Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Farmakologický ústav1
Základy farmakokinetiky
 Obecné zákonitosti pohybu léčiva v
organismu
 Farmakokinetické parametry
 Průběh plazmatických koncentrací léčiv
 Absorpce, distribuce, eliminace,
metabolismus, exkrece
 Kompartmentové modely
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU2
• zabývá se studiem osudu léčiva v organismu, zaměřeným na časový průběh
koncentrací léčiv a jejich metabolitů v biologických tekutinách a tkáních
„CO DĚLÁ ORGANISMUS S LÉČIVEM“
• farmakokinetické děje:
ABSORPCE A
DISTRIBUCE D
METABOLIZMUS M
EXKRECE E
Farmakokinetika
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU3
Podání léčiva
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU4
Obecné zákonitosti pohybu léčiva v organismu
1. Fyzikálně - chemické vlastnosti léčiva
 Rozpustnost léčiva, rozdělovací koeficient - lipofilita/hydrofilita
 Velikost molekuly a její náboj - ionizace molekul
 pH prostředí a disociační konstanta pKa léčiva
Co je důležité pro pohyb léčiva a pro překonávání bariér (buněčných membrán) ?
2. Prostup léčiva biologickými membránami (lipofilita/hydrofilita)
 lipofilní léčiva - pasivní difuze - prostup přes lipoidní membránu
 hydrofilní léčiva (pouze malé molekuly) - prostup přes póry
 aktivní transport pomocí transportérů (ABC transportéry)
 vezikulární transport – pinocytóza, fagocytóza
Parietální buňka, buňka cévního endotelu,
buňky v proximální části tenkého střeva…
pH 7,2 – 7,4
HA H++AB+
+ OH- BOH>>>
>>> HA H++A-<<<
B++OH- BOH<<<
Slabé kyseliny
Žaludek pH 1-2
Kyselé prostředí Zásadité prostředí
Slabé kyseliny
Slabé zásady /báze Slabé zásady /báze
IONIZOVANÁ FORMA
NEIONIZOVANÁ FORMA
Kys. acetylsalicylová pKa = 3,5 Pethidin (dolsin) pKa = 8,8
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU6
Obecné zákonitosti pohybu léčiva v organismu
Co je důležité pro pohyb léčiva a pro překonávání bariér (buněčných membrán) ?
3. Vazba léčiva
 plazmatické bílkoviny (albuminy, globuliny)
 vazba na krevní buňky
 vazba ve tkáních
 vazba na receptor
TRANSPORTNÍ VAZBA
DEPOTNÍ VAZBA
RECEPTOROVÁ VAZBA
Farmakologicky účinná je pouze volná frakce nikoliv vázaná!
Vázaná frakce je pouze rezervoár.
Obvykle je vazba reverzibilní a existuje dynamická rovnováhamezi koncentrací volné látky
v plazmě a v tkáních. Pokud je vazba kovalentní – ireverzibilní  často toxické projevy
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU7
Obecné zákonitosti pohybu léčiva v organismu
Co je důležité pro pohyb léčiva a pro překonávání bariér (buněčných membrán) ?
4. Perfúze tkání
Krev roznáší léčivo po těle, proto je prokrvení orgánů důležité.
Vyšší perfúze (prokrvení) znamená rychlejší distribuci ve vyšší koncentraci
VÝJIMKA:
 mozek (oddělen HEB, proto nižší distribuce než by odpovídalo jeho prokrvení)
 tuková tkáň (často depozitum pro lipofilní léčiva, často vyšší distribuce i když minimální
prokrvení)
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU8
 slouží pro popis a matematické vyjádření jednotlivých farmakokinetických dějů
 většina farmakokinetických výpočtů vychází z hodnot plazmatických koncentrací
léčiva
Farmakokinetické parametry
Průběh plazmatických koncentrací léčiva
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU9
Absorpce je nutná pro celkový (= systémový) účinek
Pro účinek místní (lokální) je absorpce je nevýhodou  možné NÚ
 lokální anestetika
 lokální kortikoidy
Farmakokinetické parametry popisující absorpci
1. maximální plazmatická koncentrace – Cmax
2. čas dosažení max. plazmatické koncentrace - Tmax
3. biologická dostupnost - F
ABSORPCE = průnik rozpuštěného léčiva z místa podání do krve
10
T [min]
C [mg/ml]
s.c.
p.o.
i.m.
i.v.
