hi Imunohematologie Mgr. Jana Tylečková, MUDr. Alena Pejchalová TTO FN Brno Obecná imunohematologie • Imunologie aplikovaná na krevní buňky (erytrocyty, granulocyty, lymfocyty, trombocyty) • Nauka o antigenech, protilátkách, imunitních reakcích v souvislosti s přípravou a podáním transfuze a u některých jiných klinických stavů • Řeší specifickou imunohematologickou problematiku (hemolytické onemocnění novorozence, hemolytické anemie, transplantace, potransfuzní reakce) Imunita • Obecná definice: odolnost proti nemocem, antigenům • Zajišťuje ji systém buněk, tkání a molekul, tzv. imunitní systém • Dva typy imunity: • Přirozená (nespecifická) -Okamžitá reakce, brání vstupu aloantigenů do organizmu, rychle je eliminuje (Reagují s mikroby, ale ne s neinfekčními cizími substancemi). o Neporušený epitel (jeho enzymy, mikroflóra) Humorální složka (komplement, cytokiny, interferony) Buněčná složka (fagocyty, NK buňky) • Získaná (specifická, adaptivní) - Pomalejší, ale specifická a více efektivní obrana (Stimulují ji antigény které pronikly do tkání; rozpoznání antigénu v lymfatických orgánech) Humorální složka (protilátky tvořené B lymfocyty, eliminují mikroby z extracelulárních tekutin) Buněčná složka (T lymfocyty, CD4+ a CD8+ eliminují mikroby z buněk) Imunohematologie = protilátkový typ specifické imunitní odpovědi Protilátky /imunoglobuliny/ sekreční Iq • glykoproteiny tvořené B lymfocyty • na membráně B bb. jako antigenní receptory (BCR) nebo jako sekreční proteiny rozpuštěné v plazmě a v mukózních tekutinách • neutralizují a eliminují antigény z krve a z orgánů • působí pouze extracelulárně • rozeznávají jen určité typy antigenních molekul (sacharidy, složité chemické struktury s lipidy a proteiny) • Klinický význam protilátek (hemolýza) pro HTR, HON, HA Struktura imunoglobulinu • 4 polypeptidové řetězce protilátky H2L2 • Každý obsahuje dva identické H a identické L řetězce • Tvoří tvar písmene Y, vzájemně spojené • Dva fragmenty Fab + jeden fragment Fc, mezi nimi flexibilní otočná oblast • Variabilní část pro vazbu antigénu (epitopy, determinanty antigénu) • Konstatní oblast pro jinou vazbu (komplement, fagocytoza) • Lehké řetězce: kappa, lambda • Těžké řetězce: rozlišení na izotypy lgM,lgD,lgG,lgA,lgE Typy protilátek Podle tvorby: • monoklonální • polyklonální Podle schopnosti přímo aglutinovat ery: • Kompletní (igM) • Inkompletní (igG) Podle teploty: • Tepelné (37°C, většinou IgG) • Chladové (<20°C, většinou IgM) • Bifázické (při nízkých t se vážou na Ag, při t kolem 37°C dochází k hemolýze ery) Podle příčiny vzniku: • Přirozené (obv. IgM; není přít. imunizační podnět souv. s alogen. ery; vystavení antigenům prostředí, bakt., virů) • Imunní (po styku s Ag - těhotenství, transfuze, transplantace..) • Pasivně přenesené (podáním lg, plazmy...) Podle frekvence výskytu: • Pravidelné (anti-A, anti-B) • Nepravidelné (všechny ostatní) Podle vztahu k subjektu: • alogenní • autologní Antigény • Cizí substance navozující imunitní odpověď • Epitop = část Ag, na kterou se naváže protilátka • Jeden antigén může mít více různých epitopů • Obvykle velké molekuly a složené sloučeniny (proteiny, polysacharidy, lipidy) • Větší molekuly a jejich komplexy = lepší imunogeny • Antigény v imunohematologii = krevní skupiny a histokompatibilní