Úvod do imunologie Jiří Litzman Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU Brno Imunitní systém •Jeden ze základních homeostatických mechanismů organismů. •Jeho funkcí je udržení integrity organismu rozpoznáním cizorodého /škodlivého pro vlastní organismus. •Imunitní systém má schopnost rozpoznané cizorodé/nebezpečné látky eliminovat. • Imunitní systém •Reaguje s cizorodými/nebezpečnými substancemi z vnějšího prostředí (zejména antimikrobiální ochrana). •Účastní se odstraňování starých a poškozených buněk vlastního těla. •Napadá nádorové a viry infikované buňky vlastního těla. Antigen •Látka rozpoznaná imunitním systémem vyvolávající imunitní reakci – imunogennost (imunogen) • •Produkty imunitní reakce (protilátky, T-lymfocyty) mají schopnost s antigenem specificky reagovat. Podmínky imunogenicity •Cizorodost • •Dostatečná molekulová hmotnost (> 6 kDa) • •Komplexní struktura Antigen – základní složení •Nosičská část molekuly • •Antigenní determinanty (epitopy) (cca 5-7 aminokyselin!) Vztah antigenu a epitopu, nosičská část Vztah antigenu a epitopu 17-03_Epitopes_1 Chemické složení antigenů •Proteiny – obvykle výborné imunogeny. •Polysacharidy- jsou dobrými imunogeny zejména jako součást glykoproteinů. •Nukleové kyseliny- špatná imunogenicita, vázána zejména na komplexy nukleových kyselin a proteinů. •Tuky – velmi zřídka se uplatňují jako imunogeny. Nejznámější jsou sfingolipidy. Hapten •Nízkomolekulární látky které vyvolávají imunitní reakci po vazbě na jiné vysokomolekulární látky. •Mají schopnost s produkty imunitní reakce reagovat. •Typickými hapteny jsou některé kovy, vyvolávají IV. (buněčný) typ přecitlivělosti, nebo léky způsobující I. (atopický) typ přecitlivělosti. Imunogenicita haptenu 17-04_Haptens_1 Zkřížená reaktiva antigenů •Produkty imunitní reakce mohou někdy reagovat se substancemi odlišnými než byly spouštěče vlastní reakce. •Imunologická „podobnost“ nemusí vyjadřovat „podobnost“ chemickou. •Stupeň zkřížené reaktivity může být různý. •Zkřížená reaktivita se uplatňuje při patogenezi některých autoimunitních chorob (např. revmatická horečka). • schema1.png Zkřížená reaktivita antigenů Vysoká afinita Nízká afinita Ab1 Ag2 Ab1 Ag1 Vztahy imunitního systému k nervové soustavě •Ovlivnění nervového systému – například vliv IL-1, IL-6, TNF-a na hypotalamická termoregulační centra. •Ovlivnění funkcí imunitního systému nervovou soustavou: inervace lymfatických tkání, receptory neurohormonů na buňkách imunitního systému. Je možné vypěstovat podmíněné reflexní reakce. • Vztahy imunitního systému k endokrinní soustavě •Na buňkách imunitního systému jsou receptory pro řadu hormonů. Nejvýrazněji imunitní systém ovlivňují glukokortikoidy. •Buňky imunitního systému produkují řadu endokrinně aktivních působků (endorfiny, TSH…). Některé cytokiny přímo nebo nepřímo působí na endokrinní systém. SYSTÉM VROZENÉ IMUNITY SYSTÉM ADAPTIVNÍ IMUNITY Imunitní systém člověka • Imunitní mechanismy zajišťující vrozenou a adaptivní imunitu • tvoří funkční celek • • jsou integrovány, • doplňují se a jsou na sobě závislé Vrozená (nespecifická) imunita •Stále připravena rozpoznat eliminovat mikroby. Nerozpoznává nemikrobiální antigeny. •Většinou eliminuje