Aplikovaná optika II – přednáška skenovací zobrazovací zařízení v oftalmologii konfokální mikroskop (mimo jiné zbavuje obraz neostrých struktur z jiných hloubek vzorku) pohyb skenovací optiky: mechanicky (pomalejší): Nipkowův disk, piezoelektrika opticky (rychlejší, odpadají mechanické vibrace apod.): kerrova cela, pokelsonova cela, ohyb světla na ultrazvuku konfokální skenovací laserový mikroskop (CSLO) 1979 Pro snímání plošných objektů elektronicky se používají metody rastrového skenování povrchu vzorku (na tomto principu je založen i HRT, který využitím konfokální mikroskopie snímá i 3D) jako objektiv funguje samotný optický systém oka umožňuje zobrazení sítnice v rozlišení řádu zakončení fotoreceptorů v reálném čase zobrazení cca 1,5° sítnice, 30 skenů za vteřinu použití adaptivní optiky umožňuje eliminovat do jisté míry aberace oka (odliší S,M,L receptory) umožňuje přímé pozorování skotomů a poruch sítnice v roli detektoru dnes prakticky výhradně CCD Aplikovaná optika II – přednáška Zobrazení v neskutečných barvách, rozložení jednotlivých typů receptorů v blízkosti žluté skvrny, snímek z CSLO + adaptivní optika. Aplikovaná optika II – přednáška Nipkowův disk mechanické zařízení, původně navržené pro přenos televizního signálu: protože se přenáší vždy jeden signál (jeden vodič, jeden kanál), dokud je v obraze aktivní jeden otvor, nevstupuje otvor druhý postupným otočením se díky spirálovitému rozložení otvorů projde celý obraz přestože teoreticky je možné dosáhnout vysokých rozlišení, původní design neumožnil těchto rozlišení dosáhnout (bylo by zapotřebí příliš mnoha otvorů, příliš velké disky, silné zdroje světla) S rozvojem plošných detektorů (CCD) lze podmínky značně zlepšit: několik prostorově oddělených otvorů může snímat obraz současně, pokud se každý zvolený bod zobrazí na jiné místo detekrotu umístěním druhého disku se systémem stejně rozložených mikročoček fokusujeme svazek laseru na jednotlivé otvory – mohou tedy být menší protože světlo putuje týmiž otvory i po sejmutí vzorku, vzniká konfokální zařízení je-li přikládané pole střídavé (frekvence až MHz), dochází k periodickému otevírání a zavírání rezonátoru a vznikají pulzy laseru: ( ) 22 U d k nn oe    =− Přiložením vnějšího napětí U na kontakty dochází přeorientováním molekul kapaliny ke vzniku anizotropie, úměrné velikosti přiloženého napětí: v okamžiku, kdy má pole nulovou velikost, není anizotropie přítomna – světlo zůstává lineárně polarizované a neprojde tudíž přes soustavu dvou zkřížených polarizátorů – rezonátor je otevřen, laser nesvítí v okamžiku, kdy má pole maximální výchylku, je anizotropie největší – světlo se stává elipticky polarizovaným a projde (částečně) přes soustavu dvou zkřížených polarizátorů – rezonátor je uzavřen, laser svítí pulzní lasery – Kerova cela k tomu, aby laser místo kontinuálního výkonu poskytoval energii v oddělených pulzech (které díky tomu obsahují vysoký výkon), je potřeba střídavě přerušovat činnost rezonátoru, a tím i přítomnost stimulované emise jednou z možností, jak toho dosáhnout, je Kerrova cela, využívající získanou anizotropii kapaliny Kerrova cela je průhledná nádoba s tekutinou, vybavená bočními deskovými elektrickými kontakty a obklopená zkříženými polarizátory.