Tmax
Cmax
Cmax
Tmax
Průběh plazmatických koncentrací léčiva při
různých způsobech podání
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU11
Ani jedno z podání není i.v.
U 1 a 2 stejná rychlost
absorpce, ale rozdílné
množství absorbované látky
U 3 pomalejší absorpce.
Může jít o stejné léčivo, ale
jiný způsob podání
Co můžeme říct o křivkách 1, 2 a 3 ?
Porovnejte jejich Tmax Porovnejte jejich Cmax Lze říct o jaký způsob podání se jedná?
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU12
Biologická dostupnost (bioavailabilita) F
Udává jaký podíl z podané dávky léčiva se skutečně dostane do
systémové cirkulace
 intravaskulární podání - 100% = 1
 všechny ostatní způsoby podání (extravaskulární) méně než 100% (resp. 0-1)
Proč není biologická
dostupnost 100% ?
Transdermální podání
Bukální podání
Inhalační podání
dosahuje velmi vysoké
biologické dostupnosti
U některých léčiv a způsobů podání může být vysoká PRESYSTÉMOVÁ ELIMINACE
Proč není u extravaskulárníhopodání biologická dostupnost 100% ?
1. Vazba léčiva na některé složky
tráveniny v žaludku, odejde ven
3. Zrychlený pohyb léčiva v úseku
tenkého střeva, kde je schopno se
resorbovat
2. Tvorba nerozpustných sraženin v
žaludku
4. Léčivo v enterocytech může být vlivem
enzymů částečně zmetabolizováno nebo
effluxovou P- glykoproteinovou pumpou
vyloučeno ven
5. Efekt prvního
průchodu játry
FIRST PASS
EFEKT
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU14
Měřítkem biologické dostupnostije AUC (area under the curve)
Je to grafické vyjádření F (= plocha pod křivkou koncentrací)
Udává poměr AUC při jiných způsobech podání ku AUC při intravenózním podání
𝐴𝑈𝐶
𝑝𝑒𝑟 𝑜𝑠
𝐴𝑈𝐶 𝑖𝑣
= 𝐹
𝐴𝑈𝐶
𝑖
.
𝑣
.
𝐴𝑈𝐶 𝑖𝑣
= 𝐹
 menší než 1  pod 100%
 = 1  100%
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU15
Z farmakokinetického hlediska nás zajímá:
1. rychlost distribuce - závisí na:
 vazbě léčiva (depotní vazba, vazba na plazmatické bílkoviny)
 průniku přes biomembránu (lipofilita/hydrofilita)
 průtoku krve orgánem (perfúze)
2. distribučnírovnováha
= moment ustanovení distribuční rovnováhy = okamžik, kdy se vyrovnají podíly
volných frakcí léčiva v plazmě a ve tkáních. (důležité pro výpočty, protože my
můžeme měřit koncentraci léčiva pouze v krvi)
DISTRIBUCE = dynamický děj, kdy léčivo prostupuje do těla
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU16
3. distribučníobjem Vd
DISTRIBUCE = dynamický děj, kdy léčivo prostupuje do těla
 Je to hypotetický, teoretický, „zdánlivý“ objem, který by byl nutný pro
rozpuštění léčiva, aby mělo stejnou koncentraci jako je koncentrace v plazmě
 Je to poměr mezi množstvím léčiva v organismu (M) a dosaženou plazmatickou
koncentrací (CPL)
Čím je Vd VYŠŠÍ tím VYŠŠÍ je i míra distribuceléčiva
M
CPL
Vd =
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU17
Distribuční objem – využití v praxi
1. Výpočet nárazové (úvodní,
nasycovací) dávky
D = (Vd . cT)/F
2. Odhad množství léčiva v těle
M = Vd . Cpl
3. Posouzení vlivu hemodialýzy a
hemoperfúze
látky s velkým Vd nelze z organismu
těmito technikami odstranit
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU18
ELIMINACE léčiv z organismu
Zahrnuje:
 procesy biotransformace* (metabolické změny vedoucí k tvorbě aktivních
metabolitů nebo naopak neaktivních metabolitů)
 procesy exkrece (vyloučení léčiv z těla).