antigény (transplantační) na různých krevních buňkách Antigény • Různé buněčné funkce • Antigény krevních skupin erytrocytu - zajišťují transport vody, urey, iontů - jsou receptory pro mikroorganizmy - mají adhezivní funkce - jsou enzymaticky aktivní - udržují morfologické a strukturální vlastnosti erytrocytu Komplement • Součástí specifické i nespecifické imunity (opsonizace bakterií při fagocytóze, aktivace buněk, regulace protilátkové odpovědi...) • Aktivace komplementu při vazbě mikrobů nebo protilátek na buňky • 3 aktivační cesty: • klasická (kontakt s Ab) ■ lektinová (vazba lektinu na bakteriální povrchy) ■ alternativní (s endotoxinem) • Odlišné mechanizmy a průběh aktivace Komplement v imunohematolog • Souvisí s krevními skupinami Chido/Rodgers (C4), Cromer (CD55-DAF) • Destrukce transfundovaných erytrocytu • Destrukce erytrocytu při HON • Destrukce erytrocytu při HA • Imunní komplexy cév, plaků u revmatických aj. autoimunitních onemocnění Působení komplementu na erytrocyty • Masivní aktivace komplementu = intravaskulární typ hemolýzy (vzniku membránového komplexu MAC+ vazoaktivních peptidů): lýza erytrocytu • Mírnější aktivace komplementu = extravaskulární hemolýza (destrukce přes Fc komplementový receptor makrofágů): fagocytóza erytrocytu např. akutní HTR, CAD........i.v.lýza např. pozdní HTR, HON, WAIHA.....fagocytóza Hemolýza • Zkrácené přežívání erys na méně než 100-120 dní • Intravaskulární hemolýza • Destrukce erys v intravaskulárním prostoru • Uvolnění volného Hb do krve • Hemoglobinemie, hemoglobinurie • Pokles sérového haploglobinu • Vyšší LD • Extravaskulární hemolýza • Destrukce v buňkách RES • Vyšší sérový bilirubin /nepřímý • Degradační produkty bilirubiny v moči a stolici • Vyšší LD • Klinický význam rozlišení typu hemolýzy: upřesnění typu HA(PCH, WAIHA), terapeutický ( . ^ Imunohematologická vyšetření Princip: detekce imunních komplexů Ag+Ab • Hemaglutinační reakce = aglutinace (antigen = partikule ery, trc, leu) • Vzácně jiné metody ( ELISA, imunofluorescence, FCM, dnes častěji chipy, PCFL.) • Rutinní použití pro stanovení antigenů, vyšetření protilátek, předtransfuzní testy • Různé provedení metody - testy sklíčkové, zkumavkové, pevná fáze, sloupcová aglutinace v gelu • Testy při teplotě 20-23°C (PT), 4°C, 37°C dle cíle vyšetření i---1 Aglutinace přímá/ solný test Solné prostředí = fyziologický roztok IgM molekula překlene vzdálenost mezi 2 ery IgM = kompletní protilátky Použití: • Detekce erytrocytových Ag pomocí IgM Abs > ABO, RhD, C, c, E, e, K, M, N aj. • Detekce antierytrocytových protilátek (IgM) anti-A, anti-B, chladové Abs Aglutinace nepřímá Zásadní význam v imunohematologii Hlavně pro IgG, nereagující přímou aglutinací Detekuje i jiné typy protilátek (i komplement) podle použitého AGH Použití: • Detekce erytrocytových Ag pomocí IgG Abs Dw/v, Duffy, S, s aj. Detekce antierytrocytových protilátek třídy IgG > Všechny klinicky významné abs (kromě anti-A/-B) Nepřímá aglutinace v situaci, kdy je nutné vizualizovat vzniklé imunní komplexy (u senzibilizující protilátky): • úprava erytrocytu pomocí enzymů • použití testu s AGH (antiglobulin human) Nepřímá aglutinace - enzymové testy Bromelin, ficin, papain, trypsin štěpí chemické vazby některých sloučenin na membráně erytrocytu (deriváty kyseliny