Obrazová dokumentace ve stomatolog. ordinaci Sumační snímky: Rtg P dvourozměrný snímek P 3. rozměr - pomocí 2 snímků ve 2 na sebe kolmých rovinách Vrstvové snímky: CT, MRi a UZV P dvourozměrný obraz, třetím rozměrem je šířka vrstvy ■ Rentgenogramy (Rtg) ■ Výpočetní tomografie (CT) ■ Snímky magnetické rezonance (MRi) ■ Snímky ultrazvukového vyšetření (UZV) CT: umožňuje díky své schopnosti zobrazovat tkáně v různě nastavitelných řezech upřesnit polohu zubů i cizích těles sama či konfrontací s nativním rtg v žádané projekci. MRi: znázorní měkké tkáně Nákladnost a dostupnost vybaveného rtg pracoviště běžné stom. využití snímků sono, MG, CT značně limituje. 25 24 Boční projekce Zadopřední projekce Použití Rtg snímků ve dvou na sebe kolmých rovinách Někdy je nutné zhotovit snímek v kolmé rovině, abychom viděli např. zl. DČ SKIASKOPIE přímé pozorování obrazu na fluoresc. štítě Rtg vyšetřovací metody Informují o tvaru velikosti struktuře vyš. objektu SKIAGRAFIE trvalé snímky (rentgenogramy) v podobě negativního obrazu na vyvolaném filmu je výsledkem interakce mezi Rtg paprsky procházejícími vyšetřovaným objektem a citlivou emulzí filmu Jednotlivé tkáně lidského těla absorbují Rtg záření rozdílně (tzv. absorpční koeficient) > Rentgenogram po vyvolání snímku Bílé plochy (stín) struktury o vyšší hustotě a mineralizaci, které Rtg paprsky nepropouštějí a nedojde tak k osvícení emulze (kost, tvrdé tkáně zubu) Tmavé plochy (projasnění) tkáně nemineralizované a místa s nejnižší hustotou, které Rtg paprsky zcela propouštějí (měkké tkáně, vzduch, pulpa) Různou intenzitu šedi vytváří struktury zachycující Rtg paprsky částečně Superpozice překrývání org. či částí těla ležící v jedné ose Sumace sčítání absorp. koeficientů jednotlivých tkání Struktury blíže filmu: ostře ohraničené, velikost relat. odpovídající skut. Struktury dále od filmu: zvětšené, zkreslené, méně ostré Diagnostika zlomenin kazů zánětů nádorových procesů vývojových poruch spec. vyš. v čel. ortopedii, chirurgii a parodont. Využití Rtg snímků periapikální granulom Kontrola a postup th Obj. dokumentace Forenzní účely zub2 zub3 Příklad neúspěšného zaplnění KK – vznik chronického periapikálního zánětu Nová metoda – dovolí, aby látka pronkla i do apikálních ramifikací – vyléčení zánětu a záchrana zubu Pozitivní kontrast zvýšení AK tkáně těžkými atomy (síran barnatý, jód) Negativní kontrast snížení AK - pro vyš. dutin (vzduch, CO2, voda) Metody dvojího kontrastu současné použití látek obojího typu Prosté Dělení Rtg snímků - I. fistulografie Kontrastní přehledné dg. větších zánětlivých, cystických či nádorových ložisek, úrazů oblič. skeletu Dělení Rtg snímků - II. Intraorální detailnější rozlišení dg. patolog. stavů zubů a kostí alv. výběžku Extraorální Ortopantomograf (OPG) přehl. zobr. chrupu, marg. a apik. parodontu, kostí dg. retinovaných zubů, tumorů, cyst, zl. Rutinní screening, ortodoncie Mobilní Stabilní Zubní Rtg přístroje (radiodiag. odd. větších ambul. zařízení či nemocnic) Se stacionárním zdrojem paprsků (rentgenka během expozice v klidu) S nestacionárním zdrojem paprsků (rentgenka v pohybu) Pro intraor. snímky Pro extraor. snímky Dental-X-Ray-Unit-DK-10G- Ortopantomografy (OPG) pro přehledné, širokoúhlé zobrazení obou čelistí a přilehlých struktur.. Rentgenka a kazeta s filmem obíhá během panoramatické expozice kolem hlavy pacienta. Paprsek záření vycházející z rentgenky je tvarován štěrbinovou clonou do úzkého svazku. V protilehlém místě výstupu paprsků z hlavy pac. je umístěn film, který je mechanicky spřažen s rentgenkou tak, že seč s ní synchronně pohybuje, aby byl vždy situován proti centrálnímu paprsku. Snímek je opět