* Léčivo, které se do organismu dostává v neúčinné formě a musí být
zmetabolizováno na aktivní látku = PROLÉČIVO
kodein – morfin; enalapril – enalaprilát; cyklofosfamid– fosforamid
Některá léčiva jsou biotransformována minimálně, nebo vůbec ne a jsou
vylučována z těla (gentamycin z 98%, isofluran z 99,8%)
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU19
Kinetika eliminace podle 1. řádu
 rychlost eliminace klesá s klesající koncentrací LČ v plazmě
 lineární kinetika
 většina léčiv
Kinetika eliminace podle 0. řádu
 rychlost eliminace se s koncentrací LČ v plazmě nemění
 saturabilní kinetika
 ethanol, fenytoin
ELIMINACE léčiv z organismu
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU20
KINETIKA dle 1. řáduKINETIKA dle 0. řádu
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU21
Jak můžeme definovat rychlost eliminace ?
1. eliminační konstantou
Udává rychlost eliminace. Vypočítá se ze změny koncentrace
léčiva ve dvou časech
2. biologickým poločasem t1/2
Je čas, za který se sníží množství léčiva v organismu na
polovinu. Léčivo je úplně odstraněno za 4 až 5 biologických
poločasů
3. clearance
Je objem plazmy, která se zcela očistí od léčiva za jednotku
času [l . h-1]
𝐤 𝐞 =
𝐥𝐧 𝐜 𝟏 − 𝐥𝐧 𝐜 𝟐
𝐭 𝟐 − 𝐭𝟏
𝐭 𝟏/𝟐 =
𝐥𝐧 𝟐
𝐤 𝐞
=
𝟎, 𝟕
𝐤 𝐞
ClTOT = ClREN + ClHEP + ClPUL …
𝐂𝐥 𝐓𝐎𝐓 =
𝐃
𝐀𝐔𝐂
= 𝐤𝐞 . 𝐕𝐝
22
1. fáze biotransformačníchdějů
Jedná se obvykle o reakce měnící účinnost léčiva (vzniká produkt aktivní,
méně/více inaktivní, toxický…)
 děje oxidačně – redukční
oxidázy, reduktázy, dehydrogenázy
 děje hydrolytické
hydrolázy, esterázy, amidázy…
METABOLISMUS (biotransformace) léčiv
Enzymy cytochromu P450
dostatečně polární  VYLUČOVÁNY MOČÍ
nedostatečně polární  postupují do 2. fáze* METABOLIT
aktivní /méně aktivní / neaktivní / toxický
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU23
2. fáze biotransformačních dějů
Jedná se obvykle o reakce vedoucí k tvorbě hydrofilnějších a polárnějších
produktů snadněji vylučovatelných z organismu.
 děje konjugační
transferázy
Dochází ke konjugačním reakcím s kyselinou glukuronovou, sírovou, octovou, nebo
s aminokyselinami (glycin, glutamin).