neuraminové) - snižují elektronegativní pole kolem erys odkrývá antigenní místa a membránové antigény se tak stávají dostupnější pro protilátky vzájemně erytrocyty přibližují, umožňují tím navázání protilátky • v prostředí s enzymem získává protilátka spontánně vyšší schopnost aglutinovat erys (autoaglutinace) • nevýhoda: mohou se demaskovat nežádoucí antigény (kryptantigeny + nespecické reakce), obtížná standardizace ezymových testů Jednofázový test (přidání enzymu do reakce) dvoufázový test (enzymované erys) Nepřímá aglutinace - antiglobulinové testy (Coombsovy testy) • AGH testy = povinné vyšetření • Používá protilátku proti lidským proteinům (AGH = Antiglobulinum humanum) • Pro vyšetření protilátek v séru i navázaných na erys, zkoušku kompatibility, vyšetření některých krevních skupin • (Různé techniky provedení, modifikace testů se zkrácením doby inkubace v LISS, užití PEG) Nepřímá aglutinace - antiglobulinové testy (Coombsovy testy) Dva typy AGH testů: 1. Přímý AGH test (PAT) pro detekci protilátek na erys při in vivo senzibilizaci 2. Nepřímý AGH test (NAT) pro detekci protilátek v séru po in vitro inkubaci séra obsahujícího protilátku s erys Krevní skupiny erytrocytu J R Storry SNdc cmirtcsy of E. Sjäbcng Wester Krevní skupiny/skupinové systémy • Membránové/povrchové antigény erytrocytu • Antigény proteinové nebo sacharidové (oligosacharidy-glykoproteiny-glykosfingolipidy-glykolipidy) s biologickými funkcemi • Bialelické systémy (alela mateřská a otcovská) • Podléhají pravidlům mendelovské dědičnosti • V r. 2016: známo 36 skupinových systémů, celkem 346 antigénu • Syntetizované většinou na erytrocytech, ale také naadsorbované z plazmy na buňky • Zastoupení nejen na erys, ale i na buňkách jiných tkání • Imunogeny/cizorodé = vznikají proti nim aloprotilátky Rozdělení krevních skupin podle struktury a funkce Podle struktury Povrchové Intramembránové Transmembránové Podle funkce Udržují integritu buňky Transportéry Aktivní enzymy Receptory pro ligandy, adhezivní funkce Dědičnost krevních skupin • Dominantní, recesivní, kodominantní alela • Homozygotní jedinec: zdědil stejné alely v lokusu chromozomu (A/A, B/B, 0/0, K/K) • Heterozygotní jedinec: zdědil různé alely v lokusu (A/0, B/0, A/B, K/k) • Genotyp: genetická charakteristika jedince, určuje, jaké vzniknou antigény • Fenotyp: manifestní znaky, vyšetřené antigény krevních skupin (dominantní znaky), nemusí souhlasit s genotypem ABO systém Nejdéle známý systém KS, nejvýznamnšjší z hlediska histokompatibility dva antigény: A, B - oligosacharidy vyžaduje gen H (Ag H = prekurzorový řetězec pro A, B) 4 fenotypy: A, B, AB, 0 6 genotypů: A/A, A/0, prekurzorová substance H antigen B/B, B/0 A/B, 0/0 prekurzorová substance /\ — glukóza 0 — ga laktóza rj] — N-acetylglukosamm A — galaktoza • glukóza 0 • galaktoza - N acetylglukosamin Q 0 ► galaktoza A antigen B antigen O-* o glukóza galaktoza N-acetylglukosamin galaktoza N-acetylgalaktosamin glukóza galaktoza N-acetylglukosamm galaktoza g.il.tktoz.i 03 5) o a3 S 'čo >2 cd co ŕ* íl cd cc Q_ -S n •2 5 CC Ľ3 ži f u koza ŕukoza A,B antigény • Gen ABO (na 9.chr.) má 3 zákl. alely: kodominantní A a B a recesivní 0: • 0 alela = neaktivní gen Neprobíhá substituce oligosacharidů, exprimován pouze H antigen s fukózou • A alela = A