mikroby dříve než se rozvinou mechanismy specifické imunity. •Receptory jsou přímo geneticky determinovány, nejsou produkty rekombinace genů. Vrozená (přirozená, nespecifická) imunita •Přetrvává ve fylogenéze •Poznávací receptory jsou fixovány v genomu •Dokonale odlišuje vlastní od cizího •Reakce na cizorodý materiál je bezprostřední •Nevzniká paměť •Propojení s adaptivní imunitou •První linie obrany proti patogenům •Účast v normálních fyziologických procesech • Význam vrozené imunity • • • „... za přežití obratlovců při infekcích jsou převážně - tj. více než z 90% - odpovědny vrozené, elementární, mechanismy rezistence, mezi něž patří interferonem aktivované makrofágy, polymorfonukleární fagocyty a četné jiné faktory hostitele…“ • • (Rolf M. Zinkernagel: On differences between immunity • and immunological memory, 2002) • • SIGNÁLY NEBEZPEČÍ: - EXOGENNÍ (PAMPs) - ENDOGENNÍ (např. STRESOVÉ PROTEINY UVOLNĚNÉ Z NEKROTICKÝCH BUNĚK) •PAMPs - Pathogen-associated molecular patterns • tj. molekulární motivy (vzory) asociované • s patogenitou • •PRRs - Pattern recognition receptors • tj. Receptory na buňkách hostitele, • rozeznávající PAMPs • • Receptory vrozené imunity („PRR“) •V cirkulaci, rozpustné, sekretované: • lektin vázající manózu ( MBL) •Na buňkách, membránové: • zprostředkovávající endocytózu ( např. pro manan na makrofázích) • signalizační „Toll-like receptory“, TLR •Intracytoplazmatické: • „Nucleotide-binding oligomerization domain proteins“, NOD • „Retinoic acid inducible gene I“, RIG • •PAMPs: • •lipopolysacharid (LPS) •peptidoglykany •lipoproteiny •manany •glukany •bakteriální DNA S0241X-002-f008 • •Downloaded from: StudentConsult (on 19 July 2006 06:34 AM) •© 2005 Elsevier top_logo •Aktivace buněk cestou TLR a cytokinových receptorů •TOLL-LIKE RECEPTORY 3 -TLR_nri1101-135a-f3 Systém vrozené imunity •Celulární složky •Epitelové buňky (antimikrobiální peptidy, cytokiny) •Mastocyty (farmakologicky aktivní) •Profesionální fagocyty (neutrofilní • leukocyty, mononukleární fagocyty) •NK buňky (natural killer) •Dendritické buňky (prezentace antigenů) •Innate lymphoid cells Systém vrozené imunity •Humorální složky • •Mikrobicidní faktory (lysozym, defensiny, kathelicidiny a další) •Histamin, eikosanoidy •Komplementový systém •Pentraxiny (CRP, SAP, PTX3) •Kollektiny (MBL, SP-A, SP-B), Fikoliny •Cytokiny (Interferony a,b, g, TNFa, IL-1, IL-6, chemokiny) • Regionalizace imunitního systému Slizniční imunita Regionalizace imunitního systému •Periferní oblasti imunitního systému je možno rozdělit do několika funkčních oblastí jejichž imunitní odpověď má určité odlišné charakteristiky. •Nejtypičtějšími kompartmenty imunitního systému jsou: –Lymfatické uzliny a slezina –Imunitní systém sliznic (MALT) –Kožní imunitní systém Homing lymfocytů •Řízená migrace a usazování se lymfocytů u určitých tkáních imunitního systému. •Je závislá na expresi adhezívních molekul označovaných jako homingové receptory na lymfocytech. •Na endoteliích cílových tkání jsou exprimovány příslušné ligandy pro tyto receptory, označované jako adresiny. High endotelial venules •Specializované venuly, jsou místem kde lymfocyty pronikají z krevního oběhu do stromatu lymfatických uzlin