice jedná o epileptické záchvaty,
nikoliv však o onemocnění epilepsií.
 Epilepsie se nejčastěji poprvé objeví u mladých lidí do 20 let.
Jedná se obvykle o případy „idiopatických epilepsií“. Mohou se
však objevit u dětí, kde se často mluví o tzv. „epileptických
syndromech“, které bývají spojeny i s celkovým zpomalením
psychického a hybného vývoje u dětí.
 Ve středním věku se objevují epileptické záchvaty zřídka.
Pokud ano, je nutné pátrat po jejich příčině, protože
naprostá většina epileptických záchvatů ve středním věku je
„sekundární“ čili „něčím podmíněná“. Nejčastěji se jedná o
alkoholiky, lidi s nepoznaným nádorem mozku, po úrazu, infekci
apod.
 Ve stáří jsou epileptické záchvaty častější, bývají obvykle
podmíněny cévními změnami mozku. Je ale nutné vyloučit
například nádorové onemocnění mozku, například nezhoubný
nádor mozkových plen. Jak už jsem zmínil výše, k diagnose
epilepsie je nutné opakování záchvatů a určitý další lékařský
nález.
 Malý epileptický záchvat může mít různé projevy, nejčastěji dochází k
částečné, nebo úplné ztrátě kontaktu s okolím. Postižený může mít
nepřítomný pohled, neodpovídat na otázky nebo odpovídat špatně, může
opakovat určité zvuky, nebo slova, může polykat, stáčet hlavu nebo oči ke
straně, může vykonávat některé automatické pohyby, například si uhlazovat
oblečení, kroužit tužkou po papíře, může i přecházet, ale zpravidla neupadne.
Z chování je zřejmé, že přesně neví, co se s ním v tu chvíli děje. Během
takového malého epileptického záchvatu by neměl být postižený fyzicky
omezován. Nepomáhá utěšování, uklidňování či přemlouvání - v naprosté
většině případů není možné záchvat takovým způsobem přerušit, naopak
postižený může nevědomě negativně zareagovat (např. na svou obranu).
 Vaše pomoc během záchvatu by měla spočívat především v ochraně
postiženého před nechtěným poraněním. Je vhodné odstranit z jeho blízkosti
všechny předměty, které by mohly být nebezpečné (např. ostré, křehké či
žhnoucí předměty, jako žehlička, nůž, či sklo).
 Při záchvatu bychom postiženého neměli nechávat o samotě, ale vyčkat do jeho
konce, nejlépe až do chvíle, kdy je dotyčný opět při plném vědomí a orientován.
To zjistíme jednoduchými otázkami - můžeme se například zeptat na jeho
jméno, dnešní datum či přibližný čas.
 Velký epileptický záchvat znamená, že pacient upadá do
bezvědomí, má křeče končetin a těla včetně dýchacích
svalů, což vede k poruše dýchání a někdy zmodrání,
zpravidla křeč žvýkacích svalů, někdy dojde k zvýšené
tvorbě slin, pokousání jazyka a spontánnímu povolení
svěračů močového měchýře.
 U některých pacientů předchází velkému záchvatu
příznaky, které člověk s epilepsií zná (aura) a je schopen se
sám posadit, nebo si lehnout, jindy tyto příznaky může
pozorovat okolí - strnulý pohled či strnulé držení těla.
U některých lidí s epilepsií se může velký epileptický
záchvat postupně rozvinout z malého .
 Při prvních známkách záchvatu, jako je aura, strnulý pohled či
strnulé držení těla, položte postiženého na lůžko nebo na
podlahu - zabráníte tím možnému poranění při pádu.
 Přemístěte všechny předměty, které by jej mohly ohrožovat
(ostré, křehké či žhnoucí předměty, jako nůž, sklo či žehlička)
pokud možno z dosahu postiženého. Pokud všechny takové
předměty přemístit nelze (postižený mohl upadnout do
bezprostřední blízkosti topení či zdi, do kterých při křečích
tluče), pokuste se přesunout přímo postiženého.
 Uvolněte mu oděv tam, kde je příliš těsný, především u krku šála,
kravata, horní knoflíček u košile.
 Pokud je to možné, podložte postiženému hlavu něčím měkkým
- polštářem, složeným svetrem či mikinou - abyste zabránili
zranění hlavy o podložku.
Nesnažte se bránit křečím!!!
 Během záchvatu nenechávejte postiženého o
samotě, ale snažte se sledovat průběh záchvatu.
 Důležitá je především doba trvání záchvatu,
kterou je vhodné sledovat na hodinkách
(pozdější odhady bývají často nadsazené).
 Po skončení záchvatu křečí uložte postiženého do
zotavovací polohy jako prevenci udušení slinami či
zapadlým jazykem.
 Po záchvatu postiženého oslovte - vyzkoušejte jeho reakce
a orientaci místem-časem-osobou. Někdy je potřeba, aby si
postižený mohl po záchvatu, který může způsobit značné
vyčerpání, dostatečně odpočinout. Obvykle stačí 1 - 2
hodiny spánku. Jindy je naopak postižený schopen ve velmi
krátké době opět normálně fungovat.
 Pokud záchvat trvá déle než 5 minut, zavolejte rychlou
záchrannou pomoc (tel. č. 155).
 K lékaři je nutné postiženého dopravit také, pokud se
po záchvatu necítí dobře, nebo se při něm poranil
(nejčastější je poranění hlavy a páteře), nebo pokud se
jednalo o první záchvat v životě.
 Nesnažte se pevným sevřením nebo zalehnutím
postiženého bránit křečím.
 Nesnažte se násilím rozevírat zaťaté čelisti a nevsouvejte
předměty mezi zuby postiženého. Čelisti jsou většinou
zaťaté v tak silné křeči, že není vůbec možné je otevřít a při
násilném otevírání často dochází k poranění dásní či zubů,
která se hojí mnohem hůře než prokousnutý jazyk.