transferáza • B alela = B transferáza Připojením molekuly N-acetyl-galaktosaminu nebo galaktózy k H antigénu vznikne skupinově specifický (A nebo B) antigen Matka/ 00 AA,A0 BB,B0 AB otec 0 A B AB 00 00 A0,00 B0,00 A0,B0 0 AA,A0 A0,00 AA,A0, AB,A0, AA,AB, A 00 B0,00 A0,B0 BB,B0 B0,00 AB,A0, BB,B0, AB,BB, B B0,00 00 A0,B0 AB A0,B0 AA,AB, AB,A0, AA,AB, AB A0,B0 BB,B0 BB Podskupiny ABO - A1, A2 a další typy Důsledkem polymorfismu genů (genové mutace) Liší se kvantitativně i kvalitativně A1 (A1B) nejčastější podskupina, silná exprese A antigénu (více aktivní enzym); antigén A + A1 A2 (A2B) slabá exprese A antigénu; antigén A (+ H) • Vznik nepravidelných protilátek anti-A1 Ostatní slabé podskupiny: • A3,Ax,Am, Aeh Aend / B3, Bx, Bm, Be| problémy při určení ABO antigénu skupiny nález nepravidelných ABO protilátek (anti-A1, anti-H) H antigen (základ všech ABO skupin) • Dva geny: FUT1 (gen H) + FUT2 (gen Se) • FUT1 na erytrocytech • FUT2 v sekrečních epiteliálních buňkách • FUT geny kódují fukosyltransferázu, která připojuje fukózu k prekurzorové substanci na erytrocytu nebo k prekurzoru v sekretech a vzniká antigen H (0) ABO sekretorství / vylučovatelství • ABH antigeny v solubilní formě v tělních tekutinách (gen FUT2) • 80% osob jsou sekretoři (Se): podle ABO skupiny na erys jsou v sekretech A, B nebo H antigen • 20% osob nonsekretoři (se): v sekretech žádné ABH antigeny • stanovení sekretorství: detekce ABH substancí ve slinách (inhibiční test) H - deficitní fenotypy • homozygotní forma inaktivního genu FUT1 (h/h) • nevzniká H transferáza a H antigén, i přes funkční A a B transferázy chybí prekurzor pro A a B antigény • fenotypové skupina 0, ale nesoulad při vyšetření pravidelných protilátek • nonsekretoři/ typ Bombay mají v séru kromě anti-A a anti-B tepelnou a klinicky významnou anti-H • sekretoři/ dříve paraBombay • chybí reakce s anti-H dg.sérem • velký problém se zajištěním transfuze (rodina, autotransfuze, registry dárců krve) Získané změny antigénu Získaný antigén B u osob skupiny A • slabší reakce získaného antigénu B Zeslabení antigénu (obvykle A antigénu) • leukémie, malignity Chimérické antigény (B/0) • potransfuzní, potransplantační, HH F-M krvácení, genetická chiméra B9l ABO protilátky • odlišují ABO systém od všech ostatních skupin • pravidelné protilátky odpovídají ABO atigenům • přirozené protilátky následkem „imunizace" A,B substancemi z okolí • dvě protilátky: anti-A a anti-B, u osob 0 také anti-A,B • vzácně jiný nález: novorozenci, slabé skupiny, nemoci • od 4. měsíce věku dostatečný titr Abs, stacionární během života, změny při imunizujících stavech v těhotenství, po transfuzích • ABO protilátky IgM, ale i IgG nebo IgA Laboratorní vyšetření • ABO antigény na erytrocytech: • dg.sérum (monoklonální) anti-A, anti-B (+ příp. anti-A,B) • Pravidelné ABO protilátky v séru: • detekce pomocí dg. erytrocytu A1? B (+ ery 0 nebo autoctl.) • do 4. měsíce věku se nevyšetřují (chybí, mateřské Ig) • solný test pro přímou aglutinaci/ inkubace při laboratorní teplotě • zřetelné aglutinace • Přímá aglutinace: metoda zkumavková, sloupcová aglutinace, pevná fáze, sklíčková 0 (anti-A,B v séru) A (anti-B v séru) B (anti-A v séru) AB(žádné protilátky) Dg.ery 0 0 0 0 0 Dg.ery A1 + 0 + 0 Dg.ery B + + 0 0 ABO diskrepance Jsou při