METABOLISMUS (biotransformace) léčiv
metabolity se stávají rozpustné ve vodě a mohou být vylučovány močí
metabolity s vysokou MH podléhají enterohepatálnímu oběhu
(návrat části léčiva zpátky do těla)
24
Enzymy cytochromu P450
= hlavní enzymový systém katalyzující především hydroxylační reakce
Farmakologicky
nejvýznamnější izoenzymy:
CYP3A4
CYP2D6
CYP2C9
CYP1A2
CYP2C19
Izoenzymy se účastní metabolismu endogenních látek i xenobiotik
Definujte zápatí - název prezentace / pracoviště25
Existuje velká intra- a inter- individuální
variabilita v aktivitě těchto enzymů
ENDOGENNÍ FAKTORY
(věk, pohlaví, genový polymorfismus)
EXOGENNÍFAKTORY
(užívaná léčiva, kouření tabáku, dieta, patologické stavy)
Indukce CYP1A2Lékové
interakce
Přítomnost
variantních alel
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU26
Hlavní exkreční cesty
ledviny, žluč, plíce
Vedlejší exkreční cesty
mateřské mléko, pot, sliny, kůže, vlasy
 léčivo se může exkretovat i bez předchozí biotransformace
 exkrece může probíhat současně více cestami stejně jako eliminace
EXKRECE léčiv z organismu
Ledviny
 Jsou hlavní exkreční cestou většiny léčiv
 mají velký význam pro udržení ABR a iontové homeostázy
Exkreční procesy v ledvinách:
1. GLOMERULÁRNÍ FILTRACE
2. TUBULÁRNÍ SEKRECE/EXKRECE
3. TUBULÁRNÍ zpětná RESORPCE/REABSORPCE
 rychlost exkrece ledvinami závisí na jejich funkčním stavu
 pH moče hraje důležitou roli při exkreci. Změnou pH lze zvýšit
exkreci léčiva, ale také jeho reabsorpci zpátky do těla.
alkalizace – hydrogenuhličitan sodný
acidifikace – chlorid amonný, kys. askorbová
Játra
 exkrece do žluči  stolicí (tetracykliny, hormony)
 Jsou hlavní exkreční cestou např. pro estrogeny a tetracykliny
 rychlost exkrece játry závisí na jejich funkčním stavu
ENTEROHEPATÁLNÍ OBĚH
Konjugát se dostává žlučí do střeva, zde se štěpí a opětovně dostává přes vena
portae do systémového oběhu  prodloužení biol. poločasu a účinku léčiva
Za nepřítomnosti střevní mikroflóry to nebude fungovat (enzymglukuronidáza)
Plíce
 vydýchání léčiva (inhalační anestetika)
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU29
Kompartmentové modely
Slouží k přesnějšímu modelování farmakokinetických situací v klinické praxi,
neboť reálně je jiná koncentrace léčiva v plazmě a jiná v tkáních.
Co je to kompartment ?
Je to takový oddíl organismu, ve kterém je stejná koncentrace
léčiva a který je definován vlastním distribučním objemem Vd
 Jednokompartmentový model
 nejjednodušší
 počítá se stejnoukoncentrací látky ve všech částech organismu
 Vícekompartmentovémodely
 lépe simulují reálnou situaci
 přináší ovšem složitější postup výpočtu farmakokinetickýchparametrů
30
Způsoby aplikace léčiv a lékové formy
Co je to léková forma, jejich rozdělení
tuhé, polotuhé, tekuté, plynné
1. ,2., 3. generace
Způsoby aplikace léčiv
s lokálním účinkem, se systémovým účinkem
Klasifikace aplikačních způsobů
Farmakologické rozdíly mezi aplikač. způsoby
farmakodynamické , farmakokinetické
2. přednáška – Farmakologický ústav LF MU
Léková forma
 Je to konečná podoba, v níž je léčivý přípravek podáván
nemocnému
 Je tvořena směsí účinných a pomocných látek
 umožňuje podání léčiva zvoleným aplikačním způsobem
 umožňuje aplikovat přesně definovanou dávku léčiva
31
K čemu slouží léková forma?