poněkud zvětšený. Přístroje současné doby jsou vesměs koncipovány jako multifunkční, tj. mohou pracovat jak v režimu stacionárního, tak i pohyblivého zdroje záření. a) standardní panoramatické zobrazení – zobrazí se zuby, alveolární výběžky, tělo a rameno mandibuly, TM kloub. geometrie projekce obr. b) dětský snímek – expozice je modifikována. Díky kratšímu tvaru čelistí je dobře dosažitelná kolmost paprsku k chrupu v premolárové oblasti a proto nebývá obraz v této oblasti příliš deformován. c) pravoúhlá projekce chrupu – zobrazení chrupu bez ramen mandibuly a Tm kloubu d) transversální skenografie – prostorové zobrazení morfolog. struktur (tvar a tloušťku kosti, průběh mandibulárního kanálu - pro implantologii) e) kefalografické zobrazení – pro ortodontické účely. Snímky v projekci laterální. Obecný požadavek, aby na snímku byly vidět tyto body: pogonion, nasion, porion. Je výhodné, když je navíc znázorněn profil měkkých tkání a poslední obratel páteře. Pro zajištění normometrického zobrazení musí být rentgenka od objektu dostatečně vzdálena. Pozice hlavy je zajištěna kefalostatem. Digitální radiografie ■ Rtg film je nahrazen snímačem citlivým na Rtg záření ■ získaná data se v digit. formě přenášejí do PC ■ použití běžných dentálních Rtg přístrojů - snímače opakovaně použitelné - snížení dávky záření až o 90% - úspora času, místa, pracovní síly - archivace v digitální podobě - možnost dalších úprav snímku Výhody: úspora času: snímek je rychle k dispozici na obrazovce PC odpadá vyvíjecí a ustalovací proces není nutná temná komora – úspora místa, chemikálií možnost úpravy snímku – zvětšení, zmenšení, zesvětlení, zmatění, přidat kontrast, zlepšit ostrost, proměřovat úhly a délky. Paměťové fólie velikost 30x40 a 20x30 mm bezdrátová technika. Fólie se vloží do skeneru > přenos dat do PC Typy snímačů Senzory destičky o velikosti intraorál. snímku jsou kabelem spojeny s PC > okamžité zobrazení na monitoru Slika_74a Slika_74b Kompaktní kost (kortikalis, lamina dura) tenký sytý stín lemující okraj alveolu, zubního lůžka, dutin aj. Odečítání snímku Negatoskop ! periapical2 Při posuzování normální a patolog. kosti je třeba porovnání s okolní kostí či s protilehlou stranou Alveolární výběžek kompakta (lamina dura) = tenký sytý stín lemující kostěnný okraj alveolárního výběžku, zubního lůžka apod. Viditelná v úsecích, kde je co nejvíce paralelní s CP (rozrušení ukazuje na patologický proces) Spongiosní kost ■ síťovitý obraz vytvořený sumací nepravid. stínů kostních trámečků. Mezi nimi projasnění tvořená dutinkami s kostní dření ■ struktura je různá v různých úsecích skeletu obličeje Period. štěrbina vlasovitě tenké projasnění mezi kořenem a kompaktou lůžka dental-x-ray spongiosní kost = síťovitý obraz vzniklý sumací nepravidelných stínů kostních trámečků její struktura je rozdílná v různých částech obličeje, při posuzování je třeba porovnávat obraz s okolní kostí či protilehlou stranou čelisti. (fyziologická projasnění jsou v oblasti molárů či úhlu dolní čelisti a mezi kořeny horních bočních řezáků a špičáků) Sklovina nejsytější stín (nejmineralizovanější tkáň) Dentin, cement menší sytost (podobná kompaktě) DD zobrazí se jako projasnění TopMonitor_xrayIntraoral ■ počátek oválné proj. orámované linií kortikalis ■ s postupující kalcifikací V projasnění se objevují stíny. Nejdříve kalcifikce korunkové části, poté kořene. Před erupcí korunka obklopena projasněním. Linie kortikalis v oblasti okluzní plošky mizí. ■ s postupujícím vývojem Prodlužování kořene, kanálek apikálně rozšířený. Stěny kanálku se sbíhají, for. apicalia uzavírají Zubní zárodek a eruptující zub zubní zárodek a eruptující zub v