Základy lékařské terminologie



Organizační pokyny
—Rozsah učiva: 1.-7. lekce skript
—Průběžný test (L1-4)
¡v prvním listopadovém týdnu (7. výukový týden)
¡požadovaná hranice úspěšnosti: 75%
¡pokud student uspěje, snižuje se požadovaná hranice úspěšnosti u zápočtového testu o 5%
—Zápočtový / zkouškový test
¡75%, resp. 70%
¡v zápočtovém týdnu (před Vánocemi), popř. ve zkouškovém období

Absence
—Tolerována je JEDNA absence bez řádné omluvy akceptované Studijním oddělením LF
—
—Po domluvě s vyučujícím je možné zameškané cvičení hodinu nahradit (v témže výukovém týdnu)

Cíle předmětu
—základní orientace v lékařské terminologii
—porozumění zákonitostem z oblasti morfologie a syntaxe latinských a latinizovaných lékařských
termínů
—pochopení významu termínů na základě:
¡A) analýzy slovotvorné struktury
¡B) rozpoznání syntaktické struktury u víceslovných termínů
—vytváření jazykově korektních spojení při překladu do latiny (zejména u anatomických termínů)
—znalost synonymních způsobů vyjádření (zejména v klinické terminologii)
—náležité užití termínů v kontextu studovaného oboru
—cca 800 slovíček
—

Uplatnění
—Anatomická nomenklatura:
¡latinské názvosloví (TA = Terminologia Anatomica)
¡oficiální, mezinárodně uznávaná
¡revizi schvaluje a vydává FCAT (poslední vydání z r. 1998)
—
—Klinická a patologická terminologie
¡dosud nebyla kodifikována na mezinárodní úrovni, i když existují dokumenty, které ji částečně
suplují (MKN 10, SNOMED apod.)
¡v této oblasti lékařské terminologie se užívají i termíny přejaté z různých dalších jazyků, resp.
se latinské a řecké výrazy počešťují
¡latina se uplatňuje v názvech nemocí, úrazů a operačních zákroků, nejčastěji v hospitalizačních a
operačních diagnózách:
÷morbus hypertonicus, diabetes mellitus, arthrosis
÷Fractura costarum complicata
÷extractio chirurgica
—

Anatomické termíny



Klinické termíny



Uplatnění
—Farmakologické a recepturní názvosloví
¡kodifikovaná nomenklatura (Český lékopis 2009; vychází z mezinárodně uznávaného Evropského
lékopisu)
¡zahrnuje názvosloví
¡léčivých a pomocných látek (acidum phosphoricum)
¡lékových skupin (analgetica, antibiotica)
¡drog a jejích částí (chamomillae romanae flos)
¡forem farmaceutických přípravků a prostředků (tabulettae obductae)
—
—Receptura
¡ústřední část receptu se vypisuje v latinských frázích (často převedených do zkratek)
—

Recept



Výslovnost
—Latinská abeceda má 24 písmen, chybí J a W
—SAMOHLÁSKY
¡Dvojhlásky
÷ae/oe [é] (anaemia, lagoena)
— X
—      oē na konci slov není dvojhláska, čteme tedy[oé]
— diploē [dyploé]
—SOUHLÁSKY
¡C
÷vyslovuje se jako [k], pokud:
¢za ním následuje a, o, u: scapula, scabies
¢za ním následuje souhláska: cranium, vulnus sclopetarium
¢je na konci slova: lac
÷vyslovuje se jako [c], pokud:
¢za ním následuje vyslovované [e/é] nebo [i/í], zapsané jako e, ae, oe, i, y
¢cervix uteri, intestinum caecum, coeliakia, suspicio, cystis
¡
—

Výslovnost
—S
¡vyslovuje se [z], pokud:
÷se vyskytuje uprostřed slova mezi dvěma samohláskami, např.
¢os nasale, adhesiones, mesencephalon
÷tomuto grafému předchází samohláska a za ním následuje m, např.
¢plasma, infantilismus, aneurysma
¡následuje po grafémech l, r, nebo n, např.
÷pulsus, metatarsus, mensis
—v ostatních případech se vyslovuje jako [s]:
¡os sacrum, strangulatio, systema
¡! Pozor na výslovnost zdvojeného -ss-!
÷ossa [ossa] – intestinum crassum [krassum]

