Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Farmakologický ústav1
Farmakologie
kardiovaskulárního systému
ONEMOCNĚNÍ
kardiovaskulárního systému
= onemocnění srdce, ale i cév
Je úzce propojeno s řadou dalších rizikových faktorů
(ateroskleróza, dyslipidémie, obezita, hypertenze…)
Farmakoterapie bývá KOMPLEXNÍ
a zahrnuje léčiva z více ATC skupin
KOMPLEXNÍ TERAPIE
KVS chorob
ANTIAGREGANCIA
ANTIHYPERTENZIVA
HYPOLIPIDEMIKADyslipidémie
ANTIKOAGULANCIAPrevence trombózy
ICHSSrdeční selhání
chronické, akutní
Arytmie
Hypertenze
ANTIARYTMIKA
Rizikové faktory KVS chorob
▪ Antihypertenziva
▪ Protidestičková léčiva (antiagregancia)
▪ Hypolipidemika
▪ Antidiabetika
Neovlivnitelné: věk, pohlaví, rodinná anamnéza
Ovlivnitelné: ateroskleróza, hypertenze, hyperlipoproteinémie/dyslipidémie,
kouření, diabetes mellitus I a II, obezita (špatné stravovací návyky + nedostatek pohybu)
stres.
Riziková je ↑LDL-koncentrace, ↓ HDL- koncentrace
Je nezbytné řešit (farmakologicky i nefarmakologicky) i tyto ovlivnitelné rizikové
faktory.
Farmakologicky:
SCORE TABULKA
▪ Pohlaví
▪ Kuřáctví
▪ Hladina celk. cholesterolu
▪ Hodnota STK
STRATIFIKACE RIZIKA
KVS onemocnění
Volba strategie a intenzita
zvolené farmakoterapie
Rizikové faktory KVS chorob
www.heartscore.org/cs_CZ
Rizikový faktor DYSLIPIDÉMIE
Je to jedna z nejčastějších metabolických poruch
charakterizovaná změněnou koncentrací lipidů:
CHOLESTEROL TRIACYLGLYCEROLY
Hypercholesterolémie Hypertriacylglyceridémie
Kombinovaná
hyperlipoproteinémie
(hyperlipidémie)
✓ Primární poruchy
Geneticky podmíněné poruchy
metabolismu lipidů a lipoproteinů
✓ Sekundární poruchy
V důsledku onemocnění, které
metabolismus lipidů a lipoproteinů
DYSLIPIDÉMIE je společně s HYPERTENZÍ
hlavním rizikovým faktorem pro rozvoj
ATEROSKLERÓZY
Aterosklerotický plát zužuje cévy  ICHS
Může dojít k ruptuře, následuje trombóza a ucpání
cévy  CMP, plicní embolie, AIM
DYSLIPIDÉMIE
Statiny
Fibráty
Ezetimib
Pryskyřice
(Iontoměniče)
simvastatin – krátký biologický poločas
atorvastatin – dlouhý biologický poločas
fenofibrát
kolesevelam
kolestipol
HYPOLIPIDEMIKA
FARMAKOTERAPIE dyslipidémie
Je-li zjištěna změna koncentrace cholesterolu a/nebo
triacylglycerolů a/nebo HDL cholesterolu po 10-ti hod lačnění
Nefarmakologická „léčba“
▪ Dietní režim s vyloučením
živočišných tuků
▪ Zdravý životní styl
(zákaz kouření, pravidelná fyzická
aktivita)
Farmakologická léčba
▪ Statiny
▪ Fibráty
▪ Ezetimib
▪ Pryskyřice
10
Snižují plazmat.
hladinu cholesterolu
(LDL)
Snižují
plazmat.hladinu
triacylglycerolů (TG)
Rozdělení hypolipidemik podle jejich ÚČINKU
Statiny
Fibráty
Ezetimib
Pryskyřice
MÚ:
inhibují klíčový enzym
biosyntézy cholesterolu
HMG-CoA reduktázu
(hydroxy methyl glutaryl koenzym A
reduktázu)
11
Snižují plazmat.
hladinu cholesterolu
(LDL)
Snižují
plazmat.hladinu
triacylglycerolů (TG)
Rozdělení hypolipidemik podle jejich ÚČINKU
Statiny
Fibráty
Ezetimib
Pryskyřice
MÚ:
blokuje vstřebávání
cholesterolu z potravy v
tenkém střevě (aby se nezvýšila
jeho endogenní tvorba, kombinujeme
se STATINY)
12
Snižují plazmat.