nebo do slizničního imunitního systému. •Jsou na nich adhezivní molekuly umožňující vazbu zejména „naivních“ (panenských) T- lymfocytů. S0241X-001-f017 • •Downloaded from: StudentConsult (on 15 July 2006 09:09 AM) •© 2005 Elsevier top_logo •Cirkulace lymfocytů MALT (Mucous Associated Lymphoid Tissue) •GALT (Gut Associated Lymphod tissue) •BALT (Bronchi Associated Lymphoid Tissue) •Imunitní tkáně systému močového, genitálního, spojivky, středního ucha…. •Prsní žláza schema4-var2-01.png SPOLEČNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM SLIZNIC Nasopharynx Plíce Prsní žláza Zažívací trakt Genitourinární trakt Vena cava Ductus thoracicus Střevo Mléčná žláza jako součást společného imunitního systému sliznic Lymfatické uzliny Mízovod Krevní oběh Sliznice a žlázy Mléčná žláza Peyerovy plaky Střevo dítěte Střevo matky • • • • • • • • • • • • • • • • •EXPRESE • • enzymy • • transplantační antigeny • • adhezivní molekuly • • receptory pro: • mikroby • cytokiny • polymerní Ig •PRODUKCE • • cytokiny • prozánětlivé • růstové faktory • chemotaktické • • antibiotické peptidy • • mediátory •INTERAKCE SE SLOŽKAMI ADAPTIVNÍ IMUNITY • •Epitelové buňky jako integrální součást vrozené imunity na sliznicích • Epitelové buňky regulují pohyb a funkční zapojení imunitních buněk Antimikrobní mechanismy na sliznicích Faktor Mechanismus komensální bakterie kompetice s exogenními mikroby, produkce protizánětlivých látek těsné spoje epitelu brání průniku bakterií řasinky zachytávají mikroby mucin zachytává bakterie lysozym zabíjí G+ bakterie (stěny) laktoferin váže železo (inhibice růstu mikrobů) antibiot. peptidy usmrcují bakterie (hlavně b defensiny) sekreční Ig blokují adherenci bakterií k epitelu Charakteristické rysy GALT •Hlavním imunoglobulinem imunitní odpovědi je IgA. •Existence zvláštních forem lymfocytů, zejména tzv. intraepiteliálních lymfocytů. •Podání antigenu orální cestou vede často k indukci imunitní tolerance. • Dimerické IgA S0241X-008-f009 • •Downloaded from: StudentConsult (on 20 July 2006 11:29 AM) •© 2005 Elsevier top_logo •Tvorba sekrečního IgA Sekreční komponenta •„Zbytek“ poly-IgR vázaný na J-řetězec slizničního IgA. •Stabilizuje molekulu slizničního IgA, především ji brání před účinky proteolytických enzymů. Buněčné složky specifické imunity v MALT •T-a B- lymfocyty tonsil, Payerských plaků, appendixu. •Plazmatické buňky, zejména v submukóze, jsou zodpovědné za tvorbu IgA. •T-lymfocyty v lamina propria – obvykle CD4+. Jedná se zřejmě o lymfocyty původně aktivované v Payerských plátech které recirkulovaly do lamina propria sliznic. •Intraepiteliální lymfocyty Intraepiteliální T-lymfocyty •TCR typu ab i gd •Extratymická diferenciace •První linie specifické imunitní odpovědi •Většina je CD8+ •Nízká antigenní specificita TCR M-buňky •Specializované enterocyty zajišťující transport antigenu z prostředí střeva směrem dovnitř Payerova plátu nebo dalších organizovaných slizničních lymfatických tkání. •Přenos antigenů se uskutečňuje transcytózou. ORÁLNÍ TOLERANCE inhibice systémové imunity následující po perorálním podání antigenu (proteinu) Ustavení tolerance: 5-7 dní po orální aplikaci Trvání: několik měsíců Fyziologicky: tolerance k antigenům