 ochrana léčivé látky (LL) před vnějšími vlivy (vlhkost, světlo…)
 ochrana LL před vlivy vnitřního prostředí lidského těla (↓ pH v žaludku)
 úprava organoleptických vlastností (vůně, chuť)
 ovlivnění farmakokinetických vlastností
 úprava profilu uvolňování léčivé látky (LL) z lékové formy (LF)
 cílená distribuce LL
32
1. podle konzistence
 tuhé
 polotuhé
 tekuté
 plynné
2. podle způsobu užití
 vnitřní
 vnější
3. podle tvarového uspořádání
 specifické
 nespecifické
33
Dělení lékových forem
4. podle vlivu na farmakokinetiku
 1. generace – s neřízeným uvolňováním
 2. generace – s řízeným uvolňováním
 3. generace – s cílenou distribucí
Podrobněji bude probráno na cvičení
Čím se liší lékové formy s řízeným uvolňováním?
Odlišnosti od „neřízených“LF 1. generace podanýchstejným způsobem
spočívajív:
 rychlosti uvolňování LL a/nebo
 v místě uvolňování LL
K čemu je to dobré?
snížení fluktuace plazmatické koncentrace LL
snížení frekvence podávání LL
snížení NÚ  zvýšení compliance pacienta
34
2) Sustained / Slow release (SR, RETARD)
uvolní se potřebná iniciální dávka LL a pak
se uvolňuje postupně, tj. po prodlouženou
dobu (ATB, analgetika)
1) Controlled release (CR)
LL se uvolňuje podle kinetiky 0. řádu a
zajišťuje udržení relativně konstantních
plazmatických koncentrací léčiva
35
Způsoby aplikace léčiv
Podle toho, jaký vyvolávají
ÚČINEK
Místní / lokální
 převážná část efektu léčiva se
odehráváv místě aplikace  cílený
účinek na postiženou tkáň/orgán
 omezený průnik léčiva z místa
podánído okolí  snížení rizika NÚ
(snahaabsorpcibránit)
 rozhodujícíje koncentrace léčiva
Celkový / systémový
 léčivo přestupuje do systémové
cirkulace
 možnostovlivněnívšech tkání
a orgánů  vyšší riziko NÚ
(specifickýmiaplikačními
způsoby můžeme specificky
cílit)
 rozhodujícíje dávkaléčiva,
biologická dostupnost a LF
Topické podání není synonymum pro
lokální podání. Může se absorbovat a
vyvolávat systémový účinek
Farmakologické rozdíly mezi aplikačními způsoby
Farmakodynamické
 změna charakteru účinku (při daném aplikačním způsobu nemůže léčivo dosáhnout
jiných struktur)
Mannitol: p.o. – laxativum; i.v. – diuretikum
Adrenalin: intranazálně - dekongescens; i.v. – kardiostimulans
Lugolův roztok: topicky - antiseptikum; p.o. – tyreostatikum
Farmakokinetické
 jednotlivé aplikační způsoby se budou lišit v rychlosti kdy toho dosáhnou, velikosti
dávky, která se tam dostane, v délce trvání účinku….
 u lokální aplikace chceme dosáhnout lokálního účinku (omezit absorpci)
 u systémového účinku je cílem dosáhnout krevního řečiště.
 Vankomycin – p.o. – lokální působení ; i.v. – systémové působení
36
Klasifikace aplikačních způsobů
37
lokální
dle typu účinku
systémový
parenterálně
enterálně
enterálně
transdermálně,
intranazálně, i.v., i.m., s.c.,
i.a., inhalačně, i.o….
