•
•
EPI
Podzim 2019
Imunizace aktivní;
pasivní
Graf 1. Vývoj hladiny imunoglobulinů
19.11.2019
Šedivá A. Čes.-slov. Pediat., 2005, roč.60, č.11, s. 617-624
Cílem očkování
je navodit dlouhodobou ochrannou imunitu vůči
mikroorganizmu, která:
a) buď zcela ochrání před reinfekcí nebo
b) podstatně sníží závažnost přirozené infekce
Imunologickou podstatou protektivní imunity je
vytvoření imunologické paměti.
Zákon č. 267/2015 Sb., kterým se mění
ZÁKON Č. 258/2000 Sb., O OCHRANĚ VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ
§ 46
• (1) Fyzická osoba, která má na území České
republiky trvalý pobyt, cizinec, jemuž byl povolen
trvalý pobyt, cizinec, který je oprávněn k
trvalému pobytu na území České republiky, a
dále cizinec, jemuž byl povolen přechodný
pobyt na území České republiky na dobu delší
než 90 dnů nebo je oprávněn na území České
republiky pobývat po dobu delší než 90 dnů, jsou
povinni podrobit se, v prováděcím právním
předpisu upravených případech a termínech,
stanovenému druhu pravidelného očkování.
Vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem v platném
znění (posl. 355/2017 Sb. s platností od 1.1.2018).
Tato vyhláška upravuje:
a) * členění očkování, * podmínky provedení očkování a pasivní imunizace, *
způsoby vyšetřování imunity, * pracoviště s vyšším rizikem vzniku
infekčního onemocnění a podmínky, za kterých mohou být v souvislosti se
zvláštním očkováním fyzické osoby zařazeny na tato pracoviště,
b) případy, kdy je před provedením pravidelného a zvláštního očkování
fyzická osoba povinna podrobit se vyšetření stavu imunity a kdy je povinna
podrobit se stanovenému druhu očkování, a
c) rozsah zápisu o provedeném očkování do očkovacího průkazu nebo
zdravotního a očkovacího průkazu dítěte a mladistvého a do zdravotnické
dokumentace očkovaného.
Očkování proti infekčním nemocem se podle vyhlášky č.
537/2006 Sb., člení na:
a) pravidelné očkování,
v rámci pravidelného očkování jsou děti v ČR očkovány proti
tuberkulóze (děti z rizikových skupin s indikací), proti záškrtu,
tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému
původcem Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně a
virové hepatitidě B, proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím,
proti pneumokokovým nákazám a proti virové hepatitidě B,
b) zvláštní očkování proti virové hepatitidě A a virové hepatitidě
B a proti vzteklině,
c) mimořádné očkování, kterým se rozumí očkování fyzických
osob k prevenci infekcí v mimořádných situacích,
d) očkování při úrazech, poraněních, nehojících se ranách a
před některými léčebnými výkony, a to proti tetanu a proti
vzteklině, a
e) očkování, provedené na žádost fyzické osoby, která si přeje
být očkováním chráněna proti infekcím, proti kterým je k
dispozici očkovací látka.
Pravidelné očkování – od 1.1.2018:
Termín Pravidelné očkování
Věk dítěte Nemoc Očkovací látka
do 24 hodin po narození
VHB (pouze u novorozenců HBsAg
pozitivních matek)
Engerix B + HBIG
od 4.dne - 6 týdne TBC (pouze u rizikových dětí s indikací) BCG vaccine
od 6. týdne
u novorozenců HBsAg pozitivních matek se
pokračuje aplikací 4 dávek hexavakcíny
Infanrix hexa, Hexacima
od započatého 9. týdne
Záškrt (Di), tetanus(Te), černý kašel (Pe),
přenosná obrna (polio), hemofilová
onemocnění (Hib), VHB
Infanrix hexa, Hexacima - 1. dávka
za dva měsíce Di,Te,Pe,Hib,Polio,VHB Infanrix hexa, Hexacima - 2. dávka
mezi 11. a 13. měsícem Di,Te,Pe,Hib,Polio,VHB Infanrix hexa, Hexacima - 3. dávka
od započatého 13. měsíce nejpozději
do konce 18. měsíce
spalničky, zarděnky, příušnice živé očkovací látky 1. dávka
během 6. roku
Di+Te+Pe Di+Pe anatoxin + acelulární Pe
spalničky, zarděnky, příušnice živé očkovací látky 2. dávka
během 11 roku DiTePe + 4. dávka polio
Di+Pe anatoxin + acelulární Pe
+ 4. dávka inakt. polio
během 26. roku tetanus Te anatoxin
každých 10 - 15 let tetanus Te anatoxin
Vyhláška 335/2017 Sb. - změny od 1.1.2018
Rozšíření očkování proti lidskému papilomaviru - nově hrazeno i chlapcům, je-li
očkování zahájeno od dovršení třináctého do dovršení čtrnáctého roku věku.
Dále došlo ke změnám v hrazení očkování u osob s poruchou imunity:
❑ proti invazivním meningokokovým infekcím,
❑ pneumokokovým infekcím,
❑ invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae typ b
❑ proti chřipce,
a to u pojištěnců:
❖ s porušenou nebo zaniklou funkcí sleziny (hyposplenismus nebo asplenie),
❖ pojištěnců po autologní nebo allogenní transplantaci kmenových
hemopoetických buněk,
❖ pojištěnců se závažnými primárními nebo sekundárními imunodeficity, které
vyžadují dispenzarizaci na specializovaném pracovišti,
❖ nebo u pojištěnců po prodělané invazivní meningokokové nebo invazivní
pneumokokové infekci.
Očkování proti pneumokokovým nákazám se provede u fyzických osob umístěných v
léčebnách pro dlouhodobě nemocné a v domovech pro seniory. Dále se očkování proti
pneumokokovým nákazám provede u fyzických osob umístěných v domovech pro osoby se
zdravotním postižením nebo v domovech se zvláštním režimem, pokud tyto fyzické osoby trpí
chronickým nespecifickým onemocněním dýchacích cest, chronickým onemocněním srdce,
cév nebo ledvin nebo diabetem léčeným inzulínem. V dalším očkování proti pneumokokovým
nákazám se postupuje podle souhrnu údajů o přípravku.
Změny ve zvláštním očkování.
• Je nově zavedeno zvláštní očkování proti spalničkám u fyzických osob,
které jsou nově přijímány do pracovního nebo služebního poměru
na pracovišti infekčním nebo dermatovenerologickém.
Aktuální rizikové faktory:
V ČR aktuálně cca 5 % rodičů odmítá očkování svých dětí.
❑ Rosalio (Rodiče za lepší informovanost)
❑ Společnost pacientů s následky po očkování (www.poockovani.cz) – předseda ing. Václav Hrabák:
❑ MUDr. Ludmila Eleková – PL Praha : „očkování má své oběti – poškození nervového systému,
různé alergie a autoimunitní onemocnění. ? Očkování určitě může způsobit i diabetes I. typu.
V případě NÚ doporučuje např. homeopatickou detoxikaci.
Studie ve prospěch očkování považuje za zmanipulované farmaceutickou lobby.
Český klub skeptiků Sysifos – vědecká anticena zlatý Bludný balvan v roce 2013 za udatné tažení
proti očkování.
Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.
Výhrady: * ročně je tisíce případů dětí, které prodělaly očkování a mají těžké následky
* kumulovaná antigenní zátěž a změna očkovacího schématu hexavakcíny
* obsah hliníku - DiTePe vázan na Al(OH3) = 0,5mg Al
- – HBV adsorb. na Al PO4 = 0,32 mg Al
* obsah rtuti – ???????