potravy • Komensální (normální) mikroflora •~ 1014 bakterií, ~ 1000 druhů • ~ 50% nekultivovatelných •složitý ekosystém •součást přirozené imunity sliznic a kůže •vzájemné interakce mikroorganismů • kompetice-kolonizační resistence, produkce bakteriocinů … •interakce s makroorganismem: symbiosa, komensalismus, pathogenita, účast v metabolismu hostitele (fysiologické funkce) •modulace imunity • Imunitní systém kůže •Keratinocyty hrají důležitou roli v produkci cytokinů a indukci lokální zánětlivé odpovědi. •Langerhansovy buňky – jedná se o dendritické buňky vážící na sebe antigeny a přenášející je do lymfatických uzlin. Tam je prezentují T-lymfocytům. •V dermis přítomny hlavně T-lymfocyty, žírné buňky. •Imunitních reakcí se účastní i fibroblasty. S0241X-003-f004 • •Downloaded from: StudentConsult (on 18 July 2006 08:13 AM) •© 2005 Elsevier top_logo •Funkce Langerhansových buněk kůže ZÁKLADNÍ DĚLENÍ IMUNOLOGICKÝCH LABORATORNÍCH VYŠETŘENÍ •Serologická vyšetření –základním materiálem pro vyšetření •SÉRUM • •Buněčná vyšetření –základním materiálem pro vyšetření •PERIFERNÍ ŽILNÍ KREV • •Další zdroje materiálu pro imunologické vyšetření –mozkomošní mok, lymfatické uzliny, bioptické vzorky orgánů, kostní dřeň, bronchoalveolární laváž REAKCE ANTIGENU S PROTILÁTKOU IN VITRO •EPITOP ooblast antigenu, která reaguje s vazebným místem příslušné protilátky o •PARATOP ovazebné místo protilátky (oblast N-terminálních částí variabilních částí lehkého a těžkého řetězce) o •AFINITA osíla vazby mezi epitopem a paratopem o •AVIDITA osíla interakce polyvalentní protilátky s polyvalentním antigenem o variabilní oblast lehkého řetězce variabilní oblast těžkého řetězce konstantní oblast lehkého řetězce konstantní oblast těžkého řetězce NH2 NH2 NH2 NH2 COOH COOH Fc Fab PRIMÁRNÍ A SEKUNDÁRNÍ FÁZE SEROLOGICKÉ REAKCE •Primární fáze serologické reakce •pokud je zkoumaná protilátka v séru přítomna, dochází k vazbě protilátky na antigen • •není patrná pouhým okem o o •Sekundární fáze serologické reakce •uplatňuje se multivalence antigenu a polyvalence protilátek •vzniká prostorový komplex velkého počtu molekul antigenu a protilátek o vysoké molekulové hmotnosti PRIMÁRNÍ A SEKUNDÁRNÍ FÁZE SEROLOGICKÉ REAKCE •… vzniklé komplexy jsou • •viditelné pouhým okem • (AGLUTINACE, PRECIPITACE) • •mění roztok pravý na nepravý (koloidní) • (TURBIDIMETRIE, NEFELOMETRIE) •_________________________________________ •pokud uspořádání reakce umožňuje průběh jen primární fáze reakce nebo průběh sekundární fáze jen ve velmi omezeném rozsahu, je nutné vizualizovat reakci imunochemicky následnou detekcí • (IMUNOESEJE) POLYKLONÁLNÍ a MONOKLONÁLNÍ PROTILÁTKY •POLYKLONÁLNÍ PROTILÁTKY oSměs imunoglobulinových molekul, jejichž vazebná místa nesou specificitu vůči různým epitopům na celé molekule antigenu oZískávají se obvykle imunizací zvířat – •MONOKLONÁLNÍ PROTILÁTKY oProdukt jednoho klonu B-lymfocytů, vykazují jedinečnou specificitu proti jednomu epitopu na molekule antigenu oZískávají se obvykle metodikami in vitro – KOMPLETNÍ A INKOMPLETNÍ PROTILÁTKY •Tzv. INKOMPLETNÍ PROTILÁTKY opřestože dojde k jejich vazbě na antigen, nedojde k sekundární fázi reakce a tím k vizualizaci serologické reakce o –Příčiny