na kůži, sliznice, vaginálně,
intraokulárně, intrartikulárně,
intrathekálně…
perorálně, rektálně
perorálně, rektálně
parenterálně
38
k aplikaci na pokožku, sliznicea do tělních dutin bez
ohledu na typ účinkukterý je vyvolán
k aplikaci perorální, inhalační a injekční
Klasifikace aplikačních způsobů
dle způsobu aplikace
Externí/vnější*
Interní/vnitřní*
* lékopisná/farmaceutická klasifikace používaná pro označování IPLP přípravků
39
• vaginální (intrauterinní*)
• sublingvální
• epikutánní
• perorální
• intranazální
• inhalační
• rektální
 intravenózní
 intraartreriální
 intraoseální
 intramuskulární
 subkutánní
 intradermální
 implantace
podle narušení
přirozených bariér
organismu
Klasifikace aplikačních způsobů
Neinvazivní
Invazivní
* Někdy považováno
za implantaci
Schéma systémového podání léčiv
CSF*
Systémová
cirkulace
játra
kůžesval
placentaplíce
mozek
střevo
plod
kost
mléčné a
potní
žlázy ledviny
enterální
transdermální
intravaskulárníintraoseálníintrathekální
intramuskulárníinhalační
žluč
mléko, pot stolicemočvydechovaný vzduch
Aplikace
Exkrece
*CSF´=cerebrospinální
tekutina
41
Typy aplikací léčiv vzhledem k
plazmatickému profilu léčiva
Jednorázové(bolusové)
podání léčiva
 jakákoliv léková forma a cesta
aplikace
 často u akutních stavů nebo
vakcinace
 nedochází ke kumulaci léčiva
42
Opakované podání léčiva
 pro chronickou terapii
 pokud je následující dávka
podaná před plnou eliminací
dávky předchozí dochází ke
kumulaci léčiva
Typy aplikací léčiv vzhledem k
plazmatickému profilu léčiva
Kdy může docházet ke kumulaci léčiva ?
43
Kontinuální podání léčiva
 Léčivo podáváno / uvolňováno z
lékové formy konstantní rychlostí
 ustálení plazmatických
koncentrací
 i.v. infuze, pumpy, náplasti,
implantáty, depotní injekce,
vaginální kroužky, intrauterinní
tělíska
Typy aplikací léčiv vzhledem k
plazmatickému profilu léčiva
44
Aplikační cesty pro LOKÁLNÍ ÚČINEK
Intrauretrální, intravezikální podání
Intrakavernózní podání
Dentální, gingivální, orální podání
Endotracheopulmonální podání
Intraaurální podání
Intraamniotické podání
Intrakoronární podání
konjuktivální,intrathekální,intraartikulární, intraokulární
Aplikační cesty pro LOKÁLNÍ ÚČINEK
 intrauretrální (diagnostika karcinomu močového měchýře; aplikace bulkamidu při
stresové inkontinenci u žen) + intravezikální (chemoterapie močového měchýře)
intrakavernózní (léčba erektilní dysfunkce – prostaglandin E1)
 dentální (zubní pasta) gingivální (Corsodyl proti paradentóze), orální (antiseptické
pastilky)
 endotracheopulmonální (suspenze fosfolipidů u terapie nezralých novorozenců se
syndromem dechové tísně)
 intraaurální (ušní kapky – ATB)
 intraamniotické (dinoprost k indukci abortu)
 intrakoronární (prokain k indukci kardioplegie u mimotělního oběhu)
 konjuktivální, intrathekální, intraartikulární, intraokulární.
45
Konjuktivální aplikační cesta
46
 většinou ve formě očních kapek nebo mastí
 lokální efekt
 riziko systémových NÚ
 specifické požadavky na kvalitu – sterilita,
izotonicita
 dekongestiva, antibiotika, antihistaminika,
antiglaukomatika, antiseptika…
LOKÁLNÍ ÚČINEK
Intrathekální aplikační cesta
47
podání do subarachnoidálního prostoru látek, které
neprocházejí HEB
 intracerebrální podání do mozku
podání do mozkových komor
 intracerebro-ventrikulární
Aplikovat můžeme takto cytostatika,analgetika,lokální anestetika
OMMAYA REZERVOÁR - druh intraventrikulárního katetru (silikonová hadička +
rezervoár v podkoží ). Lze tak pravidelně aplikovat léky nebo vyšetřovat mozkomíšní
mok)
LOKÁLNÍ ÚČINEK
Intraartikulární aplikační cesta
48
podání do kloubu - nejčastěji ramenní, kolenní, loket, zápěstí, ale lze i např. do
temporomandibulárního kloubu (čelistní kloub) nebo do paty.
