Metody výzkumu Volba vědeckých procedur a výzkumných metod Vědeckou procedurou rozumíme postup, jímž posloupně realizujeme daný úkon související s výzkumem a s realizací výzkumného cíle. Vědecká procedura vychází z určité metodologie. Svým zaměřením a obsahem se o ni opírá. Smyslem vědecké procedury je úspěšně realizovat výzkumný cíl. Vědecká procedura je současně implementačním postupem uplatňování výzkumných metod. Rozdělení metod 1) Klasifikace vědeckých procedur (postupů) podle kritéria metody Typ vědeckého postupu Příklad druhu vědeckého postupu Empirický Pozorování, měření, experiment Teoretický Induktivní, deduktivní „Jiný“ např. heuristický Popis Příklad teoretický * pracuje s čistě teoretickými metodami (analýza, syntéza, indukce, dedukce, modelování) * většinou neoperuje s konkrétními daty * konkrétní jevy nahlíží z teoretického hlediska Pedagogické jednání učitele se objasňuje pomocí modelů či konstruktů... Může být popsáno verbálně či schématem... Uvažuje se o tom pouze obecně bez ohledu na konkrétní aktéry... empirický * pracuje vždy s konkrétními daty * exaktními metodami dospívá ke konkrétním poznatkům * předmětem živé subjekty (učitelé, žáci) či neživé objekty (učebnice, písemné výtvory žáků) Začínající učitel (Šimoník, 1994). Konkrétní učitelé, konkrétní metody (dotazník), dospívá ke konkrétním výsledkům. Vědecké postupy můžeme klasifikovat z různých hledisek. Tabulka ukazuje jednu z možných klasifikací, kdy typ vědeckého postupu je vyčleňován na základě převažujícího typu vědeckého postupu, a to, zda při vědecké proceduře převažují metody empirické, či zda převažují metody teoretické. Další možná klasifikace je založena na hledisku způsobu vysvětlení, resp. výkladu zkoumaného problému. Na základě tohoto kritéria pak vymezujeme tzv. typy vědeckých metod. Patří k nim metody explanační a metody interpretační. Při explanaci postupujeme od obecného k jednotlivému. Obecným je známý vztah (např. ve formě „vědeckého zákona“), jednotlivým je vysvětlovaný jev, který zařazujeme pod daný obecný vztah. Jiným postupem je interpretace. Z hlediska stupně obecnosti jsou nejobecnějšími metodami tzv. obecně vědní metody. Ty jsou univerzálně použitelné ve vědeckém zkoumání. Patří k nim zejména analýza, syntéza, indukce, dedukce, srovnání, specifikace, analogie. Jednotlivá vědní disciplína může používat svoji vlastní (specifickou) metodu zkoumání. V takovém případě užíváme pro tyto metody označení „specifické metody“, čímž vyjadřujeme, že daná metoda je jedinečná a používaná jen danou vědní disciplínou. 2) Členění obecně vědních metod ve vztahu k explanaci a interpretaci Typ metod Druhy metod Příklad jednotlivých druhů metod Explanační Empirické Pozorování Měření Experiment Obecně teoretické Analýza Syntéza Indukce Dedukce Analogie Srovnání Specifické Interpretační Narativní Vyprávění Hermeneutické Porozumění textu 3) Klasifikace vědeckých metod převažující v kinantropologii KVANTITATIVNÍ – vyšel z pozitivismu, opírá se o dedukci (teorie - formulace hypotéz – pozorování - testování hypotéz - interpretace a zobecnění). Vychází z teorie a předpokládá projekt výzkumu. KVALITATIVNÍ – vychází z fenomenologie, etnometodologie, symbolického interakcionalismu (interpretativní paradigma), opíra se o indukci (pozorování - zjištění pravidelností - závěry - teorie). Je tonenumerické šetření a interpretace. Cílem je odkrýt význam informací (narrativní sociologie). Kvantitativní přístup testuje formulované hypotézy, kvalitativně je formuluje, vytváří nové, vytváří teorii. Příklady kvantitativních metod · experiment (kvaziexperiment) · korelační šetření · specializovanější o normativní šetření o longitudinální studie o analýza časových řad o Q-metodologie o shluková analýza o jednorozměrné a vícerozměrné škálování o operační výzkum Příklady kvalitativních metod · případové studie · etnografie (zahrnující pozorování a participantní pozorování) · zakotvená teorie · zkoumání vyprávění založených na zkoumání jazyka · etnometodologie a konverzační analýza · analýza diskurzu, sémiotika · analýza dokumentů a textů Vztah mezi kvalitativním a kvantitativním výzkumem (K. Vlčková. Základy pedagogické metodologie) kvantitativní výzkum kvalitativní výzkum filozofický zdroj pozitivizmus fenomenologie, antropologie, hermeneutika cíl získání objektivního důkazu, ověření teorie/ hypotéz porozumění chování lidí v přirozeném prostředí charakter objektivní subjektivní vztah k teorii potvrzení či vyvrácení teorie tvorba teorie myšlenkový postup dedukce indukce východisko/ začátek výzkumu vychází z teorie a hypotéz začíná vstupem do terénu plánování výzkumu pečlivě se připravuje na začátku, písemný