počátečních stadiích se zobrazuje zárodek jako oválné projasnění orámované linií kortikalis s postupující kalcifikací se v původním projasnění objevují stíny, linie kortikalis v oblasti okluzní plošky se rozpouští. Nejdříve kalcifikuje korunková část, poté se formuje kořen, pod jehož „hrotem“ je širší projasnění tvořené zubní papilou s postupujícím vývojem se kořen prodlužuje, jeho kanálek se rozšiřuje apikálně se závěrem vývoje (po erupci) se stěnu kanálku sbíhají, foramina apicalia uzavírají a apikální projasnění mizí korunku před erupcí obklopuje polokruhovité tenčí projasnění tvořené folikulárním vakem Intraorální techniky Filmy pro intraorální použití Velikost (cm) 2 x 3 v pedostomat., front. úseky v apik. projekci 3 x 4 nejběžnější 3 x 5 pro bite-wing techniku 4 x 5, 5 x 7, 6 x 8 pro okluzální projekce Plastový obal se zaoblenými rohy - možná desinfekce i043 i040 Modifikace - rastrování pro odečítání délky v endodoncii Rtg techniky intraor. snímků Osa zubu a osa filmu svírá určitý úhel > délka zubu obvykle neodpovídá skutečnosti I. Metoda půleného úhlu II. Metoda paralelizační Osy zubu a filmu jsou rovnoběžné > délka zubu je prakticky totožná Je nutné použití speciálních držáků ! I. Metoda půleného úhlu Určení vertikálního úhlu Je vyjádřen Cieszynského pravidlem: CP dopadá kolmo na rovinu půlící úhel, svírající podélná osa zubu s plochou filmu izometrický hypermetrický (zvětšení úhlu) hypometrický (zmenšení úhlu) osa zubu CP osa filmu Při excentrických snímcích se aproximální úseky zubů překrývají a obraz není dokonale ostrý. Někdy jich však lze s výhodou využít např. v endodoncii k detekování sumujících se kořenových kanálků horních premolárů či meziálních kanálků dolních molárů aj. Určení horizonálního úhlu CP musí probíhat paralelně s průběhem mezizubních sept mesioexcentrický snímek (směrem od mes. zubu) ortoradiální snímek distoexcentrický snímek (směrem od dist. zubu) překrývání M kořenových kanálků oba kanálky jsou viditelné Ortoradiální Distoexcentrický Využití excentrických snímků Použití spec. držáků > rovina filmu paralelní s osou zubů > minimální zkreslení > zaručení standardních podmínek při zhotovení snímku > možnost srovnání II. Metoda paralelizační catalog_filmhold_kits_542001 snímek zaměřovací kruh nákusná ploška ve frontálním úseku HČ v dist. úseku HČ Schéma paralelizační techniky dříve to byla „pravoúhlá snímkovací technika s dlouhým tubusem“ podle Fitzgeralda Používané projekce intraorálních technik Apikální CP na rozhraní střední a apik. 1/3 kořene Zobrazení kořenů, KK a apik. parodontu s přilehlou kostí alveol. výběžku Marginální CP směřuje do oblasti krčku zubu, film více přesahuje okluzní rovinu Zobrazení oblasti marg. parodontu a korunky Využití v parodontologii U HČ musí být hlava vodorovná s Camperovou inií = spojn ice ZZ s dolním okrajem nosním, je přibližně paralelní s okluzní rovinou HČ U DČ musí pacient zaklonit hlavu marginální se využívá také v konzervační stomatologii (aproximální kazy) Okluzní Film je orientován do okluzní roviny Zobrazení většího úseku čelisti či spodiny ústní Filmy větších formátů (5x7, 6x8) se zesilovací fólií Dg.: rozsahu cyst, nádorů kamenů ve slinných žl. a vývodech zl. bradové části nebo sagit. zl. HČ Bite-wing Zachycení skupiny zubů HČ i DČ (bez apik. části) na 1 snímek Film leží intraorálně za korunkami zubů a CP dopadá kolmo ANd9GcSoNU4MYn4AXvq0WUqpCC6E1DIjGf2fdwI1LAYhIY6HILIjpkHdyw Tzv. technika skusového křidélka snímek je situován na šířku. Fixace snímku skousnutím „křidélka“ nebo speciál. nosiče filmu Product Image Dg.: aprox. kazů, hodnocení výplní, stavu marg. parodontu ... Výhody O 1/3 - 1/2 kratší expoziční