* u hexavakcíny možné stopy formaldehydu, neomycinu a polymyxinu z výroby
• pomocné látky – Infanrix - prášek Haem. Infl.b – laktóza
• susp. DiTePe+HBV+lPV -- NaCl
• ...ze zákona lze za nedodržení očkovací povinnosti uložit pokutu až 10 tisíc korun. Důvodem
pro odmítnutí očkování může být nejen náboženství, což soud uznal již v minulosti, ale v
mimořádných případech i svoboda svědomí v širším, sekulárním smyslu. Jde například o
situaci, kdy rodiče zaznamenali negativní účinky u jednoho potomka a poté by měli umožnit
očkovaní druhého. V podobných spíše výjimečných případech může stát upustit od
vynucovaní vakcíny a peněžní sankce. Podle názoru US je nutné posuzovat naléhavost
důvodů a sílu přesvědčení rodičů, stejně jako společenské dopady jejich rozhodnutí.
• Rodiče v nyní řešené ústavní stížnosti tvrdili, že očkováni odmítli kvůli svému svědomí i s
ohledem na zájmy dítěte. Obávali se například autismu jako následku vakcinace. Nejlepší je
podle nich přirozená imunita, kterou by očkování mohlo narušit.
Právní úprava povinného očkování se po tomto rozhodnutí US nijak nemění. Rozšiřil se ale
prostor pro výjimky. Nemění se např. to, že očkování je podmínkou pro přijetí dítěte to školky.
• Na druhé straně se US vyslovil pro to, aby stát nesl odpovědnost za připadné poškození
zdraví následkem očkování, což dikce zákona o ochraně veřejného zdraví (zak. č. 258/2000 Sb.,
ve zněni pozdějších předpisů) nestanoví.
19.11.2019
Očkování lze odmítnout z důvodu svobody svědomí
Ústavní soud (ÚS) se rozhodnutím z 20. ledna zastal rodičů z Brněnska pokutovaných
za to, že nenechali naočkovat dítě povinnou hexavakcínou.
Remembering an Old
Disease
Smallpox
Černé neštovice, variola vera
- infekční onemocnění působené poxviry.
Je charakterizované tvorbou exantému, teplotou, třesavkou a zimnicí,
zvětšením jater a sleziny.
Podle klinického průběhu se dělí na:
➢ klasickou formu (variola maior)
➢ a mírnější formu (variola minor).
Zdrojem nákazy je nemocný člověk,
přenáší se kapénkovou infekcí a vzduchem, inhalací kontaminovaného
prachu, ale i nepřímo čerstvě znečištěnými předměty.
Onemocnění pravděpodobně nezanechává celoživotní imunitu.
Preventivně se očkuje živou vakcínou.
Dříve se pravé neštovice vyskytovaly v ohromných epidemiích.
Za objevitele očkování je považován skotský lékař Edward
Jenner, který si již roku 1770 všimnul, že dojičky krav, které
prodělaly kravské neštovice, neonemocněly,
když poté nastala epidemie pravých neštovic.
V rámci klinického pokusu v roce 1789 podal svému
synovi a dvěma dalším lidem virus kravských neštovic.
Všichni tři nejprve lehce onemocněli.
O rok později všem podal původce pravých neštovic,
ale nikdo z nich pravými neštovicemi neonemocněl.
Dr. Edward Jenner
V Čechách se začalo očkovat proti pravým neštovicím v roce 1821
na základě vydání císařského dokumentu.
Očkování bylo ukončeno v roce 1980 v souvislosti s
vymýcením (eradikací) pravých neštovic na celém světě.
Eradikace pravých neštovic
Čeští odborníci
Prof. MUDr. Karel Raška, DrSc. (1909 – 1987),
Ředitel Ústavu epidemiologie a mikrobiologie Státního zdravotního ústavu v Praze, zakladatel
moderní české epidemiologie.
Od roku 1963 řídil Divizi infekčních nemocí v sekretariátu WHO v Ženevě.
Byl klíčovou postavou programu globální eradikace varioly. Prosadil založení nové,
samostatné jednotky „ Eradikace neštovic“ a zajistil její prvotní finanční a materiální
podporu nejen v Ženevě, ale i v oblastních úřadovnách WHO.
Do národních programů boje s neštovicemi se zapojilo celkem asi 250 tisíc mužů a žen.
V době intenzivní eradikace pracovalo v postižených zemích až 700 expertů WHO.
Roční náklady na eradikaci neštovic činily v letech 1967-1980 přibližně 23 miliónů USD, což je v celkovém srovnání méně, než náklady na vyslání dvou astronautů na Měsíc.
Celosvětové úspory spojené s úspěšným vymýcením této nemoci se odhadují na 1-2 miliardy USD za rok.
Byl autorem nové koncepce surveillance infekčních onemocnění, kterou Světová zdravotnická organizace přijala v roce
1968 mezi základní epidemiologické metody svého působení.
„Surveillance znamená epidemiologické studium nemocí jako dynamického procesu, včetně ekologie původce nákazy, hostitele, rezervoárů a vektorù nákazy,
jakož i studium zevních podmínek prostředí a všech mechanizmů, které se uplatňují v procesu šíření nákazy v rozsahu,v kterém se daná nákaza vyskytuje. „
V ČR byl po návratu z WHO v roce 1970 politicky perzekuován.
V roce 1984 mu Anglická královská lékařská společnost udělila Jennerovu medaili, která je v oblasti boje
proti infekčním chorobám považována za nejprestižnější ocenění na světě.
Na eradikaci varioly se významně podílelo dvacet českých a
slovenských epidemiologů.
Deset z nich bylo ze Státního zdravotního ústavu:
• prof. Janout, Doc. Ježek, Dr. Kopecký, Doc. Kříž, Dr. KuzemeckáKřížová,
Dr. Markvat, doc. Slonim, Dr. Sodja, dr. Strnad a dr.
Šrámek.
Dr. Markvart (s dr. Weisfeldem) vešli do historie detekcí posledního
případu endemické varioly u Ali Maow Maalina v r. 1977.
Mnozí z citovaných odborníků jsou nositeli, vyznamenání WHO (Řád
bifurkační jehly) a vyznamenání indické vlády.
Rural vaccinator in United Provinces, British India, c.1930, private collection of Dr. Sanjoy Bhattacharya
Poslední pacient:
Ali Maow Maalin, třiadvacetiletý kuchař z
nemocnice v somálské Merce.
Nakazil se, když ukazoval cestu šoférovi
sanitky, který vezl dvě nemocné děti
do izolačního tábora.
Ali onemocněl v říjnu 1977, uzdravil se.
Byl posledním v řetězu přirozeného přenosu viru
varioly, který začal dávno před faraony
a skončil v Merce.
Mr. John Wickett, of the World Health Organization, with the last person to have contracted –
and survived – naturally occurring smallpox in Somalia. (1977), courtesy Mr. John Wickett.
Již v průběhu poslední fáze eradikace se její organizátoři snažili přesvědčit laboratoře, které
uchovávaly virus varioly, aby jej zničily, či předaly některé z velkých mezinárodně
uznaných laboratoří.
Jejich počet klesl od roku 1975 z 75 na 7 v prosinci roku 1979.
V roce 1978 (deset měsíců po vyléčení posledního pacienta v Somálsku)
došlo v laboratoři v Birminghamu k nákaze členky pomocného personálu
a následnému zavlečení této infekce do její rodiny.
Onemocněla fotografka lékařské fakulty v anglickém Birminghamu.
Zabil ji virus, který unikl ze sousední laboratoře.