projekt podle dané struktury plán vzniká v průběhu práce, mohou se měnit zkoumané otázky, a metody => je pružnější průběh výzkumu plánovitě ověřuje hypotézy, zjišťuje kauzální vztahy shromažďuje obrovské množství údajů o konkrétním chování lidí a o jeho kontextu, zaznamenává se a interpretuje, v průběhu výzkumu se vynořují hypotézy kvantitativní výzkum kvalitativní výzkum počet zkoumaných osob reprezentativní vzorek, velké množství (většinou) žák, třída, škola techniky, metody experiment (manipulace s proměnnými), dotazník, testy, standardizované pozorování aj. dlouhodobý terénní výzkum, pozorování s různou mírou zúčastněnosti, spolupráce výzkumníka s informanty při sběru údajů, bez zasahování do dějů zpracování dat kvantitativní, počítačové, statistické, interpretace dat kvalitativní kódování, analýza, interpretace spolehlivosti výsledků zajišťuje se standardními postupy, zjišťuje se statisticky (validita, reliabilita); výzkum lze zopakovat problematická - výsledky jsou subjektivní; zajištění pomocí triangulace dat, metod, výzkumníků, teorie (interpretace údajů několika výzkumníky, porovnání podobných výzkumů, podobných jedinců v podobném kontextu, použití více metod, schválením závěrečné zprávy účastníky) výsledky podoba závěrečné zprávy zobecnění výsledků na populaci, zjištění zákonitostí; stručná, výstižná výzkumná zpráva, dle zažité struktury: 1/ výzkumný problém, 2/ metodologie, 3/ analýza dat, 4/ diskuse výsledků vysvětlování chování lidí v určitém kontextu; detailní, interpretativní či jen deskriptivní zpráva, hluboké vyprávění platnost výsledků snaha o platnost pro celou populaci platnost pro danou třídu, žáka, školu význam predikce, zákonitosti deskripce, porozumění, smysl Více, včetně příkladů viz: Gavora, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-79-6. (s. 31 – 45) V práci Hendl, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1997 autor definuje přednosti a nevýhody kvantitativního výzkumu. POZITIVA NEGATIVA KVANTITATIVNÍ VÝZKUM * Testování a validizace teorií. * Lze zobecnit na populaci. * Výzkumník může konstruovat situace tak, že eliminuje působení rušivých proměnných, a prokázat vztah příčina-účinek. * Relativně rychlý a přímočarý sběr dat. * Poskytuje přesná, numerická data. * Relativně rychlá analýza dat (využití počítačů). * Výsledky jsou relativně nezávislé na výzkumníkovi. * Je užitečný při zkoumání velkých skupin. * Kategorie a teorie použité výzkumníkem nemusejí odpovídat lokálním zvláštnostem. * Výzkumník může opominout fenomény, protože se soustřeďuje pouze na určitou teorii a její testování a ne na rozvoj teorie. * Získaná znalost může být příliš abstraktní a obecná pro přímou aplikaci v místních podmínkách. * Výzkumník je omezen reduktivním způsobem získávání dat. KVALITATIVNÍ VÝZKUM * Získává podrobný popis a vhled při zkoumání jedince, skupiny, události, fenoménu. * Zkoumá fenomén v přirozeném prostředí. * Umožňuje studovat procesy. * Umožňuje navrhovat teorie. * Dobře reaguje na místní situace a podmínky. * Hledá lokální (idiografické) příčinné souvislosti. * Pomáhá při počáteční exploraci fenoménů. * Získaná znalost nemusí být zobecnitelná na populaci a do jiného prostředí. * Je těžké provádět kvantitativní predikce. * Je obtížnější testovat hypotézy a teorie. * Analýza dat i jejich sběr jsou často časově náročné etapy. * Výsledky jsou snadněji ovlivněny výzkumníkem a jeho osobními preferencemi Zásady kvalitativního výzkumu Otevřenost · vůči zkoumaným osobám, včetně jejich zvláštností · vůči použitým metodám · v tvorbě plánu, kdy hypotézy se dotváří během výzkumu Zahrnutí subjektivity · identifikace výzkumníka se zkoumaným jevem, tento postoj se má vyznačovat · kritickou a dialektickou distancí Procesuálnost Sociální procesy i komunikace mají procesuální charakter, jeho prvky se mění (metody, způsoby interpretace výzkumníka apod.). Reflexivita Interpretativní porozumění, schopnost reagovat na nové nečekané momenty. Zaměření na případ Pozornost jednotlivým případům, podrobný popis, pomocí nich se navrhují teorie, které se také jimi přezkušují. Historicita a kontextuálnost Všechny závěry se musí validizovat pro daný kontext. Problematizace determinovanosti Determinismus je prolamován interpretací člověka. Určitý řád je nutné brát jako dohadovaný pořádek, ve kterém se lidé kontinuálně dohadují při vzájemném dorozumívání o svých záměrech a očekáváních. Plány kvalitativního výzkumu (koncepce výzkumu, základní uspořádání výzkumu) a) případová studie b) analýza dokumentů c) biografický výzkum d) etnografický terénní výzkum e) akční a kritický výzkum f) evaluace Zdroj: http://www.fsps.muni.cz/~tvodicka/data/reader/book-8/04.html