vyšetření antigénu nebo protilátek Diskrepance je nutné vyřešit před uzavřením výsledku • Opakovat vyšetření, provést vyšetření z nového vzorku, použít jiné reagencie spolu s kontrolami, jiné reakční teploty, promytí erytrocytu, eluční techniky apod. dle typu problému Pokud není stanovena skupina - univerzální režim: podávat 0 erytrocyty, AB plazmu Sérologické vyšetření ostatních krevních skupin • Princip sérologického vyšetření ostatních krevních skupin je stejný: Antigény na vyšetřovaných erytrocytch detekujeme pomocí specifických diagnostických protilátek (dg. sér) v testu a technikou, které umožňují jejich průkaz. Je to naprosto dostačující pro běžné diagnostikování. • Kromě ABO nejsou v jiné skupině pravidelné protilátky (proto dvojí potvrzení antigénu). • Genetické vyšetření umožní precizní diagnostikování skupinových antigénu, je zvláště přínosné u variantních antigénu, u transplantovaných a transfundovaných jedinců. R h systém Nejpolymorfnější systém - celkem 56 Ag 2 související geny RHCE a RHD (na 1 .chromozomu) RHD gen kóduje RhD protein ( D+) • negativní fenotyp D-: D gen chybí(delece - naše populace) či inaktivní RHCE gen kóduje RhCcEe protein (kombinace antigénu Ce,ce,cE,CE) každý gen 10 exonů,charakteristické uspořádání mutace genu, rekombinace mezi genovými oblastmi vedou ke vzniku vzácných D alel změny v genu se manifestují jako změny ve fenotypu (variantní D antigeny) Rh antigény • antigény D,C,c,E,e (dále např. Cw, G, Hr...) • lokalizované na RhD a RhCE proteinu • výskyt dle typu populace (D+ cca u 85% Evropanů, 90% Afričanů) • vysoce imunogenní proteiny (složité molekuly) • několik desítek tisíc kopií na erytrocytu dle genotypu Rh antigény sérologické rozeznání pomocí dg. sér anti-D,-C,-c,-E,-e existuje 8 haplotypů (Dce, DcE, DCe, DCE, dce, dCe, dcE, dCE) a 36 genotypů (= kombinace 2 haplotypů) zygocii D/D a D/d nelze sérologicky odlišit Variantní D antigény: • Weak D: kvantitativní změna antigénu • Parciální D: kvalitativní změna v mozaice antigénu Antigény Fenotyp Genotyp D+C+c-E-e+ DCe/DCe DCe/DCe R1R1 R1R1 RhD+ CCee DCe/dCe D+C-c+E+e+ DcE/dce R2r DcE/dce R2r DcE/Dce RhD+ ccEe R2R0 Dce/dcE R0r" Weak D, Dw • Slabě exprimovaný antigen (původní terminologie „Du") • Všechny D epitopy, žádná změna AMK v extramembranozní části RhD proteinu, mutace postihují intramembranozní a intracelulární část proteinu • Nebývá riziko imunizace D antigenem • Příjemci: RhD+ transfuze • Těhotné: anti-D profylaxe ne • spousta typů - viz. http://www.rhesusbase.info/ Parciální (variantní) D, D • Chybí jedna nebo více částí/epitopů D antigénu (změna v extramembranózní části RhD proteinu) • některé epitopy chybí, zbývající slabě vyjádřené • antigén je složený z jiných epitopů = nový tvar proteinu • Problém: vznik alo-anti-D po transfuzi nezmáného D epitopu • Příjemci: RhD- transfuze • Těhotné: anti-D profylaxe ano • Spousta variant (http://www.rhesusbase.info/) • Klinicky nejvýznamnější je varianta D VI Vyšetření RhD antigénu rutinní vyšetření D antigénu v rámci krevní skupiny dříve polyklonální IgG protilátky, dnes převažují monoklonální protilátky různé typy diagnostik anti-D: IgM, blend IgM/lgG, IgG duplicitně provedené vyšetření dvěma dg. séry s od išnými klony (detekce jiných epitopů) validita testu - použití kontrolního