Tato neblahá událost vedla k dalšímu důraznému požadavku SZO, aby
laboratoře zničily virus nebo jej předaly do WHO Spolupracujících Center
vybavených nejvyšším stupněm biologické ochrany.
V současné době jsou to laboratoře:
❖ v Rusku
❖ v USA
Eradikace varioly byla oficiálně vyhlášena
na 33. valném shromáždění SZO
8. května roku 1980.
……..že každé ohnisko infekce je možno správnými
protiepidemickými opatřeními zvládnout.
Z tohoto důvodu je ve světovém měřítku neustále
uchovávaná určitá zásoba očkovací látky, protože nelze
úplně vyloučit možnost, že někde na světě je uchováván
tento virus, zneužitelný pro teroristické účely.
V současnosti je však zřejmé, že v poznávání tohoto viru
bylo dosaženo takové úrovně, že bude možno uvažovat i
o jeho zničení .
Milestones in the eradication of smallpox
1776 Edward Jenner invents a smallpox vaccine.
1966 The World Health Organization (WHO) launches a massive global campaign to
eradicate smallpox.
1972 Smallpox vaccinations are discontinued in the United States.
1975 and 1977 The last cases of the two known variants of smallpox occur in
the world, in Bangladesh and Somalia.
1978 Two people are sickened in a lab accident in England; one dies.
1980 The WHO declares smallpox eradicated.
1991 Smallpox virus DNA is mapped.
1999 The WHO sets this deadline, by which remaining lab stocks of the virus are to be
destroyed. The deadline will be postponed again and again.
2003 Millions of doses of vaccine are produced to hedge against a biological attack.
2011 WHO's decision-making body will meet in May to again vote on whether
to kill the remaining live viruses.
Podle vyhlášky č. 537/2006 Sb. o očkování proti infekčním
nemocem ve znění pozdějších předpisů, § 2, :
a) pravidelné očkování proti tuberkulóze (pro indikované skupiny*), proti
záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému
původcem Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně a virové
hepatitidě B, proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, proti
pneumokokovým nákazám (pro indikované skupiny**) a proti virové
hepatitidě B,
b) zvláštní očkování proti virové hepatitidě A a virové hepatitidě B a proti
vzteklině (pro osoby v riziku např. pro vybrané zdravotníky, vybrané
pracovníky Integrovaného záchranného systému (IZS), pracovníky v
laboratořích s virulentními kmeny vztekliny)
c) mimořádné očkování, kterým se rozumí očkování fyzických osob k
prevenci infekcí v mimořádných situacích,
d) očkování při úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před
některými léčebnými výkony, a to proti tetanu a proti vzteklině
e) očkování, provedené na žádost fyzické osoby, která si přeje být
očkováním chráněna proti infekcím, proti kterým je k
dispozici (registrovaná) očkovací látka (patří sem i očkování do zahraničí).
• Od 1. 11. 2010 platí novela vyhlášky č. 299/2010 Sb., kterou se mění
vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, podle které
je očkování povinné pouze pro děti s těmito indikacemi:
• jeden nebo oba z rodičů nebo sourozenec nebo člen domácnosti, v níž dítě
žije, měl/má aktivní tuberkulózu,
• dítě, jeden nebo oba z rodičů nebo sourozenec dítěte nebo člen
domácnosti, v níž dítě žije, se narodil nebo souvisle déle než 3 měsíce
pobývá/pobýval ve státě s vyšším výskytem TBC než 40 případů na 100 tis.
obyvatel (Min. zdravotnictví každoročně uveřejní seznam států s vyšším
výskytem tuberkulózy do 30 dnů od aktualizace provedené WHO), seznam
států na www.mzcr.cz
• dítě bylo v kontaktu s nemocným tuberkulózou.
Očkování proti TBC
Zdroj: www.czso.cz
Vývoj počtu hlášených TBC/100 tis.obyvatel,ČR
Struktura hlášené TBC podle dg., rok
2012
TBC – in Slovakia - 2013
number of cases/100 000 residents
16,15
8,06
4,81
4,79
4,89
4,31
5,71
BA TT
TN
NI
ZA
BB
5,62
PO
KE
Source: Doc. MUDr. Ivan Solovič, CSc.
Diphteria
PHIL Photo ID#7323
EU case definition of diphteria
DIPHTHERIA(Corynebacterium diphtheriae, Corynebacterium ulcerans and Corynebacterium pseudotuberculosis)
• Clinical Criteria
• Any person with at least one of the following
clinical forms:
• Classic Respiratory Diphtheria:
• An upper respiratory tract illness with laryngitis or
nasopharyngitis or tonsillitis
• AND
• an adherent membrane/pseudomembrane
• Mild Respiratory Diphtheria:
• An upper respiratory tract illness with laryngitis or
nasopharyngitis or tonsillitis
• WITHOUT
• an adherent membrane/pseudomembrane.
• Cutaneous Diphtheria:
• Skin lesion
• Diphtheria of other sites:
• Lesion of conjunctiva or mucous membranes
• Laboratory Criteria
• Isolation of toxin-producing Corynebacterium diphtheriae,
Corynebacterium ulcerans or Corynebacterium
pseudotuberculosis from a clinical specimen.
• Epidemiological Criteria
• At least one of the following epidemiological links:
• — Human to human transmission
• — Animal to human transmission
• Case Classification
• A. Possible case
• Any person meeting the clinical criteria for classical
respiratory diphtheria
• B. Probable case
• Any person meeting the clinical criteria for diphtheria
(Classic Respiratory Diphtheria, Mild Respiratory
Diphtheria, Cutaneous Diphtheria, Diphtheria of other
sites) with an epidemiological link to a human confirmed
case or with an epidemiological link to animal to human
transmissionEN L 262/12 Official Journal of the European
Union 27.9.2012
• C. Confirmed case
• Any person meeting the laboratory criteria AND at least
one of the clinical forms
19.11.2019
Poslední případ záškrtu v ČR v roce 1995.
V 90. létech epidemie v zemích bývalého Sovětského svazu (Ukrajina,
Bělorusko, Rusko)
– v ČR se infekce nešířila.
Dne 31.5.2015 byl ve Španělsku po 30 letech hlášen případ toxigenního
záškrtu (difterie).
Závažné onemocnění bylo diagnostikováno u šestiletého chlapce, který
nebyl na přání rodičů očkován. Chlapec je nyní hospitalizován ve
vážném, ale stabilizovaném stavu.
Jeho léčba si vyžádala mezinárodní spolupráci, protože nejen ve
Španělsku, ale i v mnoha dalších evropských státech nebylo k dispozici
antidifterické sérum. Sérum je nutné podávat u závažných případů, neboť
působí rychleji než antibiotika; inaktivuje totiž difterický toxin v krvi
pacienta.
Před onemocněním navštěvoval chlapec školní tábor. V kontaktu s ním
bylo přes 150 osob, které jsou nyní monitorovány; byly provedeny
laboratorní testy a zajištěno preventivní podávání antibiotik, aby se
zabránilo případnému vzniku onemocnění. Ve Španělsku je očkování
proti záškrtu nabízeno ve věku dvou, čtyř a šesti měsíců, s přeočkováním
v 15 – 18 měsících a ve 13 - 14 letech. 19.11.2019
19.11.2019
Úmrtí na záškrt v Belgii
24. březen 2016 | MUDr. Jana Košťálová
17. března 2016 zemřelo v Belgii, v Antverpách, na záškrt neočkované 3leté dítě čečenského původu,
narozené v Belgii (dívka). Dítě nikde necestovalo, rodiče zřejmě ano.