doba K vyšetření všech zubů stačí 7 snímků > menší radiační zátěž Rtg status Náhrada extraorálního panoramatického snímku Zobrazení zubů HČ i DČ vždy minimálně po 7 snímcích Extraorální vyšetření Filmy pro extraorální použití Velikost 13 x 18 cm (dentální přístroje) 24 x 30 cm (velké přístroje na Rtg odděleních) 30 x 15 cm (panoramatické snímky) Před použitím je nutno film vložit do světlotěsné kazety Na vnitřní ploše kazety jsou zesilovací fólie i038 Kazeta pro extraorální Rtg film ■ prosté ■ kontrastní ■ cílené projekce ■ telerentgenografie Typy snímků Telerentgenografie zdroj záření se vzdálí od objektu na 1,5m i více, aby snímek odpovídal velikostí a tvarem co nejvíce skutečnosti. Využívá jen úzký pruh paprsku, který je téměř rovnoběžný s paprskem středním. K vyloučení pohybové neostrosti se hlava nem. fixuje v kefalostatu. umožňuje odpakovat snímek ve stejném postavení. Je vhodný pro posuzování čelistních a obličejových anomálnií v ortodoncii a chirurgické stomatologii. Využití rtg. přístrojů ve spojení s počítačovou technikou – např. náhrada klasického „mokrého“ způsobu záznamu na film cestou elektronickou. Při této „suché“ cestě zobrazení odpadá nutnost vyvolávání (ustalování), obraz je okamžitě k dispozici na obrazovce počítače a lze s ním pomocí softwaru pracovat (upravovat kontrast, převádět na pozitiv, zvětšovat, tisknout,, odesílam e-mailem a archivovat) Sutura intermaxillaris (mediana) vlasové projasnění mezi kořeny velkých řezáků probíhající ke spodině nosní dutiny Foramen incisivum oválné projasnění nad hroty kořenů velkých řezáků Cavum nasi jasně ohraničené projasnění nad horními řezáky Čtení rtg snímků sutura intermaxillaris (mediana) vlasové projasnění mezi kořeny velkých řezáků probíhající ke spodině nosní dutiny (hl. u mladých lidí) * foramen incisivum – oválné projasnění nad hroty kořenů velkých řezáků (není-li projekce ortoradiální, může se projikovat do oblasti apexu sousedního zubu a imitovat periapikální patologický proces) přesahuje-li projasnění v místě f. incisivum průměr 6 mm, může jít o cystu canalis nasopalatinus mezi spodinou nosní a foramen incisivum může být patrný stín stěny canalis incisivus * cavum nasi – jasně ohraničené projasnění nad horními řezáky spina nasalis ant. – trojúhleníkový stín na dolním okraji projasnění d. nosní Tuber maxillae se projikuje pod úroveň tvrdého patra. Sinus maxillaris rozsáhlé ohraničené proj. variabilního tvaru i velikosti, někdy rozdělené tenkými stíny sept do 5 let nebývá na rtg patrné! Pr. coronoideus mandib. někdy patrný jako ostře ohraničený trojúhel. stín s vrcholem kraniálně Canalis mandib. stejnoměrně široké proj. o šíři 3-5 mm pod apexy kořenů mezi for. mand. et ment. canalis mandibulae stejnoměrně široké projasnění o šíři 3-5 mm pod apexy kořenů mezi for. mandibulae a f. mentale kořeny třetích molárů či cysty projikující se na rtg do kanálu nemusí vždy s touto strukturou souviset (obraz se pouze překrývá, jsou umístěny např. lat. od kanálu) foramen mentale neohraničenoé okrouhlé projasnění o průměru 3-5 mm, několik mm pod apexy premolárů. podle místa uložení a směru CP se může promítnout i do oblasti jejich apexů a imitovat patologické ložisko (vyloučí se mítnou ůzměnou horizontálního úhlu na opakovaném rtg) spina mandibulae stín pod kořeny řezáků protuberantia mentalis sytý trojúhleníkovitý stín ve středu mandibuly, okraje bývají sytější než střed Foramen mentale neohraničené okrouhlé proj. o průměru 3-5 mm, několik mm pod apexy premolárů Spina mandib. stín pod kořeny řezáků Protuberantia mentalis sytý trojúhelníkovitý stín ve středu mandibuly, okraje bývají sytější než střed Linea obliqua sytý stín