séra „Rh ctl"(= diluentová kontrola bez obsahu Abs) pro odlišení falešně pozitivních výsledků u některých stavů Cíl vyšetření D antigénu: Dárce krve/event. novorozenec: • zachytit všechny typy D antigénu • 2 různá séra pro aglutinační test • došetrení slabých antigénu pomocí dg. sér v NAT Příjemce/těhotná: • ideální, ale nereálné: parciální D=RhD neg, weak D= RhD poz. • 2 dg.séra bez detekce DVI varianty • nedošetřovat slabé antigény Sledovat diskrepance při použití různých diagnostik Došetrení sérologické, molekulárně genetickými metodami. R h protilátky • Imunní, klinicky významné - vedou k destrukci erys • IgG • neaktivují komplement, vedou k extravaskulární hemolýze • IgG prochází placentou (aktivní transport) • klinické souvislosti: HON, HTR • anti-D, -E, -c, -C, -e, -Cw • anti-Rh tepelné autoprotilátky u AIHA • profylaktické použití anti-D jako prevence HON • průkaz v testech při 37°C • zvýšená reaktivita v enzymovém testu, efekt dávky (=Ab reaguje silněji s homozygotní krvinkou) Ostatní krevní skupiny Blood Groups on the RBC Slide courtesy of E. Sjobcng Wester JR Storry li antigény • antigén i je prekurzorem antigénu I • i fenotyp dominuje u novorzenců • I fenotyp u dospělých (větš. od 2 let věku) • antigény podobné systému ABO jsou přítomné na i v sekretech • protilátka anti-l u CAD (průkaz pomocí erys cord) • IgM Lewis /Le • Základní antigény Lea, Leb • solubilní antigény produkované tkáňovými bb • glykolipidy, syntéza Ag neprobíhá na erytrocytech, na erys se navazují z plazmy • souvisí s ABO a H/h systémem • působením genu Le vzniká antigén Lea • pokud je jedinec sekretorem, spolupůsobením genu Le a Se dochází k připojení další molekuly fukózy k sacharidovému řetězci Lea—► Leb • Fenotypy: Le(a+b-) u ABH nonsekretorů Le(a-b+) u ABH sekrétom Le(a-b-) homozygot pro gen Lewis nesyntetizuje antigény - antigény Le chybí na erytrocytech plodu a novorozenců Lewis - protilátky • přirozené protilátky, bez imunizačního podnětu u jedinců Le(a-b-) • anti-Lea, anti-Leb • většinou IgM - lab. průkaz v chladových testech • Imunní vzácně, po trf a graviditách někdy IgG -mohou reagovat při 37°C • Nejsou považovány za klinicky významné (oj. mírné PTR, HON bez klin. významu) Kell systém Kell (K), Cellano (k) • glykoproteinové antigény • silné imunogeny • Celkem 35 antigénu v systému • alelické páry: K/k, Kpŕ/Kfŕ, Jsa/Jsb • 90% jedinců nemá K (Kell), 1% nemá antigén k (Cellano) • (vzácný fenotyp K0 nemá žádané antigény Kell systému) Kell - protilátky • imunní protilátky • IgG typ • klinicky významné • v etiologii HON (navíc suprese erytropoezy), HTR • dop. se nepodávat K+ ery dívkám a ženám ve fertilním věku • častá anti-K, vzácně anti-k Kidd systém (Jk) • g ly kop rote i nové antigeny Jka a Jkb (kodominantní) • Fenotypy: Jk(a+b-), Jk(a+b+) a Jk(a-b+) • nulový fenotyp Jk(a-b-) u Polynézanů Funkce: • transport urey • udržení osmotické stability a deformovatelnosti ery Kidd - protilátky • málo časté • nebezpečné, senzibilizované ery podléhají rychlé fagocytóze - přehlédnutelné (rychle odstraňovány z oběhu nemusí být detekovány při následujícím předtransf. vyš.) —► rychlá sekundární imunologická odpověď, akutní potransfuzní reakce typu HTR • imunní IgG typ, hemolyzující účinek při aktivaci komplementu (cca 50%) • efekt dávky u