hladinu cholesterolu
(LDL)
Snižují
plazmat.hladinu
triacylglycerolů (TG)
Rozdělení hypolipidemik podle jejich ÚČINKU
Statiny
Fibráty
Ezetimib
Pryskyřice
MÚ:
ve střevním lumen vážou
žlučové kyseliny, tím se jich
méně vrací do jater a tělo si
musí vytvářet z cholesterolu
nové žlučové kyseliny (ubývá ho
v plazmě)
13
Snižují plazmat.
hladinu cholesterolu
(LDL)
Snižují
plazmat.hladinu
triacylglycerolů (TG)
Rozdělení hypolipidemik podle jejich ÚČINKU
Statiny
Fibráty
Ezetimib
Pryskyřice
MÚ:
jsou agonisté jaderných PPAR-α
rcp*. Přes aktivaci tohoto
receptoru inhibují produkci VLDL
částic v játrech a urychlují jejich
degradaci. Také zvyšují lipolýzu.
Tím vším klesá počet
cirkulujících VLDL částic  je
snížen export triacylglycerolů
do periferních tkání.
*Peroxisome proliferator-activated receptors
14
Nežádoucí účinky HYPOLIPIDEMIK
Statiny
Fibráty
Ezetimib
Pryskyřice
▪ Jaterní poruchy, zvýšení aktivity transamináz a
kreatinkinázy (nutno monitorovat!)
▪ Myalgie
▪ Myozitidy kosterních svalů až rhabdomyolýza
(akutní rozklad myocytů) a selhání ledvin
(myoglobinurie)
15
Nežádoucí účinky HYPOLIPIDEMIK
Statiny
Fibráty
Ezetimib
Pryskyřice
▪ Bolest hlavy
▪ GIT dyskomfort: bolesti břicha, průjem
Nelze kombinovat pryskyřicemi
16
Nežádoucí účinky HYPOLIPIDEMIK
Statiny
Fibráty
Ezetimib
Pryskyřice ▪ GIT: zácpa, nadýmání
▪ suchá, olupující se kůže
▪ Zvýšené hladiny triacylglycerolů, enzymů ALP
(alkalická fosfatáza) a transamináz
▪ Vzácně porucha příjmu vitamínu K
17
Nežádoucí účinky HYPOLIPIDEMIK
Statiny
Fibráty
Ezetimib
Pryskyřice ▪ GIT: nauzea, zvracení
▪ Riziko vzniku žlučových kamenů (zvýšením
poměru cholesterolu ve žluči)
▪ Myalgie, únava
Nebezpečné myozitidy a rhabdomyolýzy při
kombinaci se statiny (lékové interakce)
HYPERTENZE
Hypertenze je opakované zvýšení krevního tlaku (TK) nad 140/90 mm Hg prokázané
alespoň u 2 ze 3 měření TK, pořízených při nejméně dvou návštěvách u lékaře.
Prevalence v dospělé populaci 20-50 %. V ČR asi 35 %.
Vysoký arteriální tlak vede k poškození řady orgánů
CÉVY SRDCE MOZEK LEDVINY SÍTNICE OKA
Proč léčit hypertenzi když nebolí?
AIM, SS CMP Chronické
ledvinné selhání
OslepnutíPoškození
endotelu
Příčiny hypertenze
▪ zúžení cév
změna periferní rezistence cév snížením elasticity a
poddajnosti velkých tepen
▪ zvýšení volumu
poškozená a snížená funkce glomerulů ledvin a snížený
průtok ledvinami
CÍLEM LÉČBY je dosáhnout hodnot TK pod 140/90
mm Hg a tím snížit riziko vzniku KV příhod.
Sekundární hypertenze
Onemocnění se zjistitelnou organickou příčinou, jejímž
důsledkem je zvýšení krevního tlaku:
▪ Nefrogenní – nejčastější, provází onemocnění ledvin
▪ Endokrinní – onemocnění kůry či dřeně nadledvin, štítné žl.