ona straně antigenu onízká antigenicita (málo epitopů, jejich špatná dostupnost) ovelké elektrické odpudivé síly mezi částice ona straně protilátky one všechny protilátky se uplatňují v aglutinačních reakcích stejně (IgM x IgG) o o PŘEHLED METOD PRO STANOVENÍ ANTIGENU NEBO PROTILÁTKY •vizualizace pomocí sekundární fáze reakce • oAGLUTINACE (přímá, nepřímá) oPRECIPITACE (jednoduchá, v kombinaci s elektroforézou, imunofixace) – o •vizualizace pomocí následné detekce • oIMUNOFLUORESCENCE oIMUNOANALÝZA (RIA, EIA, řada modifikací) oIMUNOBLOT, IMUNODOT – a g l u t i n a c e p r e c i p i t a c e E L I S A i m u n o f l u o r e s c e n c e e l e k t r o f o r é z a i m u n o e l e k t r o f o r é z a i m u n o f i x a c e W e s t e r n b l o t a g l u t i n a c e princip reakce antigen KORPUSKULÁRNÍ POVAHY •snadná vizualizace proběhlé reakce odíky velikosti antigenu odíky průběhu reakce v tekutině – •Vazbou dvoj a vícevazebných protilátek na povrch antigenu dojde k překonání odpudivých, způsobených negativním nábojem na povrchu částic (zeta potenciál), a vytvoří se mezi nimi můstky … •… vzniká AGLUTINÁT a g l u t i n a c e faktory ovlivňující kvalitu aglutinační reakce •dostatek protilátek opříliš velké ředění protilátek ® aglutinace neproběhne – •přítomnost protilátek proti různým epitopům orozdíl v aglutinaci mezi monoklonálními a polyklonálními protilátkami • •vzdálenost mezi jednotlivými antigenními částicemi oodpudivé elektrické síly na povrchu částic klesají se čtvercem vzdálenosti a g l u t i n a c e přímá a nepřímá •přímá aglutinace •antigeny se nacházejí přímo na zkoumané částici – •průkaz krevních skupin, přímý Coombsův test, určování izolovaných bakteriálních kmenů (zejména ze skupiny enterobaktérií), Widalova reakce, Weil-Felixova reakce, průkaz některých zoonóz, … – •nepřímá aglutinace –zkoumaný antigen je navázán na povrchu vhodných makromolekulárních částic – –latex-fixační test, nepřímý Coombsův test, rychlé testy pro ambulantní vyšetření (ASLO), … – a g l u t i n a c e určování krevních skupin •ANTIGENY NA POVRCHU ERYTROCYTŮ • •polysacharidové •skupinový systém AB0 (antigen A, antigen B) •skupinový systém Lewis, P a Ii • •glykoproteinové •skupinový systém Rh (antigen D) •skupinový systém MNSs, Lutheran, Kell, Duffy, Diego • a g l u t i n a c e určování krevních skupin •skupinový systém ABO • • isohemaglutininy anti-A Antigen B isohemaglutininy anti-B Antigen A isohemaglutininy anti-A isohemaglutininy anti-B Antigen A Antigen B a g l u t i n a c e •skupinový systém Rh • • COOMBSŮV TEST Průkaz inkompletních protilátek proti antigenům Rh PŘÍMÝ Coombsův test Průkaz in vivo navázaných antierytrocytárních protilátek NEPŘÍMÝ Coombsův test Průkaz cirkulujících antierytrocytárních protilátek Coombsovo antisérum protilátky proti lidským sérovým globulinům (polyspecifické antisérum obsahující protilátky proti IgG, komplementu, těžkým i lehkým řetězcům imunoglobulinů) C:\Users\zita\Downloads\MP900439280.JPG AGLUTINACE Coombsovo antisérum •sérum matky •krev dítěte •dárcovské erytrocyty Coombsův test a g l u t i n a c e p r e c i p i t a c e E L I S A i m u n o f l u o r e s c e n c e e l e k t r o f o r é z a i m u n o e l e k t r o f o r é z a i m