probíhající od předního okraje pr. coronoideus šikmo vpřed Linea mylohyoidea úzký stín probíhající v úrovni kořenů od větve čelisti šikmo dolů vpřed k premolárům Foramen linguae nekonstantní drobné projasnění o průměru 1-2 mm pod dolními řezáky v ose mandibuly Fovea submandibularis projasnění pod dolními moláry a premoláry někdy zaměnitelné za patologický proces Spina nasalis ant. trojúhleníkový stín na dolním okraji projasnění d. nosní ■ pohlcují Rtg záření jen nepatrně ■ viditelné hl. na extraor. snímcích při tzv. měkkém záření ■ lehký, šedavý závoj mimo kostní struktury na zadopředním snímku stín boltců na bočním snímku stín nosu a rtů na intraorálních okluzních snímcích stín jazyka Stomatologické materiály Měkké tkáně obličeje a úst Prosté snímky hlavy Zadopřední (ev. předozadní) Boční Axiální Poloaxiální Cílené Projekce Vyš. zejména dolní obličejové etáže Kazeta s filmem je kolmá na sagitální rovinu CP od prot. occip. ext. souběžně s arcus zygomat. paprsek a film svírají úhel 90° Dg.: zánětl. procesů, cyst, tumorů a zl. DČ Zadopřední projekce existuje ještě poloaxiální projekce podle Clementschitsche kaudálně excentrická. Je vhodná pro vyšetření čelistních kloubů, ramen a těla dolní čelisti poloaxiální projekce dle Waterse kraniálně excentrická (je u paranas. dutin) Je dobrá pro zobrazení horní a střední třetiny obličejové kostry. RTGhlava x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x Linea obliqua 1. lamina ext., diploe, l. interna 2. sutura sagittalis 3. s. lambdoidea 4. s. frontalis 5. crista galli 6. margo supraorbitalis 7. malá křídla 8. fissura orbitalis supt. 9. margo sup. pyramidy 10. sutura zyg-frontalis 11. arcus zygomaticus 12. cel. mastoideae 13. atlas – pr. transversus 14. angulus mandibulae sinusparanasales x x x x x Projekce na sinus paranasales 1. sinus frontalis 2. cel. ethmoidales 3. margo sup. pyramidy 4. margo inf. orbity 5. sinus maxillaris 6. proc. alveolaris maxillae 7. concha nasalis inf. 8. septum nasi 9. spodina fossa hypophyseos 10. cel. ethmoidales 11. ala minor Boční projekce Kazeta s filmem rovnoběžná se sagit. rovinou Bipupilární linie kolmá na kazetu CP míří na kloubní hlavice, kolmý na kazetu Dg.: - traumat skeletu obličeje, zejména DČ - posouzení mezičelistních poměrů RTGhlava1 x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x 1. sinus frontalis 2. crista galli 3. lamina externa 4. sutura coronalis 5. pro. orbitalis ossis frontalis 6. cel. ethmoidales 7. sinus sphenoidalis 8. fossa hypophyseos 9. dorsum sellae 10. a. meningea media 11. canalis diploici 12. sutura lambdoidea 13. pr. mastoideus 14. meatus ac. ext. + int. 15. pr. condylaris mandibulae 16. incisura mandibulae 17. nasopharynx 18. angulus mandibulae Axiální projekce Kazeta je rovnoběžná s Camperovou linií CP z oblasti těla jazylky kolmo na kazetu Dg.: - zl. arcus zygomaticus a base lební - patolog. změn sinus paranasales Camperova linie spojuje spina nasalis ant. s dolním okrajem porus acusticus ext. RTGhlava_osový 1. septum nasi 2. sinus ethmoidalis 3. sinus sphenoidalis 4. okraj sinus maxillaris 5. arcus zygomaticus 6. mandibula 7. cel. mastoideae 8. for. magnum 9. dens axis 10. arcus ant. atlasu 11. clivus 12. kloubní výběžek 13. svalový výběžek 14. for. spinosum 15. for. ovale 16. pr. pterygoideus 08 Axiální proj. (Hirtzova) 1. canalis infraorbitalis 2. sinus frontalis 3. margo infraorbitalis 4. stěna orbity 5. sinus maxillaris 6. svalový výběžek 7. mandibnula 8 .foramen spinosum 9. foramen ovale 10. sinus sphenoidalis 11. cel. ethmoidales Poloaxiální projekce Clementschitschova (kaudálně excentrická) Sagit. rovina kolmá na film Hlava opřena o kazetu čelem a