▪ Léková (iatrogenní) – dlouhodobé podávání kortikoidů,
NSA, hormonální antikoncepce, sympatomimetika,
▪ Gestační – hypertenze v těhotenství
Primární – esenciální hypertenze
▪ Cca 90 % všech nemocných s hypertenzí
▪ Multifaktoriální choroba bez známé organické příčiny
Klasifikace hypertenze podle etiologie
Klasifikace hypertenze podle výše TK
Součástí léčby všech nemocných s hypertenzí je také
NEFARMAKOLOGICKÁ LÉČBA
▪ Změna životního stylu - omezení příjmu Na+, kouření, alkoholu, NSAIDs,
kortikoidů. Zvýšení podílu nenasycených mastných kyselin ve stravě, K+, Ca2+
▪ Aerobní zátěž a dynamická svalová činnost (izotonická kontrakce)
▪ Vyloučení izometrické zátěže (nemění se délka svalu, ale jeho napětí)
▪ Snížení tělesné hmotnosti
ANTIHYPERTENZIVA
Antihypertenziva 1. linie (léky první volby)
• ACE-inhibitory (ACEi)
• Blokátory receptorů angiotensinu II - ARB (sartany)
• Blokátory kalciových kanálů (BKK)
• Diuretika
• Beta blokátory (BB)
Antihypertenziva 2. linie (léky druhé volby)
• Centrálně působící látky
• Přímá vazodilatancia
• Blokátory periferních α1-receptorů
• Inhibitory reninu - kireny
FARMAKOLOGICKÁ LÉČBA
KREVNÍ TLAK
SRDEČNÍ
VÝDEJ
PERIFERNÍ
REZISTENCE
• β-blokátory
• BKK
• Centrálně
působící látky
• α1 blokátory
• Přímá vazodilatancia
Léčiva ovl. RAAS
• ACE inhibitory
• ARB - sartany
• Inhibitory reninu
Diuretika
Jak ovlivňují krevní tlak?
25
ANTIHYPERTENZIVA
1. volby
Léčiva inhibující R.A.A.S.
ACEi
ARB - sartany
Inhibitory reninu-kireny
27
Léčiva inhibující R.A.A.S.
ACEi
ARB - sartany
Inhibitory reninu-kireny
kaptopril, perindopril
aliskiren
MÚ: reverzibilně blokují enzym ACE, tím z AT I nevzniká AT II a je
také zpomalená degradace bradykininu
MÚ: Blokují receptor pro AT II
MÚ: vazba na aktivní místo reninu a inhibice
jeho vazby na angiotensinogen  tím z
angiotensinogenu nevzniká AT I
valsartan, losartan
Rozsah poklesu TK závisí na aktivitě RAA systému před zásahem
(množství Na+, objem plasmy, podání diuretik).
Léky 2. volby !
29
1. Inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu (ACEi)
FARMAKOKINETIKA
▪ VARIABILNÍ POLOČAS: krátkodobé (kaptopril) a dlouhodobé (perindopril)
▪ jaterní mikrosomální metabolismus (většina jako proléčiva)
NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
▪ hypotenze, hyperkalémie
▪ zpomalení degradace malých neuropeptidů (bradykinin) → suchý
dráždivý kašel
▪ angioneurotický edém (vyšší riziko u černošské rasy)
KONTRAINDIKACE
▪ těhotenství (jsou teratogenní) , kojení
▪ primární hyperaldosteronismus
30
INDIKACE
▪ hypertenze
▪ srdeční nedostatečnost (srdeční selhání)
▪ AIM
 významné snížení mortality u AIM, CMP
JSOU LÉKEM PRVNÍ VOLBY U
▪ stavu po AIM, CMP
▪ remodelaci srdce a cév – hypertrofie LK, chronické srdeční selhání
▪ hypertenze u pacientů s DM
▪ šetrný k ledvinám
ZÁSTUPCI
kaptopril, perindopril
31
2. Blokátory receptoru pro angiotensin I (sartany)
INDIKACE
stejné jako ACEi
NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
stejné jako ACEi ale nevyvolávají kašel,
protože neovlivňují rozklad bradykininu
Inhibitory reninu
NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
Kromě hypotenze také průjem, závratě, bolesti kloubů
Léky 2. volby !
Kombinace ACE inhibitoru nebo sartanu s aliskirenem je
kontraindikována u pacientů s poruchou ledvin anebo diabetem.