Výslovnost
—Skupiny hlásek
¡qu/ngu [kv/ngv] (aqua, lingua)
¡su [sv] před samohláskou téže slabiky (suavis)
¡di, ti, ni [dy, ty, ny] diabetes, tibia, pneumonia
÷ výjimka: ti + samohláska: [ci] substantia
÷!X pokud ti předchází s, t, x nebo se jedná o slovo původem řecké, pak čteme [ty] (ostium)
¡ex + vokál [egz] exitus
¡i/y + samohláska [ij]
÷arteria, myometrium
¡ph [f] rhaphē, phalanx
¡rh [r] haemorrhagia
¡th [t] thorax
—
—Písmena ch, k, ph, rh, th, y, z svědčí o řeckém původu slova:
¡chole, skeleton, raphe, rhinitis, therapia, cystis, eczema

Délka slabik a přízvuk
—Délka slabik
¡vyznačuje se vodorovnou čárkou nad příslušnou samohláskou
¡přirozená délka
÷slabika je dlouhá, pokud obsahuje dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku
¢vēna, oedēma
¡poziční délka
÷slabika může být dlouhá i tehdy, pokud za krátkou samohláskou následuje skupina souhlásek
¢maxilla, dēcubitus profundus
÷! Je-li v dané skupině souhlásek  b, p, d, t, g, c, q + r / l, slabika se dlouze nečte
¢vertebra
o
—Přízvuk
¡u dvojslabičných slov je na druhé slabice od konce
÷ pulmo, cervix
¡u tří- a víceslabičných slov se přízvuk řídí délkou předposlední slabiky
÷je-li dlouhá, je přízvuk na ní
¢medicīna, papilla
÷je-li krátká, je přízvuk na třetí slabice od konce
÷corōnārius, humerus, cerebrum
—

Přečtěte
—lingua, unguis, diameter obliqua, liquor cerebrospinalis, lobus quadratus hepatis
—os nasale, medulla ossium, dorsum, ossa cranii, intestinum crassum, junctura fibrosa, membrana
interossea antebrachii, musculus masseter, musculus risorius
— aorta descendens, arteria comitans nervi ischiadici, articulatio sacrococcygea, intestinum
caecum, tunica mucosa vesicae urinariae, fossa sacci lacrimalis, pectus, occiput
—phalanx media, diaphragma, diaphysis, encephalon, os sphenoidale, hemispherium, kyphosis,
sphincter, nephros, symphysis pubica
—antebrachium, facies, atrium cordis dextrum, brachium sinistrum, endometrium, frenulum labii
inferioris, impressio cardiaca, os hyoideum, promontorium
—tonsillae palatinae, areae gastricae, arteria nutricia ulnae, cartilago tubae auditivae, meatus
nasopharyngeus,  membrana vitrea, musculus tensor fasciae latae, plicae palatinae transversae,
sulcus glutealis, tunica mucosa tracheae
—
—
—

Latinská morfologie
Slovní druhy
(se kterými se v lékařské terminologii setkáte)
Podstatná jména
Substantiva
Přídavná jména
Adjektiva
Číslovky
Numeralia
Slovesa
Verba
Příslovce
Adverbia
Přeložky
Prepozice
Gramatický rod podstatných jmen
mužský
maskulinum (m.)
ženský
femininum (f.)
střední
neutrum (n.)
Gramatické číslo
jednotné
singulár (sg.)
množné
plurál (pl.)
Výrazy vyznačené tučně budeme v hodinách běžně používat, takže se je naučte.

Latinská substantiva
—Latinská substantiva jsou slova ohebná a tedy je skloňujeme
—
—
—
—
—
—
—
—V lékařské terminologii se setkáme pouze s 1., 2., 4. a 6. pádem
—
—
—
Pády
1. pád
nominativ
2. pád
genitiv
neshodný přívlastek
3. pád
dativ
4. pád
akuzativ
předložkový pád
5. pád
vokativ
6. pád
ablativ
předložkový pád

Syntaktická struktura víceslovných lékařských termínů
—Dvouslovné termíny
¡subst. + adj. v nom. sg.:
÷costa vera (pravé žebro); fibula fracta (zlomená lýtková kost)
¡subst. v nom. + subst. v gen. (druhé substantivum má funkci neshodného přívlastku)
÷spina scapulae (trn lopatky); fractura fibulae (zlomenina lýtkové kosti)
¡subst. v nom. + subst. v předložkovém akuz. nebo abl.
÷AK: medicamentum contra dolorem (lék proti bolesti)
÷ABL: suppositoria pro adultis (čípky pro dospělé)
—Víceslovné termíny využívají různé kombinace těchto typů spojení, př.
¡status gravis post infarctum parietis anterioris ventriculi cordis sinistri
¡těžký stav po infarktu přední stěny levé srdeční komory
—