u n o f i x a c e W e s t e r n b l o t p r e c i p i t a c e princip reakce antigen NEKORPUSKULÁRNÍ POVAHY o nízké molekulové hmotnosti •Antigen o nízké molekulové hmotnosti je rozpustný v kapalině a tvoří pravý roztok a při optimálním poměru antigenu a protilátky dochází ke vzniku makroskopicky zřetelné prostorové mřížky tvořené imunokomplexy. •… vzniká PRECIPITÁT PRECIPITACE PROBÍHÁ … • v kapalinách (nefelometrie, turbidimetrie) • v gelech (vstřícná a radiální imunodifuze) •… vzniká precipitační linie •v místě ekvimolární koncentrace antigenu a protilátky … •antigen a protilátka difundují gelem na podkladě koncentračního gradientu p r e c i p i t a c e … v gelech p r e c i p i t a c e … v kapalinách NEFELOMETRIE měření rozptylu viditelného světla TURBIDIMETRIE měření úbytku prošlého světla •viditelné světlo a g l u t i n a c e p r e c i p i t a c e E L I S A i m u n o f l u o r e s c e n c e e l e k t r o f o r é z a i m u n o e l e k t r o f o r é z a i m u n o f i x a c e W e s t e r n b l o t E L I S A enzyme-linked immunosorbent assay princip reakce ke zjištění koncentrace antigenu nebo protilátky k detekci reakce mezi antigenem a protilátkou se používá enzym (konjugát zvířecí protilátky proti lidské protilátce IgG, IgA nebo IgM značené enzymem) Použití v klinické praxi: ·v současnosti zřejmě nejvíce používaná laboratorní metoda v imunologických a klinických laboratořích ·průkaz protilátek (antibakteriálních, antivirových, autoprotilátek) nebo antigenů ·vysoká citlivost testu umožňuje průkaz analytů o nízké koncentraci · ·ELISA není vhodná k detekci analytů o vyšší koncentraci (např. koncentrace sérových imunoglobulinů) – vzhledem k nutnosti vysokého ředění vzorků možnost velké chyby stanovení! E L I S A enzyme-linked immunosorbent assay princip reakce ke zjištění koncentrace antigenu nebo protilátky ·vazba antigenu na pevnou fázi (jamka mikrotitrační destičky) ·inkubace a následné promytí destičky ·aplikace séra s předpokládaným výskytem protilátek proti vyšetřovanému antigenu (dojde k vazbě protilátky na antigen) ·inkubace a následné promytí destičky ·aplikace konjugátu zvířecí (myší, králičí, …) protilátky proti lidskému IgG, IgA nebo IgM konjugované s enzymem ·inkubace a následné promytí destičky ·aplikace substrátu (bezbarvý substrát ® enzym ® barevný produkt) ·inkubace ·zastavení probíhající enzymatické reakce ·změření absorbance jamek spektrofotometricky (intenzita výsledného zbarvení je v určitém rozmezí koncentrací přímo úměrná množství navázané protilátky) •navázání antigenu na povrch mikrotitrační destičky •aplikace vzorku s příslušným ředěním •aplikace konjugátu •enzymatická přeměna substrátu na barevný produkt a g l u t i n a c e p r e c i p i t a c e E L I S A i m u n o f l u o r e s c e n c e e l e k t r o f o r é z a i m u n o e l e k t r o f o r é z a i m u n o f i x a c e W e s t e r n b l o t i m u n o f l u o r e s c e n c e princip reakce zjištění přítomnosti antigenu nebo autoprotilátky k detekci přítomnosti antigenu nebo protilátky se používá fluorochrom (konjugát zvířecí protilátky proti antigenu nebo proti lidské protilátce ve třídě IgG, IgA nebo IgM značené flourochromem) PŘÍMÁ IMUNOFLOURESCENCE ·detekce přítomnosti