ZÁSTUPCI
valsartan, losartan
ZÁSTUPCI
aliskiren
3. Diuretika a antagonisté aldosteronu
Thiazidová diuretika
Kličková diuretika
Kálium šetřící diuretika
acetazolamid
mannitol
Proximální /inhibitory karboanhydrázy)
Osmotická diuretika
Antagonisté aldosteronu
hydrochlorothiazid, chlortalidon, indapamid
amilorid
furosemid
spironolakton
Jsou to léčiva zvyšující diurézu zásahem do zpětné resorpce vody v
TUBULÁRNÍM SYSTÉMU LEDVIN
33
Mechanismus antihypertenzního účinku diuretik:
▪ pokles plazmatického objemu (zvýšená diureza)
▪ pokles periferní cévní rezistence a vazodilatace
Působí ovlivněním transportních mechanismů pro sodík na
různých místech tubulárního systému:
✓ proximální tubulus
✓ vzestupné raménko Henleho kličky
✓ distální tubulus
✓ sběrné kanálky
34
Kde zasahují jednotlivé
skupiny diuretik do zpětné
resorpce vody v ledvinách?
36
Inhibitory karboanhydrázy= proximální diuretika
Působí v proximálním tubulu
MÚ: Inhibice enzymu karboanhydrázy  zástava tvorby H2CO3  chybí
vodík pro antiport H+/Na+
INDIKACE
▪ glaukom
▪ výšková nemoc
▪ metabolická alkalóza
▪ nepoužívají se pro terapii HT
ZÁSTUPCI
acetazolamid
Působí v tlustém vzestupném raménku Henleho kličky.
MÚ: Inhibují čtyř-iontový KOTRANSPORT Na,K, 2xCl
→ zablokování přestupu iontů do intersticia → snížení osmolarity intersticia→
nižší přestup vody z lumen v následujícím úseku tubulu → zvýšená diuréza
JSOU TO VYSOCE ÚČINNÁ DIURETIKA
Nevýhodou jsou velké iontové ztráty a
možnost aktivace RAAS.
Výhodou, že účinkuje i u pacientů s
insuficiencí ledvin.
Kličková diuretika
NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
▪ iontová dysbalance (ztráty Na+, Cl-, K+, Ca2+, Mg2+)
▪ ototoxicita
▪ hypovolémie (tromby)
ZÁSTUPCI
furosemid
Působí v distálním tubulu.
MÚ: inhibují SYMPORT Cl- a Na+ iontů. Inhibice resorpce Na+ iontů  inhibice
návratu vody do organismu  zvýšená diuréza.
Ta přetrvává až 12 hod. Antihypertenzní účinek se vyvíjí pozvolna (za 3-4 týdny).
NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
▪ hypokalémie
▪ metabolická alkalóza
▪ hyperurikémie
▪ hypovolémie (možný vznik trombů)
ZÁSTUPCI
hydrochlorothiazid, chlortalidon, indapamid
Thiazidová (distální) diuretika
Při snížené funkci ledvin vykazují
malý diuretický efekt 
nutno použít kličková diuretika!
Působí v korové části sběrných kanálků
MÚ: Inhibují antiport Na+/K+ → inhibice zpětné resorbce Na+ iontů a vody
Kálium šetřící diuretika
Antagonisté aldosteronových receptorů
Zvýšená diuréza
▪ Na+ odchází ven
▪ K+ zůstává uvnitř
působí buď přímo na tento kanál
amilorid
Kálium šetřící diuretikum
působí na aldosteronový
receptor jako antagonista
 spironolakton
Slabší diuretické účinky, využití v kombinaci s
jinými diuretiky ke kompenzaci draslíkových ztrát
Spironolakton také:
inhibuje proliferace fibroblastů ve stěně cévní a myokardu  má příznivý
efekt na remodelační změny myokardu
vhodné pro pacienty
s chronickým s. s.
SPECIFICKÉ NÚ
▪ gynekomastie u mužů
▪ poruchy menstruačního cyklu u žen
▪ poruchy reprodukce u obou pohlaví
Je schopen blokovat nejen aldosteronové, ale také androgenní
receptory = antiandrogenní látka
41
Osmotická diuretika
Působí ve všech částech nefronu
MÚ: Jsou to osmoticky aktivní látky způsobující hyperosmolaritu filtrátu.
Nejsou zpětně reabsorpována do těla.