nosem Ústa maximálně otevřená CP od zátylku kolmo na film Dg. patologických procesů a zl. těla DČ 9 Kazeta s filmem u ležícího pac. vodorovně Hlava se opírá o kazetu bradou a nosem CP probíhá šikmo středem jařmové kosti na horní ret Dg.: - zlomenin střední obličejové etáže - vyš. sinus paranasales Poloaxiální projekce Watersova (kraniálně excentrická) sinusparanasales1 1. sinus frontalis 2. cel. ethmoidales 3. spodina očnice 4. for. infraorbitale 5. sinus maxillaris 6. pr. coronoideus mandibulae 7. sinus sphenoidalis 8. spodní ret 9. os zygomaticum Cílené projekce Krajina frontálních zubů a brady Krajina premolárů a molárů Cieszynského projekce Krajina úhlu DČ Eislerova projekce Krajina čelistního kloubu Albers-Schönbergova projekce Stenversova semisagitální projekce Schüllerova semilaterální projekce Krajina front. zubů a brady obr Krajina premolárů a molárů DČ 4 5 i029 Krajina úhlu DČ Eislerova projekce Dg.: - retence dolních 8 - cyst a tumorů v oblasti molárů a úhlu DČ retinovaný zub mourosti folikulární cystické projasnění 7 Dg.: zlomenin a poruch čelistního kloubu Krajina čelistního kl. Albers-Schönbergova proj. Boční projekce Otevřená nebo zavřená ústa 11 Krajina čelistního kl. Semisagit. proj. (Stenvers) caput mandibulae meatus ac. int. canalis semicircularis ant. proc. et cell. mastoideae cochlea fossa mandib. tuberculum articulare margo sup. pyramidy 12 Krajina čelistního kl. semilat. proj. (Schüllerova) SETP = šikmá excentrická transkraniální projekce cellulae mast. meatus ac. ext et int proc. mastoideus proc. styloideus fossa artic. caput mandibulae fossa hypoph. ušní boltec margo sup. pyramidy sulcus sinus sigmoidei Dg.: temporomandib. poruch jde o šikmou bočnou transkraniýáoní projekci čelistního kloubu na snímku je dobře vidět tvar a struktura hlavice, jamky a kloubního hrbolku, vztah hlavice k jamce dg. temporomandibulárních poruch Panoramatické projekce ■ ortopantomografie (OPG) ■ panorální radiografie ■ free focus radiography Ortopantomografie (OPG) P celkový přehled HČ i DČ při jedné expozici P malá dávka radiačního záření P kombinace rotačního a transl. pohybu rentgenky a filmu P všechny zobrazované struktury jsou zvětšené Umožňuje jakojediná zobazovací metoda na 1 rtg snímku úplné znázornění čelistí, zubů, kloubů. dobře zobrazí zuby frontálního úseku, v distálních úsecích je obraz značně zkreslený. Je vhodný pro vstupní, přehledné vyšetření zjišťování retinovaných zubů, cyst, nádorů, orto anomálnií, určování zubního věku, a při úrazech. 1 - orbita 3 - septum nasi 4 - sinus max. 1 3 4 5 - spina nas. ant. 6 - l. horiz. ossis pal. 7 - pr. cond. 5 6 7 i044 P hlava pacienta fixována v kefalostatu P respektování frankfurtské horizontály P světelné systémy pro správné ustavení hlavy P rentgenka a film se pohybují okolo P ústa lehce poot. nebo zuby v centrální okluzi P možné přídatné telerentgenograf. zařízení i068 Zdroj záření a kazeta s filmem se pohybují kolem lebky ve směru hodinových ručiček, přičemž kazeta s filmem se posunuje v opačném směru sekundární drážkou. moderní přístroje bývají spojeny s přídatným telerentgenografickým zařízením některé umožňují tomografické řezy čelistí či digitalizaci obrazu některé mají také ovládání opěrky hlavy se záznamovým zařízením umožňujícím opakovaně fixovat hlavu ve stejné pozici jako při minulém vyšetření i067 Rtg paprsky musí procházet čelistními oblouky ortoradiálně rtg paprsky musí procházet čelistními oblouky ortoradiálně, aby nedocházelo k překrývání struktur ležících vedle sebe Dg.: kazů, periapik. ložisek, cyst, retin. zubů, tumorů, zl. Použití jako rutinní screening či v ortodoncii 041 screening před zahájením léčby