První příznaky onemocnění se objevily 6. března, na jednotce intenzivní péče byla dívka hospitalizována
11. března 2016, později se zdravotní stav dítěte zhoršoval.
Diagnóza záškrtu byla potvrzena 15. března Národním referenčním centrem v Belgii a konfirmována WHO
spolupracujícím centrem pro difterii ve Velké Británii.
Protože Belgie nemá difterický antitoxin, nabídlo ECDC zprostředkovat jeho zajištění. Národní institut pro
veřejné zdraví a životní prostředí (RIVM) Nizozemska dodal antitoxin 16. března 2016.
Přes veškerou snahu a podání antitoxinu dítě zemřelo 17. března, příčina úmrtí - srdeční selhání (fatální
myokarditida) v souvislosti s progresivním průběhem onemocnění.
Zdravotnické orgány Vlámského regionu nyní posuzují další případná rizika např.: vyšetření kontaktů
(rodina, zdravotníci, ošetřující personál, zaměstnanci děti ze školky), preventivní profylaxe antibiotiky,
očkování, aby se zavedla případná dodatečná opatření pro prevenci a kontrolu.
Tetanus
19.11.2019
19.11.2019
Každý rok zemře 49 tisíc novorozenců na tetanus
• 4.1.2016
• Prof. MUDr. Roman Chlíbek, PhD.
V době, kdy někteří lidé u nás přestávají věřit významu očkování, přestávají důvěřovat svým
ošetřujícím lékařům, konspirativně vidí v očkování pouhé komerční zájmy a považují očkující
lékaře za ty, co vědomě poškozují naše malé děti, v jiných částech svět řeší zcela opačný
problém. Finanční nedostupnost očkování pro novorozence.
Každý rok v nejchudších zemích světa umírá zbytečně na tetanus 49 tisíc novorozenců. Je
hrozné si představit, že každých 11 minut na světě zemře jedno malé dítě, které jsme mohli
zachránit. Stačí k tomu málo. Zajistit dostupnost vakcíny i pro ty nejchudší. Velice záslužnou
činnost v tomto provádí UNICEF se svým programem eliminace novorozeneckého tetanu po
celém světě. Jejich kampaň již zachránila více jak 500 tisíc dětských životů, díky očkování
matek a jejich dětí. Již se podařilo snížit počet ohrožených smrtelným tetanem o 60 %.
Přesto stále zbývá 71 miliónů žen a dětí v chudých oblastech, pro které je očkování
nedostupné.
19.11.2019
Očkování proti vzteklině nebo proti tetanu při
úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před některými
léčebnými výkony
Profylaxe tetanu se provede:
❖při úrazech,
❖poraněních
❖nehojících se ranách,
❖v indikovaných případech v předoperační přípravě, zejména
před operacemi na konečníku nebo tlustém střevě.
❖Očkování se provede - viz schéma
Očkování proti vzteklině nebo proti tetanu při
úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před některými léčebnými
výkony
Skupina Anatoxin
Hyperimunní lidský antitetanický
imunoglobulin
Očkovaní do 15 let věku 0 0
Očkovaní nad 15 1et věku
a) do 5 let po očkování 0 0
b) nad 5 let po očkování 0,5 ml 0
Neočkovaní nebo neúplně očkovaní s intervaly jinými než uvedenými výše
0,5 ml* dávka dle souhrnu údajů o přípravku
Osoby nad 60 let věku
a) s dokladem o očkování v posledních 10 letech 0,5 ml b)
bez takového dokladu 0,5 ml* dávka dle souhrnu údajů o přípravku
Neúplně očkovaní
a) 1 dávkou v době 3-6 týdnů před poraněním 0,5 ml b)
2 dávkami v době 3 týdnů - 10 měsíců před
poraněním
0,5 ml *
Poznámka: dále se pokračuje v základním očkováni podle § 4.
19.11.2019
0
500
1000
1500
2000
2500
3000
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
ČR Pertusse
2015/585 případů
2014/2 521 případů
2006/234 případů
Bordetella pertussis
Sekvenací oblastí genomu ptxP, ptxA, prnA a fim3 u kmenů B. pertussis
izolovaných v ČR v období 1967–2010 byly potvrzeny změny alelických
variant těchto oblastí.
Výskyt kmenů nesoucích nové alelické varianty narůstá po roce 1995
na úkor kmenů nesoucích varianty původní.
Výsledky studie lze interpretovat jako částečný genetický únik patogenních
kmenů B. pertussis mimo účinnost pertusových vakcín.
10.12.2015
Očkování těhotných proti pertusi schváleno
• Prof. MUDr. Roman Chlíbek, PhD.
Národní imunizační komise (NIKO) na svém zasedání dne 8. 12. 2015 schválila
strategii očkování těhotných žen proti pertusi (černému kašli).
V řadě zemí Evropy narůstá počet případů výskytu černého kašle u novorozenců a kojenců, kteří
ještě nebyli očkováni. Tento nárůst je pozorován také v České republice a na Slovensku.
Jednou z efektivních možností jak ochránit malé děti, které ještě nejsou vzhledem k věku
dostatečně očkované, je očkovat jejich matky během těhotenství. Očkování těhotných žen přináší
minimálně dvojí benefit. Jednak vytváří ochranu před černým kašlem u samotné ženy, a jednak
dochází k přenosu mateřských protilátek na plod a kojence, čím novorozenec získává ochranu pro
období, kdy ještě nemůže být očkován.
Ochrana kojenců mateřskými protilátkami není dlouhodobá, proto musí být doplněna očkováním
kojenců v souladu s očkovacím kalendářem.
Jako nejefektivnější se jeví očkování během třetího trimestru těhotenství, v období mezi 28. a 36.
týdnem těhotenství. Při očkování v tomto období dochází k přenosu nejvyšších hladin protilátek na
plod. K přenosu protilátek dochází také mateřským mlékem při kojení. Očkování v tomto období se
ukázalo efektivnější, než očkování žen po porodu.
Sledování a doposud provedené studie potvrdily bezpečnost očkování u těhotných žen a také u
jejich narozených dětí. Ve Velké Británii, kde rutině očkují těhotné ženy již od roku 2012,
zaznamenali pozitivní efekt této strategie na výskyt černého kašle u malých dětí. Ve studii s více
jak 20 tisící očkovaných těhotných žen potvrdili bezpečnost tohoto očkování. V porovnání
s neočkovanou kontrolní skupinou nezaznamenali žádné vyšší riziko poškození plodu, ohrožení
průběhu těhotenství nebo riziko předčasných porodů v porovnání s neočkovanou skupinou
těhotných žen. 19.11.2019
Poliomyelitida
dříve zvaná dětská obrna, je akutní virové onemocnění, které někdy
postihne nervovou soustavu a způsobí trvalé chabé obrny svalů
končetin či trupu.
Název poliomyelitida vyjadřuje,
že k chorobným změnám dochází
především v šedé hmotě míchy.
Původce nákazy:
jsou tři antigenní typy poliovirů -1, 2 a 3.
 Vylučování viru : 1 týden z nosohltanu, 6 týdnů ze stolice
80% případů je asymptomatických.
Polioviry, které se v endemických či
epidemických oblastech šíří v populaci,
označujeme jako divoké polioviry.
Z nich byly za účelem přípravy
živé očkovací látky opakovaným
pasážováním viru na buněčných kulturách
získány kmeny označované jako vakcinální.
V Československu
vznikla první epidemie v roce 1939 po příchodu nacistických vojsk,
k největší epidemii došlo v roce 1948,
kdy onemocnělo více než 2000 osob.
V letech 1939 až 1956 bylo hlášeno celkem 12 868 onemocnění
s průměrnou smrtností 9 procent.