Nepoužívají se pro terapii hypertenze
INDIKACE
▪ forsírovaná diuréza u intoxikací
▪ zvýšený intrakraniální/nitrooční tlak
▪ akutní renální selhání
ZÁSTUPCE
mannitol
42
Diuretika - SHRNUTÍ
INDIKACE
1. HYPERTENZE
▪ výhodná léčiva do v kombinací (thiazidová, kálium šetřící)
▪ u pacientů s renálním selháním (kličková)
▪ u pacientů s rezistentní hypertenzí (antg. aldosteronu)
1. SRDEČNÍ SELHÁNÍ
▪ chronické (thiazidová, kálium šetřící, kličková)
3. FORSÍROVANÁ DIURÉZA (kličková, osmotická)
4. EDÉMY (kličková, osmotická)
5. HYPERKALCÉMIE (kličková)
43
Diuretika - SHRNUTÍ
VÝHODY
▪ mají velký kombinační potenciál s ostatními ATH
▪ nemají žádné CNS - NÚ
▪ dobrý antihypertenzní efekt vykazují zvl. u starších lidí a
černošské populace
▪ mají nízkou cenu
44
Diuretika - SHRNUTÍ
NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
▪ HYPOVOLÉMIE (kličková d.)
Riziko prerenálního selhání a zvýšené riziko trombóz
▪ HYPOKALÉMIE (thiazidová a kličková d.) nebo
▪ HYPERKALÉMIE (kálium šetřící, antg. aldosteronu)
Poruchy srdečního rytmu, poruchy nervosvalového přenosu vzruchu
▪ METABOLICKÁ ALKALÓZA (z hypokalémie) nebo
▪ METABOLICKÁ ACIDÓZA (z hyperkalémie)
▪ HYPOMAGNEZÉMIE, HYPOKALCÉMIE (kličková d.) Osteoporóza
▪ HYPERGLYKÉMIE
Inhibice sekrece inzulínu v β buňkách daná hyperkalémií
45
Diuretika - SHRNUTÍ
NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY pokračování….
▪ METABOLICKÉ PORUCHY (thiazidová d.)
✓ porucha glycidové tolerance
✓ porucha lipidového metabolismu (hyperlipoproteinémie)
✓ hyperurikémie
▪ OTOTOXICITA (kličková d.)
změna elektrolytů (Na, Cl, K, Mg, Ca) v endolymfě a ovl. VIII. hlav. nervu (n.
vestibulocochlearis)
Všechny NÚ jsou silně závislé na dávce, proto je nyní snaha používat
dávkování na dolní hranici terapeutického rozmezí, s výjimkou léčby
těžké hypertenze. Proto se kombinují s ostatními skupinami léčiv HT
4. Blokátory vápníkových kanálů (BKK)
MÚ: Specificky inhibují vstup Ca2+ iontů do buněk hladké svaloviny a
kardiomyocytů přes napěťově řízené kanály typu L
V převodním systému srdečním
(SA, AV uzel)  snížení
kontraktility, SF
V buňkách hladké svaloviny
(cévy, bronchy, GIT, děloha) 
snížení periferní rezistence
Dihydropyridiny
Působí na hladkou svalovinu cév, neblokují vápníkové kanály v kardiomyocytech aniv
buňkách převodního systému srdečního, pouze v hladké svalovině (= jsou
vazoselektivní)  funkce myokardu ovlivněna není, snižují krevní tlak
Antihypertenziva (samostatně i v kombinacích)
4. Blokátory vápníkových kanálů (BKK)
MÚ: Specificky inhibují vstup Ca2+ iontů do buněk hladké svaloviny a
kardiomyocytů přes napěťově řízené kanály typu L
V převodním systému srdečním
(SA, AV uzel) a koronární cévy
 snížení kontraktility, SF
V buňkách hladké svaloviny
(cévy, bronchy, GIT, děloha) 
snížení periferní rezistence
Non-dihydropyridiny
Antiarytmika
Léčba anginy pectoris
Působí nejen na hladkou svalovinu cév ale působí i na myokard
včetně koronárních cév
4. Blokátory vápníkových kanálů (BKK)
Non-dihydropyridiny
Dihydropyridiny
nifedipin (1. generace) - krátké trvání účinku (pouze retardovaná LF)
felodipin (2. generace) - střední trvání účinku
amlodipin (3. generace) - dlouhé trvání účinku, vysoká vazoselektivita
verapamil, diltiazem (pouze retardované LF)
Dělíme do generací podle selektivity k cévám a délky účinku:
FARMAKOKINETIKA
variabilní poločas eliminace (např. nifedipin vs. amlodipin – 2h versus 40h)
metabolizace enzymy CYP P450 (verapamil a diltiazem inhibují CYP3A4)
INDIKACE
▪ hypertenze
▪ arytmie
▪ angina pectoris
NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
▪ hypotenze
▪ perimaleolární otoky kolem kotníků
▪ bolest hlavy, návaly krve v obličeji, hyperplázie dásní
▪ reflexní tachykardie, palpitace (dihydropyridiny s rychlým nástupem účinku)
5. Betablokátory
MÚ: blokují adrenergní reakce zprostředkované převážně přes
adrenergní β1 receptory. Jsou to kompetitivní antagonisté endogenních
katecholaminů.