homozygotní exprese • zesílené reakce v enzymových testech • vzácně u HON Systém Duffy (Fy) • glykoproteinové antigeny • alely Fya, Fy0- kodominantní • alela Fy u Afričanů (nefunkční alela bez Ag produktu) Funkce Dro Plasmodium knowlesi = úloha v zánětu a cké infekci receptor při malar fenotyp Fy(a-b-) protektivní pro malarii destruovatelné proteolytickými enzymy - pozor v laboratorních testech při použití enzymů Duffy - protilátky • relativně častá anti-Fya • méně častá anti-Fyb • imunní IgG typ • HON vzácně, někdy HTR (pozdní či akutní, obvykle lehčím průběhem) M N S systém • Glykoforiny transmembránové • GPA gen = MN antigény (kodominantní) • GPB gen = Ss antigény (kodominantní) • antigény obsahují kyselinu sialovou- tvoří negativní povrchový náboj erytrocytu Funkce: • receptor pro komplement, cytokiny, bet, viry MNS - protilátky • většinou přirozené protilátky - chladové, IgM • -M,-N bez klinického významu • efekt dávky u homozygotní exprese • vzácně imunní IgG, nevážou komplement a nereaguj v enzymovém testu • -S,-s vzácně HON a HTR při aktivitě v NAT Lutheran /Lu • glykoproteinové antigeny • přes 22 antigenů, většina vysokofrekventních • Nejznámější Lua a Lub- kodominantně dědičné • po narození slabé Ag, postupně zesilují (nebývá HON) Funkce: buněčná adhese, erytropoeza Lutheran - protilátky • málo časté • většinou IgM, v chladových testech • někdy IgG v testech při 37°C • často v kombinaci s HLA protilátkami • efekt dávky u homozygotní exprese • považované za klinicky nerelevantní Další systémy krevních skupin P systém • oligosacharidové antigény • P1,PaPk, raritní fenotyp p • Protilátky: častá anti-P1 jako přirozená chladová protilátka • nebývá HON, HTR Chido/Rodaers (Ch/R) • součástí C4 složky komplementu (nejsou pravé antigény) • přítomné v plazmě, odtud se navazují na ery a makrofágy • protilátky imunního typu, alergické potransfuzní reakce Colton (Co) • 11 antigénu, časté antigény Coa, Cob • Protilátky IgG imunní, HTR, HON Další systémy krevních skupin • Cromer (Cr) • součást DAF(CD55) = komplementregulační protein • regulace komplementu, chrání tkáně inhibicí C3 a C5 aktivovaných složek komplementu • deficientní DAF u PNH • Diego (DO • hlavní integrální protein membrány • absence je spojena se sferocytozou a hemolýzou • nese ABO antigény • Protilátky imunní, IgG, HTR • Dombrock (Do) • glykoproteinové antigény • neznámá funkce, ztráta antigénu u PNH • Protilátky: obvykle ve směsi jiných protilátek • imunní IgG, neaktivují komplement • Gerbich /Ge • Glykoproteinové antigény, udržují integritu buňky • Protilátky imunní, také autoprotilátky v rámci AI HA Ostatní skupiny Vysokofrekventní antigény Incidence více než 99% • Vel, Lan, JMH,Sda,Ata • Obtížně identifikovatelné / referenční pracoviště • Téměř nelze najít kompatibilní erytrocyty pro imunizované Nízkofrekventní antigény méně než 1% • Chra, By, Bi, JONES, HJK,SARA • Vzácně imunizace transfuzem většina dárců antigén nemá HLA I. třídy na erytrocytech • Bg antigény na zralých erytrocytech • Bga = HLA-B7 • Bgb = HLA-B17 • Bgc = HLA-A28 (cross A2) • Exprese jen u malé části populace • Protilátky proti nim vzácně vedou k HTR Registry dárců krve • Národní registr dárců vzácných krevních skupin • Mezinárodní registry dárců vzácných krevních skup • Referenční laboratoře