Lokální aplikace analgetik a antiflogistik
při revmatoidní artritidě; kys.
hyaluronové pro reparaci chrupavek,
glukokortikoidů, radionuklidů…
LOKÁLNÍ ÚČINEK
Intraokulární (intravitreální) aplikační cesta
49
podání přímo do sklivce oka
Při makulární degeneraci:
 Intravitreální injekční implantát
(kortikoidy- dexametazon)
 intravitreální injekce(biologická terapie
- aflibercept,ranibizumab)
LOKÁLNÍ ÚČINEK
50
Aplikační cesty pro
LOKÁLNÍ i SYSTÉMOVÝ ÚČINEK
Vaginální, intrauterinní podání
Topické podání
Intranazální podání
Inhalační podání
Rektální podání
Perorální podání
Vaginální, intrauterinní podání
51
1. PRO LOKÁLNÍ ÚČINEK
 minimum nežádoucích účinků
 specifické pomocné látky ↓ pH
antibiotika, antimykotika, antiparazitika
2. PRO SYSTÉMOVÝ ÚČINEK
 vaginální kroužek nebo nitroděložní tělísko
 řízené uvolňování léčiva
kontraceptiva
The Liletta hormonal IUD (credit: Medicines360 )
vaginální kroužek
nitroděložní tělísko
52
Topické (epikutánní) podání
1. PRO LOKÁLNÍ ÚČINEK
 Lékové formy: masti,krémy, pasty, náplasti, roztoky
 minimální NÚ
Dermatologickéindikace
2. PRO SYSTÉMOVÝ ÚČINEK
 TTS pro aplikaci léčiv (většinou ve formě náplastí)
 kontinuální uvolňování léčiva – lepší farmakokinetika
 mohoubýt lokální i systémovéNÚ
 vysoká compliance pacienta
 snadné přerušení terapie
Kontraceptiva,léčba bolesti (fentanyl, buprenorfin),
odvykací terapie (nikotin).
TTS:
 Rezervoárový systém
 Matrixový systém
(lepší přilnavost,
rovnoměrnější vstřebávání)
53
Margetts, Contin Educ Anaesth
Crit Care Pain, 2007, 7, 171-176
TOPICKÁ aplikace versus transdermálníVýrazný efekt při
pronikání do
hlubších vrstev
kůže mají pomocné
látky.