Latinská substantiva
—Rozdělujeme je do 5 deklinací (způsobů skloňování)
—Pro správné přiřazení substantiva do jedné z deklinací je třeba znát slovníkový tvar a význam i
funkci jednotlivých údajů, např.
— arteria, ae, f.
—
—Tvar nominativu sg.  koncovka genitivu sg.    gramatický rod
—JEN podle koncovky genitivu singuláru je možné určit, do které z deklinací substantivum patří.
—
—
—
—Na základě gramatického rodu je možné k substantivu přiřadit správný tvar adjektiva.
—
—
1. deklinace
2. deklinace
3. deklinace
4. deklinace
5. deklinace
Koncovka gen. sg.
-ae
-ī
-is
-ūs
-ēī/-eī

Cvičení
—Určete deklinaci následujících substantiv:
¡ductus, ūs, m.
¡nervus, ī, m.
¡faciēs, ēī, f.
¡melanōma, tis, n.
¡mamma, ae, f.
¡cerebrum, ī, n.
¡manus, ūs, f.
¡diabētēs, ae, m.
¡
¡
1. deklinace
2. deklinace
3. deklinace
4. deklinace
5. deklinace
Koncovka gen. sg.
-ae
-ī
-is
-ūs
-ēī/-eī

Latinská substantiva
—Rod
¡ovlivňuje tvar a způsob skloňování adjektiva, se kterým dané substantivum vytváří spojení (shodný
přívlastek), např.
÷dexter, dextra, dextrum (pravý, pravá, pravé = ležící na pravé straně)
÷ductus (m.) lymphaticus dexter (pravý mízovod)
÷arteria (f.) coronaria dextra (pravá věnčitá tepna)
÷genu (n.) dextrum (pravé koleno)
¡rod latinského substantiva nemusí odpovídat rodu jeho českého ekvivalentu, např.
÷os (n.) = kost (f.)
÷cerebrum (n.) = mozek (m.)
¡

1. deklinace
—Charakteristické rysy:
¡koncovka -ae v genitivu singuláru
¡substantiva převážně ženského rodu
÷Př. aorta, ae, f. (srdečnice), āreola, ae, f. (dvorec), bursa, ae, f. (váček)
¡maskulina výjimečně (př. dentista, ae, m.), neutrum žádné
¡do 1. deklinace patří i adjektiva, a to tvar adjektiv 1. a 2. deklinace určený pro feminina
÷palatinus, palatina, palatinum
÷dexter, dextra, dextrum
—

1. deklinace
—Skloňování podle vzoru vēna, ae, f.
—
—
—
—
—
—
—Podle vzoru vēna se skloňují tvary ženského rodu adjektiv 1. a 2. deklinace
¡nom. fractura aperta
¡gen. fracturae apertae
¡ak. fracturam apertam
¡abl. fracturā apertā
—
pád
singulár
plurál
nom.
vēna
vēnae
gen.
vēnae
vēnārum
ak.
vēnam
vēnās
abl.
vēnā
vēnīs

1. deklinace
—Substantiva 1. deklinace řeckého původu:
Ønom. sg. zakončený na -a, gen. sg. -ae, např. artēria, ae, f.; skloňují se podle vzoru vēna
Ø
Ønom. sg. zakončený na -ē, gen. sg. -ēs, např. systolē, ēs, f.; v singuláru si uchovávají původní
řecké koncovky
Ø
Ønom. sg. zakončený na -ēs, gen. sg. na -ae, např. diabētēs, ae, m.; skloňují se podle vzoru vēna,
v některých pádech v singuláru mohou mít i původní řecké koncovky
—

1. deklinace – substantiva řeckého původu
artēria, ae, f.
systolē, ēs, f
diabētēs, ae, m.
nom. sg.
artēria
systolē
diabētēs
gen. sg.
artēriae
systolēs
diabētae
ak. sg.
artēriam
systolēn
diabētēn / -am
abl. sg.
artēriā
systolē
diabētē / -ā
oVšechna substantiva skloňovaná podle vzoru systolē jsou rodu ženského
oVšechna substantiva skloňovaná podle vzoru diabētēs jsou rodu mužského
oV plurálu se všechny vzory skloňují podle vzoru vēna