antigenu nebo protilátky ve tkáních pomocí protilátek značených flourochromem ·diagnostika puchýřnatých chorob, SLE, porfyrií, vaskulitid, glomerulonefritid a podobně NEPŘÍMÁ IMUNOFLOURESCENCE ·detekce přítomnosti specifických protilátek v séru tak, že protilátky přítomné v séru pacienta jsou po vazbě na antigen dárcovské tkáně označené zvířecí protilátkou proti lidským IgG, IgA a IgM imunoglobulinům značenou flourochromem ·detekce přítomnosti autoprotilátek PŘÍMÁ IMUNOFLOURESCENCE detekce antigenu ve tkáni pacienta detekce protilátky ve tkáni pacienta konjugát s flourochromem konjugát s flourochromem NEPŘÍMÁ IMUNOFLOURESCENCE detekce protilátky v séru pacienta dárcovská tkáň s antigenem konjugát s flourochromem a g l u t i n a c e p r e c i p i t a c e E L I S A i m u n o f l u o r e s c e n c e e l e k t r o f o r é z a i m u n o e l e k t r o f o r é z a i m u n o f i x a c e W e s t e r n b l o t e l e k t r o f o r é z a princip metodiky ·nabité částice se pohybují v elektrickém poli ·rychlost pohybu částic je závislá na velikosti celkového povrchového náboje, velikosti a tvaru molekuly a její koncentraci v roztoku · NATIVNÍ GELOVÁ ELEKTROFORÉZA BÍLKOVIN ·bez denaturačních činidel ·proteiny migrují gelem podle svého celkového náboje, velikosti a tvaru (citlivost elektroforézy je dána charakterem pórů gelu) ·elektroforéza sérových bílkovin (rozdělení proteinů plazmy na 5-6 frakcí) · ·Využití elektroforézy v klinické praxi: ·analýza a dělení směsí bílkovin, charakterizace povrchů organizmů (bakterií, virů a podobně), diagnostika monogenních chorob a podobně a g l u t i n a c e p r e c i p i t a c e E L I S A i m u n o f l u o r e s c e n c e e l e k t r o f o r é z a i m u n o e l e k t r o f o r é z a i m u n o f i x a c e W e s t e r n b l o t i m u n o f i x a c e princip metodiky 1.fáze ·rozdělení séra pacienta elektroforézou na gelu do 6 drah · 2. fáze ·do drah se napipetuje monospecifické antisérum (anti- IgG, IgA, IgM, kappa, lambda). ·antiséra difundují do gelu a v místě reakce s příslušným antigenem vytváří imunokomplexy ve formě precipitátu ·Využití v klinické praxi: ·imunofixace bílkovin séra - určena k typizaci paraproteinu ·imunofixace bílkovin moče - určena k identifikaci paraproteinu, lehkých řetěců kappa a lambda v moči (Bence-Jonesova bílkovina) elektroforetická separace proteinů v gelu a jejich následná imunoprecipitace s monospecifickými antiséry a g l u t i n a c e p r e c i p i t a c e E L I S A i m u n o f l u o r e s c e n c e e l e k t r o f o r é z a i m u n o e l e k t r o f o r é z a i m u n o f i x a c e W e s t e r n b l o t W e s t e r n b l o t i m u n o b l o t princip metodiky 1.fáze ·rozdělení séra elektroforézou na gelu · 2. fáze ·přenos rozdělených antigenů na vhodnou matrici ·imobilizace antigenů a zablokování nespecifických vazebných míst ·vizualizace antigenů radiograficky, barevnou reakcí, fluorescenčně (specifické protilátky ® immunoblotting) ·Využití v klinické praxi: ·testy na HIV pozitivitu, definitivní test pro BSE, konfirmační test pro hepatitidu B, diagnostika boreliových infekcí elektroforetické dělení bílkovin a jejich následní přenesení na povrch membrány a typizace specifickými protilátkami