Mohou vést
• k lokálnímu
podráždění
• senzitizaci/alergizaci
54
Lékové formy: nosní kapky, masti, spreje
1. PRO LOKÁLNÍ ÚČINEK
antiseptika, ATB, antihistaminika, dekongestiva, antiflogistika
2. PRO SYSTÉMOVÝ ÚČINEK
analgetika, antivirotika, hormony (ADH, gonadotropin)
Intranazální podání
Inhalační podání
55
 PRO SYSTÉMOVÝ ÚČINEK
celková anestetika
 PRO LOKÁLNÍ ÚČINEK
antiastmatika
Lékové formy:
 plyny, aerosoly (specifické požadavky na velikost částic)
 přípravky v tlakových nádobách (uvolňované pomocí inhalačních systémů
turbuhaler, diskhaler, nebulizátor – nutné proškolení)
 rychlý nástup účinku
 minimální presystémová eliminace
56
Lékové formy: čípky, tobolky, tablety, pěny, tampony, roztok
Antipyretika, analgetika, diazepam ve formě rektálního roztoku
(antikonvulzivum u status epilepticus nebo febrilních křečích), budenosid
(kortikoid ve formě rektální pěny u akutní ulcerózní kolitidy)
1. PRO SYSTÉMOVÝ ÚČINEK
 alternativa pro p.o. podávaná léčiva (bezvědomí, nevolnost, zvracení nebo
u malých dětí)
 Výhoda: omezení presystémové eliminace (first pass efekt)
 Nevýhoda: nespolehlivá absorpce
2. PRO LOKÁLNÍ ÚČINEK
 pro lokální účinek v rektu
Rektální podání
57
1. PRO LOKÁLNÍ EFEKT LÉČIVA V GIT
• minimum nežádoucích účinků
• riziko interakcí se současně podávanými léčivy
• antacida (ne NaHCO3), laxativa, antibiotika,
sulfasalazin
2. PRO SYSTÉMOVÝ EFEKT LÉČIVA
• absorpce léčiva z různých částí GIT
lze ovlivnit lékovou formou
• „pomalý“ nástup účinku
• účinek závisí na „compliance“ pacienta
Salvador et al. 2017
Perorální podání
58
Aplikační cesty pro SYSTÉMOVÝ ÚČINEK
Sublinguální podání
Injekční podání
Implantáty
Sublingvální podání
59
Lékové formy: spreje, tablety, dispergovatelné filmy
 vhodné jen pro malé a lipofilní molekuly
 rychlý nástup účinku
analgetika – fentanyl, buprenorfin
hypnotika – zolpidem
vazodilatancia, nitráty – nitroglycerin
antiemetika – ondansetron
homeopatika, alergeny, konopí ….
Injekční podání
60
1. intravenózní, intraarteriální
• injekce/infuze
• 100% biol. dostupnost,
• „okamžitý“ nástupúčinku
• roztoky + emulze
2. intramuskulární
• maximální objem 5 ml
• do musculus gluteus maximus
• absorbce: roztok > emulze > suspenze
3. subkutánní
• objem do 2 ml
• variabilní absorpce vzhledem k množstvítukovétkáně
Sedací nerv
61
4. intradermální
• minimální objem
• používá se zejména pro diagnostickéúčely (např. alergologie)
5. Intraoseální (do kostní dřeně)
• alternativa k intravenóznímupodání v akutníchstavech nebo v pediatrii
Způsoby injekčního podání rozhodují o rychlosti nástupu účinku
Rychlost nástupu účinku ATROPINU
• i.v. 30-90 s;
• s.c. 15-30 min;
• i.m. 30-45 min
Injekční podání
2. Zavádění intraoseálního vstupu
1. Zavádění intraoseálního vstupu
62
ROZDĚLENÍ
Implantáty
Sterilní, pevné přípravky vhodného tvaru a velikosti pro parenterální implantaci.
Většinou subkutánní nebo oční
Výhody:
 kontinuální přívod léčiva
 compliance pacienta
Nevýhody:
 Zavedení implantátu (chirurgická aplikace
 ukončení terapie je komplikovanější
 Možnost vzniku alergie, zánětu,
bakteriální adheze + vznik biofilmu
degradovatelné
nedegradovatelné
s lokálním účinkem
se systémovým účinkem
s kontinuálním
uvolňováním
s pulzním
uvolňováním
FAKTORY VÝBĚRU APLIKAČNÍHO ZPŮSOBU
63
 fyzikálně-chemickévlastnosti léčiva
velikost molekuly, lipofilita/hydrofilita
 terapeutická indikace + závažnost stavu
výběr aplikačního způsobu ovlivní rychlost nástupu účinku
 benefit : risk ratio
omezení fluktuace plazmatických hladin zvolíme-li kontinuální podání
 komorbidity, komedikace
p.o. podání u GIT komplikací, transdermální podání u poruch
periferního prokrvení…
Děkuji za pozornost!
64