K epidemickému vzplanutí docházelo přibližně v pětiletých intervalech.
Další očekávaná epidemie (podle nárůstu nemocnosti) byla v roce 1957.
19.11.2019
V Československu
Na jaře 1957 v Československu uskutečnilo
* masové očkování dětí 3 dávkami inaktivované vakcíny (Salkova), které
zastavilo rozvoj této epidemie.
Od roku 1960 používána živá oslabená očkovací látka poskytnutá jejím
objevitelem A. B. Sabinem.
Sabinovou vakcínou bylo očkováno 94 % dětí do 15 let věku.
Od srpna 1960 se v ČSR nevyskytl žádný případ nezavlečené paralytické
poliomyelitidy – první na světě !!!
Od 1.1.2007 je inaktivovaná vakcína součástí hexavakcíny.
Sledování cirkulace poliovirů a ostatních enterovirů v odpadních vodách
v ČR v roce 2014
Petra Rainetová,
Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 2015; 24(3): 89–90.
NRL pro enteroviry v rámci environmentální surveillance vyšetřuje
odpadní vody z čističek 8 vybraných měst (Praha, Rakovník, Plzeň, České
Budějovice, Ústí nad Labem, Hradec Králové, Brno, Ostrava)
- a 3 uprchlických táborů (Zastávka u Brna, Jezová, Kostelec nad Orlicí).
V roce 2014 bylo vyšetřeno 147 vzorků odpadních vod, v nichž ve 2 vzorcích
byly nalezeny non-polio-enteroviry.
19.11.2019
V roce 1988 Světová zdravotnická organizace (SZO) na svém 41. zasedání
vyhlásila
Program celosvětové eradikace poliomyelitidy.
V tomto roce bylo na světě hlášeno více než 350 000 případů paralytické
poliomyelitidy ze 125 zemí.
Eradikace předpokládá dosažení vysoké proočkovanosti dětské populace, a
to jednak v rámci
pravidelného očkování a jednak pomocí tzv. Národních imunizačních dnů, kdy
se v zemích
s endemickou poliomyelitidou během několika dnů očkují všechny děti do 5
let věku.
Nedílnou složkou Programu je účinná surveillance všech onemocnění
provázených vznikem chabých obrn.
Tyto případy musí být řádně vyšetřeny klinicky i virologicky. Virologické
vyšetření zahrnuje pokus o izolaci polioviru ze 2 vzorků stolice odebraných
v prvých 14 dnech po vzniku obrn ve virologické laboratoři akreditované
SZO.
EVROPA
Cesta k „poliomyelitis-free“ v Evropě začala v roce 1988 po výzvě
WHO eradikovat polio globálně.
Hlavními partnery SZO se staly Rotary International, CDC, Unicef,
USAID.
Epidemie v Nizozemsku v roce 1992 v náboženské skupině odmítající
očkování, vyvolaná WPV3 si vyžádala 2 úmrtí, kromě toho, 71 osob
onemocnělo paralytickou formou.
Poslední paralytický případ vyvolaný divokým poliovirem se vyskytl v Turecku v roce
1998 u 2-letého nevakcinovaného chlapce.
Evropský Region WHO byl certifikován jako prostý
poliomyelitidy v roce 2002.
Od té doby došlo k několika případům, vyvolaným divokými polioviry (Bulharsko,
Gruzie) importovanými z polio endemických zemí, nejčastěji z Indického
subkontinentu.
Ojediněle byly detekovány vDPV (polioviry odvozené od vakcinálních)
v odpadních vodách v Estonsku, Slovensku, ČR (2006), Izraeli, Švýcarsku,
Finsku.
V roce 2007 byl ve Švýcarsku detekován divoký poliovirus v odpadních
vodách, geneticky příbuzný viru vyskytujícímu se v Chadu.
V roce 2010 došlo k velké epidemii vyvolané WPV1 importovanému z Pákistánu.
V pěti zemích bylo potvrzeno 479 případů poliomyelitidy. V Tádžikistánu 461,
v Rusku 14, v Turkmenistánu 3 (1x WPV3), v Kazachstánu 1.
19.11.2019
V USA se poslední případ nezavlečené dětské obrny vyskytl v roce 1979
a v září roku 1991 byl v jihoamerickém Peru zaznamenán poslední případ
na celém americkém kontinentu.
Podobného úspěchu se dosáhlo v roce 2000 v oblasti západního Pacifiku,
která zahrnuje 37 zemí, včetně nejlidnatější země světa Číny.
WHO i ECDC upozorňují na riziko šíření divokého polioviru typ 1 (WPV1)
z Izraele.
Od února do začátku srpna 2013 byl WPV1 detekován v 85 vzorcích
odpadních vod z 27 odběrových míst v jižní a centrální části země.
Virus byl izolován ze vzorků stolic 42 osob těchto oblastí, údajně
vakcinovaných IPV v souladu s izraelskými národními doporučeními.
Nebyl hlášen případ paralytické poliomyelitidy.
Retrospektivně byly zjištěny pozitivní nálezy i ve vzorcích odpadních vod na
západě země, v oblasti Gazy.
Indigenní přenos divokého polioviru nebyl v Izraeli zaznamenán od roku
1988. Kmen je příbuzný kmenům cirkulujícím v Pákistánu a kmeni
detekovanému v prosinci 2012 z odpadních vod v Cairu, Egyptě.
19.11.2019
Na Ukrajině byly dne 28. srpna 2015 konfirmovány
2 případy paralytické poliomyelitidy, způsobené cirkulujícím, od vakcíny odvozeným poliovirem
typu 1 (tzv. cVDPV1 – Vaccine-Derived Poliovirus Type 1).
Genetická podobnost obou poliovirů svědčí o aktivním přenosu cVDPV1.
Kmeny byly izolovány u 2 dětí (4 roky, 10 měsíců) ze Zakarpatské Ukrajiny, na jihozápadě Ukrajiny,
hraničící s Rumunskem, Maďarskem, Slovenskem a Polskem.
Obě nebyly očkovány proti poliomyelitidě (pozitivní vzorky stolic byly odebrány v období od 5. do 10.
července 2015).
K cirkulaci cVDPV došlo v důsledku nízké – nedostatečné hladiny proočkovanosti, která je od roku 2008 na
Ukrajině.
V roce 2014 bylo na Ukrajině plně očkováno proti poliomyelitidě pouze 49 % dětí. V současnosti, v r. 2015
je hladina proočkovanosti proti polio, u dětí do 1 roku 14,1% a to z důvodu nedostatku vakcín.
WHO a UNICEF poskytují Ukrajině všestrannou podporu, nutnou v případě plánování a realizace
doplňkových imunizačních aktivit s použitím OPV, s cílem rychle zastavit šíření polioviru a zajistit kolektivní
imunitu. Značné mezery v proočkovanosti populace celé Ukrajiny a nedostatečná subnárodní surveillance
totiž představují vysoké riziko dalšího šíření v zemi.
Aktuálně vyhodnocené riziko mezinárodního šíření je dle WHO nízké.
Dva potvrzené případy paralytické poliomyelitidy na Ukrajině
Záludnost onemocnění poliomyelitidou se ukázala v 80. letech minulého století, když se u
osob s trvalými následky po poliomyelitidě po mnohaletém období stability obrn i
deformit
začaly objevovat nové nervosvalové projevy:
▪ bolesti ve svalech a kloubech,
▪ snížení síly postižených i původně nepostižených svalů,
▪ fascikulace a svalové křeče,
▪ nové obrny a atrofie a
▪ celkové zhoršení pohybových schopností.