při převzetí pac. do péče dg také hodnocení resorpce kostí, posouzení tvaru DČ a kloubních struktur ortodoncie vyšetření anomálnií sledování průběhu léčby Panorální radiografie P zdroj záření je zaveden do úst pacienta P film je přiložen zevně na tvář P zobrazení pouze 1 zubního oblouku P zvětšený obraz P postranní úseky snímku bývají neostré a zkreslené panoramHČ 1. os zygomaticum 2. orbita 3,4 zub 5. canalis incisivus 6. sinus maxillaris 7. maxilla panoramDČ 1. ramus mandibulae 2. retinovaný zub 3. canalis mandibulae 4. for. mentale 5. protub. mentalis Sialografie Antrografie Cystografie Artrografie Fistulografie Zobrazení parod. chobotů Angiografie Kontrastní metody KL se liší svou absorpcí rtg. paprsků od tkání těla. Umožňují zobrazit morfologické i funkční projevy fyziologických nebo patologických dutin, vývodů a píštělí, do kterých se buď dpředem nebo v průběhu vyš. aplikují. Antrografie: KL se vyplní čelistní dutina buď přes hiatus semilunaris nebo uměle vytvořeným otvorem v zevní stěně dolního nosního průduchu či ¨ve fossa canina. Po náplní se zhotovní poloaxiální, popř. axiální nebo boční snímek lebky. Patologická struktura se jeví jako defekt v kontrastní výplni. U ležícího pac., aby vzduchová bublina v horní části antra nezpůsobila dg. potíže. Vyhodnocení tvaru, velikosti a prostornosti dutiny DG: tumorů, cyst, polypů, píštělí Cystografie: zobrazení cystické dutiny. Nejprve se obsah dutiny vypláchne pomocí dvou jehel nebo přerušovaně jednou (tlak v cystě by byl bolestivý). Fistulografie- buď KL nebo zavedením gutaperčového čepu. Rtg v intra či extraorální projekci zobrazí píštěl jako tenký kontrastní stín, který míří k přičinnému ložisku. DG:zobrazení průběhu píštěle, lokallizace příčiny. Zobrazení hloubky parod. choborů: zřídka. Do sulku se zasunují gutaperčové čepy, nebo se choboty plní kanylou řídkou baryovou kaší. Intraorální rtg zobrazí hloubku chobotu. Angiografie: spíše u nestomatologických indikací. Punkcí a. femoralis v místním znecitlivění se pod skiaskopickou kontrolou zavede katetr do příslušné cévy a nastříkne se KL. Provede se rychlá sériografie (fáze arteriální, parenchymatózní a žilní. DG: zobrazení orofaciálních tumorů, th embolizace angiomových procesů v obličeji. sialo_gl Sialografie sialo_gl Sialografie je rtg vyš. příušní či podčelistní, míéně často podjazykové žlázy pomocí nástřiku vývodu a žlázy pozitivní kontrastní látkou. - Po dilataci vývodu speciální sondou a vymasírrování sliny ze žlázy - tupě zakončená kanyla se opatrně zavede do vývodu. - gl. parotis se vstřikuje 1-2 ml, do gl. submandibularis 0,5 – 1 ml. Vývod je pak možné zajistit např. peánem. Bezprostředně po náplni se zhotoví extraorální rtg lebky v zadopřední a boční projekci. DG: při subakutních nebo chronických zánětlivých a regresivních změn a to vždy po předchozím vyš.nativním. U cyst a benigních i maligních tumorů je lépe využít sono či MR.. KI: akutní zánět žlázy, čerstvé poranění parenchymu či vývodu, ulcerosní stomatitis, těžký celkový stav pacienta, alergie na KL KL lze plnit vývodné cesty žláz. Posuzujeme průchodnost vývodných cest, jejich větvení od hlavního vývodu po intralobární cesty. Lze zjistit vývojové odchylky, regresivní změny, chronické záněty, nádorx aj. Do 30 minut se má látka všechna vyloučit. Postup: sondáž vývodu kanylou, aplikace kontrastní látky co nejdále do vývodu. KL ohřátá na tělesnou teplotu, odstranění kanyly, ucpání ústí vývodu silným gutaperčovým čepem, zhotovení Rtg, odstranění čepu, kontrolní Rtg za 30 minut Hodnocení: tvaru a šíře vývodu, defektů v náplni, větvení vývodů, rychlost vyloučení náplně i053 i054 Normální sialogram gl. parotis Chronický