 Nepokoušejte se záchvat přerušit třesením, poplácáváním,
křikem či kříšením. Nejvhodnější je nechat záchvat
proběhnout a zasahovat přivoláním rychlé záchranné
služby až teprve v případě, kdy trvá déle, než je obvyklé.
 Nesnažte se postiženého probudit během spánku po
záchvatu.
 Aby jejich okolí zachovalo klid.
 Aby jim byl ponechán čas na zotavení ze záchvatu (z
velkého obvykle 1 - 2 hodiny).

Aby nebyl přivoláván lékař či rychlá záchranná služba,
pokud to není nezbytné.
 Žádné zvědavé okukování a pozorování.
 Zájem, ale ne lítost.
 velký záchvat trvá déle než 5 - 10 minut (do této doby
se nepočítá fáze spánku po záchvatu)
 se druhý velký záchvat objeví s odstupem méně než
jedné hodiny od prvního.
 se připojují menší záchvaty v rozmezí 20-30 minut
nebo se v tomto rozmezí častěji opakují.
 po záchvatu přetrvává zmatenost.
 se postižený při záchvatu zranil nebo se necítí dobře.
 se jednalo o první záchvat v životě.
www.epilepsie.cz
 Absolutně abstinovat . U stabilizovaných epileptiků lze
výjimečně povolit např. jedno malé pivo.
 Dodržovat pravidelný režim .
 Brát pravidelně léky.
 Nesmí pracovat ve výškách, ve směnném provozu či u
rotačních strojů.
 Nesmí řídit motorové vozidlo (pro povolení řízení
osobního motorového vozidla existují zvláštní nařízení,
základem je disciplinovaná a spolupracující osobnost, u
léčeného epileptika minimálně 2 roky bez záchvatu).
 Vhodné je vyvarovat se i některých dráždivých látek jako
např. yzop, rozmarýn, fenykl, šalvěj.
Horečnaté křeče se někdy objeví při horečce u dětí v
předškolním věku. Jedná o dramatickou událost, kdy
dítě upadne do bezvědomí, záchvat křečí trvá několik
desítek vteřin až 5 minut a poté odeznívá. Pro rodiče,
kteří se s podobnou situací ještě nikdy nesetkali, to
bude určitě jedna z nejtěžších chvil v životě, kdy se
zcela přirozeně obávají o život svého dítěte.
 by děti, které prodělají záchvat febrilních křečí měly
zvýšený sklon k epilepsii. Epilepsie se příležitostně může
projevit poprvé při horečce, jedná se ale o samostatné
onemocnění odlišné od podstatně častějších febrilních
křečí;
 by záchvatem febrilních křečí docházelo k poškození
mozku; febrilní křeče se objevují ve věku, kdy je mozek
ještě nevyzrálý a citlivěji reaguje;
 by preventivní podání léků proti horečce (Paralen,
Brufen,...) zabránilo vzniku febrilních křečí. Tj. dítě, které
má horečku 38°C a kterému dáme Paralen, má stejnou
šanci dostat febrilní křeče, jako dítě s horečkou 39.5°C bez
léků proti horečce.
 U přibližně jednoho dítěte z deseti se záchvat křečí
bude opakovat týž den, nebo v následujících dnech, tj.
ještě během trvání horečnatého onemocnění.
 U části dětí se vyskytnou febrilní křeče l x za život,
u druhé (přibližně poloviční) části se budou při
některém z dalších horečnatých onemocnění
opakovat.
 Po 6. - 7. roce se již febrilní křeče nevyskytují.
 Dítě, které prodělalo záchvat febrilních křečí, odvezeme na
vyšetření na nejbližší dětské oddělení. Pokud lékař
naordinuje vyšetření EEG (elektroencefalogram,
zachycující elektrické děje v mozku) bezprostředně po
záchvatu, nalezne na něm téměř jistě změny oproti
normálu, které přetrvávají ještě 7-14 dnů po záchvatu.
 Teprve po dvou týdnech je možné s jistotou říct, zda se
jednalo sice o dramatický, ale pro dítě nezávažný záchvat
horečnatých křečí či o první projev epilepsie nebo jiného
onemocnění mozku.
 EEG vyšetření dělané dřív než za 14 dnů po události nemá
valnou diagnostickou hodnotu a vede pouze k nejistotě
rodičů a zbytečnému zatížení dítěte.
 Preventivní podávání léků proti epilepsii nemá u
prostých horečnatých křečí význam: jejich nežádoucí
účinky jsou podstatně závažnější, než jejich teoretický
prospěch.
 U nás doporučovaný Diazepam sice horečnatým
křečím zabrání, pro jeho paušální podávání každému
předškolnímu dítěti při každém horečnatém
onemocnění však nevidíme důvod.
 Snižování horečky při každém náznaku onemocnění
se právě tak míjí účinkem, vzniku febrilních křečí
nezabrání.
 Zcela jiná je samozřejmě situace, pokud se u dítěte
zjistí epilepsie. Ta vyžaduje účinnou léčbu, která patří
do rukou lékaře.
 První otázka při horečce by měla být: Je horečka
projevem nějakého závažnějšího onemocnění?
 Kašle dítě, má průjem, polykací obtíže, nebo ho bolí
ucho?
 A další, snad ještě důležitější otázka: V jakém celkovém
stavu dítě je? Je zcela vyčerpané, nebo působí vlastně
zdravě, jen je trochu nevrlé?
 Jinými slovy: Zvládneme situaci sami, nebo
potřebujeme radu lékaře?
 A do třetice: Jak se celkový stav v průběhu hodin a dnů
vyvíjí?