Nemocní si stěžují na únavu, poruchy spánku, dýchací obtíže a přecitlivělost na chlad.
Tyto pozdní následky poliomyelitidy se označují jako postpoliomyelitický syndrom.
Vzniká u 40-70 % osob za 25-35 let po onemocnění poliomyelitidou. Postiženy bývají
zejména nadměrně namáhané svaly, které kompenzují funkci denervovaných svalových
skupin.
Podstatou syndromu je předčasný zánik dlouhodobě přetěžovaných motorických jednotek.
SZO odhaduje, že na světě trpí následky postižení dětskou obrnou až 20 miliónů lidí a v ČR
žije asi 15 000 osob ohrožených postpoliomyelitickým syndromem.
Tito nemocní vyžadují trvalou dispenzarizaci, delší rekonvalescenci po úrazech či
operačních zákrocích a pravidelnou rehabilitační péči.
19.11.2019
• Trivakcína
• MMR
19.11.2019
Spalničky jsou jednou z nemocí zařazených do programu „Zdraví
pro 21.století“.
Regionální úřadovna Světové zdravotnické organizace (SZO) pro
Evropu navrhuje tyto cíle:
Úkol 7.3
• - do roku 2007 nebo dříve by měly být v regionu
eliminovány nezavlečené spalničky.
• - do roku 2010 by měla být jejich eliminace certifikována
v každé zemi regionu.
SPALNIČKY
Vysoký výskyt v rozvojových zemích i v Evropě
(2015: úmrtí 15 měs. dítěte v Berlíně)
V České republice se spalničky prakticky nevyskytují, v
případě ojedinělých onemocnění se jedná v naprosté většině
o importovaná onemocnění.
ČR – nejsou podmínky pro plošné epidemie
ALE 20% osob ve věku 35 – 44 let nemá protilátky
Ohroženi: zdravotníci, mladí dospělí, děti
neimunních matek, ojediněle i očkované děti
19.11.2019
0
50
100
150
200
250
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
ČR Spalničky
2006/7 případů
2014/ 221 případů
Rel. 2,1/100 000 obyvatel
2015/ 9 případů
Importy do ČR – v roce 2014 šíření v Ústeckém kraji – postiženi i zdravotníci
Epidemie spalniček v Ústeckém kraji:
Začátek února 2014 – až srpen 2014.
Prvním nemocným a zdrojem pro ostatní vnímavé osoby byl:
dospělý muž, který importoval nákazu z Indie.
Situaci stanovení diagnózy onemocnění spalničkami u tohoto muže zkomplikovala skutečnost, že k horečnatému stavu
došlo v důsledku kombinované infekce – horečky dengue + chikungunya + spalničky.
Primární ohnisko spalniček vzniklo mezi přímými kontakty nemocného a následně epidemie výrazně zasáhla
zdravotnický personál Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Nákaza se dále šířila i v ostatní dospělé populaci.
Celkem onemocnělo v průběhu epidemie 305 osob exantematickým onemocněním, kde bylo podezření na
onemocnění spalničkami.
➢ U 186 pacientů (61 %) byla splněna kritéria potvrzeného případu (pozitivní klinické příznaky a laboratorní vyšetření).
➢ U 50 nemocných (16,4 %) byly přítomny typické klinické příznaky onemocnění a byla epidemiologická souvislost s
potvrzenými spalničkami, ale vyšetření protilátek bylo negativní.
➢ U 69 osob (22,6 %) bylo onemocnění spalničkami vyloučeno.
Onemocnění byla potvrzena vyšetřením IgM a IgG protilátek proti spalničkovému viru nebo vyšetřením RT-PCR.
Naprostá většina onemocnění byla verifikována Národní referenční laboratoří pro zarděnky, spalničky, parotitidu a
parvovirus B 19 Státního zdravotního ústavu v Praze.
Importy do ČR – v roce 2014 šíření v Ústeckém kraji – postiženi i zdravotníci
Při řešení epidemie bylo mimo běžných protiepidemických
opatření u zdravotníků Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem
zahájeno mimořádně očkování.
Již za 2 týdny po zahájení očkování došlo v této skupině k
výraznému poklesu onemocnění.
Nejčastěji se spalničky vyskytovaly u osob narozených v letech
1970–1980, ale spalničky se vyskytly i u neočkovaných
nejmenších dětí, celkem 32 onemocnění.
Ojediněle došlo k onemocnění řádně očkovaných dětí a
mladistvých.
19.11.2019
Aktualizace epidemie spalniček v Rumunsku
16. březen 2016 | MUDr. Jana Košťálová
V probíhající epidemii spalniček v okrese Bistrita Nasaud
(v blízkosti hranic okresu Cluj), bylo potvrzeno dalších 18
případů onemocnění.
Celkem již bylo hlášeno 62 případů onemocnění
spalničkami (25 bylo laboratorně potvrzeno a 37 bylo
v epidemiologické souvislosti).
V referenční laboratoři Cantacuzino v Bukurešti byl
identifikován genotyp spalniček B3.
Nejvíce onemocnění se vyskytlo u dětí ve věkové skupině
1-4 let - 22x (35,5%).
19.11.2019
19.11.2019
0
5
10
15
20
25
30
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
ČR Zarděnky
2006/8 případů
2011 /208 případů
2015/ 0
19.11.2019
0
1000
2000
3000
4000
5000
6000
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
ČR Parotitis
2006/5172 případů
2012/3902 případů
2015/1616 případů
Leden – březen 2016/1089 případů
Vyhláška 335/2017 Sb. - změny od 1.1.2018
Rozšíření očkování proti lidskému papilomaviru - nově hrazeno i chlapcům, je-li
očkování zahájeno od dovršení třináctého do dovršení čtrnáctého roku věku.
Dále došlo ke změnám v hrazení očkování u osob s poruchou imunity:
❑ proti invazivním meningokokovým infekcím,
❑ pneumokokovým infekcím,
❑ invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae typ b
❑ proti chřipce,
a to u pojištěnců:
❖ s porušenou nebo zaniklou funkcí sleziny (hyposplenismus nebo asplenie),
❖ pojištěnců po autologní nebo allogenní transplantaci kmenových
hemopoetických buněk,
❖ pojištěnců se závažnými primárními nebo sekundárními imunodeficity, které
vyžadují dispenzarizaci na specializovaném pracovišti,
❖ nebo u pojištěnců po prodělané invazivní meningokokové nebo invazivní
pneumokokové infekci.
Pasivní imunizace
(1) Lidský hyperimunní antitetanický globulin se podá:
❖ osobám neočkovaným vůbec
❖ po uplynutí předepsaného intervalu k přeočkováni (osoby nad 60 let věku po 10
letech)
❖ bez dokladu o očkování proti tetanu
(2) hyperimunní antirabický globulin:
❖ v případě pokousání nebo poranění zvířetem podezřelým z nákazy vzteklinou.
(3) hyperimunní globulin proti virové hepatitidě B:
❖ novorozencům matek HBsAg pozitivních
Botulism immune globulin (BIG)
Antidifterické sérum.
Pasivní imunizace
botulism immune globulin (BIG) is indicated in infants with
clinically diagnosed infant botulism, before diagnostic
confirmation. The prompt use of this specific
immunoglobulin leads to a significant decrease in both ICU
and total hospital stay.
Dělení vakcín podle mechanismu účinku
✓ Živé vakcíny obsahují vlastní infekční agens v oslabené (atenuované) formě. Jde například
o vakcíny proti některým virovým chorobám (spalničky, příušnice, zarděnky).