Antihypertenzní účinek je dán:
▪ zásahem do RAAS (inhibice vyplavení reninu)
▪ snížením srdečního výdeje
▪ snížením spotřeby O2 v myokardu
▪ Ze všech antihypertenziv 1. volby mají nejvíce NÚ (zejména u
mladších pacientů)
▪ Plný antihypertenzní efekt mají až za cca 14 dní terapie
zpomalením činnosti
myokardu
5. Betablokátory (BB)
ROZDĚLENÍ:
▪ Lipofilita /hydrofilita
▪ Selektivita vazby na β rcp. (neselektivní x kardioselektivní)
▪ Parciální agonistická aktivita (s ISA x bez ISA)
▪ Další kombinované účinky ( blokáda α -receptoru, přímý
vazodilatační efekt…)
1. generace
selektivní / neselektivní s ISA / bez ISA
2. generace
betablokátory s kombinovanými účinky
BEZ
ISA
sotalol
timolol
antiglaukomatikum
NESELEKTIVNÍ β1 + β2 receptory
nebivolol
t1/2= 30-50 hod
KARDIOSELEKTIVNÍ β1 receptory
1. generace betablokátorů
S
ISA
karteolol
antiglaukomatikum
BEZ
ISA
atenolol
metoprolol
esmolol
t1/2 = 2-10 min.
S
ISA acebutolol
+ mírné vazodilatační
účinky zprostředkované NO
karvedilol
labetalol
neselektivní antg. na β-receptorech +
▪ selektivní antg. na α1-rcp + blokáda Ca2+ kanálů
 vazodilatační účinek
▪ vychytává volné kyslíkové radikály  antioxidační účinek
2. generace beta blokátorů s kombinovanými účinky
Kromě β1 a β2 receptorů mohou:
▪ inhibovat α1- receptory, Ca2+ kanály
▪ vychytávat volné kyslíkové radikály  antioxidační účinky
I: hypertenze, ICHS,
srdeční selhání
neselektivní antg. na β-receptorech +
▪ selektivní antg. na α1-rcp + ISA na β2-rcp zesílený
vazodilatační účinek
I: těžká hypertenze (i.v. LF) hypertenze v
těhotenství (od 2. trimestru)
Beta blokátory - SHRNUTÍ
INDIKACE
▪ hypertenze
▪ ICHS
▪ arytmie
▪ chronické srdeční selhání (pouze pokud je pacient oběhově stabilizován !)
▪ glaukom, třes, anxieta…
NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY (častější u mladších pacientů)
▪ negativní ovlivnění lipidového a glukózového metabolizmu
▪ bronchospazmus (neselektivní BB)
▪ poruchy periferního prokrvení (neselektivní BB)
▪ bradyarytmie a KV blokáda (BB bez ISA)
▪ insomnie (noční můry), sedace, deprese, únava (lipofilní BB)
Při vysazení rebound fenomén  vysazovat postupně
55
ANTIHYPERTENZIVA
2. volby
56
Centrálně působící antihypertenziva
▪ Centrální α2-agonisté
▪ Agonisté imidazolinových I1 receptorů
 snížení tonus sympatiku centrálně
Blokátory periferních α1-receptorů (alfa blokátory)
Vazodilatancia (přímá)
Centrální α2-agonisté + periferní α1-antagonisté
 blokáda α1 rcp. na periférii (v cévách)
 kombinace účinků obou předchozích skupin
 přímý vliv na stěnu cév
57
Centrálně působící antihypertenziva
▪ Centrální α2-agonisté
▪ Agonisté imidazolinových I1 receptorů
 snížení tonu sympatiku centrálně
methyldopa
MÚ:
▪ aktivace centrálních α2 rcp. v mozkovém kmeni a
▪ aktivace presynaptických α2 rcp. na periférii
▪ nepřímé sympatolytikum (falešný prekurzor)
klonidin
MÚ:
▪ aktivace centrálních α2 rcp a částečně také
imidazolinových I1 receptorů v mozkovém kmeni.
