Imunopatologické reakce II-IV typu Vojtěch Thon Imunitní reakce mohou vést k poškození organismu (imunopatologické reakce) •Mechanismy: • Čtyři typy hypersenzitivity, přecitlivělosti (Coombs a Gell) • I. Časná přecitlivělost (IgE) • II. Cytotoxicita, porucha signalizace v buňkách (IgG, IgM) • III. Reakce na imunokomplexy (Ag-Ig-C) • IV. Pozdní přecitlivělost (T-lymfocyty Th1, Th2, Tc) •Klinické koreláty: • Alergické choroby • Autoimunitní choroby • Imunopatologické projevy při infekcích, nádorech • Reakce po transplantacích, transfúzích, vakcinaci •Mechanismy poškození tkání u autoimunitních chorob • •Imunoglobuliny: • Komplement-dependentní lýza (hemolytické choroby) • Cytotoxicita závislá na protilátkách (u orgánově specifických autoimunitních chorob) • Interakce s buněčnými receptory (myasthenia gravis, thyrotoxikóza) Depozice imunokomplexů (SLE) • Penetrace do živých buněk (?) • •Lymfocyty T: • CD4+T lymfocyty polarizované jako Th1, Th17,prostřednictvím • cytokinů (revmatoidní arthritida, roztroušená skleróza, diabetes I. • typu) • CD8+T lymfocyty cytotoxické způsobují přímou cytolýzu • •Zánětlivá reakce: • Infiltrace autoimunitních lézí zánětlivými leukocyty • (např. u synovitid) hypersenzitiva top_logo •Mechanismy: Imunopatologické reakce II. typu (cytotoxický typ přecitlivělosti) •IgG nebo IgM protilátky •Cytotoxicita je způsobena aktivací komplementového systému, mechanismem ADCC nebo opsonizací. •Uplatňuje se u autoimunitních chorob (cytotoxický efekt autoprotilátek), • u hemolytických reakcí způsobených protilátkami proti krevním skupinám •Do této skupiny bývá řazen i patogenetický účinek antireceptorových protilátek, např. u myasthenia gravis) S0241X-011-f009 • top_logo •Příklady onemocnění, u nichž se uplatňují buněčně nebo tkáňově specifické protilátky •Pemfigus vulgaris •Nejčastější ze skupiny pemfigu • •Chronické autoimunitní bulózní onemocnění; neléčené je smrtelné • •Většinou první prezentace nemoci v dutině ústní: •- měkké patro •- bukální sliznice •- dolní ret • •Puchýře - bolestivé eroze - dysfagie • •Nikolského fenomén (odloučení epidermis) • •Depozice IgG (a C3) v mezibuněčných prostorách - imunofluorescence Imunokomplexová onemocnění (III. typ imunopatologické reakce) •Jsou způsobena ukládáním imunokomplexů mimo místa jejich normálního metabolismu. •V případě, že imunitní komplexy cirkulují v krvi (malé, rozpustné imunokomplexy někdy při nadbytku antigenu), dochází k jejich ukládání hlavně do stěny cév nebo glomerulů. •Méně často se setkáváme s onemocněními způsobenými imunokomplexy deponovanými v místě svého vzniku (obrovské imunokomplexy při nadbytku precipitujících protilátek). •Aktivací komplementového systému a fagocytujících buněk vyvolávají imunokomplexy lokální zánětlivou reakci. Imunokomplexová onemocnění způsobená ukládáním cirkulujících imunitních komplexů •Jsou způsobena poruchou fyziologického transportu a vychytávání imunitních komplexů. •Obvykle dochází k ukládání imunokomplexů do stěny cév (vznik imunokomplexových vaskulitid) a/nebo glomerulů (imunokomplexové glomerulonefritidy) •Nejdůležitějším laboratorním vyšetřením je průkaz imunokomplexů v postižené tkáni přímou imunofluorescencí. S0241X-011-f010 • top_logo •Příklady chorob způsobených imunokomplexy •Bulózní pemfigoid •Chronické autoimunitní onemocnění • •Projev typicky u starších osob, případně dětí • •Léze na kůži a v dutině ústní • •Sliznice ústní dutiny afektována u 40 % případů • •V 6 % případů se onemocnění projeví nejprve v DÚ, nejčastější lokalizace: • - bukální sliznice • - patro • - jazyk • - dolní ret • •Lineární depozice IgG a C3 v oblasti dermo-epidermální junkce Sérová nemoc •Objevuje se asi 8-12 dní po podání xenogenního séra. •Kopřivka, horečka, artralgie, lymfadenopatie •Albuminurie •Histologicky lze prokázat depozita imunokomplexů v cévách. •Stav spontánně ustupuje, je možno podat antihistminika, někdy steroidy. Arthusova rekace •Arthusova reakce Extrinsní alveolitidy •Jsou způsobeny tvorbou špatně rozpustných imunokomplexů v plicní tkáni u nemocných s vysokým titrem specifických protilátek třídy IgG. •Asi 6 - 8 hodin po expozici antigenem se objevuje kašel, dušnost, případně subfebrilie, lymfadenopatie. •Opakovaná expozice může vést k rozvoji plicní fibrózy. •U nás jsou nejčastější příčinou antigeny ptáků (holubi, andulky), termofilní aktinomycety (farmářské plíce). • S0241X-011-f011 • top_logo •Reakce IV. typu přecitlivělosti Reakce pozdní přecitlivělosti Tuberkulinový test (Mx. II.) •PPD tuberkulin, i.d. (0,1 ml). •Tuberkulinová reakce: Mx. II. (Mantoux) - na •dorzální stranu levého předloktí, odečítá se za •48 - 72 hodin, hodnotí se jen indurace (tedy ne •erytém), do 5 mm je reakce negativní. •Indurace 15 a více mm (u dětí do 5 let 10 a více •mm) je indikací k RTG vyšetření. •Obdobně RTG vyšetření při zesílení reakce •u očkovaných o 10 a více mm (přechod •postvakcinační přecitlivělosti v postinfekční). Intradermální aplikace diagnostických antigenů Pozitivní tuberkulinový test („pozdní“ – za 24 hod., indurace) Příklady chorob, v jejichž patogenezi se uplatňuje buněčný typ přecitlivělosti •Kontaktní ekzém (např. IV. typ přecitlivělosti na nikl) •Kavitace při tuberkulóze •Sarkoidóza •Některé typy vaskulitid •Autoimunitní choroby v jejichž patogenezi hrají důležitou roli T-lymfocyty (RS)