✓ Inaktivované vakcíny také obsahují vlastní infekční agens, ovšem tentokráte v usmrcené
podobě. Patří sem například opět vakcíny proti některým virózám (chřipka, klíšťová encefalitida
či vzteklina).
✓ Subjednotkové vakcíny obsahují pouze určité složky patogenu, proti kterým se má nově
Vznikající imunita organizmu zaměřit. Používají se například proti opouzdřeným bakteriím, jako
jsou H. influenzae či meningokoky; ve vakcínách jsou využity jednotlivé složky jejich polysacharidového
pouzdra.
✓ Rekombinantní vakcíny na tvorbě vakcín se podílí metody genetického inženýrství.
Specifické proteinové antigeny určitého patogenu (typicky například viru Hepatitidy B) jsou
uměle syntetizovány například v kvasinkách a následně tvoří základní součást rekombinantní vakcíny.
✓ Toxoidy (anatoxiny) představují specifický typ vakcín, kdy hlavním cílem imunitní reakce je
inaktivovaný toxin patogennu. Typicky jsou tyto vakcíny používány k prevenci tetanu či záškrtu.
✓ DNA vakcíny: ačkoliv se prozatím v praxi příliš neuplatnily, představují DNA vakcíny nadějný
příslib do budoucna. Jejich princip je do jisté míry obdobný jako u rekombinantních vakcín, ovšem vektor
s příslušnou DNA sekvencí je podán přímo očkovanému jedinci, který si následně vyrobí imunogenní
antigeny ve svém těle sám. Přetrvávající stimulace navíc může zajistit skutečně dlouhodobou imunitu.
Druhy vakcín
monovalentní - proti jednomu původci
polyvalentní - proti několika typům původce téhož druhu
příklady: divalentní - meningokoková A+C
trivalentní - 3 typy viru polio –OPV, IPV
polyvalentní - 23 polysacharidových antigenů
Pneumo 23
kombinované - 2 a více antigenů různých původců
příklady: divakcina VH A + VH B
tetravakcína D+T+Per +Hib
hexavakcína D+T+Per+Hib+IPV+VH B
Složení očkovacích látek
• antigeny (složka navozující imunitní odpověď)
• adjuvancia (depotní účinek, immunomodulátory)
• antibiotika (potlačení růstu kontaminujících
mikroorganismů – na př. neomycin, kanamycin)
• konzervační přípravky ( prevence sekundární
kontaminace -vícedávková balení - např. thiomersal )
• stabilizátory (podpora stability vakcín - u různých
vakcín odlišné - síran hořečnatý, sacharóza, albumin
ap.)
Obecné kontraindikace očkování
Dočasné KI – (absolutní, relativní) očkující lékař hodnotí u každého výkonu
❑ dítě je akutně nemocné, případně má teplotu, větší pozornost aktuálnímu
zdravotnímu stavu dítěte je třeba věnovat při očkování "živými" vakcínami (např.
spalničky),
❑ dítě bylo v kontaktu s nemocným a je v tzv. inkubační době (ta trvá dle typu nemoci
většinou 1-3 týdny),
❑ dítě je oslabené po nemoci (je v rekonvalescenci), u běžných dětských onemocnění
stačí většinou 1 - 2 týdny,
❑ dítě má závažné dlouhodobé onemocnění (nejčastěji neurologické nebo
onkologické),
❑ dítě užívá kortikoidy nebo léky na imunitu.
❑ Dalšími důvody bránící očkování (většinou trvale) může být závažná reakce po
předchozím očkování či závažné chronické onemocnění (nejčastěji neurologické
nebo defekt imunity).
❑ trvalé KI - specialista ( záznam o stanovisku odborného lékaře povinně uložen v
dokumentaci )
❑ specifické KI - liší se dle jednotlivých vakcín
Provádění očkování
(1) Parenterální aplikace očkovací látky se provádí vždy u každé fyzické osoby:
❑ za aseptických podmínek,
❑ samostatnou sterilní injekční stříkačkou
❑ samostatnou sterilní injekční jehlou, popřípadě samostatným předplněným
kompletem sterilní stříkačky se sterilní injekční jehlou.
(2) Současně lze očkovat na různá místa těla živé i neživé očkovací látky
Pokud není provedeno podání různých očkovacích látek současně, dodržuje se:
➢ po podání živých očkovacích látek interval 1 měsíce
➢ po podání neživých očkovacích látek interval 14 dní;
➢ po očkování proti tuberkulóze lze očkovat nejdříve za 2 měsíce, avšak vždy až po
zhojení prvotní reakce.
Doporučené intervaly :
• po imunostimulačních preparátech 7 - 10 týdnů
• po alergenech : vodné 2 týdny, depotní 3 - 4 týdny
Reakce po očkování
Reakce po očkování se dostavují za různě dlouhou dobu, záleží na typu očkování.
Může to být už v den či následující den po očkování, u živých vakcín za 7-10 dnů.
Očekávané reakce -místní (zarudnutí, otok, bolest) i celkové (teplota, únava nebo naopak
podrážděnost, neklid, bolest hlavy, bolest svalů, bolest kloubů, trávicí potíže).
Nežádoucí reakce - nejsou popsány v SPC a souvisí přitom s aplikací vakcíny .
Při výskytu nežádoucí reakce :
• urgentní léčebný zásah při anafylaktické reakci (požadavky na vybavení pracoviště !)
• léčba místních i celkových příznaků dle symptomatologie
• hlášení nežádoucí reakce SÚKL na určeném formuláři (zákon č.79/1997 Sb.,o léčivech)
Úmrtí nebylo způsobeno hexavakcínou 27.11.2014 Prof. MUDr. Roman Chlíbek, PhD.
Policisté vyšetřující časovou souvislost s úmrtím kojence a aplikací třetí dávka hexavakcíny (Infanrix
hexa), ke kterému došlo v říjnu 2014 na základě předložených materiálů, výsledků pitvy a odborných
posudků dospěli k závěru, že toto úmrtí nesouviselo s očkováním hexavakcínou. Tento závažný
stav policisté vyšetřovali z důvodů možného spáchání trestného činu ublížení na zdraví s následkem
smrti a nezjistili, že by se o trestný čin jednalo.
Vyžádaná očkování v ČR
K dispozici proti :
• planým neštovicím
• meningokokovým infekcím
• klíšťové meningoencefalitidě
• virové hepatitidě A (Vaqta), B)
• chřipce
• pneumokokovým onemocněním
• papilomavirům
• rotavirům
19.11.2019
Očkování proti klíšťové encefalitidě
V současné době se v České republice k očkování používá inaktivovaná
vakcína.
Na trhu jsou pro dospělé k dispozici dvě očkovací látky:
přípravek FSME-IMMUN 0,5 ml (výrobce společnost Baxter)
přípravek Encepur (výrobce Novartis).
Obdobně je tomu v případě očkování dětí, používají se přípravky FSMEIMMUN
0,25 ml a Encepur pro děti.
V současné době je proti viru klíšťové encefalitidy očkováno pouze kolem 20
% obyvatel České republiky. Nejvíce očkovaných přitom nalezneme v Praze,
Středočeském, Jihočeském a Severomoravském kraji, tedy v oblastech
nejvyššího rizika klíšťové encefalitidy. Praha paradoxně patří ke krajům s
nejvyšším rizikem výskytu tohoto onemocnění, a to kvůli častému pobytu
jejích obyvatel ve Středočeském a Jihočeském kraji.
Příkladem důsledné prevence je naopak Rakousko, kde je proti viru klíšťové
encefalitidy očkováno celých 88 % obyvatel. K tomuto pozitivnímu jevu
nejspíš přispěla osvětová kampaň v rámci školní výuky. Díky očkování se tak
za posledních 10 let v Rakousku podařilo zabránit více než 4 tisícům případů
onemocnění a více než 30 úmrtím.