zánět Artrografie Zavřená ústa Otevřená ústa Jde o kontrastní vyš. Roztok se aplikuje v místním znecitlivění v množství 0,5 – 1 ml obvykle do horní části čelistního kloubu. Lepšího zobrazení lze dosáhnou tzv. dvojím nástřikem, kdy se druhá štěrbina vyplní vzduchem a struktury kloubu jsou pak čitelnější. DG: perforace, dislokace a deformace disku, defekty kloubních plošek. fistulografie Fistulografie Využití: ■ prostorová analýza složek orofac. soust. ■ sledování růstu ■ vyhodnocení výsledků chirurg. zásahů ■ sledování a hodnocení výsledků ortod. th Změny jsou metricky zjistitelné dříve než se stanou zřejmé na pohled Telerentgenografie Klára-telertg Gnatologie vědní disciplína ortopedické stomatologie. Obsahem je fyziologie a morfologie orofaciální soustavy, vysvětlována aspekty biomechaniky. Vychází ze stavby normálního skeletu člověka, ATM a neuromuskulární soustavy, řídícím centrem je CNS. Hlavním úkolem je určit zákonitosti tvaru a pohybů normálního lidského clhrupu, vymezit hranice anomálií a hledat vhodné formy léčby a prevence ve stomatologii. Analýza profilové fotografie vyjadřuje vztahy chrupu k tváři a lebce. Princip spočívá ve vyrobení fotografií stejné velikosti za porovnatelných podmínek, které umožní exaktní porovnávací vyšetření.. Diagnostiku závažnějších dentofaciálních a skeletálních anomálií doplňujeme rozborem rtg snímku lebky, obvykle v boční projekci. Telerentgenový snímek cíleně zhotovený u složitější skeletodentální anomálie umožňuje exaktní poznání morfologie orofaciálního systému, stanovení léčebného cíle a plánu léčby. Kefalometrická analýza zpřesňuje možnosti a stanoví hranice ortodontické th. Kontrolní snímky vyjadřují léčebné popř. růstové změny a jsou prognosticky cenné. Základem kefalometrické analýzy je dálkový profilový snímek lbi. Zpravidla se zhotovuje profilový snímek, u transversálních kompresí se doporučuje snímek zadopřední. Pro fixaci hlavy do přesné polohy se používá kefalostat. Při snímkování musí být orbitoauriklární linie (frankfurtská horizontále) paralelní se skutečnou horizontální rovinou. analýza telertg. snímků používá přesně definované body. Spojením těchto bodů získáme orientační linie. Délkové a úhlové parametry nás informuií o zájemných proporcích obličeje a vztazích skeletodentálních segmentů. V současné dobdě se k analýze kefalometrického snímku lebky stále více využívá počítačová technika. Existují různé programy, které na registrovaných orientačních bodech kefalogramu analyzují délkové a úhlové parametry, popř. i graficky znázorňují profil obličeje. Některé programy umožňují předpověď terapeutických změn a jsou určeny nejen pro ortodontické, ale i chirurgické postupy. Počítačové zpracování kefalogramu výrazně ulehčuje a zpřesňuje jeho analýzu. ■ zdroj záření vzdálen od pac. na 1,5 m ■ použití úzkého pruhu paprsků rovnob. s CP ■ boční projekce ■ zobrazení i měkkých tkání ■ fixace hlavy v kefalostatu ■ promítání světelných linií pro zajištění přesné pozice Zásady telerentgenografie Dg závažnějších dentofaciálních a skeletálních anomálií se doplňuje rozborem rtg snímku lebky, obvykle v boční projekci. Telertg snímek umožňuje exaktní poznání morfologie orofaciálního systému, stanovení léčebného cíle a plánu léčby. Kefalometrická analýza zpřesňuje možnosti a stanoví hranice ortodontické th. Základem kefalometrické analýzy je dálkový profilový snímek lbi. (u transverzálních kompresí se doporučuje snímek zadopřední) i046 Distanční rameno k zajištění potřebné vzdálenosti i045 Odstínění rtg svazku pro zvýraznění měkkých tkání Klára-telertg i015 Zhotövení snímek se dále analyzuje. Určí se základní linie, délkové a úhlové parametry.