FORMY EDUKACE Beharková Natália
FORMY EDUKACE
➢ organizační rámec výuky, tj. vyučování a učení
➢ souhrn organizačních opatření a uspořádání výuky (vzdělávání) při realizaci
určitého vzdělávacího procesu
s kým a jak
pracujeme
„kde“ výuka
probíhá
FORMY EDUKACE – DĚLENÍ (PALÁN, 2002)
❖ časové uspořádání
❖ edukační (vyučovací) prostředí
❖ organizační uspořádání studujících
❖ interakce lektor – posluchač
❖ stav systému, v nichž vzdělávání probíhá
❖ zaměření pg. akce
přímá
nepřímá
smíšená
VOLBA FORMY EDUKACE
Vždy s ohledem na:
❖ vytýčený cíl
❖ obsah probíraného tématu
❖ připravenosti a individuálním/specifickým potřebám edukanta
INDIVIDUÁLNÍ FORMA EDUKACE
❖ zohledňuje individuální potřeby konkrétního edukanta
❖ probíhá na pokoji, v ambulanci, vyšetřovně
Výhody Nevýhody
❖ edukační plán je stanoven dle individuálních potřeb konkrétního edukanta ❖ kooperace/ výměna zkušeností
edukanta s dalšími edukanti není
možná
❖ přizpůsobení tempa, obsahu edukace a potřebám edukantovi ❖ časová neefektivita edukátora
vzhledem k počtu edukantů
❖ opakovaná zpětná vazba mezi účastníky (edukátorem a edukantem) – prostor
pro ověření pochopení osvojených poznatků, prostor pro dotazování…
❖ efektivita učení
❖ motivace a aktivita edukanta
❖ osobní vztah mezi zainteresovanými
❖ pro osoby se specifickými potřebami učení, sníženým intelektem, nedostatečnou
gramotností, emocionální nestabilitou…
INDIVIDUALIZOVANÁ FORMA EDUKACE
❖ individualizace výuky zdůrazňuje didaktický princip individuálního přístupu k žákům,
vnitřní diferenciaci, tj. diferenciace cílů i metod výuky, avšak při zachování hromadná
(frontální) výuky.
Např. Daltonský plán
Tři základní principy
❖zodpovědná svoboda/volnost – učit se zacházet se svobodou, získat odpovědnost
❖samostatnost – učit se samostatně pracovat
❖spolupráce – učit se pracovat v kolektivu
- autorka Helen Parkhurstová (1886-1973)
SKUPINOVÁ FORMA EDUKACE
❖ různě velké skupiny, individuální počet edukantů ve skupině např. párová výuka počet 2 osob, nebo optimální 3-5
❖ nejčastěji – svépomocné skupiny, lázeňská rehabilitační péče, léčebná péče v léčebnách/ozdravovnách
❖ možnosti využití - zdravý i chronicky nemocní jedinci
❖ vedení skupiny – edukátor nebo zkušený edukant
❖ vznik skupiny - neformálně – na základě vlastního zájmu
- formálně – na základě kritérii (např. druh nemoci, úroveň vědomostí/dovedností, pohlaví, věk);
heterogenní a homogenní skupiny
❖ zohledňujeme míru kritérií, interpersonální vztahy event. přání členů skupiny
❖ diskuse, brainstorming
Výhoda / nevýhoda homogenní skupina  heterogenní skupina
Nevýhoda – nerovné zapojení edukantů ve skupině
HROMADNÁ (FRONTÁLNÍ) FORMA EDUKACE
❖ široký záběr edukantů
❖ obsah stejný pro všechny edukanty
❖ přednáška, seminář, výklad učiva
výhody nevýhody
❖ časová efektivita ❖ omezení individuálního přístupu a potřeb konkrétního edukanta
❖ sdělení stejného obsahu všem edukantům ❖ minimální zpětná vazba
❖ pasivita edukantů
LITERATURA
Metodický portál: inspirace a zkušenosti učitelů, online dostupné na
http://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/15019/VYUKOVE-METODY-KOMPLEXNI---1-CAST.html/
Palán, Z Formy vzdělávání (výuky) dospělých, online dostupné na
http://www.andromedia.cz/andragogicky-slovnik/formy-vzdelavani-vyuky-dospelych
Juřeníková, P. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, Praha:Grada, 2010, s. 77, ISBN978-80-247-
2171-2
Průcha Jan, Pedagogická encyklopedie Praha: Portál, 2009, s. 935, ISBN 978-80-7367-546-2
Organ. formy výuky podle
vztahu k osobnosti žáka výuka individuální
individualizovaná
skupinová
hromadní (kolektivní)
charakteru výukového prostředí výuka ve třídě/posluchárně
v odborných učebnách/laboratořích
v dílně
na školním pozemku a v přírodě, terénu atd.
v muzeu, v koutku tradic
učebně výrobní jednotka
vycházka nebo exkurze
domácí úlohy, úlohy pro samostatnou práci mimo výuku
délky trvání vyučovací hodina (základní výuková jednotka)
zkrácená nebo prodloužená výuková jednotka
vysokoškolská přednáška, seminář, cvičení, speciální kurz…
Průcha, J. Pedagogická encyklopedie (2009)