Na prevenci je však také třeba pomýšlet i při cestách do zahraničí.
Slovensko, Německo, Švýcarsko, Švédsko či Rumunsko hlásí nové
„endemické“ oblasti s vysokým počtem případů onemocnění.
19.11.2019
Očkování před cestou do zahraničí
Povinná očkování proti:
• žluté zimnici při cestách do zemí Afriky a Střední a Jižní
Ameriky a
• meningokokové meningitidě (A,C, Y, W - 135) při
cestách do Saudské Arábie.
19.11.2019
Typhus abdominalis
TYPHIM Vi je vakcína připravená z purifikovaného Vi
kapsulárního polysacharidu získaného extrakcí ze Salmonella
typhi.
Prevence břišního tyfu u dospělých osob a dětí nad 2 roky věku,
zvláště lidí cestujících do endemických oblastí, migrujících,
zdravotnických pracovníků a vojáků.
• Ochranu zajišťuje jedna dávka vakcíny.
• Přeočkování se provádí každé tři roky, jestliže riziko nákazy
tyfem stále trvá.
19.11.2019
Způsob podání
• Doporučuje se aplikovat intramuskulárně (i.m.).
• Subkutánní způsob podání (s.c.) je doporučen u osob s trombocytopenií a poruchami
srážlivosti krve.
Kontraindikace
• Známá přecitlivělost na některou ze složek vakcíny.
• Tato vakcína zajišťuje ochranu proti infekci vyvolané Salmonella typhi, ale nechrání proti
infekcím, jejichž původcem je Salmonella paratyphi A nebo B, nebo netyfoidní salmonela.
• Vakcína TYPHIM Vi se může podat současně s jinými vakcínami, jako jsou vakcína proti
hepatitidě A a B, žluté zimnici, diftérii, tetanu, poliomyelitidě, vzteklině, meningitidě A+C,
ale do odlišných míst vpichu.
• Vakcínu lze podat v době kojení.
• TYPHIM Vi je vakcína připravená z purifikovaného Vi kapsulárního polysacharidu
získaného extrakcí ze Salmonella typhi. Imunita se objevuje přibližně za 2 až 3 týdny po
injekci.
• Ochrana trvá přibližně 3 roky. Studie prováděné v zemích s vysokým výskytem
onemocnění ukázaly ochranu po očkování 77% (v Nepálu) a 55% (v Jižní Africe). V
průmyslově vyspělých státech je sérokonverze zaznamenaná u více než 90% očkovaných
osob po jedné dávce vakcíny.
Cholera
Dukoral suspenze a šumivé granule pro perorální suspenzi
Vakcína proti choleře (inaktivovaná, perorální)
Bakterie vibria, původce cholery, jsou reprezentovány dvěma
nejčastějšími biotypy charakterizovanými odlišnými biochemickými
reakcemi,:
✓ tj. Vibrio cholerae
✓ Vibrio El Tor, tzv. skupiny O1.
Tato skupina se dělí na tři sérotypy: Ogawa, Inaba a Hikojima.
Mimo této skupiny se v posledních letech ukázalo, že epidemii může
tvořit i skupina O139.
Zdrojem nákazy se stává výhradně nemocný člověk a nákaza se
přenáší kontaminovanou vodou, stolicí nebo zvratky nemocného
člověka.
V 19. století proběhly tři pandemie cholery.
• V průběhu první světové války se cholera vyskytovala
mezi vojáky na východní frontě.
• Ještě v roce 1970 byla zaznamenána malá ohraničená
epidemie na východním Slovensku.
Rozsáhlá epidemie cholery v letech 2008-2009 postihla
Zimbabwe, kde v důsledku socioekonomické situace
onemocnělo více než 35 000 osob a skoro 2 000 pacientů
zemřelo.
Cestou WHO bylo MZ informováno o epidemii cholery v Íráku.
Dne 6.10.2015 bylo nahlášeno celkem 1039 laboratorně potvrzených případů
cholery ve 13 oblastech (Babylon, Bagdádu, Basře, Diwaniya, Erbil, Kerbala,
Missan, Muthana, Nadžafu, Salah al-Din, Sulaymaniyah, Thigar a Wassit).
Všechny výše uvedené hlášené případy jsou ve stabilizovaném zdravotním
stavu s výjimkou jednoho případu úmrtí v Bagdádu. Většina případů je
léčena v domácím prostředí.
Asi 51% případů je ve věkové skupině 15-45 let. Děti do 5 let představují
2% případů. Muži tvoří 55% případů a zbytek jsou ženy.
V této oblasti, kde probíhá epidemie cholery, jsou v současné době zhoršené
hygienické podmínky, kvalita vody a zdravotní péče kvůli probíhajícímu
válečnému konfliktu.
19.11.2019
Evropská léková agentura - 24.7. 2015
registrace historicky vůbec první vakcíny proti malárii.
MOSQURIX
Po desetiletí vývoje řady kandidátních vakcín proti malárii, je tak tato vakcína
první, která byla posuzována regulační lékovou agenturou. Jedná se o
rekombinantní vakcínu s adjuvantním prostředkem AS01.
Obsahuje:
➢ sporozoitární protein z Plasmodium falciparum
➢ sloučený s povrchovým antigenem viru hepatitidy B v podobě
neinfekčních viru podobných částicích produkovaných rekombinantní
DNA technologií v buňkách kvasinek Saccharomyces cerevisiae.
Vakcína Mosqurix navozuje účinnost proti malárii vyvolané parazitem
Plasmodium falciparum, jedním z pěti plasmodií, které mohou malárii u lidí
vyvolat.
Vakcína je určena k použití u dětí od 6 týdnů věku do 17 měsíců věku dítěte.
Vzhledem k tomu, že vakcína zároveň obsahuje antigen viru hepatitidy typu
B, očkování navozuje ochranu také proti této nemoci.
19.11.2019
Vakcína proti malárii MOSQURIX
.
Limitace nové vakcíny:
✓ možnost použití pouze u dětí k prevenci prvního případu
malárie,
✓ účinnost pouze proti jednomu z pěti možných původců
onemocnění,
✓ krátkodobost ochrany
✓ nedostupnost na evropském trhu.
Ale ! Plasmodium falciparum je nejnebezpečnější z parazitů
způsobujících malárii a je také nejčastější příčinou závažných
forem a úmrtí na malárii.
Děti pak patří mezi nejzranitelnější skupinu osob, 82 % ze
všech 627 000 úmrtí na malárii v roce 2013 bylo hlášeno u dětí
do 5 let a přibližně k 90 % úmrtí došlo v Africe. 19.11.2019
Vakcína proti Ebole
Dvě rekombinantní vakcíny postoupily do klinických zkoušek fáze III.
- ale na sklonku epidemie = nedostatečný počet subjektů.
Gen povrchového proteinu viru Ebola je vložen do modifikovaného šimpanzího
adenoviru.
Nemůže se u lidí replikovat, ale může indukovat imunitní odpověď.
19.11.2019
Nová vakcína proti HPV – Gardasil 9 (HPV typ 6,11,16,18,31, 33,45,52,58).
Indikace - prevence prekanceróz a karcinomu děložního čípku, vulvy a vagíny a anu a genitálních
bradavic u žen a mužů a dětí od 9 let věku.
Vakcína proti Clostridium difficile
Vakcína proti autismu ??
Vakcína proti syfilis ????
19.11.2019
Future vaccines may be squirted up the nose,
worn as a patch, or eaten at the dinner table.
19.11.2019