Nežádoucí účinky
▪ suchost v ústech
▪ nazální kongesce
▪ Impotence
▪ ortostatická hypotenze
▪ sedativní účinek je slabší u
metyldopy než u klonidinu.
▪ rebound fenomén u klonidinu
58
Centrálně působící antihypertenziva
▪ Centrální α2-agonisté
▪ Agonisté imidazolinových I1 receptorů
 snížení tonu sympatiku centrálně
methyldopa
INDIKACE:
▪ hypertenze v těhotenství
▪ hypertenze u pacientů s renální insuficiencí
klonidin
INDIKACE:
▪ hypertenzní krize (ARO)
▪ analgosedace (obdobnou indikaci a MÚ má dexmedetomidin)
59
Centrálně působící antihypertenziva
▪ Centrální α2-agonisté
▪ Agonisté imidazolinových I1 receptorů
 snížení tonu sympatiku centrálně
Nežádoucí účinky
▪ NEVYVOLÁVAJÍ suchost v
ústech (neovlivňují α2 rcp.)
▪ nenavozují rebound
fenomén
rilmenidin
MÚ:
Stimulují I1 receptory (v prodloužené míše a
ledvinách)
To vede k inhibici sympatické stimulace srdce, cév,
ledvin a ke snížené sekreci reninu a ADH
INDIKACE:
▪ hypertenze
▪ prevence diabetické nefropatie
Jsou metabolicky příznivé.
60
Blokátory periferních α1-receptorů (alfa blokátory)
prazosin
MÚ:
▪ reverzibilní blokáda α1 rcp. v cévách  relaxace hladké svaloviny cév  snížení
periferního cévního odporu  pokles TK
▪ neovlivňují α2 rcp. , nezvyšují uvolňování NA
INDIKACE:
▪ V monoterapii – benigní hyperplázie prostaty
▪ v kombinaci – antihypertenziva
NÚ:
ortostatická hypotenze až synkopa zejména po 1. dávce  nutno začít s nižší
dávkou podanou večer před spaním a postupně zvyšovat
61
Centrální α2-agonisté + periferní α1-antagonisté
urapidil
MÚ: má duální účinek
▪ agonista α2 -receptorů v CNS
▪ antagonista α1 -receptorů na periférii
INDIKACE:
▪ těžká hypertenze, hypertenze v průběhu operace
▪ emergentní hypertenzní stavy na JIP
NÚ:
▪ Při vyšších dávkách sedace
▪ bradykardizující účinek
snížení tonu sympatiku centrálně
vazodilatace
snížení periferní cévní
rezistence bez reflexní
tachykardie
silný antihypertenzní
účinek
Injekční LF s rychlým nástupem účinku v minutách
62
Vazodilatancia (přímá)  přímý vliv na stěnu cév
INDIKACE :
nitroglycerin
▪ Angina pectoris (stenokardie) – pref. sublinguální podání
▪ hypertenzní krize - infuzní podání
molsidomin
▪ profylaxe myokardiální ischemie - perorální podání
(retard.LF)
Nitráty - nitroglycerin
Za pomocí SH- skupin se uvolňuje NO
Donory NO - molsidomin
Dodání NO skupin přímo
vzestup cGMP  snížení vápníku v
buňce  RELAXACE HLADKÉ
SVALOVINY
NÚ nitroglycerinu
tachyfylaxe
Další vazodilatancia:
sildenafil erekt.dysfunkce
bosentan PAH
je způsobena nedostatečným prokrvením myokardu – ischémií – a
nedostatečným přísunem kyslíku a živin.
Akutní ICHS
dochází k náhlému
uzávěru koronárních
tepen (krevní sraženina)
Chronická ICHS
dochází k pomalému
zužování koronárních
tepen
ISCHEMICKÁ CHOROBA SRDEČNÍ
ETIOPATOGENEZE ISCHEMIE
▪ Aterosklerotický plát v koronární tepně  zúžení lumen tepny (nad 50% je
významná) nebo trombus (*akutní AP)
▪ Funkční porucha cévního endotelu (koronární spasmus nebo porucha relaxace)
▪ K ischemii přispívá také zkrácení diastolické fáze (tachykardie)
V závislosti na akutním projevu
ischemie se může objevit ANGINA
PECTORIS = forma ICHS.
Jejím projevem je stenokardie
Nefarmakologická terapie - úprava životosprávy…
Intervenční terapie u akutní ICHS – angioplastika, perkutánní koronární intervence –
stenty (PCI)
Zastavení procesu
aterogeneze a dalšího
zúžování cév nebo jejich
uzávěr trombem
Snížení práce srdce a
tím nároků na kyslík
Akutní úleva od
ischemických bolestí
(stenokardie)
Přímá vazodilatancia (nitráty a donory NO skupin)
Beta blokátory
Hypolipidemika
Antiagregancia
Farmakologická
TERAPIE ICHS
Srdce jen obtížně plní funkci pumpy, tedy nedostatečně zásobuje orgány
krví. nebo selhává úplně. Poškozené je vypuzování krve (systolické srdeční
selhání) nebo plnění komor (diastolické srdeční selhání).
Je to konečné stádium většiny kardiovaskulárních onemocnění.
TERAPIE srdečního selhání (SS)
ETIOPATOGENEZE
Dochází k poklesu srdečního výdeje. Ten je dán snížením tepového
(systolického, ejekčního) objemu nebo poklesem SF. Zpočátku lze
kompenzovat zvýšením SF, při dalším zvyšování neúměrně stoupá práce
srdce (metabolické nároky, další zhoršování selhávání).
Akutní SSChronické SS
Nejčastěji je následkem ICHS
nebo
TERAPIE srdečního selhání (SS)
Vzniká:
▪ dekompenzací chronického SS
▪ de novo
✓ akutní koronární syndrom
(plicní edém, kardiogenní
šok…)
✓ akutní arytmie
✓ hypertenzní krize…
✓ kardiomyopatie
✓ arteriální hypertenze
✓ závažných arytmií
Farmakoterapie chronického s. s.
Snížení retence tekutin (otoky)
úprava hyperaktivity RAAS 
DIURETIKA
Optimalizace SF, úprava sympatoadrenální aktivace
(pouze u stabilizovaného SS) 
Zvýšení kontraktility myokardu a tím jeho vypuzovací funkce 
Beta blokátory
Snížení cévní rezistence v systémovém řečišti  Vazodilatancia
Inhibitory ACE, sartany
Snížení výskytu závažných poruch rytmu 
Antg. aldosteronu
digoxin
digoxin, amiodaron
Zastavení remodelace myokardu 
Farmakoterapie akutního s. s.
AKUTNÍ EDÉMY DIURETIKA – furosemid i.v.
Zvýšení KONTRAKTILITY
MYOKARDU a tím jeho vypuzovací
funkce 
noradrenalin
HYPERTENZNÍ KRIZE  Vazodilatancia – nitroglycerin i.v.
Těžká systémová HYPOTENZE 
Léčiva s pozitivně inotropním účinkem
levosimendan, dopamin, dobutamin
ARYTMIE  Podání antiarytmika podle typu arytmie
Stále častější jsou chirurgická řešení akutních arytmií. Důraz se klade
na prevenci (angioplastika, stenty, implantace kardiostimulátoru nebo
kardioverteru…)
ANTITROMBOTIKA
Antikoagulancia
PŘÍMÁ: heparin, nadroparin, dabigatran, apixaban
NEPŘÍMÁ: warfarin
Profylaxe před vznikem trombu
(obvykle ve venózním řečišti)
Fibrinolytika
Antiagregancia
Rozpouštění již hotových trombů
(v arteriálním i venózním řečišti)
Profylaxe před vznikem trombu
(obvykle v arteriálním řečišti)
ASA, klopidogrel
altepláza, retepláza
73
Děkuji Vám
za pozornost